Měl Rath v úterý odmítnout opustit schůzi Poslanecké sněmovny?

8. 6. 2012 / Radek Mikula

Ve svém předchozím článku "Dvakrát měř, jednou řež by mělo platit, i když se řeže do policie" jsem se kriticky vyjádřil k některým formulacím z filipiky Jana Makovičky publikované pod názvem "O čem u nás rozhoduje policie". Jedna z nich zněla: "Pokud by poslanci Rathovi policie laskavě dovolila, aby mohl být přítomen na jednání Sněmovny, byl by pod přísným dohledem, přivezla by ho eskorta a poslanec by nesměl mluvit". Vzhledem k tomu, že její vyznění nepodloženě naznačuje údajnou ambici policejních orgánů rozhodovat, zda se poslanec bude moci účastnit jednání Sněmovny, oponoval jsem těmito slovy: "Chybná mi připadá také úvaha o policii, která zadrženému poslanci 'laskavě dovoluje, aby mohl být přítomen na jednání Sněmovny'. Ten již není v jejích rukou, nýbrž v péči Vězeňské služby. Ani ta však něco takového nemůže laskavě či nelaskavě dovolovat. O tom zajisté rozhodne soud či státní zastupitelství."

Po vydání obviněného poslance k trestnímu stíhání, ale vlastně už před ním naléhavě vyvstala otázka, jak řešit přání uvězněného zákonodárce dál vykonávat svůj mandát. Ujasnili jsme si, že tato oblast práva je mimo pravomoc policie, která o ni ani neusiluje. Sám jsem se domníval, že rozhodování náleží soudu či státnímu zastupitelství. Ukázalo se však, že věc není tak jednoduchá.

Na serveru iDnes.cz se v článku "Sněmovnu Rathovi otevřeli voliči, právo zabouchnout dveře nemá nikdo" se dočteme následující informaci:

Případ Rath odhalil mezeru v českém právu. Poslanec zavřený ve vazební věznici se domáhá účasti na jednání Sněmovny. Soud ho ale poslal do vazby, i kvůli případnému maření vyšetřování. České zákony ovšem neurčují, kdo má v takovém případě rozhodnout. Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová uvedla, že taková záležitost není nikde upravená, a tak ani není zakotveno, kdo má v takovém případě rozhodnout.

Zdroj: ZDE

To mě přimělo k bližšímu zájmu o tento problém a samozřejmě také o to, jak by takové rozhodování mělo dopadnout. Věnujme se nyní spektru názorů na toto téma a kompetenční nejasnosti si nechme na konec.

V článku "Rath bude dál brát plat, do sněmovny se však asi nepodívá" nacházíme následující myšlenku:

Ústavní právník Václav Pavlíček na dotaz on-line deníku TÝDEN.CZ, zda by bylo možné, aby Rath stejně jako v úterý docházel do sněmovny například v doprovodu ozbrojené eskorty, uvedl: "Já se domnívám, že ne. Jedině, že by šlo o přerušení výkonu trestu. O tom by musel rozhodovat soud. Když už je vydán k trestnímu stíhání, tak pro něj platí režim jako u každého jiného."

Zdroj: ZDE

Její slabina je na první pohled patrná. Obviněný se nenachází ve výkonu trestu, nýbrž ve výkonu vazby. Navíc ať už je stíhán nebo odsouzen, zůstává poslancem a tím má zvláštní postavení, pokud jde o výkon jeho mandátu.

Dejme slovo dalšímu ústavnímu právníkovi. Jan Wintr se v článku "Ústavní právník: Rath neměl k rezignaci na poslance příležitost" prohlásil:

Jsem přesvědčen, že záleží na rozhodnutí soudu, který může kdykoli vazbu ukončit nebo přerušit nebo upravit podmínky jejího výkonu. Připustí-li soud účast a vystoupení Davida Ratha na jednání výboru i Sněmovny o jeho vydání, nic tomu z ústavního hlediska nebrání. (...) Pokud jde o jiné schůze Sněmovny, už případ Miroslava Sládka z roku 1998 ukázal, že vazební stíhání je prostě překážkou účasti poslance na schůzi. Mandát není privilegium, a pokud je poslanec k trestnímu stíhání Sněmovnou vydán, podléhá režimu případné vazby jako každý jiný občan.

Zdroj: ZDE

K tomu lze dodat, že Rathovo vystoupení ukázalo, že až tak velkou překážkou vazební stíhání není. Ve Sněmovně byl přítomen fyzicky a k žádným nepřijatelným důsledkům to nevedlo. Charakterem poslaneckého mandátu se budeme zabývat níže.

