Potřeba kultury k pohodovému životu na venkově

29. 12. 2014 / Michal Giboda

Radnice v Silicon Valley (Kalifornie, USA), světově proslulého centra světa počítačů, high-tech a internetu, se ptala svých obyvatel, jakým kulturním aktivitám dávají přednost; na první místo se dostal sborový zpěv, na druhé kurzy vaření a další bylo vyšívání.

Oba příklady ukazují, že jsme evolučně uzpůsobeni žit ve společenstvích, bez ohledu na to, v jak technologicky vybavené společnosti žijeme. Jenže – v Evropě je samota nejvíce rozšířenou chorobou a průzkumy vlivu samoty na kvalitu života jsou alarmující.

Samota je stejně nebezpečná jako vykouřit denně 15 cigaret a je dvakrát smrtelnější než obezita. Způsobuje dramatická zvýšení výskytu demence, vysokého krevního tlaku, různých závislostí, úrazů a deprese.

Mezi mladými lidmi ve věku 18 až 34 let se dokonce mluví o epidemii samoty a osamění, a stejně tak v populaci nad 50 let.

Proto se hledají cesty jak využít umění a kulturní aktivity k sociálnímu a ekonomickému oživení venkovských lokalit, měst a regionů pro spokojený život obyvatel a jejich sociální, ekonomický a urbanistický rozvoj.

Sociální sítě, jako je facebook, mnoho věcí usnadňují, ale nenaplňují sociální potřebu člověka; po vypnutí obrazovky zůstává sžíravá prázdnota.

Zábavní průmysl rovněž nabízí širokou a zajímavou nabídku, jenže ve velkých městech. Proto dnes více než kdy jindy je životně důležité prohloubit možnosti sociálního a kulturního vyžití i pro města s menším počtem obyvatel, ale zvláště pro obce.

Mladé páry hledající nejlepší a nejzdravější podmínky pro růst a výchovu svých dětí se stěhují z měst do obcí, v nichž tvoří novou sociální skupinu zvanou „naplavenina“.

Většinou jde o lidi vyšší příjmové skupiny, s vyšším vzděláním a s nároky na uspokojení svých kulturních a společenských zvyklostí.

V místě nového bydliště nacházejí nová přátelství přes děti ve školkách, školách, ve společenstvích stejných sportovních zájmů apod.

Většinou jsou to právě naplaveniny, jež přinášejí do původního společenství obyvatel vesnic a malých měst novou energii, entuziasmus a stávají se hybateli veřejného života. Výhodou naplavenin je i to, že nejsou (zatím) zatíženy letitými spory, animozitou, závistí, tím vším, co společnost atomizuje.

Podmínkou rozvoje místní kultury (v širokém smyslu slova) je osvícené vedení obce se vstřícnou samosprávou. I při optimální konstelaci všech složek místní komunity rozpohybovat molocha pasivity trvá několik let. Zformovaná občanská společnost se posléze stává motorem široké škály aktivit a nasává nové členy z blízkého a často i vzdáleného okolí.

Například:

Kamil Jankovský, bývalý ministr pro místní rozvoj, vyhlásil 11. září 2010 Ratměřice na Benešovsku (ve Středočeském kraji) s necelými 260 obyvateli za Vesnici roku. Starosta Viktor Liška toto umístění komentoval slovy:

„Je nás málo, ale všichni jsme do toho šli naplno. Věřím, že v té velké konkurenci bylo cítit, že každý Ratměřičan do toho dává i své srdíčko.“

Zápal v srdci zůstal i místnímu hasičskému sboru, který v roce 2014 předvedl svou Noční fontánu vytvořenou hadicemi v rukou hasičů. Zhlédlo ji přes 2000 diváků.

Nebyl to Signál 2014, který rozsvítil Prahu na 4 dny, jenže… když zhasla světla, návštěvníci Prahy odešli a zbývá čekat na další rok.

Ne tak v Ratměřicích. Fontána zhasla, ale lidé ve své aktivitě pokračují a pracují už na scénářích pro příští rok. Vesnice se může rovněž pyšnit Galerií na plotě pana Vladimíra Vondrejse, v civilu molekulárního biologa. Ambicí Ratměřičanů je nepřinášet umění zvenčí, ale být soběstační.

