Existence andělů znalostní společnosti vědecky dokázána na hnojárně - díl 6.

8. 6. 2012 / Štěpán Kotrba

Česká zemědělská univerzita je ctihodnou veřejnou vysokou školou. Pouze trpí tím, čím téměř všechny vysoké školy, nejen ty veřejné. Mechanisticky a metodicky nevhodně uplatněná scientometrie, zvaná "kafemlejnek", nutí vědce k prostituci. Ekonomické, publikační, mocenské. Výsledkem jsou práce k ničemu, znalostní nedostatečnost absolventů, průnik pavěd do vědy či blábolivé vědy, vyžívající se v egomaniakálních rituálech insigniemi ověšených "liščích ocasů" a hypertrofovaná univerzitní kongresová turistika.

V roce 1950 americký vědec Dr. Eugene Garfield začal pracovat (pod patronací Národní knihovny ozbrojených sil USA) na expertních medicínských systémech založených na citacích literatury. Tento rok se dá považovat za uvozující pro scientometrii. V roce 1963 začal Institute for Scientific Information na komerční bázi vydávat Science Citation Index (SCI), ve kterém jsou zavedeny všechny základní indexy pro „měření vědy“.

Jak se dělá věda na hnojárně TÉMA BL

Jak se dělá tiše z vědy management

Manažerů vědy se od té doby našlo mnoho. Mezi nimi vyniká profesorka provozně ekonomické fakulty ČZU Ing. Ivana Tichá, Ph.D., ještě poměrně nedávno prorektorka ČZU pro vědu a výzkum, ve funkci předsedkyně Meziresortní hodnotící komise pro skupinu oborů "společenské vědy" MŠMT, dnes členka expertního panelu "Znalostní ekonomika jako podpora konkurenceschopnosti" pro přípravu národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací instituce z nejmocnějších - Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, poradního orgánu vlády České republiky...

Výroční zpráva 2005: Meziresortní hodnotící komise pro skupinu oborů "společenské vědy" MŠMT ZDE

Jednací řád meziresortní hodnotící komise pro hodnocení obdobných výzkumných záměrů podporovaných z různých kapitol státního rozpočtu - MŠMT ZDE
Členové odborných komisí Rady pro výzkum, vývoj a inovace ZDE

Tichá byla nejdříve u Hrona na katedře sekretářkou a techničkou. Potom se naučila anglicky, nasála posametový západní vítr a už to jelo. Jak rostl Hron, rostla i jeho sekretářka.

Dnes pětašedesátiletý docent Ing. Roman Zuzák, Ph.D., do devadesátých let vedoucí ekonomického útvaru Papírny Vrané n. Vlt., provozního útvaru Fakultní nemocnice Motol a finančního útvaru v Československém rozhlase, psal po převratu stostránkové příručky, které si žádala doba - Moderní sekretářka a sekretariát, Korespondence podnikatelů: praktická příručka se vzory a "odborné" články do "odborného" magazínu Moderní sekretariát.

"Managementem se zabývám od svých 23 let, kdy jsem studoval - a to už je 42 let...", tvrdí, aniž tuší, co tím o sobě říká.

Až teprve v roce 1998 se stal jednou z hvězd na tehdy módní krizové a strategické řízení na katedře řízení provozně ekonomické fakulty ČZU (bylo dva roky od pádu vlády Václava Klause a Miloš Zeman vyváděl zemi z krize). V tom samém roce ještě napsal Zuzák knihu Moderní sekretářská praxe: praktická příručka pro sekretářky. Tím teorii krizového řízení přispěl nehynoucí publikací. V roce 1999 zahájil studium v doktorském studijním programu na ČZU a v roce 2003 jej dokončil. V roce 2004 zúročil svou pestrou manažerskou minulost a napsal učebnici krizového řízení pro podniky, které ještě v krizi nejsou a knihu Administrativní technika. A už v lednu 2005 předložil žádost o habilitaci a v listopadu 2005 se na ČZU habilitoval v módním oboru "management". V únoru 2006 jmenován proděkanem PEF pro vědu a výzkum. Bleskurychlá vědecká kariéra. Ve funkci byl do roku 2010. To vše ale pod jiným děkanem fakulty než Hronem, který byl v tu dobu rektorem ČZU. Nyní Zuzák usiluje na PEF o profesuru. Marně. Moc už si mezitím našla jiné milce a Zuzák k radosti Tiché z fakulty nakonec odešel. V roce 2009 na katedře řízení ČZU ještě vydal stať Strategické řízení pro obor Podnikání a administrativa a o rok později Management pro obor Podnikání a administrativa. Podle svých slov přednášel i ředitelům České národní banky... V současné době je garantem studijního oboru psychologie a prorektorem soukromé Vysoké školy aplikované psychologie v Terezíně, garantem oboru strategický management a základy managementu na katedře managementu soukromé Vysoké školy ekonomie a managementu.

Ve Verlag Dashöfer Zuzák publikoval Desatera pro vedoucí pracovníky a sekretářky (1998), Podíl sekretariátu na kvalitě výrobků a služeb (1998), pustil se dokonce i do Typologie sekretářek (1997), popsal i Asertivní jednání v sekretariátu (1997). Nejdůležitější pro optimistické naladění administrativních pracovnic bylo určitě Postavení sekretářky ve světě (1997) a pravým publikačním vrcholem Zuzákovy vědecké činnosti byly články Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice? (1998) a Jak se připravit na vystoupení nebo přednášku (1998) v časopise Moderní sekretariát.

Zuzák, R.. Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice? Moderní sekretariát, Praha, ISSN 1211-3581, č. 5, 1998. s. 12-13.

Zuzák, R.. Jak se připravit na vystoupení nebo přednášku. Moderní sekretariát, Praha, ISSN 1211-3581, č. 9, 1998. s. 34-35.

„O krizovém a strategickém řízení přednáším i manažerům a divil byste se, jak vysoké procento je negramotných i v základních věcech“, tvrdí Zuzák dnes.

Škoda jen, že Bertelsmann Media už "impaktovaný" časopis Moderní sekretariát nevydává... Byl skvělou přípravou pro budoucí docentky a profesorky managementu. Představte si, že celých devět měsíců jeho do angličtiny přeložený oficiální název zněl "Office management".... Tím, kdo si Moderní sekretariát musel v té době číst pečlivě a dokázal se z něj poučit, byla zřejmě tehdy už docentka, dnes profesorka Tichá.

Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice

„Psal jsem pro sekretářky, ano. V té době jediný. Tehdy jsem spolupracoval s dr. Svatuškou (bylo mu 80 let), který byl v 60. a 70. letech významným odborníkem v řízení. Také napsal knihy pro sekretářky a začali jsme se o ně zajímat, protože byly jednak bezprizorné a jednak sekretářka, a to si uvědomuje málokdo, podle našeho šetření, asi ze 30 % ovlivňuje výkonnost manažera. Dnes pro ně nepíše nikdo a nevychází žádný časopis. Jsem vedoucí autorského kolektivu, který měl 20 spoluautorů a výsledkem je největší publikace pro sekretářky u nás, která má asi 2500 stran (vyšlo to krátce po mém nástupu na PEF ČZU). Dělalo se to tři roky, sám jsem napsal asi 400 stran. Je tam všechno, co sekretářka potřebuje. Když jsem pro ně přestal psát (protože se jsem zabýval konkrétně krizovým řízením), tak jsem byl nařknut, že sekretářky nejsou pro mne moc dobré. “, konstatuje v korespondenci s autorem trochu smutně docent Zuzák.

Poznámka autora: Dr. Ladislav Svatuška (*10.11.1907) byl úředníkem Ministerstva vnitra na úseku spisové služby, Ministerstva pro sjednocení zákonů v letech 1940-1951, Čs. ústavu práce, Ústřední komise pro zhospodárnění administrativy v ROH, člen Ústředního klubu techniků a zlepšovatelů, organizátor Čs. dokumentační společnosti. V roce 1947 napsal Spisový plán pro podniky : Uspořádání podnikových písemností podle desetinného třídění a Spisový plán pro řemeslo, obchod a družstva : Uspořádání podnikových písemností podle desetinného třídění a Dokumentace a desetinné třídění v praxi hospodářské, právní, správní, sociální a organisační. . V roce 1948 vydal spolu s Dr. Jiřím Zimákem (*1912) v nakladatelství Brázda (v Mostě) příručku Jak si zemědělec uspořádá své písemnosti. V roce 1968 Státní pedagogické nakladatelství vydalo středoškolskou příručku , kterou napsal s Bohumilem Klobásou, Sekretářská praxe. V Národním archivu se po něm zachovala sbírka spisových plánů a kancelářských řádů, zejména z podniků z let 1943 - 1965. Nejzajímavější z hlediska vědy je jeho předválečná a válečná práce: Říšskoněmecký právní řád v Protektorátu Čechy a Morava (in: Moderní stát, 1939, č. 12, s. 226.) a Přehled právních předpisů o židech v Protektorátu Čechy a Morava. (in: Moderní stát, 1941, roč. XIV. s. 277- 283.) „Smyslem pro preciznost a touze po ustavičném zdokonalování protektorátních předpisů, upozorňoval na mezery a rozdílnost v obou právních úpravách. Při výkladech definic pojmů žid se ovšem rozšiřovala skupina osob podmaněných protižidovské legislativě. “, píše dnes ve své diplomové práci na katedře dějin státu a práva Masarykovy univerzity Kristýna Černotová (2012). Svou nenápadnou "vědeckou" prací pomáhal naplňovat transporty smrti, dodávám k zjištění Černotové o Svatuškovi, který v životě neřídil ani koloběžku, já. Tolik o „významném odborníku v řízení“... RIP.

Hron měl jednu schopnost – sehnat peníze. Pro fakultu, univerzitu a vysoké školy jako takové! A  co poslanci a senátoři? Když se porcuje medvěd v parlamentu? To je to samé. A o co jim jde? Aby je lidé znovu volili. Myslíte si, že je to na jiných školách a fakultách jiné? Není!!! Každou chvíli oponuji pro většinu českých univerzit výstupy z grantů, vědecké články apod. Vím, jak se to dělá. Tak navrhněte, ať se to všechno zruší. Dneska patříme k průměru, tak budeme na úrovni Nigerie a podobných zemí. ... Není to jen věcí Hrona, fakulty atd., je to věc systému a možná celosvětová. Hron má jiné velké nectnosti, ale jen využil systém. Určitě pro sebe především, přímo i nepřímo“, tvrdí bývalý proděkan pro vědu a výzkum PEF ČZU Zuzák a dodává:

„Když jsem nastoupil před 14 lety na PEF ČZU, tak se uvádělo, že asi 8 % absolventů jde do zemědělství. Dovoluji si tvrdit, že dnes to bude hodně pod 1 %.   V tomto státě jsou dvě zemědělské univerzity (Praha, Brno) a jedna zemědělská fakulta (ČB). Zemědělců je v tomto státě asi 200 tisíc a ne všichni potřebují VŠ vzdělání. Na ČZU všeobecně (na více fakultách) většina pracovišť nemá se zemědělstvím přímo co společného a společný s ním je jen název. Změna názvu je velmi komplikovaný proces (např. musel by projít parlamentem), proto bylo rozhodnuto, že se v češtině ponechá a změní se jen v angličtině (tento proces je obdobný nejen v ČR). Změna obsahu a struktury výuky musí odpovídat době a změněným podmínkám ve společnosti. To bychom za chvíli vyučovali stejné věci jako ve středověku. Nebo se měla zavedená univerzita zrušit? Zájemců o areál by bylo dost. Nebo se mají, jako na některých fakultách mimo ČZU, chrlit absolventi v oborech, v kterých nemají uplatnění? ...

...Škola je placená za studenta. Za pár let mého působení se počet studentů asi zpětinásobil a počet pedagogů zdvojnásobil. Učilo se od nevidím do nevidím, v sobotu a v neděli. Na nějakou vědu nebyl téměř čas. K tomu Hron sehnal granty, na to měl konexe. Na fakultě byly nejvyšší platy ve školství, univerzita byla na prvním místě (žebříčku nejlépe placených škol – pozn. aut.). ...Kdybyste se podíval na jiné školy, tak byste zjistil zkoumání ještě větších ptákovin. Celý systém je špatně postaven.“

Poznámka na okraj: PEF ČZU je dnes největší ekonomická fakulta v ČR. Má více než 12 tisíc studentů.

Údaje o PEF ČZU ZDE

Na VŠZ na počátku této „transformace“ do ČZU domrtě využili v tu chvíli existující systém v té manažersky a lukrativně nejlepší, ovšem eticky nejzvrhlejší formě. Aby bylo víc času na dojení, tak na PEF ČZU zavedli výraznou inovaci, aby zvýšili takzvanou „obslužnost studenta“. Zkrátili semestry na pouhých 12 týdnů a zavedli k přednáškám pouze jedno cvičení jednou za 14 dní. Výsledkem je umělými činnostmi hypertrofovaná provozně ekonomická fakulta, která už svou mateřskou školou v duchu pohrdá, nepotřebuje ji a vystačí si sama – s 12 tisíci rychlostudenty a stomilionovými granty. A univerzita se od roku 2011 začala v rozporu s korektním překladem z češtiny, který používala předtím - "Czech University of Agriculture" (aby nemusela své přejmenování vysvětlovat ve Sněmovně...) nazývat "Czech University of Life Sciences Prague (CULS) - univerzita „živých věd“. Snad aby se vyrovnala těm „světovým“, které mají plné právo se tak nazývat.

Rektorova docentka

Tichá v tomto molochu našla uplatnění po boku Hrona a na docentku se habilitovala daleko dříve než Zuzák – už v roce 2001 na tehdejší katedře operační a systémové analýzy PEF ČZU prací Diagnostika učící se organizace. Stala se teoretičkou manažeristického budování rozvinutého kapitalismu bez přívlastků a posléze vizionářkou eurounijního, popkulturně ideologického pojmu knowledge society. Klíčovým termínem jejích publikací i žádostí o granty je „učící se organizace“. Co se v mládí naučila, teď uplatnila v praxi. Organizace, kterou pomáhala konstituovat a dodnes ji pomáhá řídit, je „učící se“ – už se dokonale naučila, jak v tom chodit.

Tichá ve své „vědecké“ práci o "učící se organizaci" vychází v podstatě ze dvou autorů. Prvním je emeritní profesor na Harvard Business School Chris Argyris (*1923), který v roce 1978 napsal bestseller Organizační učení.

Argyris, C., Schön, D. A. 1978. Organizational Learning: a Theory of Action Perspective. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-00174-8

Argyris, C., Schön, D. A. 1996. Organizational Learning II: Theory, Method and Practice. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-62983-6

Druhým duchovním mentorem Tiché je Peter M. Senge (1947) ze Sloan School of Management při MIT, který v bestselleru Pátá disciplína: Umění a praxe učící se organizace z roku 1990 (nové vydání 2006) začal používat pojem učící se organizace. Jde o „klasické“ dílo „světové manažerské literatury“...

„Senge dokazuje, že jedinou konkurenční výhodou, kterou dnes může organizace získat, je schopnost učit se rychleji než konkurence, a popisuje, jak se organizace mohou zbavit „poruch učení“, které ohrožují jejich produktivitu a úspěch, a to tím, že si osvojí strategie, jež uvolňují týmové úsilí, rozvíjejí nový způsob myšlení a schopnost lidí dosahovat výsledků, na nichž jim opravdu záleží“, chválí Sengeho servilně české vydavatelství.

„Konkrétním vyjádřením těchto nových schopností učící se organizace je pět disciplín (strategií): mentální modely (hluboce zakořeněné předpoklady či představy, které ovlivňují to, jak svět vykládáme), osobní mistrovství (schopnost uvědomovat si své vlastní předpoklady a prohlubovat svou osobní vizi), společně sdílená vize (schopnost udržovat společně sdílený obraz budoucnosti) a týmové učení (schopnost členů týmu vést dialog, zahájit „společné přemýšlení“ a učit se z vlastních zkušeností). Disciplínou, která čtyři předchozí integruje a slučuje je do jednoho soudržného celku teorie a praxe, je pátá disciplína – systémové myšlení, jež umožňuje porozumět hlubším souvislostem jevů, pochopit strukturní vzorce probíhajících změn, a to na základě poznání systémových „archetypů“ a jejich zpětnovazební povahy.“

Senge, Peter M.. The Fifth Discipline: The art and praktice of the learning organization, Doubleday, New York, 1990. ISBN 0-385-26095-4 ZDE

Senge, Peter M.. Pátá disciplína – Teorie a praxe učící se organizace. Management Press. 2009. ISBN 978-80-7261-162-1 ZDE
Learning organisation – wikipedia ZDE

Kterak manažer vidí učící se les a stromy

Kromě knihy Pátá disciplína se jako spoluautor podílel na knihách The Fifth Discipline Fieldbook (1994), The Dance of Change (1999), Schools That learn (2000) a Presence (2004).

Business Weekv roce 2001 dle reklamního textu Management Press označil Sengeho za jednu z deseti nejvlivnějších světových autorit v oboru managementu. Harvard Business Review ocenil knihu Pátá disciplína jako „jednu z klíčových obchodních knih dvacátého století“. „Učením se znovu vytvoříte sami sebe a jste schopni udělat něco, co jste nebyli schopni udělat nikdy dřív...“, „Naučí vás vidět les a stromy“ – tak hodnotily Sengeho superlativní recenze. Senge doporučuje mimo jiné manažerům meditační nebo podobné formy zenbuddhistické kontemplativní praxe...

Using the Bhagavad Gita in the management context ZDE

„...Znám knihy předních světových a českých autorů (nejenom amerických, ale třeba i německých a dalších). Přečetl jsem jich možná stovky. K Sengemu mohu mít výhrady, ale jeho práce není 25 let stará!!! Mimo to některé myšlenky např. Fayola a dalších, které jsou 100 let staré, stále platí,“ dodává Zuzák.

Francouzský neoklasický ekonom (původně báňský inženýr) Henri Fayol (1841– 1925), o kterém se tvrdí, že vytvořil „obecnou teorii podnikání“ (což je samozřejmě nesmysl, ale proč to tak z reklamních důvodů nenazvat, že...), svými pěti funkcemi managementu: „plánovat, organizovat, přikazovat, koordinovat a kontrolovat“ (které sice ve své práci formuloval, ale nevymyslel – Ford by mohl povídat, ale ten nebyl teoretik...), určitě  inspiroval i československou lidově buzerační armádu a seniokratickou KSČ (liniové řízení, „demokratický“ centralismus, rigidní plánování zdrojů SPK) ... Proto jsme je tak milovali... až jsme je obě zrušili. Nikdo mimo Milouše Jakeše je nelitoval. Fayol mimo jiné prosazoval doživotní zaměstnání pro zasloužilé pracovníky. Jak za Husáka... Nebo za Hrona. Ale nepomlouvejme „klasiky“ oboru, na PEF se o nich přednáší se slzou v oku.

