Kauza Rath II: Otazníků stále přibývá

7. 6. 2012 / Michael Kroh

I když upozornil na řadu závažných okolností, ve všem mu za pravdu dát nemohu. Sepsání udání v kanceláři náměstka nejvyššího státního zástupce je ovšem krajně nestandardní a svědčí o tom, že byla od počátku snaha vyhnout se působnosti pražských státních zástupců a jejich patrona na vrchním státním zastupitelství. Zda to Rathovi pomůže v obhajobě, nevím, ale určitě to nebylo hned od počátku namířeno proti němu, jak tvrdí.

Naproti tomu musím souhlasit s obviněným, že okolnosti jeho zadržení a následného vzetí do vazby jsou velmi podivné a už to by mne vedlo, být poslancem, k požadavku na doplnění žádosti o vydání a k případnému zdržení se hlasování. Zde totiž policie ani státní zástupkyně nedoložila dostatečně přesvědčivě, že nejednala alespoň s tichým požehnáním někoho mocného. Na těch dalších sedm obviněných toho totiž měla už dávno dost k tomu, aby je zadržela již při předchozích schůzkách, kde byly předávány peníze. Namísto je klidně nechala působit dál až do doby, kdy mohla do případu namočit i Davida Ratha. Také teatrální způsob zacházení s obviněným není férový ve srovnání s tím, jak se zachází s podezřelými z jiných kauz. Rath mohl být klidně ponechán na svobodě nebo v domácím vězení a do vazby případně vzat až po vydání sněmovnou. Vyšetřování by nemohl stejně ovlivnit, protože je postaveno na sledování, které už proběhlo. Zda zde působila ambicióznost státní zástupkyně či "vyšší zájem", si netroufám posoudit. Nicméně orgány činné v trestním řízení zde evidentně přestřelily a zadělaly si na možný průšvih.

Důvodem tak přísné vazby totiž není pravděpodobně nic jiného než nedostatek hmatatelných důkazů. Vyšetřovatelé mají zatím jen odposlechy, záznamy ze sledovaček a tu proslulou krabici. Pokud by soud některé z těchto důkazů nepřijal či se je advokátům obviněných podařilo z jednání vyloučit pro procesní pochybení, celá obžaloba se rozsype jako domeček z karet bez ohledu na to, zda byl porušen zákon. Zbývá tedy naděje, že se někdo v izolaci zlomí a začne spolupracovat i s nadějí na nižší trest.

Rath má také pravdu v tom, že policie nedokázala, že byl poškozen stát. Navíc má pravdu i v tom, že v případě Buštěhrad k poškození ani dojít nemohlo, protože z veřejných zdrojů se dosud nic na tuto investici neutratilo, snad kromě zaplacení projektantům. Poškozeny byly soukromé firmy -- účastníci výběrového řízení, které odevzdaly "desátek". K navýšení rozpočtu naplánováním víceprací (podotýkám, že zřejmě v souladu s pravidly -- tj. podle předepsaných tabulek) došlo zřejmě proto, že budoucí dodavatel nebyl schopen garantovat, že mu po odpočtu nákladů zbude dost na požadovanou "provizi". Z většího objemu zakázky se dá pomocí subdodávek a dalších "úspor" vygenerovat větší marže a tudíž splnit nároky "zprostředkovatelů". Rovněž jsem přesvědčen, že kdyby byl projekt rekonstrukce buštěhradského zámku realizován, proběhl by formálně v souladu pravidly, už proto, aby nebyl v hledáčku kontrolorů.

Za nejzávažnější v Rathově vystoupení pokládám zmínku o určení peněz na volební fond ČSSD. Vedení strany o těchto machinacích nemuselo vědět a oprávněně se rozčiluje nad partyzánštinou bývalého hejtmana a volebního lídra. Nicméně za systém financování voleb je odpovědno a být v kůži Bohuslava Sobotky, neměl bych asi v příštích dnech a týdnech klidné spaní. "Desátky" placené vítězi zmanipulovaných (možná i předstíraně zmanipulovaných) výběrových řízení politickým stranám jsou fenoménem, o kterém si štěbetají vrabci na střeše. Vzpomeňme jen na slavná dvojčata Singha a Bácse, Pepu z Hongkongu, záhadná švýcarská konta funkcionáře ODS Otta či lobbyisty Romana Janouška. Své by k tomu mohli jistě říci i majitelé a manažeři vydíraných firem.

