Máme vládu, která je schopna zajistit financování naší společné budoucnosti také z amorálního bohatství nepotřebných, nebo jen osekáváním výdajů pro potřebné?

29. 3. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

V poslední době docela sílí polemika o genderu. Bohužel už míň je slyšet o vztazích mezi mladou a starší generací. Chceme, aby dnešní mladí měli chuť (protože reálnou možnost) vyrazit co nejdřív do skutečného života? Tzn. zejména vychovávat v relativním klidu co nejvíce dětí? To je ekonomický pragmatismus, aby měl v budoucnu kdo dělat (i na důchodce). Možná bychom ale mohli mladým rodinám neegoisticky prostě i jen popřát lepší budoucnost, než na kterou to pro ně vypadá.



Místo toho se zatracuje přidání peněz maminkám. Polemizuje se, jak by stát v rámci stavebního spoření nejraději nedal nic nebo skoro nic. Současně jsme stále ve vleku depky z deficitního státního rozpočtu, aniž bychom odkudkoli z vládních sfér zaslechli cokoli rozumného o naplňování jeho příjmů i z nepochybně existujícího amorálního bohatství.

Pokud „stát“ nezvládne přimět dost mladých, aby se nadchli pro budování skutečného rodinného života, můžeme všichni v budoucnu úspěšně truchlit... třeba v hospodě u sklenky vody, protože na kafe z důchodu možná nebude. Základem života rodiny je přece přiměřené bydlení. Těch pár tisícovek, které vám dneska přihodí státní příspěvek stavebního spoření nemá se stimulem ke skutečnému rodinnému životu nic společného. Může možná pokrýt skromnou repasi koupelny nebo výměnu kuchyňské linky...

Také bych určitě řešil současný neutěšený způsob, kterým stát přispívá domácnostem hloupě na cokoli, ne výhradně na stavění - toliko ale změnou na efektivnější model, který bude i vícenásobně společensky přínosný a do kterého dá stát i víc peněz. To se mu v budoucnu s úroky vrátí v podobě udržitelné struktury populace (tzn. dobře uložené peníze). Jednoduchý vzor je tu z doby dávno minulé, kdy stát poskytoval masivní stavení podporu a lidé skutečně stavěli a stavěli a stavěli. Pak se mohli více soustředit na rodinný život.

Současně stát může chytře nastavenou podporou řešit i jiná, například sociologická, hlediska. Může třeba její formulací pomoci odklonit část populace z přelidněných měst do samosprávných „vesnic“. Na vybudování nového bydlení v takových místech ať už novostavbou či rekonstrukcí brownfieldu by ale hlavně měl přispět takovou částkou, která skutečně povede k větší snaze mladých rodin začít vlastními silami stavět. Takové rodiny s sebou přinesou přirozený rozvoj dané municipality, časem možná vytvoří nová pracovní místa, nejen pro sebe. Tak si vlastně představuji skutečnou podporu života na venkově, o které se toho také už dost napovídalo – jen skutek trochu utek.

Modelový příklad... (v zájmu dobré věci se s omluvou opakuji) mladým rodinám (viz Kristova léta?) od státu dva miliony korun v cenách 2023 jako bezúročná půjčka na minimalistický domek s potenciálem budoucí drobné dostavby (třeba do atria - viz počet dětí). Po prvním dítěti se odečte z povinnosti splácet 1 milion. Po druhém zbytek. Již splacené peníze se nevracejí - v případě třetího dítěte ale rodině vráceny jsou. Podle počtu dětí tak rodina může ve finále získat DOTACI 1 – 2 miliony Kč. Vzorec jak vidno navádí vychovat co nejvíce dětí a neotálet s tím do pozdního věku. TO JE PŘECE VEŘEJNÝ ZÁJEM!

Další pozitivní synergie – pokud stát takto vytvoří významnou poptávku po nízkonákladových domcích, může tím pomoci moderně uvažujícím stavebním inženýrům a firmám, aby vyvíjeli a dodávali řekněme více stavebnicově a sériovou výrobou díky odhadnutelnému odbytu pak výstavbu maximálně zlevnili. Ostatně čím jednodušší tvar domku – tím většinou lepší jeho energetická bilance.

2
Vytisknout
5110

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2023