Poznámky k charakteristice korupčního prostředí u nás

8. 6. 2012 / Stanislav A. Hošek

Korupce byla, je a bude, vždy a všude. Vida jak se to v češtině dokonce rýmuje. Stejně jako blbost je nezničitelná, nedá se proto nad ní definitivně zvítězit. Takže se s ní musí neustále doslova bojovat, pokud má daná společnost zájem na své stabilitě. V rozměrech státu se musí jeho správci postarat zásadně o to, aby úplatkářství a korupce nepřerostly v korupční systém.

Fundament korupce u nás

Ve svém textu jsem uvedl jak naprosto první konkrétní případ korupce v polistopadové politice, tak v mých očích největší, přesněji nejhromadnější polistopadovou korupci. Ani jedna z těchto dvou kauz však ještě nebyla systémovou korupcí. Současný stav korupce, který již představuje její novou kvalitu, pracovně nazývanou korupční systém, dále jen KS, byl vytvořen teprve v následném několikaletém procesu tranzice plánovaného na tržní hospodářství.

Bylo napsáno tisíce stran o tak zvané privatizaci "českou cestou", proto se o ní nebudu příliš rozepisovat. Dovolím se pouze tvrdit, že právě ona vytvořila fundament současného KS. Jednak "právním" rámcem, jednak svým provedením.

Poeticky se o ní hovoří jako o útěku před právníky, nebo jako o loupeži při zhasnutých světlech. Zákony privatizačních metod byly produktem "revoluční diktatury" nové moci. Už ty obsahovaly jednoznačné korupční prvky. Patřila mezi ně privatizace do rukou předem vybraných vlastníků, vesměs nejvýše postavených pracovníků původního vedení, či zahraničních firem. Dále pak samostatné prodeje nejlukrativnějších částí státních podniků. A v neposlední řadě privatizací na úvěr při hlubokém podhodnocení prodávaného majetku. Často stačilo následně kupříkladu prodat část strojního zařízení a úvěr byl zaplacen. Ovšem systémově korupční byl především právní zákaz přezkum privatizačních rozhodnutí. Ten by sám o sobě úplně stačil k tomu, aby vytvořil fundament budoucího KS.

Privatizaci sice řídili zvolení politici nové moci, ale ve své nezkušenosti byli manipulováni poradci ze Západu. Mohl bych některé dokonce jmenovat. Zajímavé na nich bylo, že vesměs odmítali sdělit svou státní příslušnost a mluvili plynně mnoha jazyky. Naše mocenské postavičky, jmenovitě Klaus, Ježek, Tříska, Dyba a další, své poradce před veřejnosti vesměs pečlivě ukrývali. Poradci, prakticky bez výjimky emisaři nadnárodních koncernů, prosazovali především "šokovou" metodu celé tak zvané ekonomické transformace. Asi podle lidové zkušenosti, "bijte je, než se vzpamatují". V takové situaci byly totiž základní privatizační výhodou informace.

Klaus se sice pokoušel o privatizační metodu, jejímž výsledkem mohlo být vytvoření široké střední třídy. Leč, jak to bývá, narychlo vyprojektovaný záměr se obvykle zvrhne, když jeho nepředvídané prvky, celý původní záměr zvrátí. Tak z jeho kuponová privatizace se místo široké střední třídy vygenerovala první vrstva našich superboháčů.

Privatizace v zavedených kapitalistických systémech je jedním z mnoha privilegií bohatých. Naše privatizace byla naprosto odlišná, ty skutečně bohaté teprve vytvářela. Rozhodující v celém procesu byly, jak jsem uvedl, informace. Jejich "trh" vytvářil ve veřejném prostoru první přímé vztahy mezi politiky u moci a zájemci o privatizaci. Čímž vznikaly první mafiánské vazby mezi byznysem a politikou.

Privatizace v naší zemi suplovala jinde historicky dlouhodobou, "původní akumulaci" kapitálu formou doslova bleskové transformace vlastnictví a tím v mžiku vygenerovala reálnou vrstvu elity vlivu a budoucí skutečné politické moci. Vrstvu zvýhodněných.

Privatizace byla tedy u nás dvojnásobně korupční. V mnoha případech byla provedena korupčně a vytvořila reálný základ vzniku korupčního systému vytvořením klanů, klientelismu až mafií.

Naši teoretičtí ekonomové totiž, ač odkojeni marxismem, zapomněli, mimo jiné, na základní Marxovu tezi, v níž tvrdil, že zisk je sice cílem podnikání, nikoliv však jeho smyslem, tím je totiž vliv až posléze politická moc.

"Prezidenti odcházejí, my však zůstáváme", řekl víc jak před sto lety bankéř Rockefeller, tomu nově zvolenému na jeho inaugurační recepci. To naši nadšení privatizátoři opomněli. Ale určitě ne jejich poradcové.

Demokracie v plenkách

Budovat nový politický systém na zelené louce je iluzí. Na Západě to věděli nejlépe. Proto hned v prvních dnech byli noví političtí exponenti finančně dotováni. Především nejmodernější informační a komunikační technikou, ale rovněž finančními prostředky. Což nebyly nevratné půjčky, ale dočasné úvěry, které musely být splaceny.

Demokracie založená na soutěži politických stran je navíc mnohem finančně nákladnější, než kupříkladu "revoluční diktatura". Na samém počátku proto vznikla jakási masová strana nazvaná Občanské Fórum, která vyhrála první volby, leč doslova učebnicově prohrála celý následný mocenský boj. Zvítězil nad ní privatizační moloch pod vedením nově vzniklých stran, výkonné ODS s mozkovým privatizačním trastem z ODA. V několikaletém realizačním procesu privatizace se prakticky utvořila první "mafiánská bratrstva" pevně propojující byznys a politiku.

Zánik masové strany si logicky vynutil vysokou potřebu finančních prostředků pro provoz každé politické strany. Jednak proto, že dobrovolná práce členů jí nepostačovala ani na realizaci vnitřního života strany, nadtož na vydržování silně odborně zdatného centra. Jednak proto, že potřebovala mnohem více prostředků na sebeprezentaci, především v předvolebních časech. Žádná politická strana proto neměla zájem zákonem regulovat své příspěvky, sponzorování své činnosti, ani vztahy s nejbohatší vrstvou společnosti. Naopak vytvářela si vazby na vlastníky finančních prostředků.

Politické strany jsou především mluvčími zájmů skupin svých členů, potažmo voličů. Na trhu zájmů pak mají obrovskou, až jedinečnou výhodu právě bohatí. Bez nadsázky se dá tvrdit, že proto na politickém trhu mnoha rovnocenných zájmů, je bohatství jedinou výhodou. Což svádí logicky ke korupci, která je zase jedinou zbraní bohatých. Chudí a středně bohatí mají proti nim pouze svou početnost, bohužel vesměs poměrně těžce zorganizovatelnou. Pokud tomu právní řád nebrání, je korupce základní zbraní politického boje, kterou mají v rukou jen a jenom bohatí.

Není proto divu, že náš právní řád dodneška nemá zákon o financování politických stran, o lobbingu, o odvolávání ústavních činitelů, o zákazu státních úředníků a volených zastupitelů být členy správních a jiných rad, zákon o majetkovém přiznání, o státní službě, ale ani kupříkladu o povinných fiskálních pokladnách či progresivní dani. Zato má zákon o anonymních akciích, nezdanění velké části bankovních služeb, o "poslaneckých pomníčcích" v rozpočtu, či o zastropování odvodů do sociálního pojištění. Což jsou všechno akty, které z vrstvy zvýhodněných, vygenerovaných privatizací, tvoří navíc vrstvu privilegovaných.

Jestliže privatizace vytvořila základy prokorupčního systému, pak vyjmenované právní normy a nějteré další , či naopak absence jiných, toto dílo dokončila. Vytvořila KS.

