Proč je Corbynovo vedení Labouristické strany úspěchem a zároveň solí v očích mnoha jeho spolustraníků?

29. 6. 2016 / Daniel Veselý

V souvislosti s napjatou až vyhrocenou situací po britském referendu, kdy se většina hlasujících Britů vyslovila pro vystoupení z Evropské unie, se stala levicová frakce labouristů v čele se šéfem strany Jeremy Corbynem terčem systematických útoků ze strany jejich spolustraníků. Samotná Labouristická strana se nyní nachází ve stavu, který by se dal nazvat občanskou válkou - tisíce Corbynových příznivců se shromáždily v Londýně ZDE, aby mu v této pohnuté době vyjádřily podporu coby „válečný šik“ řadových labouristických kmánů proti cynickým a zahořklým „pučistům“.

Tito rebelové konstatují, že Jeremy Corbyn je jednoduše nezvolitelným politikem. Přestože Corbynovi odpůrci mají za to, že je stávající šéf labouristů v jádru dobrý a poctivý člověk, převládá u nich pravicový narativ, že je pro Labouristickou stranu politickou přítěží. Tento pohled je prezentován v médiích, a to je dokladem toho, jak se potměšilé elity snaží chatrnou domněnku přetavit na neprůstřelný fakt. A jakže zní ono staré rčení o opakované lži, která se stane pravdou? Odpůrci Jeremyho Corbyna se snaží své tažení proti němu postavit na sérii rezignací ve stínovém kabinetu. Britský list Telegraph přinesl zprávu o tom, že stínový ministr zahraničí za labouristy Hilary Benn organizuje masovou rezignaci členů Corbynova týmu, aby tak docílil Corbynovy rezignace ZDE. Ve skutečnosti se na Corbynově odstranění z čela labouristů pracovalo již několik týdnů před referendem, a tím tedy padá argument založený na tom, že je nutné žádat jeho hlavu po prohraném hlasování ZDE. S postupem rebelantů v Labouristické straně, který postrádá nezáludnou spontaneitu, se ale nemíní smířit jak mnozí členové této klíčové politické platformy, tak její voliči a stoupenci.

Lidé, jimž je údajně silně euroskeptický, a proto nevolitelný Corbyn solí v očích, se snaží čtvrteční rozhodnutí Britů o opuštění Evropské unie použít jako argument proti němu v rámci vnitrostranického boje v Labouristické straně. Nahlédneme-li však pod pokličku, zjistíme, že brexit je spíše pouhou záminkou, jak se pro mnohé nestravitelného Corbyna nadobro zbavit.

Ve sdělovacích prostředcích, jako jsou BBC, Guardian či Huffington Post, se objevily názory, že Jeremy Corbyn sabotoval kampaň za setrvání Velké Británie v EU. Avšak toto tvrzení příliš neodpovídá statistickým údajům: podle průzkumu veřejného mínění vypracovaného Lordem Ashcroftem 63 procent labouristických voličů hlasovalo v referendu pro setrvání v EU, tedy naprostá většina elektorátu ZDE. Tento fakt potvrdil i novinář Paul Mason v listu Guardian s odůvodněním, že Corbynovi odpůrci postrádají argumenty, co se týče jeho domnělého selhání v čele labouristů ZDE. Za úspěch se dá považovat rovněž skutečnost, že v Corbynově volebním okrsku Islington hlasovalo 76 procent voličů pro setrvání Velké Británie v EU, zatímco v okrscích rebelujících stínových ministrů, kteří rezignovali, byly výsledky, co se setrvání v unii týče, o poznání horší ZDE . Má to snad znamenat, že Corbynovi kverulující spolustraníci vedli kampaň za „Remain“ hůře než on? Na druhou stranu je zaznamenáníhodné, že voliči toryů tak disciplinovaní nebyli a na dobrozdání svých lídrů nedali, neboť se 61 procent z nich vyslovilo pro brexit ZDE.

Jedním z důležitých rysů britského referenda, byť nezřídka opomíjeným, je skutečnost, že hlasovali vítězové a poražení ekonomické globalizace. Jen stěží lze souhlasit s názorem, že více než polovina Britů jsou xenofobové, ačkoliv je zjevné, že rasistické předsudky a strach z imigrantů, nadto notně přikrmované médii, hrály v brexitu důležitou roli. Proto je na místě kvitovat velice kritický Corbynův pohled na politiku Evropské unie, o níž by se mělo daleko více diskutovat namísto neanalyzujících plaček nad sílící krajní pravicí ve Velké Británii i mimo ni.

Jeremy Corbyn se dlouhodobě staví za základní práva uprchlíků a imigrantů; za to, aby se jim dostalo důstojného zacházení. Naopak někteří z členů stínového kabinetu prosazují různá restriktivní opatření ohledně imigrační politiky Velké Británie ZDE . Za situace, kdy byli Britové během kampaně před referendem masírováni ostentativními lžemi ohledně imigrace a uprchlíků ze strany nesoudných stoupenců brexitu, byla labouristická volání po tvrdších hraničních kontrolách, omezení svobody pohybu či škrtech v sociálních výdajích pro přistěhovalce poněkud netaktická. Koneckonců i skutečnost, že je Jeremy Corbyn u labouristického elektorátu stále velice populární ZDE , a totéž platí pro odbory, má nepochybně svou váhu ZDE (i to, že jej do čela strany zvolilo 59,5 procenta hlasujících) ZDE). Také z tohoto důvodu nejsou aktivity proticorbynovských rebelů pro Labouristickou stranu v tak ožehavém období, kdy ve Velké Británii posiluje extrémní pravice, zrovna velkým přínosem. Jestliže chtějí labouristé v dalších volbách uspět a porazit konzervativce, je rozumnější jít do boje svorně, a nikoliv ztrácet energii vnitrostranickými půtkami, jež nemají podporu u členské základny.

Ačkoliv si nemyslím, že je Jeremy Corbyn ideální politik bez chyb (dalo by se kupříkladu říct, že postrádá charisma a schopnost oslovit váhající voliče), stále jej vnímám jako progresivnějšího politika než je Bernie Sanders, jehož zahraničněpolitická agenda je kontroverzní. Navíc se šéf labouristů netěší zrovna dobré pověsti v médiích středního proudu a ve vysokých politických kruzích. Avšak v čase, kdy získávají na popularitě vulgární a populistická individua typu Farageho, Johnsona a Trumpa, působí Jeremy Corbyn jako toužebně očekávaný host.

Aktualizace: V tajném hlasování poslanců Labouristické strany vyslovilo Jeremy Corbynovi coby šéfovi strany nedůvěru 172 z nich. Důvěru mu vyslovilo pouze 40 poslanců. Corbyn podle posledních informací rezignovat odmítá se slovy, že by zradil členy strany, kteří mu loni zajistili hladké zvolení. ZDE

0
Vytisknout
1709

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2016