Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Chaos od pondělí v Německu: je Letzte Generation novou Baader-Meinhof?

6. 2. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 8 minut

Budeme "narušovat každodenní život na co nejvíce místech a co nejčastěji", řekla minulý týden německým novinářům mluvčí skupiny Letzte Generation Aimée van Baalenová. "Nepřestaneme protestovat, dokud nedostaneme šanci na budoucnost hodnou života, a jsme připraveni zastavit celou republiku, pokud budou naše protesty nadále ignorovány." Skupinu vytvořili účastníci akce Hungerstreik der letzten Generation, která zablokovala dálnice v Berlíně v r. 2021.

Název (Poslední generace) vychází z přesvědčení skupiny, že současná nejmladší generace je poslední šancí lidstva odvrátit hrozící klimatickou katastrofu, a to si zvolili, aby dali najevo, že se Země blíží ke klimatickému zlomu a že jejich generace je poslední, která může zabránit klimatickému kolapsu. Vyrostli ve světě, kde se navzdory desítkám let alarmujících výzkumů a řadě mezinárodních dohod zdá, že zásadní globální opatření proti změně klimatu jsou stále v nedohlednu.

Aktivisté po celém světě se lepí na některá z nejcennějších uměleckých děl světa, aby upozornili na jeden z nejpalčivějších problémů, kterým lidstvo čelí: změnu klimatu. Všeobecně se jim říká Klima-Kleber neboli "lepiči klimatu", protože se lepí na závratnou škálu věcí: rámy slavných obrazů, kostry dinosaurů, budovy, vozovky a ulice.

Aktivisté Letzte Generation házeli brambory na Moneta a motorový olej na Klimta, vylezli na Braniborskou bránu, vplížili se na letištní plochu a sbíječkami rozbíjeli ulici před německým ministerstvem dopravy. Jen v Berlíně bylo podáno 2700 trestních oznámení, policie napočítala asi 262 700 hodin provozu. Státní zastupitelství vyšetřovalo 1185 případů.

Fond pro klimatickou nouzi podle svých internetových stránek v současné době podporuje "trvalé" a "rušivé protesty" v 11 různých zemích světa. Protesty v galeriích zatím nezpůsobily žádné trvalé škody na ikonických dílech, která jsou většinou uzavřena v ochranném skle, i když některá muzea hlásila drobná poškození.

Útoky se zaměřily na některé z nejslavnějších obrazů v historii, mj: "Mona Lisa" od Leonarda da Vinciho, "Výkřik" od Edvarda Muncha. V Austrálii protestující proti klimatu načmárali modré graffiti na obraz Andyho Warhola "Campbellova plechovka na polévku". V Nizozemsku se terčem útoku stalo mistrovské dílo Johannese Vermeera "Dívka s perlovou náušnicí" ze 17. století. V Itálii se protestující proti klimatu nalepili na obraz renesančního malíře Sandra Botticelliho "Primavera" v muzeu Uffizi ve Florencii, zatímco v Německu protestující ze skupiny Last Generation polili Monetův obraz "Les Meules" bramborovou kaší.

Ačkoli se v minulosti dopouštěli také projevů občanské neposlušnosti, jako je blokování dopravy, bránění závodům vozů Formule 1 a sprejování barev na budovy, pozornost veřejnosti upoutal útok na umělecká díla.

Podobné mediální a šokující typy protestů, které využívají zviditelnění uměleckých děl k tomu, aby napomohly svému cíli získat co nejvíce pozornosti, začaly možná už v roce 1914, kdy sufražetka Mary Richardsonová sekáčkem na maso rozsekala "Rokebyjskou Venuši" od Diega Velázqueze v londýnské Národní galerii na protest proti zatčení Emmeline Pankhurstové, vůdkyně Ženské sociální a politické unie.

"Mnozí kritizují naše akce, že bychom měli nechat muzea na pokoji,",napsala v červenci na sociálních sítích italská pobočka skupiny (Ultima Generazione). "Možná nechápou, že nepříjemnosti, které jsme způsobili, nejsou ničím ve srovnání s miliardou klimatických migrantů a s mnoha úmrtími, která klimatická krize již způsobuje."

Nyní, po roce stupňujících se demonstrací a pouličních blokád převážně v Berlíně a Mnichově, plánuje skupina Letzte Generation svou kampaň rozšířit na celou zemi.

Taktika skupiny rozzuřila nejen její odpůrce, ale odradila i potenciální spojence v tisku a širší veřejnost. Pravicoví politici přirovnávají skupinu k Frakci Rudé armády (Baader-Meinhof), nechvalně proslulé západoněmecké levicové teroristické skupině, která v 70. letech minulého století děsila zemi velkolepou sérií bombových útoků, únosů a přestřelek.

