Jak si čeští novináři vymýšlejí reportáže - případ Karla Vrány a ÚSTR

1. 2. 2023 / Muriel Blaive

čas čtení 12 minut

Novinář Karel Vrána mě kontaktoval e-mailem, že natáčí reportáž pro pořad Reportéři ČT "o dění v ÚSTR", a požádal mě o rozhovor. Na mou žádost mi 29. listopadu 2022 zaslal písemně pět otázek:

  1. Považujete svůj vynucený odchod z ÚSTR za politickou záležitost? Pokud ano, proč?

  2. Budete se s ústavem soudit?

  3. Jak vnímáte petici na Vaši podporu?

  4. Vedení ÚSTR tvrdí, že kvůli nedostatkům Vaší práce muselo vrátit cca 2 miliony korun Grantové agentuře. Jak byste reagovala na toto tvrzení?

  5. Vidíte ÚSTR jako zideologizovanou instituci?

Přikládám nejen jeho otázky, ale i své odpovědi, které jsem mu také 29. listopadu zaslala písemně. Jak čtenář uvidí, tyto otázky a odpovědi nemají se závěrečnou reportáží, jak byla odvysílána, vůbec nic společného.

 

Rozhovor jsme nahráli přes Zoom 1. prosince 2022. Vrána nakonec můj rozhovor ve své bulvární reportáži Žižkovský dům hrůzy, kterou odvysílala Česká televize 23. ledna 2023, nepoužil. Budiž. Místo toho se však reportáž snaží prezentovat rekonstrukci bývalého sídla ústavu v Siwiecově ulici jako dramatickou zástěrku neschopnosti a plýtvání penězi daňových poplatníků, přičemž skutečnost, že policie po dvou letech zastavila veškeré vyšetřování, protože nenašla žádné důkazy o nepravostech, zůstává jaksi nevysvětlena. Reportáž se také vůbec nezabývá otázkou, kdo vůbec vyšetřování policii nařídil a zda náhodou nešlo o politický pokus zdiskreditovat vedení ústavu. K tomu je inscenace reportáže naprosto směšná. Její vyznění lze shrnout vystoupením Moniky MacDonagh-Pajerové v úvodu, která říká, "Já se přiznám, že jsem se této oblasti roky vůbec vyhýbala, protože vždycky, když jsem šla kolem, tak jsem prostě brečela."

Metody Karla Vrány však nejlépe ilustruje skutečnost, že se mě nakonec při našem rozhovoru v Zoomu zeptal i na rekonstrukci budovy, ale mou odpověď nepoužil, když mu nepřinesla to, co chtěl slyšet. Není tedy od věci zde připomenout, co jsem mu řekla (rozhovor jsem si nahrávala i ze své strany), když se mě zeptal "Kde se stala chyba při rekonstrukci ústavu"?:

Já si myslím, že je to úplná náhoda. Já jsem byla ještě ve vedení, když to začalo, a myslím, že se ptali různých firem, kolik to bude stát, a vzali tu nejlevnější. A pak ta firma začala budovu rozebírat a přišla na to, že je to mnohem horší, než si představovala dříve, takže najednou to stálo o mnoho víc. Takhle detailně už to nevím, ale jen si pamatuji, že takhle to bylo. A najednou to bylo strašně moc peněz a ústav hledal víc peněz a myslím, že nenašel celou částku, takže se rekonstrukce musela zastavit. Něco takového. ... Takže tohle to nebylo nic. To byla další aféra, stejně jako všechny ty aféry, které jsou úplně mimo. Prostě oni vytvářejí skandály za vůbec nic, a je to všude v novinách, všude v médiích, a lidi mají pocit, že ježíšmarjá, dějou se tady samý hrozný věci, a pak za dva roky, nebo prostě později vyjde najevo, že to nebylo vůbec nic, ale už to není všude v novinách nebo ve všech médiích, že jo. Lidi zůstávají u toho dojmu, že jo, že to bylo strašný. Ale už se to neřeší, že jo.


Kdyby Vräna chtěl podat vyvážený výklad této problematiky, byla by k tomu skvělá příležitost. Místo toho se rozhodl pro reportáž, která je pouze obžalobou bývalého vedení ústavu a na obhajobu není vůbec žádný prostor. Podle mých zkušeností takto bohužel pracuje řada českých médií v otázce vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Ironie toho, že jsem pak v našem rozhovoru Vránovi vysvětlovala, že česká média jsou z velké části nekompetentní a zneužívají informace k fabulaci falešných obvinění, mu zřejmě unikla, protože přesně to se mnou udělal.

