Jungvirtovy vázy

16. 1. 2024 / Soňa Svobodová

 

Spíše vzpomenu na svá studentská léta na střední škole v Třeboni, kde jsem studoval malbu na sklo a kde jsem se poprvé s vázou jako uměleckým objektem setkal. Vzpomínám také na první malované tabulky skla „tahovkami“ – malba tahem štětce sklářskou barvou. Z jednotlivých tahů – lupínků jsme skládali kytičky apod. Byla to skvělá škola řemesla od „prapočátků“. Naučil jsem se zde základy malby a broušení, na které jsem mohl pak navázat navrhováním svých vlastních tvarů váz a objektů.

A to se vám podařilo znamenitě, o čemž svědčí i vaše nejnovější série, jenž je inspirována hIadkým povrchem semiše i ranními mrazíky. Jak hodně náročné pro vás bylo přenést tuto inspiraci přírodou do skla?

Poslední roky zkoumám hodně vlastnosti skla a zkouším různé nové povrchové úpravy. Snažím se také některými svými novými projekty nabourat své estetické tvary něčím organickým, dát jim nějakou novou emoci. Často inspiračně sahám do přírody. Limitovaná edice váz MÍSTY Garden je inspirovaná zimními mrazíky, které do našich okenic právě přichází kreslit pohádku. Barevné gradienty skla jsou u této kolekce zjemněny technikou pískování a leštěné v kyselině. Povrch, který na vázách vzniká je vzhledově i na dotek podobný semiši.

Musím přiznat, že tento dotek působí spíše hřejivě než pocitově chladně až studeně, jak jsme u skleněných produktů zvyklí, ale jste znám tím, že svou kolekci Garden neustále vylepšujete, takže určitě opět přijdete s unikátním námětem?

Vázu Garden, kterou jsem navrhl v roce 2019 nabízím dnes již ve velké barevné škále, povrchových úpravách ale i limitovaných edicích i unikátních bohatě ručně broušených či malovaných verzích. Jelikož je to můj „ikonický“ tvar, který je navíc velmi minimalistický, používám jej jako své medium, plátno, objekt na zkoušení různých nových technik či nápadů. Pokud funguje, zamýšlím se dál, jak techniku či nápad rozpracovat do další samostatné kolekce. Nejnovější řadou váz jsou ručně broušené sběratelské unikáty, vázy, kde je každá jediným originálem, na nichž uplatňuji řadu náročných brusičských technik a ukazuji um jak foukačů skla, tak mistra brusiče Jiřího Štencla, se kterým dlouhodobě spolupracuji. Na příští rok chystám další sběratelské unikáty, u kterých budu pracovat s realistickou modelací motivů flory a fauny.

Často se traduje, že „méně je více“ a u vašich váz to platí 100%, takže nádherně zapadnou do každého interiéru, což mi evokuje otázku, že jste vyznavačem minimalismu?

Osobně se mi líbí interiéry a prostory, kde vše společně funguje – výmalba, nábytek, doplňky, ale i samotné materiály, kde nic extra nevybočuje nebo neupozorňuje na sebe. Kde se přemýšlí nad tím, co si pořizujeme, a tedy i čím se většinu svého života obklopujeme. Při navrhování tvarů pracuji s emocí linie a barvy. Snažím se tvar nakreslit co nejelegantnější a nejvzdušnější. Snažím se o to, aby jeho křivka korespondovala s barevností a příběhem za každou jednotlivou kolekcí. Tedy aby tvar, barva ale i to co ke kolekci napíšu mělo smysl a tvořilo jeden celek – nešlo si to proti sobě nebo nepodléhalo trendům. Většina mých kolekcí je tedy velmi čistá a minimalistická. Pracuji se základními geometrickými či symbolickými tvary. Objevují se ale i ručně malované či broušené unikáty a objekty, které jsou častokrát bohatě zdobené či pracují s amorfním – beztvarým a nesymetrickým tvaroslovím. Je třeba totiž nabourávat svůj stereotyp, aby se člověk výtvarně posouval.

Vzhledem k tomu, že váš otec je truhlář a váš bratr pracuje s kovem, nedá mi to, abych se vás nezeptala, zda neuvažujete o nějakém tvůrčím propojení dřeva, kovu a skla?