Citovaný článek z iDnes.cz přináší také neformální stanovisko ústeckého soudu:

"Co se týče jeho práva účastnit se a hlasovat na jiných jednáních Sněmovny, soud je přesvědčen, že v tomto případě, přinejmenším po dobu trvání důvodů vazby koluzní, převažuje veřejný zájem na tom, aby nebyl zmařen účel trestního řízení, nad právem tohoto poslance fakticky vykonávat svůj mandát," uvedl mluvčí Okresního soudu v Ústí nad Labem Jan Tichý.

Zdroj: ZDE

K němu se vrátíme později, poznamenejme jen, že zcela pomíjí ústavněprávní rovinu případu.

Tou se naopak zabývá místopředseda ústavně-právního výboru Sněmovny Stanislav Křeček:

Ústavní soud ve svém, v poslední době často citovaném nálezu III. ÚS 36/98, k požadavku vazebně stíhaného poslance účastnit se jednání Sněmovny sdělil:

"Je proto již pojmově vyloučeno vykládati zmíněný příkaz (plynoucí z povinnosti poslance účastnit se jednání, pozn. autor) jako povinnost Sněmovny přizpůsobit režim svého jednání osobním podmínkám (okolnostem) poslance, ať by již povaha těchto podmínek byla jakákoli. Opačný výklad... by vedl k důsledkům zcela absurdním, vyúsťujícím až do stejně absurdního potenciálního rozpadu sněmovního jednání, případně k jeho znemožnění vůbec."

Vytváření zvláštního zasedacího pořádku ve Sněmovně, který by umožnil nezbytnou přítomnost policie, a poslanec u řečniště obklopený policisty jsou události, kterých bych se jen velmi nerad dožil.

Zdroj: ZDE

JUDr. Křeček však přehlédl, že Ústavní soud se zabýval stížností, která směřovala k prosazení požadavku, aby Poslanecká sněmovna zajistila účast vazebně stíhaného poslance na svém zasedání. Tomu v ní ovšem bránila vůle soudu, který ho poslal do vazby a následně vydal opatření, kterým mu odmítl možnost účasti na prezidentské volbě. Toto opatření poslanec Sládek, jehož se popsaný děj týká, u Ústavního soudu kupodivu nenapadl, takže ten o ní nerozhodoval. Ústavní soud pouze judikoval, že není povinností Sněmovny zajišťovat účast vazebně stíhaného poslance na svém jednání. Nikoli, že na ní nemá právo.

Další právní názory se od již uvedených liší. Vraťme se proto k iDnes:

Odborník na ústavní právo Josef Blahož z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR říká, že Rathovo právo na účast při jednání Sněmovny je velmi silné. Zároveň jsou tu ale podle něj důvody vazby.

"Bylo by nutné, aby vyšetřovací orgány prokázaly, že ty důvody jsou natolik naléhavé, že by v Poslanecké sněmovně mohl mařit vyšetřování, aby mu mohla být účast odepřena," řekl Blahož.

"Jako právník si ale dost dobře nedovedu představit, jak by mohl mařit vyšetřování pouhou účastí na jednání Sněmovny," dodal.

Zdroj: ZDE

Josef Blahož tedy věc staví na proporcionalitě různých právních faktorů. Kdo by o ní měl rozhodnout však ani on nepraví.

Rezolutněji se k právu zákonodárce na výkon jeho mandátu staví právní aktivista Tomáš Pecina, když hodnotí výrok mluvčího Okresního soudu v Ústí nad Labem a zároveň se dostává k otázce kompetence:

To mi přijde šílené: odkdy smí soudce trestního soudu, nota bene soudu nejnižšího stupně, efektivně rozhodovat o ústavních právech zákonodárců? Podle kterého ustanovení trestního řádu nebo Ústavy? Soudce Tichý Davida Ratha poslaneckým mandátem nevybavil, to učinili voliči v parlamentních volbách, a nikdo jiný než voliči tudíž není oprávněn tento mandát zrušit nebo jeho výkon omezit.

Zdroj:ZDE

Tomáš Pecina také nesouhlasí s mým konstatováním, že o Rathově 'účasti ve Sněmovně "zajisté rozhodne soud či státní zastupitelství". Uznává sice, že tak tomu nakonec opravdu bylo, ale připadá mu to zavádějící v tom smyslu, že naznačuji oprávněnost takového postupu.

Obdobný právní názor na výkon poslaneckého mandátu sdělila také někdejší ústavní soudkyně:Eliška Wagnerová:

"Obecně platí, že i když zvolený člověk sedí někde ve vazbě, tak mu zůstává mandát včetně práva a povinností, které z něj vyplývají. Mandát dostal ve volbách od voličů a já si nedovedu představit, že by se někdo postavil nad voliče bez toho, že by k tomu měl zákonné, ústavní zmocnění," řekla iDNES.cz Wagnerová.

Zdroj: ZDE

Tento postoj vychází ze znění článku 26 Ústavy České republiky, který výkon mandátu zákonodárců upravuje takto

Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

Zvláště jeho poslední slova by si měli důkladně zapamatovat všichni soudci, státní zástupci, ústavní právníci i samotní poslanci.

Podle mého osobního názoru David Rath měl v úterý právo odmítnout opustit jednací síň Poslanecké sněmovny dříve než skončí její schůze. Je sice pravda, že účast na ní měl od státní zástupkyně Bradáčová povolenu pouze na projednávání bodu o jeho vydání trestnímu stíhání, avšak takové rozhodnutí nepochybně nemá větší právní sílu než odstavec 26 Ústavy České republiky, podle něhož poslanci a senátoři nejsou při osobním vykonávání svého mandátu vázáni žádnými příkazy.

Vše tak ukazuje, že když místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru začal svůj text větou:

Je pozoruhodné, jak nejen celá česká společnost, ale i naše zákonodárné sbory jsou málo legislativně připraveny na extrémní situace, které mohou nastat.

Zdroj: ZDE

bylo to zcela na místě.

Naopak obtížně pochopitelná je odpověď Jana Vintra v této části rozhovoru pro Novinky:

Je kvůli kauze Rath ústava zralá na další úpravu?

Ne. Nemyslím, že tu ústava vyvolává nějaké problémy.

Takové problémy si ale lze představit velmi snadno. Jestliže se David Rath nebo v pozdější době kterýkoli jiný uvězněný poslanec či senátor bude chtít v době své detence účastnit jednání příslušného zákonodárného sboru, není vůbec jasné na koho by se měl se svým přáním obrátit. Podle Tomáše Peciny do úvahy přichází státní zastupitelství, které ze zákona vykonává dohled nad výkonem vazby, dále můžeme uvažovat o příslušném soudu, protože soud už tuto otázku posuzoval v případě Miroslava Sládka, a do úvahy samozřejmě přichází i Ústavní soud stejně jako Nejvyšší správní soud, ke kterému by se věc mohla dostat v podobě kompetenční žaloby, pokud by se soud a státní zastupitelství nedokázaly shodnout, kdo má o tom rozhodnout.

Vězněný zákonodárce by však také dost dobře mohl usoudit, že vlastně není o čem rozhodovat, protože tato otázka už je rozhodnuta zněním citovaného odstavce ústavy a je tedy na řediteli vazební věznice, aby mu zajistil převoz do parlamentní budovy stejně jako mu zajišťuje stravu či lékařskou péči a další jeho práva, aniž by k tomu potřeboval souhlas soudu či státního zástupce.

Zajímalo mě, jak by se s takovou situací vypořádala Vězeňská služba. Podle sdělení její mluvčí Markéty Prunerové by takovému přání ředitel vazební věznice vyhovět nemohl, protože vše, co se týká obviněného před vězeňskými branami je v pravomoci orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, státního zastupitelství a soudu. Kromě toho není v tomto případě pro Vězeňskou službu možné obejít se bez policejní asistence, protože Vězeňská stráž provádí u obviněných pouze eskorty k soudu nebo mezi věznicemi.

Proti prvnímu argumentu by se David Rath mohl bránit poukazem na ústavu, s tím že ředitel věznice musí respektovat jeho ústavní právo na osobní výkon poslaneckého mandátu, k čemuž netřeba souhlasu státního zastupitelství ani soudu.

Pokud jde o faktickou vykonatelnost tohoto práva, nenalezl jsem žádné zákonné odůvodnění, proč by Vězeňská stráž nemohla zajistit převoz obviněného do parlamentu. Zákon o Vězeňské službě a Justiční stráži ČR říká:

§ 3

(2) Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a je-li podle odstavce 5 povolána k plnění úkolů justiční stráže, střeží budovy soudů, státních zastupitelství a ministerstva. Při této činnosti zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.

.

Není-li tedy v zákoně uvedeno žádné omezení účelu, kterého se má převoz osoby ve výkonu vazby týkat, pak je zřejmé, že pokud Vězeňská stráž provádí u obviněných pouze eskorty k soudu nebo mezi věznicemi, potom jde jen o zavedenou praxi, kterou zákon nevyžaduje.

Domnívám se proto, že řediteli vazební věznice nic nebrání vyhovět eventuálnímu přání Davida Ratha po účasti na jednání Sněmovny (dokonce i bez vědomí státního zastupitelství či soudu). V opačném případě může čelit ústavní stížnosti, protože ve hře je porušení práva zaručeného ústavou..

Zároveň mám zato, že daný právní stav není vyhovující a žádá si zpřesnění postupu v takové situaci zákonem nebo přímo úpravou ústavy.

0
Vytisknout
7213

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2012