Jak ten čas letí

6. 6. 2012 / Petr Miller

Zanedlouho to bude neuvěřitelných dvacet let, kdy Usnesením č. 426 Vláda České a Slovenské Federativní republiky podala dne 26. června 1992 demisi do rukou prezidenta Václava Havla.

Co všechno se od té doby událo... Na začátku ideály, které se pozvolna vytrácely, kdosi se přičinil, aby se stát rozpadl, starou ideologii vystřídala nová a zdá se, že dospěla do stádia, kdy metody jejího prosazování se od těch "starých" příliš neliší. Je-li to stejné, pak kde je smysl roku 1989?

Včera jsem se díval na smutné divadlo a ani ne tak na hlavní postavu tragikomedie jako spíše na postavičky za ním. Paní předsedkyně, u vytržení sama nad sebou, kategoricky utrousila, že ona tak rozhodla, a pak už to nebylo pro ni zajímavé. Odešla.

Můj dávný druh z doby, kdy ideály nebyly vyvažovány "žluťoučkými penězi" "Káry", a kterému se divím, že v této podivné společnosti může být, nejen že klimbal, ale dokonce si na stole ustlal.

Autor byl prvním polistopadovým ministrem práce a sociálních věcí.

Před jedenadvaceti lety jsem v Ostravě Zaorálka zažil jako poseru a včera potvrdil, že jím zůstal; pan ministr vnitra, který působí spíše, jako člen kubánského komanda přišel, chvíli si hrál a zase odešel.

Proč ne, vždyť to byla nuda, a že ho někdo několikrát nazval zbabělcem?

Nevadí, jistě si to poznamenal a ono se to někdy hodí.

Nakonec Sněmovnu obsadila policie a znalci ústavy a práva, kteří po včerejšku už nemají ve Sněmovně co dělat, ani necekli. Tak kdo je zbabělec?

Ráno jsem si přečetl, jak mnohem větší divadlo se odehrávalo uvnitř budovy Parlamentu a o tom, jak se poslanci, až na výjimky, zesrali strachy. Jiný výstižnější výraz nelze použít. Že se toto může někdy stát, na to jsem v roce 1989 ani nepomyslel.

Proti Paroubkovi jsem v dobách pracné instalace Zemana na předsedu několikrát stál, ale za včerejší vystoupení mu děkuji. Projevil se jako chlap, stejně tak i Huml.

Zůstává otázkou, proč najednou taková ustrašená odevzdanost. Vysvětlení se nabízí několik. Všichni vědí, že také oni mohli být odposloucháváni a co když...... Nakonec, přece paní předsedkyně rozhodla, a tak proč se raději moc neukazovat. Mohli jsme dostat zřetelnější signál, že tito lidé už nikdy ne!?

Dnes se media předhánějí a snaží se vnutit "správný pohled" na to, co včera nepochybně viděl rekordní počet diváků TV. Já zatím marně čekám na reakce "politiků", zejména těch rádoby opozičních, a také co na to jezevec z Vysočiny. Nelze si totiž nepovšimnout jiskry souznění, která může signalizovat novou rodící se vládnoucí garnituru. Bůh nás chraň.

ČSSD včera ztratila brilantního rétora a diskutéra a nemá nikoho, kdo by ho nahradil, a i když se nakonec Rath do Sněmovny vrátí, pak s jeho podporou, jako s nezařazeným a po lekci, kterou včera dostal od "kamarádů a přátel", kteří ho ustrašeně odepsali ještě dříve, než byl odsouzen, už těžko budou moci počítat.

Netvrdím, že Rath je nevinen, ale monstrózní nesmyslné policejní a mediální manévry mně připomínají to, co jsem aktivně pomáhal v roce 1989 změnit a proto si myslím, že pokud si ještě chceme zachovat zdravý rozum, pak na rozdíl od písálků, všeználků a politologů, kteří všechno umí vyhodnotit i když se to stalo jinak, měli bychom být na závěry velmi opatrní a spíše se řídit vlastním rozumem.

0
Vytisknout
7708

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2012