Jenže tohle není klasický seskok padákem. Rychlost pádu stále narůstá, až vám nakonec prasknou brýle, vytečou oči z důlků a z kůže zbydou jen třepotající cáry. Horror? Ba ne. To jen technologická singularita klepe na dveře.
Konec strašení a neohrabaných přirovnání. Snažím se jen upozornit na fakt, že tempo inovací vzrůstá a čas na “oddych” je v nedohlednu (ne, fakt nikdo nezastaví vývoj AI, aby Musk dohnal závod, který zaspal). Výsledkem může být natolik divoce se měnící svět, že to pro člověka jednoduše nebude možné obsáhnout.
Internet razantně urychlil kumulaci a redistribuci lidského poznání. Odborníci tvrdí, že pokrok s přispením AI poroste ještě zběsilejším tempem. Algoritmy už nyní přišly například s převratnými tvary turbín, jež by pana Kaplana nenapadly ani v nejdivočejších snech. Stroje navrhnou dokonalejší stroje a tak pořád dokola. Můžeme se tedy těšit na možná až pohádkovou efektivizaci level “hrnečku, vař!” nebo “obušku z pytle ven!”, ale také to může všechno špatně skončit.
Vědci se s oblibou chlubí, že žijeme v antropocénu. Ten se ale může snadno stát historicky nejkratší epochou.
Jakmile stroje předčí naše schopnosti, můžeme se rychle stát nadbytečnými, podobně jako řada zvířat v minulosti.
Tažný kůň zastane práci několika desítek lidí, ale traktor nebo kombajn stovek. Koně by tedy dnes pro orání pole používal jen blázen.
Pokud dosáhnou bezpilotní drony schopností, jež předčí i toho nejlepšího pilota (možná se tak už stalo), proč riskovat zdraví vojáků tím, že je uzavřeme do sebevražedné kovové piksly?
Války budoucnosti můžou být ryze opotřebovávacími, budou humánní, protože se u nich jen poničí “železo” a zabití člověka bude chráněno něčím na způsob Ženevské konvence. V takovém případě bychom si to s některými zeměmi rozdali prakticky hned, ne? Vždyť je to skoro jako progaming a pálit peníze umíme i prachsprostým ohňostrojem.
Problém ale tkví v samotné válce. Ta v kontextu současnosti nedává valný smysl, protože se zakládá na křivdách a reziduích starého světa. Pokud se tedy algoritmy dostanou na takovou úroveň, že budou řídit velké korporace a třeba i státy (a to se může úplně klidně v příštích létech a dekádách stát), válku nám můžou jednoduše zakázat, protože bychom při ní pouze mrhali cennými zdroji. A to by byla škoda, protože zdroje jsou cílem k dalšímu zdokonalení. Efektivizace státní správy a celkového chodu společnosti bude bezbřehá.
Někdy v tomhle okamžiku z celého řetězce vypadává člověk a stává se oním tažným koněm. Nezbývá než dožít v rezervacích a přijímat štědré dary umělých protějšků. Ti se stávají čím dál tím více nesrozumitelnými, opouštějí komunikační paradigmata, jež zprvu provozovaly ze slušnosti čistě kvůli nám. Proč štěkat, když můžu mluvit? Řečí budoucnosti můžou být mohutné simultánní datové toky, kvantové typy komunikace, jež budou kvůli naší fyziologii nepochopitelné a neuchopitelné. Tehdy se cesty živých a "oživlých" rozdělí a každý půjdeme svou cestou - my po boku Denisovanů do zapomnění, artificiálové vstříc zářné singularitě.
Že je to děsivé nebo přitažené za vlasy? To se ještě uvidí. Na světě však už není dostatek kladiv, aby novodobí luddité stihli rozmlátit všechny zárodky rodící se technologické hyperrevoluce. Přizpůsobivost je jediným východiskem z brzké ztráty konkurenceschopnosti. Někdo letos znovu za pluh zapřáhnul starou herku, jiný už osedlal mašinu. Někdo šel znovu prát prádlo mlácením o kameny u řeky, jiný si koupil pračku (pračky berou pradlenám práci! Pryč s nimi!). Vidíte? Bylo tomu tak vždycky. Učenlivost, flexibilita, otevřenost novým věcem. Snad to bude i tentokrát stačit. Snad…
Diskuse