Mrtvolná sociální práce
12. 3. 2025 / Pavel Veleman
(Kornélii)
V živém divadle by se vlastně mělo každý den jakoby zkoušet, prověřovat včerejší objevy, počítat stále s tím, že nám ta pravá hra zas jednou unikla. Avšak mrtvolné divadlo přistupuje ke klasikům z pozice, že někde někdo objevil a zjistil, jak se mají jejich kusy hrát…Ve chvíli, kdy se pokusíme tento styl uměle fixovat, jsme ztraceni.
( Peter Brook, Prázdný prostor, 1968)
Mé pojetí sociální práce má jádro v neustálé snaze poukázat na nutnost být takovým kanárkem v dolech a upozorňovat havíře, že se blíží nebezpečí i za cenu vlastní oběti. Tento obor má skutečně v této vychýlené době obrovský smysl, kdy práva prekarizovaných jsou opravdu ohrožena. Současný nástup nejen v USA oligarchické a technicistni politické skupiny nám ukazuje tak rychlou změnu paradigmatu lidských práv od univerzálnosti k bezvýznamnosti, že vše může skončit likvidací celých skupin tzv. nadbytečných občanů. Historie se stále opakuje.
Moderní vize vyučujících náš obor na fakultách sociální práce již dokáže připravit studenty na jiný styl výkonu této profese a já mám velkou radost, že například na posledním zasedání sociálního výboru PS PČR, dokázali právě mladí sociální pracovníci, se vymezit a hájit klienty před asociálními politiky. Stejně tak mladí občané na Praze 4 dali jasně najevo zastupitelstvu, co si myslí o současném boji s bezdomovectvim, který provádí tamější starosta. To jsou opravdu velmi pozitivní signály.
Vážení politici,
budete se naštěstí stále více setkávat se stále větším počtem sociálních pracovníků (po odchodu mé generace do penze), kteří již nebudou chtít dělat jen služebníky radnice před volbami. Jsou díky Bohu již jiní, žijí také v jiné době, cítí hrůzu současného vývoje a mají úplně jiné profesní nároky na politická vedení jednotlivých radnic.
Dejte jim šanci co nejdříve i v řídícím managementu, jinak odejdou do zahraničí nebo úplně mimo obor. Zůstanou Vám tak v čele sociálních odborů třeba dvacet nebo třicet let myšlenkové fosílie, které sice stále drží pro Vás tak důležitý obraz obce v režii knížete Potěmkina. Kulisy však již padají a stav je dlouhodobě neudržitelný.
Toto se projevilo třeba v diskuzích o tzv. superdávce nebo při debatě k zákonu o dostupném bydlení.
Překonané myšlení o sociální práci v režimu dohlížet a trestat, kterou nám také generačně jednotná koalice i opozice (Jurečka a Pastuchová se vždy shodnou) opravdu hájí již jen opravdu pevné kádry na obcích. Akademická obec a studenti se naopak bouří.
Proto s obrovským potěšením sleduji popularitu mezi studenty sociálních oborů například na hradecké fakultě, kde nejen doktorka Radka Janebová úchvatně (podle slov studentů) přednáší například o zbytečné submisivitě sociálního oboru a vede studenty k skutečně multifunkční schopnosti vzdělávání, které tak pomůže čelit tlaku všech složek tzv. nadřazených oborů - právo, medicína, psychologie, filozofie, sociologie, politologie…
To neznamená soutěžit s nimi, kdo toho více zná (pochopitelně v tomto by byl sociální pracovník vždy směšný), ale dokázat právě pojmout to opravdu důležité z těchto oborů k obraně společných klientů.
Toto žádný jiný obor neudělá, každý je sice obrovský odborník a fachidiot toho svého, leč rozměr společenský, politický, sociální již v této individuální společnosti nikdo nehlídá a tam někde je podstata sociální práce 21 století v tomto čase a v tomto prostoru.
To se týká například i ve vedení jednotlivých municipalit. Její mocenské propojení zde zase funguje na tzv. hierarchii dominantních odborů (majetek, právo...) a následně tak trochu podřízených sociálních odborů, plnicích funkci pomocníků často při zamýšlené i nezamýšlené persekuci našich společných klientů.
Sociální pracovník zde často na hraně etiky předává informace o svých klientech v rámci tzv. součinnosti.
Tímto krokem však často poškozuje klienty. Společně potom je veden svými nadřízenými podle té staré, dobré metody práce s klienty, kdy pomocí cukru a biče dokážeme hladit nebo seknout.
Ve výchově dětí již tyto metody jsou dávno opuštěny, leč v disciplinaci chudoby - stále běžná praxe.
Sociální pracovník se tak stává pro klienty nebezpečným stejně jako například Policie ČR, ovšem ještě daleko v horším, jelikož klient předpokládá, že mu sociální pracovník pomáhá, a nerozpozná jeho nebezpečí jako u silových, mocenských složek.
Cesta zde je jediná: Dobré vzdělání sociálních škol, právě s ohledem na tuto dobu a úkoly (viz kritická sociální práce), které dodá sociálním pracovníkům sebevědomí hájit klienty a přinutí mocenské politické okolí, aby nás bralo jako své partnery a ne jako otroky, kteří jim slouží a mají pocit, že jsou tímto opravdu prospěšní většinové společnosti. Typické české maloměšťáctví..
Velká část municipalit je odstrašující příklad právě této mrtvolné sociální práce..
Studenti kolem profesorky Janebová jsou však obrovským příslibem skutečně živé sociální práce. Jde o to, zda jim dají místní politici vůbec šanci se prosadit.
Diskuse