Na tomto místě musím vložit subjektivní a upřímný komentář, který se mnohým „odborníkům“možná nebude líbit, mé konstatování neocení a utvrdí si na mne názor jako na diletanta těchto "vědeckých" disciplín: marketing ani management nejsou vědami. Tyto disciplíny mohou některé obory vědy využívat, ale samy vědami nejsou. Jsou to možná předměty, pomocné a doplňkové obory vysokoškolského studia, jsou možná řemeslem a možná někdy i uměním, ale NENÍ TO VĚDA, ZA KTEROU BY SE MĚLY DÁVAT DOCENTURY A PROFESURY, POBÍRAT GRANTY NA PŘEDSTÍRANOU VĚDU A VÝZKUM A UTRÁCET PENÍZE ZA KONFERENCE V EXOTICKÝCH DESTINACÍCH. Dají se a mají se učit, mají se předávat jako „staré mladým“ spolu s „Kinderstube“ a hrdinnými historkami dědečků z války, nemá se ale na ně plýtvat označením za vědu. Jinak by se ta věda musela nazývat  sračkologie.

Vědou je teorie systémů (a tím -aplikovaně- i teorie funkční organizace). Vědou je sociální psychologie (ale už ne „hlubinná psychologie“). Vědou je pedagogika resp. pedagogická psychologie jako aplikace sociální psychologie. Vědou je ekonomická analytika (pokud někdo ví, co zkoumá – pak je to stejně jen jinak aplikovaná teorie systémů, v tomto případě stochastických ve specifickém prostředí). Vědou je matematika či fyzika. Vědou není mikroekonomika, ani účetnictví. Vědou není ani burzovní spekulace nebo neoliberalismus.

Toto je odborná kniha, která spolu s autocitacemi v Zemědělské ekonomice pomohla Tiché k dostatečnému počtu bodů při profesuře na ČZU 16. 5. 2011 pro obor MANAGEMENT.

Přečtěte si, co o této „vědecké“ knize tvrdí její nakladatel: „Sdílená znalost ale ztrácí na vzácnosti.“  Ano, takto PEF funguje – přesně tak. „Jakkoli se zdá, že pro „měkkosrdcatost“ není v konkurenční prostředí místo, zavilá tvrdost může také vést k neúspěchu.“ „Tato příručka je praktickým nástrojem pro manažery, kteří cítí potřebu aplikovat principy učící se organizace ve vlastním podniku a kteří hledají pomoc v tomto procesu.“

Tichá, Ivana. Učící se organizace. Alfa nakladatelství. ISBN 80-86851-19-2 ZDE

Evropská adaptabilita na blbost

Ivana Tichá, profesorka dobře se učící organizace, nyní dojí pražský operační program Adaptabilita - hrazený z peněz EU a Magistrátu Prahy. Díky úředníkům primátora Béma je to necelých 20 milionů pro provozně ekonomickou fakultu ČZU a něco zbylo i na Fakultu životního prostředí – 4 miliony.

operační program Adaptabilita – projekty ČZU ZDE

Výsledky jsou prozatím blábolivé v duchu „učící se organizace“. Například program „Interdisciplinární design v procesu rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců PEF ČZU v Praze“. Výsledek? „Posílení adaptability zaměstnanců univerzity (pedagogů) interdisciplinárními kompetencemi“ prý zvyšuje kvalitu vysokoškolského vzdělání. V rámci projektu proto bude vytvořen „interdisciplinární sofistikovaný systém celoživotního vzdělávání zaměstnanců České zemědělské univerzity“ a tak rozšířena kvalifikace u 200 zaměstnanců ČZU, konkrétně VŠ pedagogů Provozně ekonomické fakulty. Že by byli doteď nekvalitní? Ne... Tím se u nich posílí adaptabilita vůči změnám v oblastech informačních a komunikačních technologií, udržitelného rozvoje, sociálních dovedností,  jazykové gramotnosti a jazykové kultury pedagogů.... Výstupem projektu bude metodika interdisciplinárního celoživotního vzdělávání zaměstnanců, vzdělávací materiály, realizace interdisciplinárních seminářů a standardizace procesů vědecké práce. No neberte to za 6 950 391 Kč z prostředků Evropské unie.

Blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Exprimátor Bém ať si to přebere.

CZ.2.17/1.1.00/33059 Interdisciplinární design v procesu rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců PEF ČZU v Praze ZDE

Další je projekt „Komplexní systém profesního poradenství na PEF ČZU v Praze – Brána k úspěšné profesní kariéře absolventa PEF“ za 4 148 480 Kč z programu Adaptabilita. Projekt by měl dělat za peníze EU něco, co má škola dělat automaticky a sama: „V rámci tohoto projektu dojde mezi PEF ČZU v Praze a podniky k navázání spolupráce formou odborných přednášek firem a institucí na fakultě, možností vypracování bakalářských (BP) a diplomových (DP) prací v podnicích a institucích...“

CZ.2.17/3.1.00/31512 Komplexní systém profesního poradenství na PEF ČZU v Praze – Brána k úspěšné profesní kariéře absolventa PEF ZDE

Nejdražším a nejméně užitečným je program „Vzdělávání v inovovaném studijním programu Ekonomika a Management se zaměřením na mezinárodní podnikání“ za 7 793 608 Kč, protože výstupem měl být studijní program Mezinárodní podnikání, který Akreditační komise odmítla. Výstupem projektu by měla být „inovace stávajícího oboru na PEF ČZU, který bude vhodně doplňovat portfolio stávajících oborů a připravovat budoucí absolventy na globální trh práce.“ Datum zahájení realizace 1. 1. 2011, plánované datum ukončení realizace 30. 6. 2013. Realizační tým je na PEF ČZU připraven, ale učit se nemůže...Odmítnutí tohoto oboru Akreditační komisí MŠMT bylo vcelku rezolutní.

Negativní rozhodnutí – zdůvodnění AK v květnu 2011:

„Název studijního oboru a deklarovaný profil absolventa neodpovídají skladbě studijních předmětů a předmětům státní závěrečné zkoušky (chybí předměty zaměřené na mezinárodní rozměr podnikání, některé studijní předměty svým obsahem odpovídají bakalářskému stupni studia a neobsahují zaměření na mezinárodní kontext). Na pracovišti není realizována vědecká činnost v oblasti mezinárodního podnikání.“

Zdroj: Zápis AK MŠMT, strana 5. ZDE

Připravený projekt na serveru ČZU ZDE

Nyní se na desítce vybraných kanceláří PEF objevily chlubné cedule s textem "koordinační místo operačního programu EU" a logy programu. Mezinárodní podnikání není přitom možné díky jeho odmítnutí Akreditační komisí realizovat a program Adaptabilita tak splnit. Takže jde o maskovací podvod.

Mezinárodní obchod byl také tématem Tiché při jejím neúspěšném pokusu o profesuru na VŠE.

VŠE – Doc. Ing. Ivana Tichá, CSc. – profesorské řízení zastaveno 29. 5.2007 Vědeckou radou VŠE ZDE

Několik neodbytných otázek na primátora

Jak to, že Magistrát Prahy v náročné konkurenci více než 100 projektů vybral pracoviště, které na to nemá? Dokonce to byl podle výsledku výběrového řízení třetí nejlepší projekt podle bodového hodnocení výběrové komise magistrátu a jako druhý nejvíce financovaný – skoro 8 milionů! Evropský sociální fond hradí  85% částky a zbytek jde z rozpočtu hlavního města Praha.

Operační program Adaptabilita – všechny projekty ZDE

Operační program Adaptabilita – schválené projekty ZDE

Na splnění grantu je potřeba začít nový obor učit a mít na něm studenty. V projektu se píše o 60 studentech - a na to je potřeba skoro 8 milionů nad rámec běžného financování VŠ studia ?

Bude magistrát Prahy a kontrolní orgány EU chtít vrátit peníze, které byly očividně za Bémova vedení byly přiděleny nekompetentnímu týmu? Nebo je to donátorům z Magistrátu a EU fuk?

Jaké byly osobní vazby prof. Tiché a dr. Rymešové na osoby z Bémova vedení Prahy? Nebyl projekt domluvený v koňském sedle?

Jiné výstupy z tohoto projektu – skoro nula, jen pár plků v místní fakultní konferenci, v závěru článku se autoři přiznávají k operačnímu programu Adaptabilita. Tady je cena za jeden článek zřejmě víc než 1 milion. Kam se hrabe Hronův výzkumný záměr MŠMT, kde to bylo „jen“ skoro čtvrt milionu za článek...

Brožová, Helena. Weighting of Students’ Preferences of Teacher’s Competencies. Journal on Efficiency and Responsibility in Education and Science. Volume 4, Issue 4. ČZU. ISSN: 1803-1617 ZDE

Využití Operačního programu Praha – Adaptabilita ke zkvalitňování úrovně pedagogického procesu na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze – PEF ČZU ZDE

Tvůrcem a koordinátorem je prof. Ing. Ivana Tichá, a stejně jako v případě výzkumných záměrů MŠMT za 100 milionů na PEF „drží kasu“. Druhou osobou projektů Tiché je podnikatelská proděkanka pro studijní a pedagogickou činnost PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D., která je také spoluřešitelkou výzkumného záměru za těch 100 milionů...

PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. proděkanka pro studijní a pedagogickou činnost PEF ČZU ZDE

PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. – Psychologické poradenství a diagnostika od roku 1994, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti od roku 2003.

PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. – Živnostenský rejstřík ZDE

Kromě Tiché a Rymešové je ve hře na imitaci výuky mezinárodního podnikání zajímavá ještě senátorka PEF ČZU z katedry ekonomiky, která je garantem této neexistující výuky. Benešová se specializuje na vývoj světového obchodu s cukrem, přispívá do Listů cukrovarnických a řepařských a je autorkou knihy Zahraniční obchod – teorie a praxe. Hmmmm.

Ing. Irena Benešová, Ph. D. – PEF ČZU ZDE

Spoluautorská bratrstva a šéfovské připodepisování

Podrobnější pohled na seznam publikačních aktivit členů akademické obce PEF z výstupu databáze Rady vlády pro vědu výzkum a inovace RIV, ukazuje na PEF ČZU překvapivé detaily publikační činnosti.

Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ZDE

databáze RIV ZDE

Analyzován byl kvantitativně celkový počet veškerých záznamů z PEF ČZU o jakékoliv publikační aktivitě za celý profesní život autora (celkem 717 autorů a spoluautorů na PEF ČZU), filtr v kategoriích „J“ – odborný článek v recenzovaném či impaktovaném českém či zahraničním časopise a „B“ – odborná kniha za celý profesní život autora (zbyde celkem 341 ze 717 autorů). Další dva filtry zahrnují celkový počet veškerých záznamů o jakékoliv publikační aktivitě za posledních pět let (celkem 432 autorů) a filtr v kategoriích „J“ – odborný článek v recenzovaném či impaktovaném časopise a „B“ – odborná kniha za posledních pět let (zbyde celkem 182 ze 432 autorů).

Děkan Jan Hron je v celkovém spoluautorském žebříčku PEF dle databáze RIV druhý (prvním je pedagog, kterého Tichá s Hronem příliš nemusí) se 135 publikacemi celkem, z toho 78 samostatných publikacemi, 143 spoluautorskými záznamy od71 spoluautorů. Ivana Tichá je Hronovým spoluautorem v 43 případech, Tomáš Macák v 7 případech, Jaroslav Havlíček v 6 případech, Miroslav Svatoš v 3 případech a Jan Huml ve 3 případech. Dalších 65 autorů se u Hrona podílelo na 2 či méně publikacích. Po vyfiltrování pouze článků v odborných časopisech a knih vypadá vše jinak: 47 publikačních záznamů celkem, z toho pouze 21 samostatných za celý profesní život. Na 23 zbylých publikacích se zúčastnilo celkem 14 spoluautorů se 41 záznamy – Ivana Tichá 17, Tomáš Macák 6, Jaroslav Havlíček 4, Jan Huml 3. Ostatní 2 a méně.

Za léta 2008-12 se přehlídka smrskne: 15 publikací, z toho pouze 5 samostatných, na 10 publikačních záznamech 10 spoluautorů s celkem 18 záznamy. Z toho Tomáš Macák 6, Jan Huml 3. Ještě tristnější je pohled na Hronovy filtrované údaje za léta 2008-12: zbydou pouhé 4 publikační záznamy, z toho ani jeden není samostatný, 4 spoluautoři s celkem 6 záznamy. Z toho Tomáš Macák 3 a Ivana Tichá 1.

Tichá je s počtem 102 publikací celkem, z toho 44 samostatných publikací, 139 spoluautorskými publikačními záznamy a 65 spoluautory na PEF třetí v celkovém srovnání. Jejím nejčastějším spoluautorem je děkan Hron – v 43 případech, Jaroslav Havlíček v 13 případech, Marek Šedivý ve 4 případech. 61 autorů se podílelo na 3 či méně publikacích.

Pokud ovšem vyfiltrujeme pouze kvalitní impaktované a recenzované časopisy a knihy, (téměř obdobně jako databáze SCOPUS, která je ale ještě přísnější a nezapočítává každý časopis v kategorii J) je výsledek brutálně odlišný. Počet pouhých 33 publikací z toho pouze 8 samostatných a 36 spoluautorských záznamů od 10 spoluautorů paní profesorku řadí na fakultě na konec žebříčku. Spoluautory jsou Jan Hron v 17 případech a Jaroslav Havlíček v 8, dalších osm jsou spoluautory pouze ve dvou nebo méně případech.

Celkový pohled za léta 2008-2012 odhalí současnou aktivitu: celkem pouhých 9 publikací, z toho 4 samostatné, 5 spoluautorů s celkem 8 záznamy. Václav Švec 2, Jaroslav Havlíček 2, Martina Königová 2, Jan Hron 1, Jiří Fiedler 1. Po filtraci zbydou 3, z toho 2 samostatné za 5 let, 2 spoluautoři: Jan Hron 1, Jiří Fiedler 1.

Z výsledků vidíme zřetelnou vazbu Hron - Tichá v začátcích budování kariéry Tiché (43:1; 17:1), postupný vzestup nového partnera u Hrona (7:6) u Tiché rozloučení i s dalším partnerem (13:2) a mocenskou podlézavost okolí: (Tichá 61/3..1; Hron 65/2..1). Vidíme i rapidní snížení počtu kvalitních publikací a spoluautorství v posledních pěti letech, naprosto neodpovídající dosažené pozici (Tichá 102:9; Hron 135:15).

Výkon moci, reprezentace a management ubírají prostor vědě.

Je poměrně neuvěřitelné a za normálních okolností nepochopitelné, jak rozsáhlá a přitom kusá je spoluautorská síť výše jmenovaných. Nechce se věřit, že by tak vysoké počty spoluautorů, publikující s děkanem (předtím rektorem) a jeho nejbližší spolupracovnicí jen jednou nebo dvakrát, publikovali kvůli tomu, že by byli součástí jejich týmu a oni by reálně napsali do těchto prací víc než své jméno. Analýza podle pracoviště, času a pozice spoluautorů v čase odhaluje pravou podstatu vztahů.

Oproti tomu bývalý děkan PEF ČZU prof. Ing. Miroslav Svatoš, CSc. má v RIV celkem 142 publikací (víc než Tichá nebo Hron), a na rozdíl od nich má také vysoký podíl 101 samostatných prací. 65 jeho spoluautorů má celkem 128 záznamů. Luboš Smutka 13, Jiří Tvrdoň 1, Ivana Boháčková 9, Libuše Svatošová 8, Jurij Gubeni 4, Karel Svoboda 4 Zbývajících 59 tři nebo méně.

Po vyfiltrování na kvalitní publikace zbyde slušných 43 záznamů, z toho 24 samostatných. 10 spoluautorů celkem tvoří 25 záznamů. Luboš Smutka 10, Gubeni, Jurij 4, Zbývajících osm má tři nebo méně.

Za léta 2008-12 to je celkem 19 publikací, z toho 6 samostatných. Na zbývajících 13 publikacích 9 spoluautorů s celkem 22 záznamy, s toho Luboš Smutka 13. Zbývajících 8 spoluautorů mají 2 či 1 výskyt. Po filtraci zbyde 8 prací, z toho 1 samostatná. Ve zbývajících 7 najdeme pouze 2 spoluautory – s celkem 8 záznamy. Luboš Smutka 7, Ondřej Miffek 1.

Z výsledků vidíme následující rozdíly: Tento autor něco v životě udělal. Má velkou část své práce za sebou (101:6, 24:1), má jednoho nového publikačního partnera na kvalitní publikace (13:13, 10:7) a několik váhajících. Připodepisování ochotným davem podřízených se autor v minulosti sice také nebránil, ale během posledních pěti let to už dělá málokdo (59/3..1 : 8/3..1) ... Vládnou jiní.

Metodika selekce dat: Metodika RVVI Úřadu vlády ČR k hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011) – dle zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků ZDE

Data: databáze RVVI Úřadu vlády ČR ZDE
Citační databáze - ČVUT ZDE

Návod k použití: Jak rozbít univerzitní mafii

Toto je letmý (celkem, 5 let / vše, RIV kategorie J+B) analytický pohled prostřednictvím velmi vypovídající kvantitativní metody, zvané analýza publikační a citační sociální sítě. Lze samozřejmě pracovat pečlivěji (po jednotlivých letech či uživatelsky nastavené době – např. dle funkčního období děkanů, rektorů a dalších vedoucích pracovníků) či s jemnějším členěním (Jpimp, JimpS, JimpA, JimpB, JimpC, Jneimp, Jrec, Bgll, Bwrld, Dcs, Dgll, Dwrldstr. 31 metodiky RIV), tedy s přihlédnutím ke stoupání spoluautorů v mocenském žebříčku fakulty, po jednotlivých katedrách a oborech... Lze jít až na úroveň jednotlivých konkrétních prací a sledovat finanční toky při srovnání pracovišť či oborů. Nejzajímavější ukazatele, ovšem na PEF téměř neviditelné, jsou samozřejmě přínosy aplikovaných věd: RIV indexy Z (poloprovoz, ověřená technologie, odrůda, plemeno), Fu (užitný vzor), Fp (průmyslový vzor), G (prototyp, funkční vzorek), N (certifikované metodiky a postupy), R (software) a hlavně H (poskytovatelem realizované výsledky). Autor této analýzy by ale vědcům za veřejné peníze započítával pouze volně přístupné software či software s otevřeným kódem pod licencemi creative commons.