Níže jsou uvedeny odpovědi, které jsem mu poslala na jeho otázky. Nezbývá mi než spekulovat, že tyto otázky, které se vzhledem k tématu zprávy ukázaly jako nesmyslné, byly pastí, jak mě přimět, abych o budově promluvila. Předpokládám, že pan Vrána doufal, že pomluvím bývalé vedení ústavu. Netřeba dodávat, že se nejedná o kvalitní žurnalistiku.

  1. Považujete svůj vynucený odchod z ÚSTR za politickou záležitost? Pokud ano, proč?

Ano. Z akademického hlediska bylo v zájmu ÚSTR, aby si mě ponechal – ústav bych stála jen velmi málo, ale přinesla bych mu na konto všechny své publikace, nehledě na to, že to byla ideální příležitost navázat partnerství s univerzitou ve Štýrském Hradci. Štýrský Hradec už má silné výzkumné centrum pro bývalou Jugoslávii a v Rakousku je magnetem pro výzkum střední a východní Evropy mimo jiné díky profesorce Liboře Oates-Indruchové (která zasedala v dřívejší vědecké radě ÚSTR).

Jsem také vědeckou pracovnicí ústavu s pokud vím nejvyšším, nebo minimálně jedním z nejvyšších, mezinárodním hodnocením z pohledu zlatého standardu, H-Indexu na Web of Science. Ředitel Kudrna tam není ani zmíněn, nehledě na to, že byl bývalou vědeckou radou označen za plagiátora.

Na druhou stranu ředitel Kudrna po svém zvolení ředitelem, ale ještě před nástupem do funkce, poskytl zajímavý rozhovor novinářce Barboře Tachecí na ČRo plus. V poněkud zmateném vyprávění tvrdil, že takzvaní "akademičtí revizionisté" jako "Michal Pullmann a Muriel Blaive" jsou podporovateli Vladimíra Putina v současné válce proti Ukrajině a "pomáhají Putinovi přesvědčit spoustu lidí, že dělá správnou věc."

To je samozřejmě zcela nepravdivé. Jsem přesvědčena, že Putin je válečný zločinec, který patří do vězení, a pevně doufám, že v Haagu bude zřízen mezinárodní tribunál pro zločiny spáchané na Ukrajině.

Ale tím Kudrna nekončí. Dodatečně prý (podle něj) tvrdím, že za komunismu "v podstatě to nebylo tak špatný, většina lidí se ztotožnila atd. ... To jsou notoricky známé výroky o společenské smlouvě, o bezvýznamnosti disentu, o tom, jak vlastně lidé nechtěli cestovat, svoboda je nezajímala atd. atd." To, že se snažím dekonstruovat společenský základ podpory komunistického režimu, znamená pouze to, že se snažím pochopit, jak se mu podařilo tak dlouho zůstat u moci, nikoliv to, že podporuji komunistické zločiny. Absolutně nikdy jsem netvrdila, že disent nemá smysl, právě naopak, nebo že svoboda lidi za komunismu nezajímala – samozřejmě že zajímala, co je to za idiocii? Ale to vedlo Kudrnu k závěru, že můj údajný "revizionismus" "se stal regulérní součástí hybridní války", čímž myslel Putinovu hybridní válku:

A když vedete hybridní válku, ona má mnoho podob.... Vidíme ten výsledek toho, když taková ta bagatelizace historie nedávné ... vede k tomu, že jsme dnes svědky. Nic se neděje náhodou. Všechno se propojí s vším.

Řekla bych, že jediné, co se skutečně "propojí", je Kudrnovo pokroucené chápání toho, co má být kritické hodnocení dějin, a jeho rozhodnutí mě vyhodit.

  1. Budete se s ústavem soudit?

S právníkem Pavlem Uhlem skutečně plánuji ústav zažalovat.

(Pozn. z 31. ledna 2023: Mezitím jsme podali žalobu.)

