Británie: Keir Starmer, brexitér

9. 12. 2022

čas čtení 7 minut
Nejnovější strategií britského opozičního lídra je obchvátit konzervativce zprava, pokud jde o brexit, upozorňuje Colin Randall.

V průzkumech veřejného mínění zaostávají konzervativci o 20 nebo více bodů a začínající vláda britského premiéra Rishiho Sunaka už má potíže.

V otázkách od ekonomiky po imigraci vyvolali konzervativci širokou voličskou nespokojenost. A Sunak už nemůže počítat s obnovením důvěry tím, že bude hrát na buben brexitu a pronášet mantru, že vystoupení z EU je bezpečné pouze v rukou konzervativců.

Ponechme stranou realitu, která je pro zastánce brexitu nepříjemná, totiž že jak důkaz neúspěchu projektu narůstá, podpora veřejnosti pro něj klesá. Jasná většina voličů, včetně výrazné menšiny těch, kteří v referendu v roce 2016 hlasovali pro odchod, začala považovat výsledek za chybu.

Vůdce britské labouristické opozice Keir Starmer si vybral tento nejpodivnější okamžik, aby konzervativcům rázně vytáhl kobereček brexitu zpod nohou. Téměř jako by nespokojenost s brexitem nebyla ničím víc než vzdáleným záchvatem vzteku střední třídy, učinil to nejpodivnější prohlášení, jaké si lze představit od politika, který si vždy cenil bývalého členství Británie v EU.

"Vždy se budu snažit o blízký vztah s našimi sousedy," řekl a začal dostatečně neškodným tónem. "V ukrajinské krizi jsme viděli, že silná, sjednocená Evropa je důležitá."

Pak přišla bomba. "Ale řekl jsem to velmi jasně - že lepší vztah nebude o jednotném trhu, celní unii nebo svobodě pohybu."

S tímto jednoznačným politickým prohlášením zašel Starmer ve skutečnosti mnohem dále než dosud. Prezentoval se jako nositel standardů brexitu, stejně zarytý jako ti na pravici Konzervativní strany nebo dokonce populistické a podle mnohých krajně pravicové Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP).

Jeho starší kolegové už nějakou dobu dodržují nepsané pravidlo, jak se vyhnout otevřené kritice brexitu. Přesto je těžké pomyslet na nějakého vysokého politika, který prošel tak dramatickou konverzí.

Jednoduché vysvětlení spočívá ve Starmerově honbě za mocí. Prozradil opatrnost právníka a není přesvědčen, že vedení labouristů se nutně promítne do silné parlamentní většiny ve všeobecných volbách do dvou let.

Počítá, že stále potřebuje získat zpět křesla v takzvané "rudé zdi", kdysi skálopevných labouristických volební obvodech na anglickém severu a ve střední části země, které v roce 2019 přešly ke konzervativcům a pomohly tak Borisi Johnsonovi k vítězství díky síle jeho vytahování se, že "dokončí brexit". Dělnická třída, která tehdy neviděla žádnou výhodu v členství v EU, a v každém případě podezřívá labouristy z mírného přístupu k přistěhovalectví, rychle přijala Leave a Johnsona; bude pro ni pomalé znovuobjevovat svou tradiční oddanost.

Paradoxně je konzervativní vláda považována za beznadějně neschopnou vyřešit problém – divoce zveličený – migrace člunů přes Lamanšský průliv. Ale protiimigrantská rétorika Sunakovy ministryně vnitra Suelly Bravermanové, stejně jako předsedy vlády indického původu, působí na xenofobní veřejnost dobře.

Jde o volební spádovou oblast, jež zůstává odolná vůči množství údajů, které ukazují, že imigrace je pro Británii obecně prospěšná, a to jak ekonomicky, tak kulturně. Stejně tak plně nedoceňuje, že velká část podniků a veřejných služeb potřebuje více, nikoli méně zaměstnanců ze zahraničí. Pokud Britové s nízkými mzdami nikdy neměli pocit, že by jim členství v EU bylo k něčemu dobré – navzdory štědrým grantům z Bruselu, které se britské vládě od brexitu nepodařilo nahradit – je to jedna z oblastí podpory brexitu, která stále odolává všem ekonomickým analýzám zdůrazňujícím jeho negativní důsledky.

Vyloučením návratu ke svobodě pohybu Starmer znovu obhajuje toto nově nestabilní hlasování o rudé zdi. Znepokojuje to mnoho dalších mezi přirozenými zastánci labouristů, kteří ctí stejnou proevropskou filozofii, kterou obhajoval, než se staly důležitějšími volební ambice. Pravděpodobně si je ale jistý, že jich dost bude držet s ním, a nakonec se spokojí s tím, že vyženou torye od moci.

A tím, že si jako platformu pro své prohlášení vybral pravicové noviny The Mail on Sunday, oslovuje také konzervativní voliče rozčarované dvanáctiletým působením v úřadu zaneřáděném špinavostmi, velkým šetřením pravdou a katastrofální rozpočtovou neschopností.

Někteří Starmerovi věrní se přesvědčili, že hraje lstivou dlouhou hru a chrání se před bouřlivou reakcí pravicových médií na jakýkoli náznak, že by znevážil výsledek referenda.

Uznávají, že souhlas s brexitem – dokonce i obhajoba – musí zůstat v roce 2024 labouristickou politikou, protože konzervativci a pravicová média by ho roztrhali, kdyby se vrátil k otevřenosti.

Typický tweet z tohoto tábora představuje scénář, po čtyřech nebo pěti letech, kdy Starmer hypoteticky vyhlásí volby usilující o druhé funkční období premiéra. Oznamuje, že poté, co vyzkoušel všechny možné způsoby, jak "zařídit, aby brexit fungoval", dospěl k závěru, že to nelze provést, a přeje si znovu požádat o členství Británie v EU.

Pokud by se tato předpověď ukázala jako přesná, přinesla by opožděnou odměnu za odvážný hazard, který předpokládá úspěch nejen v jedněch, ale ve dvou po sobě jdoucích všeobecných volbách.

Opačný názor je, že brexit je takový bordel, že konzervativci budou dříve nebo později potrestáni za to, že se ho drží, jako by topící muž stébla se chytající  – a znovu potrestáni za katastrofální minirozpočet, kvůli němuž byla Liz Trussová v úřadu tak krátce.

Sžíravě antibrexitový komentátor William Keegan ve svém sloupku v novinách The Observer napsal, že Británie znovu získala stigma "nemocného muže Evropy", které se jí podařilo setřást po vstupu do EU. Aniž by minimalizoval ekonomické dopady války na Ukrajině a pandemie COVIDu, označil brexit za klíčový důvod, proč se britské ekonomice daří nejhůře ze zemí G20.

Pravděpodobně stejně významné jako rudá zeď jsou Severní Irsko a Skotsko. Obě země hlasovaly rozhodně proti brexitu. V kampani s probrexitovým programem se labouristé budou snažit získat zpět křesla ztracená ve prospěch skotských nacionalistů. (To se nepodaří.) Severní Irsko má stále rostoucí katolickou populaci s malou nebo žádnou náklonností k unii s Velkou Británií a má mnoho důvodů, proč s láskou vzhlížet k Evropě.

Starmer si vzal k žonglování krabici plnou vajec. Bude muset věnovat mimořádnou péči, aby je pochytal, jinak se mu zřítí na podlahu - a odsoudí labouristy k volebnímu neúspěchu vyrvanému z čelistí triumfu, který i mnoho znechucených konzervativních poslanců považuje za blížící se jistotu.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3580

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2022