Stížnost Davida Ratha:

Vazba po česku jako novodobá tortura?

6. 6. 2012 / Aleš Uhlíř

V souvislosti s vystoupením poslance Davida Ratha před Poslaneckou sněmovnou dne 5. června chci zmínit jednu jím uvedenou věc. S jeho případem sice přímo věcně nesouvisí, avšak může se týkat těch, kteří jsou na základě soudního rozhodnutí vzati do vazby. Rath označil svou vazbu za novodobou torturu, která má člověka týrat, lámat a ponižovat. Systém, který něco podobného v České republice umožňuje, by si prý zasloužil pozornost mezinárodních inspektorů. Je jeho vazební zkušenost důsledkem šoku, vržení do prostředí, které dříve neznal a nedokázal si představit, nebo jde o něco, čím se česká vazební praxe skutečně zemím jako Německo, Dánsko, Norsko aj. vymyká?

Jako obhájce ustanovený ex offo jsem se jednou ve vazební věznici v době před Vánocemi setkal s neobvyklým přáním obviněného -- chtěl vánoční svátky a dobu až do 1. ledna strávit ve vězení. Vše směřovalo k tomu, že po seznámení se spisem bude z vazby propuštěn a na soud si počká "venku". Bezdomovec a narkoman, opatřující si prostředky krádežemi zboží v supermarketech. Káva, nosiče DVD a podobné věci, které lze po hospodách prodat a tak se dostat k hotovosti. Rodiče mu už dávno kvůli nebezpečí exekucí zrušili trvalý pobyt a trávit svátky ve věznici bylo pro něho lepší variantou, než se vrátit na ulici a znovu se pokoušet krást v obchodech. Prostě věznice, kde se člověk prakticky o nic nemusí starat a má zajištěnou stravu jako pravá vánoční idyla. Jde-li o někoho, kdo tam byl už mnohokrát a mimo zdi vězení nemá jiné vyhlídky než život na ulici, není se čemu divit.

Není žádným tajemstvím, nýbrž běžnou praxí, že od vazby si policejní orgány někdy slibují víc, než dovolují zákonné důvody, pro které lze vazbu na obviněného uvalit. Podle zákona smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních okolností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat (zejména nelze-li hned zjistit jeho totožnost, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest), že ovlivní svědky, spoluobviněné či bude jinak mařit objasňování skutečností v trestním řízení nebo že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Navíc se ale někdy tak trochu počítá i s tím, že samotná vazba na obviněného bude působit "žádoucím" způsobem a obviněný bude vstřícný vůči policejním orgánům. Nejedno křivé obvinění vzniklo právě ve vazbě "vstřícností" obviněného, který se rozhodl spolupracovat a pomáhat při rozkrývání trestné činnosti dalších osob. V dávných dobách k tomu sloužila Rathem zmíněná tortura, k níž přirovnal podmínky své vazby, prý sledující jeho "vyměknutí". Jinak Rath přirovnal bezpečnostní opatření kolem své osoby k věznění masového vraha a lidožrouta Hannibala Lectera z filmu Mlčení jehňátek. Před nějakou dobou byly zveřejněny podmínky, v nichž je držen Anders Breivik, obviněný z teroristických útoků, při nichž zahynuly desítky osob. Mohli jsme vidět, jak to vypadá v norských věznicích. S něčím takovým nelze české vězenství přes všechny jeho pozitivní reformy ani vzdáleně srovnat.

Jedinec, nemající žádnou zkušenost s tím, jak to u nás ve vazbě chodí, může v jediném okamžiku ztratit všechny iluze. Někdy mu ve vazbě jde doslova o holé přežití.

Už jen samotné posuzování důvodů vazby a rozhodování o tom, kdy vazbu uvalit a kdy ne, bývá někdy loterií, jejíž výsledek je nepředvídatelný. Někdo vyvolá v hospodě rvačku, ztluče druhého tak, že napadeného odveze v bezvědomí záchranná služba, je odveden policisty v poutech a za pár hodin znovu sedí v hospodě a rve se. Jde o známou firmu, pere se a napadá lidi často po hospodách a soud přesto návrhům státního zástupce na vzetí do vazby nevyhoví. Na druhé straně jsou ale případy uvalení vazby a zejména způsob jejího výkonu, nad nimiž rozum zůstává stát. Pak ona Rathova slova o tortuře jsou celkem na místě. Jeden takový případ mi utkvěl v mysli a obecně, především s akcentem na podmínky, s nimiž se lze u nás ve vazbě setkat, jej zde zmíním.

Důchodce, nikdy netrestaný ani za přestupek, bydlí sám ve svém bytě. Jako velký fanda do hudby si ji často pouští ze své stále rozšiřované sbírky různých nosičů. Kromě řady nemocí trpí také těžkou hluchotou, proto si pouští hudbu poněkud hlasitěji. V domě bydlí desítky let a nikdy s nikým problémy neměl, je tam ale osoba, které to najednou vadí a tluče mu do balkonu, dává sirku do zvonku a nadává do magorů aj. Když to už trvá delší dobu, reaguje na to verbálně i on nadávkami. Nadává ze svého bytu (z balkonu). Padají nejen sprostá slova ale také výkřiky jako např. "já ji zabiju" a je zle. Přijíždí šest policistů, kteří ho povalí na zem a spoutají. Soud bere pavlačové hádky, čistě verbální vyhrůžky a nadávky vážně a ke zděšení ostatních spolubydlících v domě uvaluje vazbu. Rodina obviněného je zděšena, že je něco takového vůbec možné. To nejhorší ale nastává příchodem do vazební věznice. Zpráva z nemocnice o zdravotním stavu a lécích, které dotyčný pravidelně užívá a nese si je s sebou, je předána při nástupu do věznice a vzápětí se ve věznici "ztrácí". Léky jsou proto obviněnému odebrány. Odebrání léků způsobené ztrátou lékařské zprávy vytváří bludný kruh -- obviněný nesmí své léky užívat, protože nemá k nim zprávu a zprávu nemá, protože se ve věznici ztratila. Vězeňský lékař o tom odmítá s obhájcem hovořit (nechce ani přijít k telefonu) a sociální pracovník obhájci po telefonu odsekne, že ho to nezajímá. Obviněný je bez svých léků zcela dezorientován (těžká srdeční vada, cukrovka, prodělané infarkty), je zesláblý a na pokraji kolapsu a připravuje se na nejhorší. Teprve po písemné stížnosti obhájce na tyto praktiky se ztracená lékařská zpráva zázračně nachází, obviněný je konečně vyšetřen vězeňským lékařem a (po více než týdnu vazby!) se dostává ke svým lékům.

Pro Davida Ratha jsou praktiky českého vězeňského systému a zejména výkonu vazby nemilým překvapením. Setkal se s něčím, o čem dosud neměl žádnou představu. Ve vazbě může člověku jít o zdraví i o život, v tom má Rath pravdu. Ostatně ani těm stovkám policistů kolem Ratha, vrtulníkům atd. se nelze divit, když pro "obyčejného" člověka, který nadává na balkoně svého bytu přijede šestičlenné policejní komando a když jim dotyčný otevře dveře, srazí ho na zem a v poutech odvede. Doba, kdy ve většině případů stačilo ukázat odznak a říct "půjdete s námi, jste zatčen", je nenávratně pryč.

Poznámka redakce: Je skutečně znepokojující, že se poměry v přeplněných českých věznicích stávají předmětem zájmu veřejnosti až teprve tehdy, když o nich z parlamentního řečniště promluví "celebrita".

0
Vytisknout
13603

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2012