Někteří němečtí soudci projevili s motivy klimatické skupiny jisté sympatie, zatímco soudy v konzervativním Bavorsku nařídily, aby byli její členové drženi v takzvané preventivní vazbě.

Mnohé z požadavků Letzte Generation nejsou příliš vzdálené hlavnímu proudu. Transparenty a plakáty na blokádách pravidelně vyzývají k navrácení levných celostátních železničních jízdenek a k zavedení omezení rychlosti na 100 km za hodinu na dálnicích v zemi, aby se podpořila úspora paliva.

Takové taktické inovace a nové strategie získávají pozornost médií, ale ne vždy fungují tak, aby změnily názory a srdce. Část veřejnosti oslavuje protestující jako hrdiny. Jiní však volali po zvýšení bezpečnosti v muzeích a považovali tyto činy za vandalismus.

Protesty i proti sponzoringu ropy zachvátily umění - od školních stávek v Královské shakespearovské společnosti až po trojského koně v Britském muzeu. Od roku 2010 podnikli umělečtí aktivisté z hnutí "Liberate Tate" 16 nesankcionovaných performancí uvnitř londýnských galerií Tate Modern a Tate Britain a požadovali, aby galerie změnila svou sponzorskou politiku. V roce 2016 Tate nakonec ukončila 26 let trvající spolupráci s ropným gigantem BP. V září 2019 se ke Globální stávce za klima v Londýně připojilo přibližně 200 pracovníků v oblasti umění, kteří se shromáždili před Britským národním divadlem. Na to rychle navázalo Národní divadlo, které oznámilo, že ukončí vlastní sponzorskou smlouvu se společností Shell. V listopadu 2019 "National Galleries Scotland" oznámila, že je to poslední rok, kdy bude hostit BP Portrait Award.

Je důležité si uvědomit, že společnosti jako BP (British Petroleum) a Shell si tyto sponzorské příspěvky kupují jako zástěrku společenské legitimity, kterou potřebují k tomu, aby mohly pokračovat ve svých ziskových, ale špinavých aktivitách. Tento průmysl plánuje v příštím desetiletí investovat 5 bilionů USD do průzkumu a těžby nových zdrojů ropy a plynu.

V listopadu 2019 uspořádala aktivistická skupina "BP or Not BP?" svou 58. performativní intervenci na vernisáži výstavy sponzorované společností BP "Troy: Mýtus a realita" v Britském muzeu. K protestům skupiny patřila i rebelská výstava "Historie BP v 10 předmětech", která byla v roce 2016 vystavena na Velkém nádvoří Britského muzea (s předměty od dehtových písků po nábojnice), a vztyčení vikingské dlouhé lodi asi 200 lidmi na stejném náměstí v roce 2018. V rámci "trojské intervence" živé sochy zablokovaly pět vchodů do expozice a zaujaly svá místa, když muzeum zavřelo své dveře pro veřejnost. Hosté večírku byli přesměrováni, ale mnozí spatřili nápadné postavy Diany, Athény, Achilla a Heleny Trojské spolu s bohem vynálezu skupiny, Petroleum, který měl na sobě rouškou potřísněné ropu s logem BP.

Eric Shuman, který se zabývá psychologií protestů a kolektivních akcí na univerzitě v nizozemském Groningenu a na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, podle Deutsche Welle tvrdí, že protesty, jako jsou pokojná shromáždění a petice, které jsou v souladu se společenskými normami, jsou účinnější při získávání podpory lidí, kteří by mohli s danou věcí sympatizovat. Pokud je však cílem změnit politickou podporu u lidí, kteří by jinak mohli být vůči věci ambivalentní, pak se ukázalo, že účinnější jsou rušivé protesty - jako je občanská neposlušnost, stávky a bojkoty, dodává.

"Jakmile je něco vnímáno jako překročení nějaké morální hranice nebo limitu, pak je pravděpodobnost, že narušení bude účinné, z mnoha důvodů mnohem menší", řekl Shuman. "Lidé budou mít velmi silný motiv to odsoudit a vše, co s tím souvisí." Aby však byla občanská neposlušnost účinná, musí mít protestující jasné, pozitivní a konstruktivní záměry, jinak hrozí, že budou vypadat jako obecní chuligáni a budou společnosti na obtíž, ukazuje výzkum. Musí si udržet image, že mají jasné cíle, a zároveň vytvářet dostatečný tlak, aby se jim dostalo odezvy od tvůrců politik.

Klimatická krize nemůže čekat, až se dožene status quo - je čas, aby ho změnili lidé, kteří utvářejí kulturu.