Obec Úsilné s 330 obyvateli najdeme 6 km od centra jihočeské metropole Českých Budějovic. I když poloha obce uprostřed turisticky atraktivní oblasti nabízí prostor pro rozvoj podnikání, starostovi Pavlu Kašpárkovi trvalo téměř 10 let, než probudil zasmušilé společenství obce k činorodosti a hrdosti.

Nejdřív na starostův titul Starosta roku 2011 a v roce 2014 bylo Úsilné prohlášeno za jihočeskou Vesnici roku 2014.

Její největší chloubou je zdařilé architektonické a výtvarné řešení návsi, kde mimo jiné stojí kašna s oslíkem jako připomínka, že až do roku 1925 nesla obec název Voselno, odvozený od chovu oslů jako dopravního prostředku v nedalekých dolech.

Ke kašně přicházejí místní i lidé z okolí načerpat minerální vodu a v letě si tam turisté prohlížejí zdařilé dílo sochaře Tomáše Prolla nebo v místním kostelíku Křížovou cestu malířky Renaty Štolbové.

Odhalení kašny se tehdy zúčastnilo přes 2000 lidí.

I přes rozsáhlou modernizaci obce je kladen důraz na zachování a obnovu původní architektury, dodržování starých zvyků a tradic, mezi něž patří tradiční Svatováclavská pouť, spojená se setkáním rodáků a přátel obce.

Středočeská obec Chocerady v okrese Benešov čítá s přilehlými částmi (Komorní Hrádek, Samechov, Vlkovec a Vestec) 1199 obyvatel. V roce 1932 bylo v obci evidováno 28 živností, 13 obchodů, 3 velkostatky, lékař a zubař. Dnes tu stěží najdete švadlenu, dobrou hospodu a obchod se smíšeným zbožím vlastní Vietnamci.

Díky osvícené starostce Evě Bubnové a aktivním občanům, zejména z „naplavenin“, však Chocerady ožívají: je tu atletický oddíl pro nejmenší, česko-anglická mateřská školka Fialka, základní umělecká škola – obor hudební a výtvarný, občanské sdružení Les psích duší, občanské sdružení Mažoretky Smetanky, občanská vzdělávací jednota Komenský, sbor dobrovolných hasičů, sdružení rodičů a přátel školy a SK Chocerady, Je tu i tělocvičná jednota Sokol, aktivní knihovna, muži se scházejí na volejbal, ženy na jógu a v poslední době také velice aktivní smíšený pěvecký sbor Famiredo pod vedením sbormistra Vlastimila Kvidy.

Se změnou sociální a profesní struktury choceradské populace služby řemeslníků a drobných živnostníků nahradily jiné potřeby obyvatel.

Vzdělané a kreativní společenství požaduje „kulturní tovar“, jakým jsou nabídky obce Chocerady. Nejsou to zrovna Národní divadla, koncertní síně, kina, kluby, noční život, zábava jako typické kulturní produkty měst s vysokým „bohémským indexem“ (Praha, Brno).

Podstatou kulturního vyžití v obcích je jejich občanská společnost nabízející si vlastní kulturní tovary, jež dávají životu smysl a pocit sounáležitosti osobních vztahů a důvěru v lidi. Jako již mnohokrát v minulosti to, co občanská společnost koná z vnitřní potřeby pro spokojené soužití, evidují statistická data o kultuře v regionech méně ve srovnání třeba s ekonomickými ukazateli.

A přitom nejde o zanedbatelnou část z 10 528 477 občanů České republiky. V Čechách máme 103 obcí s rozšířenou pravomocí a jen v okrese Benešov je 113 obcí s počtem obyvatel od 41 (ve Slověncích) po 11 767 (ve Vlašimi). Všude žijí lidé se stejným právem na svůj podíl z peněz ve státním rozpočtu na kulturu.

Jinak by platilo tvrzení francouzského historika civilizací Fernanda Braudela, že typickým znakem rozvojově země je rozvinuté hlavni město a opomíjený zbytek země.