Jeho důsledky jsou obrovské a skoro nekonečné. Kdo vynaloží jen trochu námahy, skoro v každém věcném zákoně najde nějaké další zvýhodnění pro onu privilegovanou elitu. Kupříkladu každý zákon, kde jsou v konfliktu zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů, je kodifikován ve prospěch podnikatelů. Každý zákon, upravující vztahy poskytovatelů a odběratelů služeb, zvýhodňuje poskytovatele, to vše asi podle zvrácené ideologické zkratky, že hodnoty vytváří pouze podnikání. Ta je totiž součástí preambule vládního prohlášení.

Poznamenávám, že metodou běžné korupce je především vyhledávání mezer v právním řádu a teprve následně jeho nedodržování. Jakmile se však sám právní řád stane plodem i nástrojem korupce, pak už jde o KS. Tvrdím zodpovědně, že náš právní řád je už v této situaci.

Moc láká ke zneužití, o čemž nikdo nepochybuje. Jenže u nás dochází navíc k systematickému ohýbání práva ve státem vykonávané spravedlnosti. Právo se u nás opět stalo doslova nástrojem třídního střetu, protože ekonomicky zvýhodněné osoby dále a dále privileguje.

Stranická soutěž o politickou moc zplodila politizaci a leckde až mafianizaci celých ministerstev, krajských i obecních úřadů, například při rozdělování EU-dotací.

Stát podle mého ocenění není už schopen zajistit očekávaný výkon spravedlnosti.

Role Nečasovy vlády

Programové prohlášení vlády ze 4.8.2010 má 42 stran, z toho je protikorupčním opatřením věnována jedna a půl stránky. Mimo to se v preambuli vláda sama označuje za, cituji: "...vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje proti korupci...", konec citace. V úvodu pak vyhlašuje své hlavní úkoly, které shrnuje do pěti opatření. Z nich na posledním, pátém místě píše, cituji: "Přijmout opatření vedoucí k zásadně vyšší míře transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a opatření snižující prostor pro korupci ve veřejném sektoru", konec citace. Z toho pak rezultují dvě kapitoly, z nichž jedna je nazvána "Boj proti korupci" a druhá "Veřejné zakázky, dotace a granty".

V kapitole o samotném boji s korupcí není kupříkladu ani slovíčko o financování politických stran, což je v naší současnosti hlavní prvek KS. V jediné větě druhého odstavce se pouze hovoří, že se vláda, cituji: "...zasadí o předložení komplexní právní úpravy oblasti lobbingu", konec citace.

V celé kapitole je nejfrekventovanějším slovem všeobecně znějící transparentnost. Nejčastější metodou boje s korupcí pak kontrola, zvýšení sankcí a dokonce etický kodex. Krásné čtení, v němž není prakticky specifikována ani jedna konkrétní metoda, nepočítám-li v to, že, cituji: "V oblasti správy firem s majetkovou účastí státu či územních samosprávných celků zpracuje vláda novely příslušných zákonů s cílem výrazně zpřísnit výběr vhodných zástupců státu a pravidelně zveřejňovat informace o jejich odměňování". Konec citace. Mne zaujalo především ono zveřejňování odměn osob, ale nikoliv už stran, které své zástupce do funkcí ustanovily.

Samotné korupčníky pak jistě potěší pasáž programového prohlášení, cituji: "Vláda se zasadí o zpřesnění institutu spolupracujícího obviněného (korunního svědka) tak, aby bylo možné zejména v závažných případech organizovaného zločinu zajistit ve výjimečných případech i úplnou beztrestnost", konec citace. Jinými slovy policie, ale i soudy od vlády obdrží legalizaci vyděračských metod jako významného prostředku v boji s korupcí. Velice působivé. Státní instituce budou korupcí až existenčním vydíráním, bojovat s korupcí jedinců. Vláda dokonce, opět cituji: "...zavede institut 'testů spolehlivosti` pro další osoby působící v orgánech veřejné moci. Zajistí zveřejnění manuálu pro osoby, které se setkají s korupční nabídkou a mají zájem spolupracovat na odhalení této trestné činnosti s orgány činnými v trestním řízení, včetně ochrany oznamovatele". Konec citace. Přeloženo do lidštiny, vláda bude systematicky vychovávat udavače.