Tyto indexy, na PEF dosud opomíjené, vyloučí v mnoha oborech (mimo astronomie, matematiky, lingvistiky, filosofie...) blábolivé vědy an sich (například teorii řízení, marketing, management - bez užitečných výsledků) a vědu, kterou nikdo nechce.

Takto je možné udělat analýzu všech publikací a spoluautorství všech zaměstnanců PEF a celé ČZU, doplněnou o všechny veřejně známé mocenské faktory – senioritu, postavení, pedagogické a vědecké hodnosti a tituly, členství v oborových a vědeckých radách, funkce na dalších vysokých školách a pracovištích, v redakčních radách odborných časopisů, počet a typ garantovaných a vyučovaných předmětů, garanci a účasti v grantech a výzkumných záměrech, manažovaný objem prostředků z těchto grantů, spolupracující pracoviště, průměrný počet publikací v grantech (podle dat RVVI) apod.

Analýza těchto sociálních sítí odhaluje naprosto exaktně topologii, směr a intenzitu všech skrytých vazeb mezi penězi, akademickou mocí a publikacemi – nejen na PEF ČZU. Nachází ovládající osoby, opravdové pedagogy a „mentory“, opravdové „výzkumníky“, mocensky „tápající“ autory a „připodepsané“, tituly a liščími ocasy ověšené seniory. Nachází vědecké „loosery“ i míru korupce na pracovištích, ovládaná média, nejlevnější i nejdražší transakce, i to, s jakou logikou se opírá to které publikační bratrstvo, kdo je v něm centrální figurou a kteří autoři stojí na periferii či se této „vědecké hry“ vůbec neúčastní či vytvářejí „kontrasíť“.

Tento systémově dekonstruktivní, místy destruktivní přístup je jediným prostředkem, jak zvrátit neblahý trend předstírání vědy na ČZU pod taktovkou několika osob.

Co to je impakt faktor aneb jak měřit vědu

Impact factor časopisu (ve zkratce IF) se každý rok počítá jako klouzavý průměr počtu citací průměrného článku za posledních 2, resp. 5 let. Udává frekvenci, s jakou je v daných letech citován „průměrný článek“ časopisu.

Lze ho vypočítat podle vzorce

IF2,5 = C2,5/P2,5,

kde C2,5 je počet všech citací všech článků vydaných v uplynulých 2, resp. 5 letech a P2,5 je celkový počet všech článků vydaných v uplynulých 2, resp. 5 letech v daném časopise. Například pokud budou v nějakém časopise všechny články, které byly napsány v letech 2010-2011, citovány jinými časopisy v roce 2012 dohromady 15x a celkový počet v časopise vydaných článků je 30, potom bude IF2 tohoto časopisu pro rok 2012 roven 15/30 = 0.5.

Impact factor – stránky Thomson Reuters ZDE

Impact factor – stránky FF UK ZDE
Impact factor – knihovna VŠB v Ostravě ZDE

Immediacy Index

Index „naléhavosti“ či „bezprostřednosti“ udává, jak rychle je „průměrný článek“ v daném časopise citován, neboli jak často jsou články citovány v témže roce, ve kterém vyjdou.

II = C1/P1

Citační poločasy

Udávají dobu za jakou je citováno 50 % článků daného časopisu či udávají dobu, za jakou je odcitováno 50 % současných citací publikovaných časopisem v referencích (umožňuje porovnat stáří článků referovaných v daném časopise).

Page Rank

Na citační analýze je založený i algoritmus Googlu, vytvořený v roce 1995 Larry Pagem a Sergejem Brinem. Page Rank je pravděpodobnostní rozdělení 0–1 získané iterativním procesem, že se uživatel náhodně odkáže na určitý dokument.

Page Rank. Wikipedia. ZDE

Page, Lawrence; Brin, Sergey; Motwani, Rajeev; Winograd, Terry. The Page Rank Citation Ranking: Bringing Order to the Web. Stanford University, November 1999. ZDE
Chen, P. ; Xie, H. ; Maslov, S. ;Redner, S. – Brookhaven National Laboratory. Pagerank on Citation Networks – Finding Scientific Gemswith Google. Journal of Informetrics 1 8 (2007) ZDE

Eigenfactor Score, Article Influence

Eigenfactor Score a Article Influence, odvozené od Citation Reports Thompson Scientific Journal, pak umožňují srovnání napříč oblastmi vědy, zejména v těch oblastech výzkumu, které jsou často citovány až několik let po zveřejnění. Doba posouzení je zde 5 let. Eigenfactor Score časopisu je měřítkem celkové důležitosti časopisu pro vědeckou komunitu. Přiděluje váhu citačnímu vlivu (impactu) časopisu na základě citačního ohlasu citujících časopisů. Article Influence pak určuje míru průměrné vlivu každého ze svých článků v průběhu prvních pěti let po vydání.

Eigenfactor – University of Washington ZDE

Časopis musí být uveden v JCR, nebo minimálně, musí být citován v posledních 5 letech nějakým časopisem, který je uveden v JCR. Eigenfactor Score nedává do seznamu jako „časopis“ publikace, které publikují méně než 12 článků za rok, zprůměrovaných na 5 let. Nemusím zdůrazňovat, že Agricultural Economics ČZU mezi těmito prestižními publikacemi není vůbec.

Eigenfactor Agricultural Economics ČZU ZDE

IF a II a další jsou údaje vypovídající něco o známosti a užívání časopisu, méně již o samotných autorech. Pro hodnocení samotných autorů se ve světě používá citační index CI a nebo také H-index, nazvaný podle fyzika z University of California J. E. Hirsche. Hodnota h-indexu se rovná počtu publikací (N) v seznamu ISI, jež mají N nebo více citačních ohlasů za určitý čas v ISI. Je implementován v bibliografických a citačních databázích Web of Science a Scopus, Google Scholar a Microsoft Academic Search a je reprezentativní pro starší vědecké pracovníky, docenty a profesory většiny oborů. Do vašeho prohlížeče (Firefox) si můžete doinstalovat plugin Scholar H-Index Calculator.

Journal of Citational Reports ZDE

K vysokému h-indexu nelze (z definice) dojít ani publikováním velkého množství článků, které nikdo necituje, ani úspěchem osvíceného génia – jednoho článku se 100 citacemi. Podle Hirsche by na velkých výzkumných univerzitách měla hodnota h~10-12 být typická pro postup na funkci docenta, h~15 člena odborné společnosti, h~18 pro postup na řádného profesora a h~20 je index úspěšného vědce. Členství v národní akademii věd by pak zpravidla mohlo být spojeno s h~45 a vyšší, s výjimkou mimořádných okolností. H-index českých vědeckých institucí je za období 2001–5 u českých vysokých škol <25–30, u Univerzity Karlovy 52, u AV ČR 53. Oproti tomu má Cambridge 150, Stanford a MIT 180, Harvard 230.

Hirsch, J. E.. An index to quantify an individual"s scientificre search output. 2005. PNAS 102 (2005) 16569–16572. ZDE

Pozn. na okraj: Problémem jsou ovšem „čerstvé“ a „popkulturní“ společenskovědní obory, které svou existenci odvozují od několika málo škol či autorů – příkladem může být například česká mediální teorie, vytvořená před více než deseti lety pracovištěm FSV UK, ve které bude nejspíš výskyt citací do češtiny přeložených „přehledových“ prací populárních autorů Denise McQuaila, Marsala McLuhana či Paola Manciniho, z jejichž textů dnes učí prakticky všechny české školy a všichni pedagogové je citují, určitě větší, než publikací Normana Fairclougha, který do češtiny přeložen nebyl a o jehož analytické metodě zde učí pouze jeden pedagog, či Michaela Traceye, který do češtiny přeložen také nebyl a o kterém v Česku neučí nikdo...

Scopus je největší databází abstraktů a referencí, zahrnuje 245 milionů citací, 250 milionů www stránek, 28 milionů abstraktů, 13 milionů patentů (podobnou službu udělá také veřejně dostupný Google Scholar, ale ne tak komfortně, funkčně a přehledně).

V Česku se CI a h-index používá velmi málo (na PEF ČZU ze zřejmých důvodů vůbec) a místo něj se kvalita autorů odborných a vědeckých publikací posuzuje podle IF časopisů, kam publikují. Například všem dobře známý „kafemlejnek“ výpočtu bodů RIV také nepoužívá CI nebo h-index, ale IF.

