Když ne teď – KDY?!
10. 3. 2022 / Beno Trávníček Brodský
(aneb jak lidem v Česku zlevnit energii)
Je evidentní, že stát musí tvrdě přehodnotit dlouhodobý energetický mix zejména silové energie. Musí začít přiměřeně nahrazovat zemní plyn, ropu, uhlí a po současných událostech na Ukrajině zřejmě (odhaduji) i jádro. Z toho se zdá, že pro nejbližší léta i střednědobý horizont nemohou jako dostatečná náhrada stačit obnovitelné zdroje energie. Musí se na nich intenzivně pracovat, protože je nemusíme dovážet a nikdo nám je nemůže vzít, ale je to v objemu například nyní spotřebovávaného plynu a ropy určitě běh na delší trať.
1)
Může si v takové situaci náš stát DOVOLIT nechat ležet na zemi (přesněji dopustit sypat do země) energetické suroviny, které má doma, průběžně vznikají v předvídatelném množství a nemusejí se draze těžit?!
Ano, řeč je o energetickém využívání SKO (tj. směsných komunálních odpadů zbylých po efektivním vytřídění druhotných surovin, tj. zejména o obsahu popelnic). To je energetická surovina, kterou vám její dodavatel sám a rád přiveze kamkoli a ještě vám za ni dobře zaplatí. Pro pořádek – SKO se dnes u nás spaluje zatím ve čtyřech ZEVO (zařízeních pro energetické využití odpadu) a zhruba obdobná kapacita nám chybí k přesunu zbylého a zatím skládkovaného SKO k energetickému využití. Podmínkou efektivního provozu a tím i přijatelné ceny na bráně ZEVO (dříve spalovny) pro dodavatele SKO je výroba a prodej vyrobené elektrické energie a tepla v množství, které lze pro dané podmínky přesně stanovit.
Jestli se nepletu, ČEZ má v Česku sedm tepelných elektráren. Vzhledem k podílu státu v a. s. ČEZ lze říci, že na hospodaření v nich má největší vliv náš stát. STÁT BY TEDY MĚL RYCHLE ZVÁŽIT ve kterých z těchto elektráren (tepláren) vybudovat co nejdříve moderní ZEVA. Podle aktuálních okolností při jejich spuštění mohou sloužit buď jako náhrada energie za utlumení dovozů jiných zdrojů energie nebo jako náhrada za vlastní útlum uhlí. Jak víme, umisťovat ZEVA ve stávajících tepelných elektrárnách je nejefektivnější, protože jednak mají více méně hotovou energetickou infratsrukturu a navíc mohou fungovat praktickým způsobem: Je odpad = jedeme zejména na odpad / odpad momentálně není = pálíme uhlí.
Emise nejsou téma, protože naše legislativa ochrany ovzduší je v tomto dostatečně dokonalá a nedopustí provoz bez nutných stupňů čištění spalin či nějakého nedodělku. Obecně lze říci, že co se týká nejtvrdších toxinů, je horší jeden hlupákem drasticky provozovaný starý kotel na špatné uhlí v domácnosti než komín obrovského ZEVA. To samozřejmě neplatí o produkci CO2, ale tam je u SKO mírně lepší bilance než třeba u uhlí, protože vždy obsahuje určitý podíl biologicky rozložitelného odpadu (BRKO).
Samozřejmě jsou tu i tepelné elektrárny soukromých subjektů, které mohou postupovat stejně, ale stát na ně nemá zásadní páky. Snad jedině pokud by se mu povedlo třeba v rámci evropského předsednictví vyjednat pro takovéto odpadové repase přiměřené dotace.
Kde kdo ví, že s budováním nových „spaloven“ jsme v Česku několik století za opicemi. Napadá někoho vhodnější čas, kdy to změnit, než PRÁVĚ TEĎ V DOBĚ ENERGETICKÉ SUPERKRIZE? Snad si tenhle text přečte i nějaký politik, který hledá maximálně smysluplnou náplň svojí práce.
2)
Z diskusí o ropě a hysterického zdražování pohonných hmot lze usoudit, že elektromobil je přece jen perspektivní věc. Za předpokladu, že bude koncipován minimalisticky k potřebné službě, nikoli ale vyroben bez základních standardů kvality. Aktuálně lze za takové vozy považovat třeba některé modely DACIA – spalovací, už ale i elektrické. S tím souvisí cenová dostupnost pro nejširší veřejnost.
Je jasné, že elektřinu pro elektromobily je nutné někde vzít. Aktuálně by nejrychlejším řešením mohlo být maximální možné omezení jejího vývozu. Dlouhodobě samozřejmě její výroba ze slunce a větru.
A jak zajistit dostupnost aut pro běžnou populaci? Pokud nám nebude vonět již vyzkoušené řešení v podobě státní dotace na nákup elektrovozu, což může být třeba ještě doplněno povinností do nějaké doby odstavit svůj spalovací vůz (pokud existuje); vždy je tu možnost, aby stát zřídil státní podnik pro výrobu malých, levných, jednoduchých, nízkonákladových, tj. lidových elektroautíček nebo k tomu dostatečně stimuloval podnikatele. A aby si to někdo nevykládal jinak, nejlepší by bylo rovnou zákonem zastropovat výkon čistých elektromobilů, které u nás smějí na trh – například na určitě dostatečných 33 kW – a vývojáři ať se snaží domyslet to ostatní, tj. aby auto jezdilo dobře a nejraději v rychlostech 50 – 90 km/h. Zdravému minimalismu pak budou odpovídat menší baterie, menší spotřeba surovin na jejich výrobu atp. Nebo-li když je něco ekologické – má to být i ekologické! Znovu opakuji, že velkou výhodou elektromotoru oproti spalovacímu je využití celého jeho maximálního točivého momentu už od nízkých otáček, tím pádem postačuje na běžné ježdění nižší výkon.
Když k tomu stát ještě zřídí tzv. inteligentní rozvodné sítě, které umožní doma zapojenému elektromobilu nejen odebírat proud k nabíjení, ale v nějakém dohodnutém režimu v odběrových špičkách (pokud ho majitel zrovna nepotřebuje) ho dodávat i zpětně do sítě, bude mít k dispozici špičkové zálohy energie, které mohou vyrovnávat její kolísavou výrobu třeba z obnovitelných zdrojů. Takové zálohovací zdroje pak stát nemusí v podobě například přečerpávací hydroelektrárny sám složitě a draze budovat.
Napsal jsem to tak pečlivě, že text zvu otevřeným dopisem a zasílám jej současně s jeho zveřejněním ministerstvu průmyslu a panu premiérovi - věřím v moudrost!!
Diskuse