Závěrem si troufám tvrdit, že vládní koaliční strany si neprovedly ani povrchní analýzu korupčního prostředí u nás. Proto je ani nenapadlo, že už náš právní řád sám by mohl být produktem korupce a jejím dalším zdrojem. Považují jej pro sebe a své "sponzory" za vyhovující a rozhodly se proto zaměřit svou protikorupční činnost jen a pouze na sankce, výjimečně na posílení kontrol.

Kapitola o veřejných zakázkách je trochu konkrétnější, leč bohužel za dva roky účinkování vlády jsem nezaznamenal jedinou realizaci z jí proklamovaných opatření. Postrádám kupříkladu realizaci slibu, cituji: "Společnosti bez předem známé a průhledné vlastnické struktury se nebudou moci těchto soutěží účastnit". Konec citace. Jakož třeba i proklamace, cituji: "...uchazeč o veřejnou zakázku ani zadavatel se nebude moci odvolávat na obchodní tajemství", či stejně obsahově konkrétní: "Smluvní ujednání na základě zákona o veřejných zakázkách nebude předmětem obchodního tajemství", konec citací. Celá tato pasáž programu dokazuje, že je zpracována sice fundovaněji, s technickými detaily, leč pokud se neodstraní korupce jako systém, je i tato kapitola programu nerealizovatelná.

Závěrečné poznámky

Závěrem si dovoluji několik tvrzení. Nečasova vláda se v protikorupční aktivitě zaměřila na jevové stránky tohoto celodějinného fenoménu. V žádném případě není ani ochotna připustit, že náš právní systém je spíše, ne-li dokonce ve velkém rozsahu, prokorupční. Svým programem proto dala státní správě jasné zadání, řečeno tržně - objednávku. Stíhat jevy a nenavrhovat změny stávajícího právního řádu.

Nejeden excelentní novinář, jako kupříkladu Hekrdla, či politolog jako třeba Znoj, se zásadně vysmáli každému, kdo tvrdil, že kauza Rath je politickou objednávkou. Dovoluji si jim oponovat. Samozřejmě, že nikdo není tak stupidní, aby si objednal takový konkrétní spektákl. Ale celé zaměření protikorupční aktivity Nečasovy vlády je od samého počátku vedeno k tomu, aby se neodhalovala korupčnost jako vada našeho právního systému. Hledala se pouze mediálně vděčná kauza, která by dokonale zakryla "prohnilost" celého řádu, jak by řekli jeho zavilí nepřátelé. V tom vidí další ze zvrhlostí současné vlády. Nejde proti podstatě, ani náznakem nezpochybňuje vytvoření KS, naopak jej ještě konkrétními zákony upevňuje. Navíc za pomocí obslužných médií krmí veřejnost "dívadlem", jak říká Bělohradský spektáklem, který je rouškou, zakrývající skutečné padoušství systému.

Veřejnost by měla už jen z tohoto důvodu stále prosazovat pád této vlády, ale především by měla od každé budoucí chtít především záruku, že její reprezentanti vyvrátí kořeny korupčního systému a tím teprve vytvoří prostředí pro poctivou šanci boje proti korupci. Předpokládá to minimálně vytvořit zákony, které jsem uváděl, zpřísňovat na ani tak postihy za korupci, ale především ztěžovat podmínky k jejímu vzniku. Možná dokonce provést patřičné změny v Ústavě, upřesňující vztahy stran ke státu. Vzhledem k tomu, že naše prostředí je korupcí silně nahlodáno, bude s vysokou pravděpodobností nutné mnohé zákony mít mnohem tvrdší, než jsou v zavedených kapitalistických státech. O tom snad něco později.

0
Vytisknout
4705

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2012