Osudově předražené potraviny

21. 9. 2023 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty

„Na té situaci vychýlené mnoha vnějšími faktory se přiživili všichni. Těžko můžete za cenotvorbu kohokoliv trestat, žijeme ve svobodném tržním prostředí,“ říká ministr zemědělství za KDU-ČSL Marek Výborný. Na vysokých cenách potravin si vylámal zuby už jeho předchůdce Zdeněk Nekula a soudě podle citovaného vyjádření, není příliš pravděpodobné, že Výborný pochodí o moc lépe. Do značné míry právě proto, že není možné ukázat na konkrétního viníka, pojmenovat jasný prohřešek, ani najít adekvátní cestu k nápravě. V situaci, kdy bylo možné realizovat nadprůměrné zisky se prostě většina aktérů rozhodla tak učinit. Vzhledem k tomu, že vláda nedokázala připravit efektivní nástroj, kterým by tyto zisky dokázala zdanit, to bylo rozhodnutí jednoznačně racionální.

Ke slovu tak přišla v poněkud nečekané podobě stará anarchistická poučka o převaze vzájemné spolupráce nad konkurencí. Proč se navzájem poškozovat soutěží, jež by tlačila ceny dolů, když je pro všechny zúčastněné (krom zákazníků) výhodnější nechat ceny stoupat a porcovat medvěda nadměrných zisků? Spolupráce tu ovšem musí být v uvozovkách, protože se odehrávala za neutuchajícího proudu obvinění, že za zdražení potravin mohou ti druzí, kdežto vlastní odvětví tře bezmála bídu s nouzí.

Přitom problémy s potravinami, a to nejen jejich cenou, ale rovněž kvalitou, nezačaly až s válkou na Ukrajině a zvyšováním ceny energií. Dvojí kvalita potravin v rámci EU, v níž je postkomunistický východ odsouzen oproti starým členům se živit výrazně nekvalitnější stravou, se řeší už dlouho. Za „východní“ kvalitu platíme nyní při „východních“ mzdách v podstatě „západní“ ceny. A často i vyšší. Už druhý ministr zemědělství je odhodlán přijít na to, proč se tak děje a zajistit, aby to přestalo, ovšem vzhledem k fatalismu, s nímž přistupuje k „cenotvorbě“, není příliš jasné, jakým způsobem to míní udělat.

Je vůbec pozoruhodné, do jaké míry je (nejen) zvyšování cen potravin u nás pojímáno jako nezvratný osud. V českém kontextu jde o tak obvyklý postoj, že se nad ním zprvu ani nepozastavíte. V jeho jádru spočívá přesvědčení, že ekonomická sféra je cosi snad rozumem poznatelného, ale nezměnitelného podobně jako gravitace. A pokud se někdo o změnu pokusí, každý zásah věci může jenom zhoršit. Tak často nám opakovali mantry jako „zvýšení daní se nakonec promítne jen do ceny, kterou budete muset zaplatit vy“, že je přijímáme s klidem hodným stoického filosofa, který je spokojený i na mučidlech.

V případě potravin je krajně obtížné uplatnit taktiku, kterou doporučuje další z oblíbených manter, zhusta užívanou v případě nízkých mezd nebo vysokých nájmů – „Tak jděte pracovat/bydlet jinam!“ Pokud nebydlíte vyloženě u hranic (v současnosti asi příliš nezáleží na tom jakých, levnější a lepší potraviny seženete skoro za všemi), vydávat se na nákupy do zahraničí není příliš praktické. Příliš si nepomůžete, ani když se pokusíte zatlačit na prodejce tím, že se budete nějaký čas jeho zboží vyhýbat a přinutíte jej tak srazit cenu dolů. Bez jídla lze totiž vydržet jen několik málo týdnů. Snad jediné zbývající individuální řešení je návrat k samozásobitelství. Možná se nakonec dočkáme z ministerstva alespoň návodu na efektivní vedení záhumenků na okrajích měst a v parkové zeleni.

1
Vytisknout
6269

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2023