Rath je v tomto smyslu skutečně "čudla". Jeho hlavní chybou bylo, že se obklopil osobami typu Bušiny, Kotta či Lepila. Ti byli ochotni hejtmanovi zavřít ústa několika miliony na jeho soukromý volební fond, sami však hrabali především pod sebe a svého ochránce stáhli s sebou. Ale v procesu schvalování projektů s dotacemi z EU postupoval zřejmě alespoň formálně podle pravidel. To klíčové osoby v regionu soudržnosti Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) jsou jinší kabrňáci. Velké projekty hodnotili, jak se dovídáme z médií, přímo politici, ředitel regionální rady (dnes souzený pro korupci a podvody) a jeho podřízení. To je přímo flagrantní porušení pravidel administrace fondů EU a zneužití pravomoci veřejného činitele. Posuzovat jednotlivé žádosti mají podle nich výlučně nezávislí hodnotitelé, kteří nejsou žadateli známi, aby je nemohl ovlivnit. Pokud bude státní zástupkyně Bradáčová (v tomto případě skutečně místně příslušná) stejně razantní jako v případě Davida Ratha, dočkáme se možná v poslanecké sněmovně brzy dalšího procesu zbavování imunity poslance za asistence ozbrojené eskorty.

Výsledkem počínání zkorumpovaných politiků a úředníků je hrozba obrovských finančních ztrát ani ne tak z předražení zakázek, nýbrž z titulu neproplacení "cinknutých" projektů Evropskou komisí. Ministerstvo financí je přitom podezřelé, že se snaží pochybení kamuflovat, jen aby přítok peněz z Unie, byť dočasně, nevyschl. V tom případě by totiž došlo k výraznému navýšení deficitu veřejných financí, protože většina podezřelých žádostí byla na národní úrovni již proplacena.

Když jsem před časem komentoval kauzu Budišov, odvážil jsem předpovědět její vyústění a jak se později ukázalo, trefil jsem do černého. Zde bych si na podobnou prognózu momentálně netroufl, případ je složitý a má navíc více rovin: právní, politickou a morální. V rovině právní došlo evidentně k porušení zákona, ovšem zda na odsouzení dnešních podezřelých budou stačit důkazy, ponechme k rozhodnutí soudu. I kdyby David Rath vyvázl bez trestu, politickou a morální odpovědnost si do dalšího života bezpochyby ponese.

Politickou a morální odpovědnost má ale také celá sněmovna, která léta nedokáže vytýčit pevné mantinely pro financování politických stran a donutit je k transparentnímu a veřejně kontrolovatelnému způsobu placení volebních kampaní. Politická kultura je na nejnižší úrovni od listopadu 1989 (a to nikdy nebyla příliš vysoká), což lze dokumentovat i na počínání předsedkyně sněmovny, která se nedokáže s oporou v ústavě razantně postavit na obranu nejvyššího zákonodárného sboru a dopustí, aby byl zneuctěn přítomností ozbrojenců. A korunu svému počínání nasadí svým odchodem průběhu schůze, jakož i nesmyslným výpadem proti opozičnímu poslanci v přímém televizním přenosu. Pověsti zákonodárců také neprospívá, když v něm nyní sedí dva nepravomocně odsouzení a jeden vazebně stíhaný poslanec. A to ještě nepočítám další (zatím jen) vyšetřované. Politickým elitám přerostla korupce a klientelismus přes hlavu tak, že si s ní absolutně nevědí rady. Situace dospěla tak daleko, že v zájmu zachování alespoň špetky úcty veřejnosti vůči politikům by se měla sněmovna sama dobrovolně rozpustit a umožnit voličům rozhodnout, kdo si zaslouží v ní zůstat a kdo ne.