Rok, v němž se občané postavili mocným a vyhráli

29. 12. 2014

Nespravedlnost se udržuje mnoha věcmi. Jedním je pocit nevyhnutelnosti: Že jde prostě o jednu z těch ošklivých, bolestných věcí, která na vás život nakládá. Další je rezignace: Mantra, že "neexistuje alternativa", obecný nedostatek naděje, že by věci mohly být jiné. A pak je zde zastrašování: Že mocní jsou příliš silní, než aby je bylo možno překonat, že odpor spíše povede k většímu utrpení, než k pozitivní změně, píše v Guardianu Owen Jones.

Život je často dost náročný a stresující i bez toho, abyste se účastnili protestů a jednání, musíte vychovávat děti a platit účty, což je podobně obtížné jako pokusy změnit status quo. Ale pokud nás uplynulých dvanáct měsíců něčemu naučilo, je to že lidé, které si jinak nikdo nepamatuje nebo je ignoruje se mohou zorganizovat proti mocným a zvítězit.

Například národní skandál s dávkami v chudobě. Politici nebyli v rétorické rovině nikdy tak zavázáni prosazovat princip mzdy, která postačí k přežití, zatímco v praxi napomáhali jejímu zrušení. Dítě žijící v chudobě častěji žije v rodině zaměstnaných rodičů a vloni, jak tvrdí nadace Resolution Foundation, se řady špatně placených rozšířily o 250 000 zaměstnanců.

Racionální vlády by zvedla minimální mzdu a obnovila právo na kolektivní vyjednávání pro odbory, aby dostala dělníky z bídy. Ale v roce 2014 existovali dělníci, kteří nečekali na osvícené politiky, kteří prosadí jejich práva. Zaměstnanci v brixtonském kině Ritzy vstoupili do stávky, vytvořili širokou veřejnou koalici, nepodlehli hrozbám a přinutili management nabídnout jim velké zvýšení mezd bez propouštění. Zaměstnanci kině Curzon postupovali stejně.

Bydlení je jednou z velkých příčin krize v moderní Británii. Pořadníky na sociální bydlení, přeplněné domy, nejisté podnájmy, neúnosné soukromé nájmy, když mzdy klesají, domy, s nimiž se zachází jako s aktivy spíše než se základním právem: To je pro miliony lidí každodenní realita. Kampaň vedená dělnickými matkami v Newhamu se tomu všemu postavila. Ženy ze sdružení Focus E15 na protest proti vystěhovávání a s požadavkem na obecní bydlení obsadily byty. Tváří v tvář opozici labouristického starosty sira Robina Walese získaly morální vítězství u soudu a závazek úřadů ubytovat lidi bez domova v bytech. Krize v bydlení najednou získala národní platformu.

Totéž platí pro dům New Era v Hoxtonu, jehož obyvatelům hrozilo převzetí chamtivými developery z Westbrooku, kteří by platby za sociální bydlení zvedli na nepřijatelnou úroveň. Místo aby se s tím smířili, zorganizovali se. Westbrook pod koordinovaným tlakem prodal nemovitost charitativní nadaci Dolphin Square Foundation a tím byli nájemníci zachráněni před vystěhováním a likvidačními nájmy. Ačkoliv se tvrdí, že vítězství bude krátkodobé a nakonec dojde na zvyšování nájmů, jde o příběh bohaté a vlivné multinacionální společnosti, kterou porazila komunitní kampaň vedená dělnicemi.

Vše zmíněné ukazuje, že kolektivní tlak zdola může uspět. V éře Twitteru jsou organizátoři kampaní, dříve ignorovaní či démonizovaní novinami, při šíření informací nezávislí na mainstreamových médiích. Když lidé nyní trpící nespravedlností vidí, že jiní vítězí, pak rezignace, zastrašování a další faktory pomáhající udržovat status quo erodují nebo jsou zcela překonány.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5388

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2014