2. 2. 2023
Reálně existující Blízký východ nespolupracuje s washingtonskou reprezentací. Když člověk slyší mluvit ministra zahraničí Antonyho Blinkena, mohl by si myslet, že dvoustátní řešení izraelské okupace Palestinců je stále možné. Není. Mysleli byste si, že existuje "mírový proces". Neexistuje. Mysleli byste si, že terorismus páchají pouze Palestinci, a ne extremistické izraelské gangy, které vytrvale kradou palestinský majetek a napadají jejich rodiny a domovy. Mysleli byste si, že ostatní arabské země se ochotně připojí k "Abrahámovským dohodám", k nimž přistoupily Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko. Ale není tomu tak. Mohli byste si myslet, že Írán je pro Izrael hlavní hrozbou. Navzdory ostrým slovům, která Teherán a Tel Aviv pronášejí, a navzdory některým izraelským tajným operacím uvnitř Íránu jsou si obě země vzdáleny a ve skutečnosti se příliš nestýkají. Írán je hlavně strašákem, aby odvedl pozornost od brutální okupace Palestinců, míní Juan Cole.
Ošklivá realita,
s níž se Blinken na svém blízkovýchodním turné setkává, je egyptská diktatura,
izraelský úprk od demokracií, palestinská bezmoc a íránská slabost. Blinkenovým
úkolem jako hlavního amerického diplomata je ztišit neklidné vody. A to se mu
nedaří.
Paradoxem amerického velmocenského postavení na Blízkém východě je, že je bezvýznamné. Egyptská vládnoucí elita ví, že by Washington si přál, aby byla méně brutální a více demokratická. Nebude a je jí jedno, co si Washington myslí. Blinken je nucen potřást si rukou s represivním diktátorem a chválit Káhiru jako klíčového bezpečnostního partnera. Suezským průplavem proudí deset procent světové ropy a 12% světového obchodu. Egypt není pro USA spojencem, ale pumpou na benzín. Jeho okleštěná vojenská junta může z amerického pohledu svobodně potlačovat disent, pokud dodržuje mírovou smlouvu s Izraelem. Izrael a ropa. Ropa a Izrael.
Blinken po
setkání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem hovořil o nevinných
Izraelcích zabitých ve squatterské osadě Neve Jakob v palestinském východním
Jeruzalémě. Šéf americké diplomacie však nevyjádřil lítost nad ztrátami
nevinných životů, které provázely izraelský vojenský zásah v uprchlickém táboře
Dženínu, zásah, který se údajně týkal tří teroristů v Dženínu, ale při němž zahynulo
deset lidí, včetně dvou teenagerů a jedné babičky.
Blinken prohásil:
"Nyní je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zvýšit bezpečnost Izraele, pokračovat v budování mostů v regionu, a dokonce i daleko za jeho hranicemi. Proto jsme neúnavně pracovali na prohloubení a rozšíření Abrahámovských dohod a dalších normalizačních dohod mezi Izraelem a arabskými státy. Začátkem tohoto měsíce se početná delegace z celé vlády Spojených států připojila k zástupcům Izraele, Bahrajnu, Egypta, Maroka a Spojených arabských emirátů v Abú Zabí na prvním setkání pracovních skupin Negevského fóra. Jednalo se o největší setkání izraelských a arabských představitelů od madridské konference v roce 1991."
Blinkenova myšlenka, že pro izraelsko-palestinskou otázku je důležité, co dělají malá „knížectví“ v Perském zálivu, jako je Bahrajn a Spojené arabské emiráty, je bizarní. Spojené arabské emiráty nebyly ve vojenském konfliktu s Izraelem.
Co se týče odvolání na Madrid, ten se ve skutečnosti týkal praktických kroků směřujících k dvoustátnímu řešení. Abrahámovské dohody jsou zbrojní dohodou mezi bohatými státy Blízkého východu, která zahrnuje házení Palestinců přes palubu.
Blinken uvěřil mýtu, že USA mohou "ekonomicky zlepšit každodenní život Palestinců", zatímco budou čekat na osvobození. Izraelská okupace však Palestince stála miliardy dolarů a ve skutečnosti se jim nevede lépe. Lidé bez státní příslušnosti navíc nemají stabilní majetek, protože ten jim zaručuje stát. Izraelci je neúprosně okrádají. Představa, že budou rádi, když budou dobře živenými vězni, je směšná a každý den ji vyvracejí zprávy z palestinského Západního břehu.
Blinken se ale Netanjahuovi pokusil zdvořile pohrozit: "Nadále věříme, že nejlepší cestou je realizace vize dvou států. Jak jsem řekl panu premiérovi, cokoli, co nás od této vize vzdaluje, je podle našeho soudu škodlivé pro dlouhodobou bezpečnost Izraele a jeho dlouhodobou identitu jako židovského a demokratického státu."
Netanjahu musel potlačovat smích. Celou svou politickou kariéru strávil ničením mírových dohod z Osla a jakékoli šance na vznik palestinského státu. Netanjahu se nebojí řešení v podobě jednoho státu, které "rozmělňuje židovskou a demokratickou" identitu. Demokracie je mu stejně ukradená. Ví, že techniky apartheidu mohou Izraelcům umožnit anektovat půdu Palestinců a zároveň je udržovat v porobě podobné bezvládí. Netanjahu to dělá už 25 let a nikdy nedostal za uši. Má za sebou miliardy od Adelsonů a další obrovské americké sumy, které pocházejí od lidí, kteří vytvářejí a rozbíjejí administrativy, jako je ta Bidenova.
Blinken pokračoval: "Jsme také nadále odhodláni podporovat náboženské soužití a rozmanitost, včetně Jeruzaléma. Nadále podporujeme zachování historického statusu quo na svatých místech Jeruzaléma, včetně Chrámové hory. Jsme vděčni panu premiérovi za to, že opakovaně vyjádřil podporu tomuto postoji."
Netanjahu však do své vlády přivedl osoby odhodlané status quo na svatých místech v Jeruzalémě zničit. Lidi, kteří opakovaně vtrhli do posvátného areálu mešity al-Aksá, třetího nejposvátnějšího místa pro 1,8 miliardy muslimů.
V zákulisí se ministerstvo zahraničí a Bidenova administrativa snaží přesvědčit Netanjahua, aby nesplnil svou hrozbu vykastrovat izraelské soudy a dovést zemi k "neliberální demokracii" i pro židovské Izraelce. Izrael nikdy nebyl skutečně demokratický, pokud jde o Palestince. Represivní techniky používané proti Palestincům jsou nyní stále častěji zaměřeny na opoziční strany uvnitř Izraele.
Americké mantry jako "mírový proces", "dvoustátní řešení" a "židovské a demokratické" rázem přestanou fungovat, když je izraelský kabinet plný lidí, kteří všechny tyto věci vehementně odmítají a kteří své odmítnutí hlasitě vykřikují, čímž přehlušují frázovitý výlev Antonyho Blinkena.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse