Snaha odvrátit katastrofu může vést k naprostému převratu na britské politické scéně

Tlačit Velkou Británii k rychlému rozhodnutí je chyba

29. 6. 2016 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Jestli má Boris Johnson v něčem pravdu, pak je to jeho snaha posunout okamžik jednání s EU o vystoupení Velké Británie co nejdál. Totéž požaduje odcházející premiér David Cameron, který míní složit funkci v říjnu. Je velmi rozumné ty čtyři měsíce Velké Británii poskytnout, protože není vůbec jasné, k čemu vlastně referendum povede. Je velmi pravděpodobné, že snaha neutralizovat jeho výsledky bude úspěšná. Zájem elit je jasný, snaha odvrátit rozpad Velké Británie s hrozícím odchodem Skotska a separatistickými tendencemi v Severním Irsku je obrovskou motivací. V každém případě ale Velká Británie těžce prohrála. Buď bude referendum ratifikováno a Velká Británie se rozvrátí jako unie, nebo elity demokratické rozhodnutí "deklasovaných" prostřednictvím parlamentních institucí zvrátí a dojde k vnitřnímu společenskému rozvratu. 

Tlak ze strany evropských institucí a lídrů zemí EU na to, aby Velká Británie aktivoval článek 50 Lisabonské smlouvy a zahájila tak oficiálně proces vystoupení země z EU je v daném okamžiku kontraproduktivní. 

K tomu, aby Velká Británie legislativně skutečně vystoupila z EU, je nutné nejen zahájit proces podle pravidel daných Lisabonskou smlouvou, ale také musí udělat minimálně dva klíčové legislativní kroky dle britského práva: zrušit zákon o vstupu do EU a zároveň přijmout zákon o vystoupení.

Pro oba akty bude třeba v dolní sněmovně britského parlamentu najít dostatečnou většinu, což vzhledem k rozkladu konzervativní strany a odmítání odchodu z EU u většiny dalších stran, zejména labouristů (nacionalistický UKIP má pouhého jednoho poslance) není vůbec samozřejmé. Mezi politiky je významná část těch, kteří v odchodu vidí rozpor se zájmy země a může se stát, že výsledek referenda vyhodnotí jako krok, který Velké Británii nemůže přinést nic dobrého, což se ostatně jeví jako velmi pravděpodobné. 

Na britské politické scéně, a opakuje se to ve všech médiích, panuje chaos. Nikdo evidentně nebyl připraven na tento scénář, včetně těch politiků mezi konzervativci, kteří tuto krizi vyvolali. Johnson, jako kandidát na předsedu konzervativců, se zdá být velmi zaskočen svou novou rolí, na kterou není připraven a ze které nelze vyjít vítězně.  

Pokud se naplní rozhodnutí z referenda, bude další britský premiér pravděpodobně svědkem událostí, nad nimiž nebude mít kontrolu. Je možné, že to bude člověk, který pohřbí Velkou Británii. Není co závidět.

Pokud se výsledky referenda podaří britským politikům zvrátit, bude to znamenat extrémní míru nedůvěry velké části voličů, zejména těch konzervativních. Je možné, že v takovém případě dojde k otřesům, které tamní politickou scénu zcela promění. Radikální pravicové strany mohou získat na úkor konzervativců značnou část hlasů a jak se ukazuje, Brexit postihl i labouristy, jejichž předseda Corbyn ztrácí podporu.

Snaha jediný, kdo reálně chce rychlé zahájení procesu na odchod je extremista Nigel Farage. Nemůže prohrát. V případě následování referenda se může dále chlubit tím, že se mu podařilo dosáhnout jeho politického cíle, v opačném případě strhne pozornost těch, kdo budou chtít potrestat britské strany za nerespektování demokratického rozhodnutí. Představa, že tento člověk je jediným vítězem a všichni ostatní prohrávají je sama o sobě pro Velkou Británii, ale i pro Evropu, děsivou zprávou.

0
Vytisknout
6983

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2016