Rada pro výzkum a vývoj ČR (RVVI) stanovila v roce 2007 následující bodová pravidla hodnocení přírodních a technických věd:

Článek v časopise s IF Bod = 5 + 15 × (IF / medián IF oboru)
V případě více oborů je užit medián souboru mediánů
Článek v recenzovaném časopise bez IF 2 / 1 *
Odborná kniha 25 / 12,5*
Kapitola v knize 2 / 1*
Článek ve sborníku 0,2 / 0,1*
Patent 500 / 50*

* Udána je hodnota mezinárodní jazyk / český či slovenský jazyk

Zdroj: Vladimír Kopecký Jr.. Scientometrie aneb jak měřit či neměřit vědu a vědce. Fyzikální ústav UK. ZDE

metodika RIV, strana 31 ZDE

Požadavky, kladené na udělení doc./prof. Karlovy univerzity

Obor Publ. Publ. s IF Autorství1 Citace2
Biologie 20/40 10/20 4/10 20/50 WoS3
Chemie 20/40 10/30 4/15 20/50 WoS
Fyzika 20/40 12/30 --- 20/50 WoS
Matematika 20/40 6/20 --- 15/50 odborné
Informatika 20/40 6/20 --- 15/50 odborné
Geologie 20/40 6/10 2/4 10/30 WoS
Geografie 20/40 2/5 --- 50/100 odborné
Lékařské4 20/30 3/10 2/6 10/25 WoS

1) Pro doc. se rozumí první autor, pro prof. korespondující/senior/poslední autor

2) Citace se rozumí bez „autorských“ autocitací dle WoS
3) WoS – Web of Science;
4) jde o hrubý odhad, neb je nutno členit na různé podobory

Pozn. na okraj: Čtenář by si měl na tomto místě připomenout, že prof. Hron byl dlouhá léta členem Rady Vlády ČR pro výzkum a vývoj a také předsedou Konference rektorů ČR, takže má velký osobní podíl na metodice hodnocení vědy v podobě "kafemlejnku" RIV.

Informace z 226. zasedání Rady pro výzkum a vývoj, které se konalo 12. října 2007 ZDE

Metodika RVVI Úřadu vlády ČR k hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011) – dle zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků ZDE

Citace, autocitace a IF

Základní povinností každého vědce je uvést všechny použité prameny – myšlenky druhých, použité ve vlastní práci. Povinností je neuvádět prameny, které při práci nebyly použity, necitovat vlastní publikace, pokud nemají s danou prací nic společného, co nejméně citovat sama sebe a citovat přesně – tak, aby bylo z uvedených údajů možné identifikovat a získat citovaný pramen. Citace je nutno mít v souladu s normou ČSN ISO 690 „Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů“ . Je důležité zachovat jazyk zdroje, nepřekládat a nekomolit název, jména autorů či nakladatele. Správně by měly existovat pouze citace přínosných informací, jichž citující autor využil v citující práci k syntéze nové informace nebo k vědeckému důkazu nového poznatku – konstruktivní citace. Minimální počet by měl být nekonstruktivních autoritativních a prestižních citací („klasiků“) a nekonstruktivních autocitací.

Podrobnosti: Citace a citační etika. ZDE

„Práce, která není citována, nemusela vyjít – nemá totiž žádný vliv na další vývoj vědy. Jinak řečeno, kdyby necitovaná práce neexistovala, ubírala by se věda stejnými cestami. Jistě lze najít výjimky – dílo zapomenutého génia, přehlíženého jeho současníky a znovu objeveného dalšími generacemi“, ironizuje ignorování citací Tomáš Grim v časopise Živa.

Grim, Tomáš. Citace: triky a pověry. UPOL. In: Živa 3/2009 ZDE

Někdy je ovšem považováno za nevhodné v nové práci bez citace opakovat myšlenky již dříve jinde publikované. Odtud pramení častý výskyt „plevelných“ autocitací.

Citační manipulace – účelové chování

  • Nadměrná citace kontroverzních publikací – z důvodů snadné polemiky.
  • „Připisování“ autorů s tituly doc. a prof., nazýváno „syndromem šéfovských citací“.
  • Citování prací editorů a potenciálních recenzentů rukopisu – pochlebování k přijetí rukopisu.
  • Citování spolupracovníků a/nebo kolegů z vlastního pracoviště nebo univerzity.
  • uzlové odkazy – bibliograficky vázané sítě (Cited Reference Co-Occurrence –Bibliographic Coupling- Network, Document Co-Citation Network, Author Co-Citation Network, Journal Co-Citation Network).
  • Citační zaujatost (Citation bias). Nadměrná citace prací souhlasících s autorovou hypotézou a necitování prací oponujících autorovi.
  • Rozšíření autority (Amplification). Citace odkazující na dokumenty, které neobsahují primární data, za účelem zvýšení počtu citací na podporu tvrzení.
  • Citační odklon (Citation diversion). Autor cituje obsah, ale prohlašuje, že má jiný význam, a tím přesměrovává jeho důsledky
  • Citační transmutace (Citation transmutation). Konverze hypotézy do skutečnosti prostřednictvím samotné citace.
  • Citace slepé uličky (Dead end citation). Podpora tvrzení citací dokumentů, které neobsahují řešený obsah.
  • vynález zadních dvířek (Back door invention). Opakované uvedení v omyl abstrakty jako peer rewiev hodnocených prací k oklamání čtenáře domnívajícího se, že publikovaná tvrzení jsou založena na odborníky recenzovaných metodách a datech
  • Citační kaskáda. Citování sekundárního pramene od jiného autora (obvyklé například u citací mediální teorie v českém kontextu – citace McQuaila citovány jako citace Jiráka/Köpplové... kteří ovšem ve své knize korektně citovali primární zdroj - McQuaila).

Greenberg, S.. How citation distortions create unfounded authority: analysis of a citation network. BMJ 2009;339: b2680 ZDE

Fergusson, D.. In appropriate referencing in research. BMJ 2009;339: b2049 ZDE
Publication bias. In: Wikipedia. ZDE

Součástí výpočtu IF jsou všechny citace, tedy také autocitace. Autocitace jsou shodou mezi autory citované práce a autory citující práce. Citace kterýmkoli ze spoluautorů práce se počítá také jako autocitace. Případně může jít i o shodu autora z jednoho pracoviště az druhého pracoviště. Autocitace v průměru představují 20–30 %, z celkového počtu citací. „U některých jedinců to však může být i 90 %...“, dodává sarkasticky Vladimír Kopecký z Fyzikálního ústavu UK.

Autocitace mohou být v zásadě dvojího druhu:

1) autorská autocitace je, když autor ve svém článku cituje svoje vlastní články vydané kdekoliv, ve stejném časopise nebo jiném. Jde i o citace jiné práce, jíž je citující autor spoluautorem.
2) časopisecká autocitace je, když článek cituje jiné články téhož časopisu bez ohledu, kdo je autorem článků. Prý jde o snahu editorů o citace starších článků

Existují i další podoby autocitace, na které se špatně přichází, a to je

3) katedrová autocitace – citace prací autorů z jednoho pracoviště, případně z jednoho rozsáhlejšího nebo mutidisciplinárního úkolu či rozsáhlejšího autorského kolektivu.
4) kruhové autocitce skupin autorů nebo časopisů (citační bratrstva)
5) cyklické autocitace, resp. citace 2. generace, což jsou články, které citují citující články.

Horký David. Thomson Reuters Presentation ZDE

„Bibliometrie je tedy dobrý sluha a špatný pán. Odvrhnout jí by bylo stejně nemoudré jako jí bezmezně věřit. S bibliometrií se prostě musí nakládat obezřetně jako s ostrým nožem nebo kyselinou. ... Například český ekonomický časopis Zemědělská ekonomika to se sebecitovaností přehnal tak, že byl z databáze WoS vyřazen. Přechodně tak nejdříve jeho zařazení zvýšilo počet českých impaktovaných článků v oboru ekonomie o třetinu, aby s jeho pozdějším vyřazením opět o třetinu poklesl“, říká ekonom CERGE-EI a člen NERV Daniel Münich.

Münich, Daniel. Citační bratrstva ZDE

Münich, Daniel. O hodnocení a financování vědy – Slepecká hůl kafemlejnekZDE

Renomované časopisy se snaží ve svém recenzním řízení, aby podíl obou dvou druhů autocitací byl na celkovém počtu citací co možná nejmenší a v žádném případě by neměl přesahovat 50%. Oba druhy autocitací ale nejsou zakázány, protože v rozumné míře a odůvodněných případech mají svůj význam. Tedy pokud jde o skutečnou vědu.

WoS udává u každého článku počet citací včetně autocitací, ale i bez autocitací, zahrnuje i citace spoluautory. Průměrná citovanost článku je u českých vědců 5,81, přibližně 50 % publikací je citováno < 4×, více než 10 citací má ~20 % publikací.

Vznik citačně účelového mocenského centra


Z původního sítě „přátel“, jejichž aktivita je svou izolovaností ohraničená, viditelná a má omezený akční rádius, se postupem času stává rozvětvená a víceúrovňová síť, pohlcující další kolektivy, pracoviště sesterských fakult, externí pracoviště jiných univerzit, jejich rozpočty a periodika. V citační síti nejsou platidlem jen „reciproční“ nebo „šéfovské“ citace, ale mohou to být také pozvánky na konference a publikace ve sbornících, vědecké pobyty v zahraničí a pracovní semináře, hrazené sponzory výzkumu či reprefondy, čestné doktoráty a profesury, členství v oborových radách, posuzovacích komisích grantů a projektů, posléze i investice a řízený rozvoj oboru či fakulty. Rozvětvenost vazeb a více dílčích podřízených mocenských center jednajících ve shodě plně či jen částečně činí analýzu sítě složitou, ale ne nemožnou. Vizualizace kumulovaného využití datových skladišť systémů IS VaVaI, Google Scholar, ISI a SCOPUS dokáží scientometrii posunout z podoby vysmívaného „kafemlejnku“ RIV do opravdu moderního nástroje měření přínosu vědy, jsou za této situace prakticky nemožné. Je na Radě vlády pro vědu a výzkum a Akreditační komisi, aby nastavily kontrolní mechanismy daleko detailněji.