Ano, je tomu tak. Otec i bratr jsou velmi šikovní řemeslníci. Oba se ale věnují práci s materiály jiným způsobem než já – neumělecky. Každopádně jsem jak bratra, tak tatínka několikrát již zaměstnal. Naposledy jsme například společně připravili mobiliář pro mou výstavu v Muzeu skla v Novém Boru.

A jak moc vás ve vaší tvorbě inspiruje váš dědeček, který se sklu věnoval přes čtyřicet let?

Jsem rád, že se mohu odkazovat na dědečkovu práci. Bohužel jsem za ním nemohl ani jako malý kluk docházet do sklárny a koukat mu pod ruce, jak zušlechťuje sklo brusem. Než jsem se stačili s bratrem narodit, vimperské sklárny, kde dědeček skoro 40 let pracoval, ukončily svůj provoz. Líbí se mi, že máme v rodině spoustu šikovných řemeslníků. Možná proto je také můj vztah k poctivé práci a řemeslu takový.

Dokladem, čehož jsou i prestižní ceny a ocenění, které získáváte, a přesto jste neuvěřitelně skromný. Čím to?

Myslím si, že je hrozně důležité být ve své práci pokorný a držet se stále nohama při zemi, tak jsem byl vychovaný a díky za to rodičům! Zejména ve sklářském oboru to není o práci jednoho člověka, a to je třeba si uvědomit. Bez šikovných řemeslníků a dalších lidí kolem mě bych se sklu věnovat na této úrovni zdaleka nemohl. Z cen a ocenění mám radost a beru je jako motivaci pro to tvořit dál. Mou největší radostí je to, že mohu udržovat českou tradici a dávat lidem v tomto nádherném oboru práci a třeba i obor posouvat dál. Těší mě, že jsem součástí mladých sklářských tvůrců, kteří nadále udržují české sklo při životě a snaží se o jeho zvuk nejen u nás, ale i v zahraničí.

Sklo je pro vás materiálem s nevyčerpatelnou možností, pracujete s ním za tepla i za studena, což mne přivádí k otázce, že je to materiál, který rozvíjí fantazii. Souhlasíte se mnou?

Určitě. Myslím si, že sklo je jeden z mála materiálů, kde je stále co objevovat, kde materiál není po chvíli výtvarně chladný. Tím, že může mít mnoho podob, od barevnosti až po vlastnosti či tvary a povrchy, je ideálním prostředkem pro umělce. Hrozně mě baví s ním zkoušet nové věci a dostávat se tak dále a dále ve své tvorbě a myšlení.

Dle feng-šuej slouží vázy k přilákání pozitivní energie, klidu a míru do domácnosti. Co nato jako jejich tvůrce říkáte?

Touto otázkou bychom se myslím mohli vrátit na začátek, kde jsme se bavili o linii tvaru, emoci barvy a příběhu. Určitě toto, o čem píšete vázy dokážou, každopádně si myslím, že váza není jen jedna a je důležité při jejím výběru přemýšlet právě nad tím, jaké emoce v nás vyvolává. Proč ji chceme mít doma.

Není váza jako váza. Bohužel konzumní společností jsme se dostali do stádia, kdy si pořizujeme levné nádoby bez vyšší přidané hodnoty, na řezané květiny, jednoúčelně.

Zamysleme se nad tím, že váza nemusí být jen nádobou, že může být nositelem také ušlechtilosti, řemeslnosti, myšlenky a příběhu. Že může být nástrojem pro rozvíjení komunikace. Byl bych rád, kdybychom měli k řemeslu a sklářské výrobě stejný vztah jako naši předci.

Vystavujete po celém světě od Japonska přes New York, Paříž, Miláno, Švýcarsko až po Londýn. Už víte, kde budete mít další expozice?

V loňském roce jsem se zaměřil na představení svého jména blíže ve Švýcarsku. Měl jsem zde dvě autorské výstavy – na Velvyslanectví České republiky v Bernu a poté v jedné soukromé galerii v centru Curychu. Tento rok mě čekají výstavy a veletrhy v Německu, Británii, Francii a Velké Británii. Rád bych se blíže také zaměřil na Monako, Spojené arabské emiráty a Ameriku, kde vidím svůj potenciál od zákazníků, kteří mě odsud často kontaktují.

Děkuji za rozhovor.