  1. Jak vnímáte petici na Vaši podporu?

Pobavilo mě zděšení antikomunistů nad tím, že americký historik Timothy Snyder (kterého nelze podezřívat ani z podpory Putina, ani z podpory komunismu) podepsal petici, kterou sestavil skvělý umělec a aktivista Pavel Karous. Zajímavé bylo také sledovat rozdíl mezi zahraničními historiky, kteří petici podepsali z principu protože chápali, že v demokracii je nepřípustné, aby byl historik vyhozen za své údajné politické názory, a mnoha českými kolegy, kteří byli velmi vybíraví v té či oné formulaci nebo tvrdili, že v pracovním sporu nemohou stát na té či oné straně. Na Facebooku jsem žertovala, že by mě zajímalo, kolik lidí odmítlo podepsat Chartu 77 jen proto, že se jim ta či ona věta zdála špatně napsaná. Ale někteří podepsali, a moc si to vážím. Jinak mě velmi dojímají obyčejní čeští občané, kteří podepsali, zjevně ve jménu demokracie, protože mě osobně nebo detaily případu neznají. Jaká odvaha! Jsem ohromena a hluboce vděčná. Stejně jsem velmi vděčná kolegům z ÚSTR, kteří podepsali také. Shodou okolností podepsal i můj bývalý šéf Ondřej Vojtěchovský, který byl jen pár dní poté odvolán z funkce šéfredaktora ústavního časopisu Securitas Imperii, což je přinejmenším znepokojivá shoda okolností.

  1. Vedení ÚSTR tvrdí, že kvůli nedostatkům Vaší práce muselo vrátit cca 2 miliony korun Grantové agentuře. Jak byste reagovala na toto tvrzení?

Pokud vím, takhle se to vůbec nestalo. Můj grant byl v průběhu třetího roku ze strany GAČR přerušen, ale ústav nemusel vrátit ani korunu. Ústav pouze nedostal možnost utratit zbývající peníze. Ostatně i za tento výrok zvažuji žalobu na ředitele Kudrnu. Tvrdit, že jsem ústav stála dva miliony, když jsem ve skutečnosti peníze ústavu přinesla, je urážka.

(Pozn. z 31. ledna 2023: Po tomto rozhovoru jsem poslala na ÚSTR žádost podle zákona 106/1999, abych získala potvrzení, že ony údajné dva miliony korun jsou lež. Náměstek ředitele Kamil Nedvědický mi odpověděl následující: "Podle Závěrečné zprávy, odeslané Grantové agentuře 3.5.2018, činila nedočerpaná částka 599 tisíc Kč". Jinými slovy, ústav nevrátil GAČR ani korunu, pouze mu bylo znemožněno čerpat peníze po zbytek roku 2018. Nejenže ústav kvůli mně *nevrátil* dva miliony korun, ale naopak díky mně získal podstatnou část peněz: polovinu mého platu od GAČR a režijní náklady za první dva roky. Jinými slovy, ředitel Kudrna veřejně lhal a pomlouval mě. Ústav dodnes pokračuje ve lhaní veřejnosti, neboť na svých webových stránkách stále uvádí následující: "Grant, který získala v rámci Ústavu dr. Muriel Blaive a na nějž se mediálně sama odvolává, se musel vrátit do GA ČR, a to, co z něj bylo vyčerpáno, musel Ústav zaplatit ze svého rozpočtu. Grant přesahoval výši 2 milionů Kč."

Plýtvat penězi českých daňových poplatníků na vystavování pomlouvačných tvrzení na svých webových stránkách je podle mého názoru dost nehorázné.)

  1. Vidíte ÚSTR jako zideologizovanou instituci?

Bohužel velmi. Vznikl tímto politickým způsobem, protože je spojen s politickou reprezentací. Její koncepce byla od základu špatná. Když ji převzal tým kolem ředitele Hazdry, snažili jsme se ji odpolitizovat a udělat z ní respektovanou akademickou instituci, což se nám do značné míry podařilo. Protože je však rada závislá na výsledku politických voleb, není možné udržet dlouhodobě stabilní a oddaný tým. Myslím, že je to smutné, protože tato země nutně potřebuje fungující ústav národní paměti. Je nejvyšší čas podpořit určitou formu smíření s minulostí, abychom mohli budovat klidnější budoucnost. Bohužel muži, kteří jsou nyní u kormidla, sní jen o tom, že budou vytvářet další rozdělení v české společnosti v naději, že z toho získají nějaký politický kredit. Je to ubohé. Nemohu se smířit s voláním po zrušení ústavu, jak to teď mnozí dělají - proč utrácet peníze daňových poplatníků za něco, co je v podstatě politickým nástrojem ODS? Ale znovu opakuji, tato země takový institut nutně potřebuje, jenže potřebuje fungující institut, ne tuto šaškárnu.

1
Vytisknout
6676

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2023