Poznámka na okraj: Napsal mi jeden bývalý pedagog ČZU, který poměry na PEF zná velmi dobře:

„Na PEF ČZU se jako na jediné ekonomické fakultě učí předmět Kybernetika v řízení. Ve výuce se používají stařičká skripta, ve kterých autor za ta léta nebyl schopen ani opravit překlepy. Studenti předmětu nerozumí a ani nevědí, proč by se ho měli učit. Kybernetika je v praxi využitelná především u technických systémů a v řízení podniku jen minimálně. Proto před asi 30 lety vznikla tak zvaná „druhá kybernetika“, která se snaží o její aplikaci na sociální a ekonomické systémy. Tento fakt oba „odborníci“ vůbec nezaznamenali. V textu skript je uvedeno několik vzorců, které pocházejí od prof. Hrona. Při pohledu na ně se matematici nestačí divit. Jeden z nich jen vydechnul „Co je to za blbost?“. Řada nových zaměstnanců a  doktorandů na katedře se snažila o jejich praktické použití, ale bezvýsledně. Po poučení, že to nemají říkat nahlas, přenesli svůj zájem na něco jiného... Mimochodem – napsal prý 46 skript. Nejspíš počítá opakovaná vydání těch několika málo, která napsal, nebo tam byl do nich připsán (konkrétně Strategické řízení verze Hron, Tichá, Dohnal nebo Tichá, Hron obsahuje od něj pár stránek, které jsou převzaty z jiných jeho skript).“

Průměrná citovanost publikací ve 20 zastřešujících vědních oborech
Srovnání ČR s vybranými státy EU. Členění vědních oborů vychází z nomenklatury používané Thomson Scientific.

Obor Finsko Rakousko Irsko Maďarsko Řecko Polsko ČR Pořadí ČR
Matematické vědy 3,64 3,54 2,58 2,33 2,63 2,38 2,99 3
Fyzikální vědy 10,48 10,79 8,28 8,98 7,84 7,22 6,68 7
Vědy o vesmíru 10,51 9,11 10,40 16,85 7,89 12,92 7,12 7
Chemické vědy 8,64 8,63 10,29 6,28 7,67 5,43 6,65 5
Vědy o Zemi 8,06 6,47 8,33 6,33 6,13 4,64 4,93 6
Ekologické obory a životní prostředí 10,02 7,32 6,64 5,87 5,03 4,87 6,00 4
Biologické a biochemické obory 14,91 10,53 7,80 6,39 6,63 5,23 5,99 6
Molekulární biologie a genetika 19,51 18,33 17,03 10,35 9,87 8,25 10,26 5
Mikrobiologické obory 14,20 13,64 13,52 8,93 7,78 6,25 6,47 6
Imunologické obory 14,07 15,14 14,15 9,05 8,96 6,19 8,24 6
Vědy o rostlinách a živočiších 7,31 5,88 5,87 4,60 4,66 3,04 4,52 6
Zemědělské vědy 7,26 5,18 7,18 2,39 4,41 2,98 1,82 7
Materiálové vědy 5,36 6,12 5,36 4,54 4,31 2,99 4,03 6
Počítačové vědy 4,85 3,71 2,45 3,95 2,66 2,17 2,87 4
Inženýrské obory 3,95 4,10 3,05 3,50 3,10 3,22 3,34 4
Farmakologie a farmacie 10,06 8,80 8,30 7,11 5,39 5,94 6,39 5
Neurovědy a vědy o chování 13,71 12,48 10,41 11,58 5,15 6,53 5,07 7
Psychologie a psychiatrie 7,23 5,24 5,15 5,40 3,10 3,59 2,38 7
Klinická medicína 13,08 7,79 7,15 6,14 5,25 5,43 5,61 5
Multidisciplinární obory 77,88 48,11 45,45 31,72 50,43 26,70 24,35 7

Zdroj: Technologické centrum AV ČR

Podorbnosti: J. Vaněček: Analýza vědeckých publikací českých autorů z let 1994 až 2005. in: Ergo 2/2007. Technologické centrum AV ČR. 2007. ZDE

„Bibliometrické ukazatele, tj. počet publikací a jejich citovanost, jsou považovány za nejobjektivnější kritérium pro hodnocení produktivity a úspěšnosti jednotlivých vědních oborů. Bibliometrické hodnocení je pravidelnou součástí „Analýzy stavu výzkumu a vývoje v České republice“, kterou každý rok připravuje Rada pro výzkum a vývoj. V těchto analýzách je sledována průměrná citovanost prací v jednotlivých oborech, která je porovnávána s průměrnými hodnotami z celosvětové databáze. .... Další nevýhodou hodnocení vycházejícího z průměrné citovanosti je, že kvalitní, vysoce citované jádro publikací může být – hlavně ve velkých oborech – překryto množstvím necitovaných prací. Naopak u malých oborů, kterých je v malé zemi jako ČR celá řada, může jedna či několik málo vysoce citovaných prací výrazně zvýšit průměrnou citovanost celého oboru. Pokud však za tímto výsledkem není skutečně kvalitní pracoviště produkující pravidelně vysoce citované práce, ale jde jen o ojedinělý výsledek či příležitostnou spolupráci, se zahraničními pracovišti, může v příštích letech citovanost takového malého oboru poklesnout stejně rychle, jako předtím stoupla.“ konstatuje Vaněček.

Výsledek porovnání zemědělských věd, zejména těch ekonomických, pro ČR nevypadá dle Vaněčka zrovna nejlépe.

Autocitace a CI

Citační index CI je jedním z kritérií hodnocení vědeckých publikačních aktivit akademického pracovníka, které se ale v Česku používá velmi málo. Čím více má autorova publikace citací v publikacích jiných autorů, tím vyšší je autorův citační index CI. Ve výpočtu CI nejsou zahrnuty autorské autocitace, t. j. citace jiné práce téhož autora nebo jiné práce, jíž je citující autor spoluautorem. Další velký rozdíl CI od IF je v tom, že se do CI započítávají všechny citace bez časového omezení.

rozdíl meziCI a IF – knihovna VŠB Ostrava ZDE

Ani CI není bez problémů, protože nerozlišuje takzvané negativní citace. Pokud například vyjde slabý článek nebo článek s chybami, vyvolá polemiku, je tím pádem citován, ale autorovi naroste CI.

Na ČZU podobně jako na jiných univerzitách existuje předpis pro výpočet aktivit pracovníků. Mimo jiné to je výpočet kvantifikačních kritérií pro udělování docentur a profesur. Zde se počítá množství vědeckých publikací víceméně stejně jako v kafemlejnku. Takto to zařídila Tichá v době, kdy se stala díky „úzkým osobním vazbám“ na rektora Hrona, prorektorem ČZU pro vědu a výzkum.

kritéria ČZU před zpřísněním Tichou a Hronem ZDE

kritéria ČZU po zpřísnění Tichou a Hronem ZDE

Citační bratrstvo plus externisté aneb co zničilo IF časopisu Zemědělská ekonomika

Tragédie časopisu Zemědělská ekonomika spočívá v podvodech s umělým navyšováním IF autocitacemi. Tichá s Hronem ale nejspíš zapomněli na to, že tyto časopisecké autocitace existují. Nevěděli nebo nechtěli vědět, jak se liší indexy CI a IF. Časopisecké autocitace se totiž v jejich kvantifikačních kritériích mohou započítávat. Kdyby se nezapočítávaly, ČZU by přišla o velké množství docentů a profesorů. Tichá jako prorektor pro vědu na ČZU musela vědět, že autorské autocitace se do CI nezapočítávají. Jako prorektorka ale zahrnula časopisecké autocitace do svých vlastních kritérií pro docentury a profesorská řízení. Proto si nedovolila časopis nadále navyšovat IF autorskými autocitacemi a vytvořila poněkud složitější strukturu s několika „centry“, které se citovaly mezi sebou. Za PEF ČZU to byla tři centra: Hron, Tichá a Vrana se svým záhadným spoluautorem Aly Shady. Spolupracovníky našli na VŠE v Praze a Mendelově univerzitě v Brně, například prof. Ing. Vladimíra Jeníčka, DrSc. z VŠE a prof. Ing. Emila Svobodu, CSc. z Mendelovy univerzity.

prof. Ing. Emil Svoboda, CSc. – databáze SCOPUS ZDE

prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc. – databáze SCOPUS ZDE

Přestože byli Tichá i Hron několikrát upozorňováni, že jejich neetické chování může „položit“ renomé časopisu, tak to udělali. V Zemědělské ekonomice („správně“ anglicky Agricultural Economics) přerostl podíl časopiseckých autocitací obludnou hranici 90% celkového počtu všech citací a díky tomu IF vyletěl velmi vysoko. Legrací je, že články, které na tom mají největší podíl, mají eurospeakově blábolivé názvy jako např. „Intelectual capital reporting“. Pro Hrona, Vranu a Tichou a jejich kamarády mimo ČZU se toto publikování a citování v Zemědělské ekonomice stalo platidlem v jejich síti předstírání vědy a dojení zdrojů. Tiché tyto časopisecké autocitace pomohly v získání profesury poté, kdy s profesurou neuspěla na VŠE v oboru Mezinárodní obchod. Osud odborného časopisu byl v této hře na předstírání vědy podružný.

