Poslední evropské impérium: Válka na Ukrajině odhalila ruskou imperiální identitu

3. 2. 2023

čas čtení 4 minuty
Vladimir Putin trvá na tom, že Rusové a Ukrajinci jsou "jeden národ", ale jeho brutální invaze na Ukrajinu odhalila pozoruhodný nedostatek "bratrské" ruské empatie vůči Ukrajincům. Zatímco mnoho lidí v jiných bývalých sovětských republikách se ztotožňuje s utrpením Ukrajiny, relativně málo ruských občanů projevilo známky soucitu nebo lítosti nad genocidním násilím páchaným jejich jménem, upozorňuje Botakoz Kassymbekova.

Podle výzkumu provedeného ruskou mezinárodně uznávanou nezávislou agenturou pro průzkum veřejného mínění Levada Center zůstala ruská veřejná podpora války po celý rok 2022 nad 70 %. V německé publikaci Der Spiegel na začátku roku 2023 vědecký ředitel Levada Center Lev Gudkov poznamenal, že přibývající důkazy zvěrstev odehrávajících se na Ukrajině neměla prakticky žádný dopad na ruské veřejné mínění. "Rusové mají s Ukrajinci malý soucit. Téměř nikdo tady nemluví o tom, že na Ukrajině jsou zabíjeni lidé."

Mnoho z dostupných důkazů podporuje tato zjištění průzkumu a poukazuje na pozoruhodnou absenci empatie. Miliony Ukrajinců mají v Rusku přátele a rodiny. Mnozí hlásí, že jsou šokováni nedostatkem soucitu, se kterým se setkali od začátku invaze. Spíše než se soucitem nebo obavami byli konfrontováni s chladnou lhostejností, přímým popíráním nebo prokremelskými propagandistickými tropy.

Statisíce Rusů, kteří za poslední rok uprchli ze země, v exilu neuspořádaly žádná velká protiválečná shromáždění, přestože již nepodléhaly drakonickým omezením Kremlu. V samotném Rusku se od prvních týdnů války nekonaly žádné výrazné protesty. Kontrast poskytovaný masovými protivládními shromážděními za posledních dvanáct měsíců v jiných represivních diktaturách, jako je Čína a Írán, vrhl na mlčení ruského obyvatelstva ještě nepříznivější světlo.

Tento zjevný nedostatek empatie k obětem ruské imperiální agrese není ničím novým. Mnoho Rusů projevovalo podobné postoje ke dvěma čečenským válkám z rané postsovětské éry a k invazi do Gruzie v roce 2008. Nedávno byla invaze na Krym v roce 2014 široce oceněna a zůstává pravděpodobně nejpopulárnější jednotlivou událostí za celou třiadvacetiletou Putinovu vládu. Takové myšlení odráží neomluvitelnou imperiální identitu, kterou Ruská federace zdědila ze sovětské a carské éry.

Národní mytologie dnešního Ruska a Ukrajiny mohou být jen stěží odlišnější. Zatímco mnoho Rusů ochotně přijímá imperiální identitu své země, imperiální myšlenky na Ukrajině jsou odmítány. Ještě před začátkem ruské úplné invaze před rokem měli Ukrajinci tendenci definovat svou národní identitu ve smyslu odporu vůči narativu podřízenosti, přičemž upřednostňovali osobní svobody před závazky vůči státu.

Od počátku 90. let byla ukrajinská cesta k budování postsovětského národa formována bojem za skutečnou nezávislost. To vedlo ke sloučení občanského a protikoloniálního hnutí odporu, přičemž dvě majdanské revoluce v zemi sloužily jako důležité mezníky na cestě k vnitřní a vnější svobodě.

Téměř dvě desetiletí byla trajektorie Ukrajiny v Kremlu vnímána s narůstajícím hněvem a znepokojením. Putinův režim, pronásledovaný sovětským kolapsem na konci dvacátého století, považuje demokratizaci Ukrajiny za existenční hrozbu pro svůj vlastní autoritářský model a za potenciální katalyzátor další fáze ruského imperiálního ústupu.

Jiné postsovětské státy jako Bělorusko a Kazachstán zatím fungují jako alternativy k antikoloniální identitě Ukrajiny. V těchto zemích byl domácí demokratický vývoj potlačován režimy podporovanými Kremlem, které se rozhodly nerozejít s imperiální minulostí. Existují však náznaky, že současný status quo nemusí být tak stabilní, jak by si Moskva přála.

Vzdorný odpor Ukrajiny vůči ruské invazi dodává energii občanské společnosti v celém bývalém SSSR a podněcuje bezprecedentní debatu o roli ruského kolonialismu. Na mezinárodní scéně válka, kterou rozpoutal Vladimir Putin v únoru 2022, představila současnému globálnímu publiku realitu moderní ruské imperiální identity.

Komentátoři po celém světě nyní aktivně diskutují o praktických důsledcích postkoloniálního Ruska. Takové řeči již nejsou považovány za zcela fantazijní. Naopak, mnozí nyní věří, že porážka na Ukrajině by zasadila rozhodující ránu nadějím na novou ruskou říši a změnila by celou euroasijskou politickou scénu. Nakonec je na samotné ruské společnosti, aby rozložila imperiální identitu země, aby se mohla vyrovnat s hrůzami ruské minulosti a řešit zločiny současné genocidní války.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4154

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2023