Intelectual capital reporting. ZDE

VŠE – Doc. Ing. Ivana Tichá, CSc. – profesorské řízení zastaveno 29. 5.2007 Vědeckou radou VŠE ZDE

Blbost v kostce aneb šéfovi s láskou

Dnes by už šel napsat návod, jak udělat z techničky profesorku, která aplikací metody „jak řídit sekretariát“ zničila jeden odborný časopis. Pohrdání odborným charakterem Zemědělské ekonomiky nabylo už před více než deseti lety absurdní podoby. Tichá zde např. v roce 2001 zveřejnila oslavný chvalozpěv na profesora Hrona k jeho šedesátinám. Přirovnává ho k Erno Rubikovi, neboť prý vynalezl „systém podniku v kostce“... Vrcholné vědecké dílo. Hodné hnojárny...

Tichá, Ivana. Profesor Jan Hron šedesátiletý? In: Agricultural Economics 47,2001 10: 459-460 ZDE

Tím, který se účastní aktivně této hry a svou autoritou ji kryje, je předseda redakční rady časopisu Zemědělská ekonomika (Agricultural Economics), Prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc.. Ten působí jako profesor na Katedře světové ekonomiky VŠE. Zároveň je členem vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů, předsedou oborové rady Fakulty mezinárodních vztahů VŠE -“Mezinárodní ekonomické vztahy“, členem oborové rady ITS ŽU Praha, členem České ekonomické společnosti a čestným členem České akademie zemědělských věd. Působí rovněž v redakčních radách několika časopisů (Agricultural Economics – předseda, Agr. Tropica et Subtropica). V profesní činnosti se specializuje na globální problémy světa, globalizaci, světovou ekonomiku, rozvojovou ekonomiku a evropskou integraci. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří knihy Globální problémy a světová ekonomika (C. H. Beck, 2003), Globalizace světového hospodářství (C. H. Beck, 2002) a Development Economics (CAU, 2005). Na katedře přednáší předmět Geoekonomika.

Bratrstvo kočičí pracky

Ti, kteří smí v Agricultural Economics kdykoliv publikovat, jsou „nadějní vědečtí pracovníci“ – proděkani PEF ČZU a funkcionáři ČZU z řad PEF. Jsou to ale především mladí proděkani Hronovy fakulty: podnikatelka Rymešová, 1. prorektor Lošťák (vedle Hrona také člen redakční rady) a proděkan Tomšík (také člen redakční rady). Další zájemci o časopiseckou publikaci mají šanci uspět v Zemědělské ekonomice, pokud si vyberou správného spoluautora a citují bratrstvo. Dokazuje to například publikační činnost doc. Heleny Hudečkové, CSc.

Editorial Board of journal Agricultural Economics ZDE

Doc. PhDr. Michal Lošťák, Ph. D. je prorektor ČZU pro mezinárodní vztahy a první prorektor ČZU, pravděpodobný nástupce současného rektora profesora Jiřího Balíka.

Doc. PhDr. Michal Lošťák, Ph. D. – publikační aktivita dle SCOPUS ZDE

Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D., je proděkan PEF pro mezinárodní vztahy a podnikatel v oblasti účetnictví, poradenství a překladatelské činnosti (proto je proděkan pro mezinárodní vztahy). Na docenta velmi mizivý počet publikací...

Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D. – Živnostenský rejstřík ZDE

Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D. – publikační aktivita dle SCOPUS ZDE

Doc. Mgr. Helena Hudečková, CSc. vyučuje na katedře humanitních věd Sociální politiku , obecnou sociologii a její aplikace v regionálním/rurálním rozvoji. Přísná a nekompromisní učitelka, látku se prostě musíte naučit. Žije religionistikou a sociologií, což očekává i od studentů (tvrdí studenti). Odbornice (tvrdí také studenti). Ale musela se přizpůsobit poměrům. Zevnitř se systémem bojovat nelze.

Doc. Mgr. Helena Hudečková, CSc. – publikační aktivita dle SCOPUS ZDE

Na závěr otázka: Proč se to mohlo stát?

V Česku je IF díky bídnému stavu českého vysokého školství (Hron byl předsedou Konference rektorů ČR) a aktivitám Radě vlády pro výzkum a vývoj (Hron byl členem této rady) užíván jako jediné vyjádření kvality odborného časopisu a má přímý vliv na hodnocení vědecké práce jednotlivců. Impact factor se tedy začal používat k jinému účelu, než byl určen, protože jeho původním účelem bylo hodnocení periodik. Problematika užívání IF jako měřítka pro hodnocení jednotlivců a organizací byla mnohokrát kritizována ve vědeckých časopisech, kde se poukazuje na možnost manipulací ze strany editorů časopisů a neetického chování autorů. Proto se IF takto surově jako v Česku jako jediná míra nikde na světě pro hodnocení jednotlivců a organizací nepoužívá.

Archambault, E. and Lariviere, V.: History of the journal impact factor: Contingencies and consequences SCIENTOMETRICS, 79 (3): 635-649 JUN 2009 ZDE

SCIENCE METRIX -- papers ZDE
Opthof, T.: Sense and non sense about the impact factor. CARDIOVASCULAR RESEARCH, 33 (1): 1-7 JAN 1997 ZDE
Slovák, Josef. bakalářská práce UTB Zlín ZDE

Ekonom Daniel Münich, člen NERVu, ve svém blogu píše:

„Citační měřítka fungují pro hodnocení poměrně dobře, pokud je zajištěno, že redakce nepřipouští protekční přijímání článků a uměle nezvyšuje citovanost svého časopisu. To je poměrně dobře zajištěno u prestižních světových časopisů, kde by podobná praxe ohrožovala to nejcennější co redakce hlídá – renomé časopisu.

Impakt faktor časopisu bylo jako kvalitativní měřítko zavedeno i do nového systému hodnocení výsledků výzkumu v Česku. (poznámka: Rady vlády pro výzkum a vývoj, kde byl Hron členem) Jaksi jsme přitom mimo jiné zapomněli, že takové měřítko může nejen dobrý sluha ale i špatný pán. Ne u všech časopisů lze totiž spoléhat na to, že budou mít dostatečnou motivaci střežit si své renomé.

V Česku existuje kolem 30 časopisů u nichž se celosvětově citovanost a citační ukazatele sledují (databáze Web of Science Thomson Reuters). Jen některé z nich mají světové renomé. Když dodáme, že se v Česku podle citovanosti časopisu kde vědci publikují začínají rozdělovat státní peníze, je nasnadě že vznikají velké motivace k umělému zvyšování sebecitovanosti.

Záměrnost zvyšování citovanosti se samozřejmě prokazuje obtížně. Nepřímou indicií je velmi vysoký podíl autocitací, který není v oboru obvyklý a prudké nárůsty sebecitovanosti.“

Münich, Daniel. Citační bratrstva ZDE ZDE

Tyto podvody v časopise Zemědělská ekonomika podrobně popsal Jaroslav Borovička, z University of Chicago: „Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém“. Časopis zemědělská ekonomika dosáhl podílu časopiseckých autocitací na celkovém počtu citací 93%! Jaroslav Borovička k tomu píše: „To již nemá nic společného s vědeckou prací, ale spíše s citační mafií.“.

Borovička, Jaroslav. Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém. ZDE

Na závěr celé tragikomedie je třeba připomenout, že Tichá se za svoje zásluhy stala dne 16. 3. 2011 profesorkou. Její profesorská přednáška přednesená před Vědecku radou ČZU byla na téma „Management: koncepce rozvoje oboru v kontextu znalostí společnosti“.

Kontext znalostní společnosti

Nicméně profesorka Tichá zatím ještě nedosáhla věhlasu slovenského kybernetika a počítačového lingvisty RNDr. Emila Páleše, CSc. Ten původně vyučoval počítačovou lingvistiku na katedře umělé inteligence matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. V Jazykovědném ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd vedl v letech 1989-1994 výzkumnou úlohu „Počítačový model slovenčiny“. Nyní vědecky dokázal existenci andělů a stal se u našich východních sousedů propagátorem vědecké sofiologie (nauky o moudrosti) a angelologie (nauky o andělech). Angelologie vychází z díla opata Johanna Trithemia ze Sponheimu z roku 1508 De septum secundeis („O sedmi druhotných inteligencích“). O Pálešově výzkumu andělů v kontextu slovenské vědy laskavě ironicky referoval profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy a v současnosti ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, Václav Hořejší.

Hořejší, Václav. Existence andělů vědecky dokázána! ZDE

Další díly seriálu o PEF ČZU

31. 05. 2012 Štěpán Kotrba: 240 promrhaných milionů ze státního rozpočtu ...a jeden antropolog - druhé intermezzo ZDE

29. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Jak se dělá kádrová politika na hnojárně - seniorské intermezzo ZDE
25. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Když na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny - díl 5. ZDE
22. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - porážka vědeckého dobytka - díl 4. ZDE
16. 05. 2012 Štěpán Kotrba: My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti - díl 3. ZDE
14. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena -- díl 2. ZDE
10. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Jak se dělá věda na hnojárně, díl 1. ZDE
0
Vytisknout
8559

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2012