JSME OBĚTÍ NOVÉ ÉRY "NELINEÁRNÍ POLITIKY"

Cílem je ochromit to, jak lidé vnímají svět, aby nikdy nevěděli, co se vlastně děje

4. 1. 2015



Adam Curtis, vynikající analytik a dokumentarista z televize BBC, autor klíčových dokumentárních seriálů, jako je The Century of the Self též ZDE , o vlivu marketingové manipulace na dnešní svět, nebo The Power of Nightmares, o tom, že globální hrozba terorismu je uměle vytvořený jev, přeháněný pro politické účely, natočil nový dokumentární film, který bude zveřejněn 25. ledna 2015. V něm argumentuje, že svět přešel do nové, matoucí éry "nelineární politiky", v níž politikové záměrně činí matoucí a protikladné strategické kroky, aby zmátli občanstvo a ochromili jakoukoliv možnost opozice omezit jejich absolutní moc.

Vynikajícím praktikem nové "nelineární politiky" je poradce ruského prezidenta Putina Vladislav Surkov, který její zásady převedl do politiky z oblasti postmoderní konceptuální umělecké avantgardy. Stejnou praxi jako prezident Putin, totiž zmást opozici protikladnými a nelogickými kroky, však nyní používají i západní politikové.

Ukázku z nového filmu Adama Curtise přinesl koncem roku 2014 satiricko-politicky analytický televizní pořad "Wipe" britského satirika Charlieho Brookera, který se vysílá v BBC. Zveřejňujeme tuto ukázku jako video, viz výše, i její český překlad. Adam Curtis argumentuje:

Velké množství zpráv v roce 2014 bylo beznadějných, deprimujících a především matoucích. Na což je jediná reakce: "Ach jo." Avšak argumentem mého nového filmu je, že poraženecká reakce se stala ústřední součástí nového systému politického ovládání občanů.

Abyste pochopili, jak se to děje, musíte pohlédnout do Ruska a na muže, který se jmenuje Vladislav Surkov a je hrdinou naší doby.

Surkov je jedním z poradců prezidenta Putina a pomáhá mu udržovat jeho moc už patnáct let. Avšak činí to velmi novým způsobem.

Surkov pochází ze světa umělecké avantgardy. Ti, kdo studovali jeho kariéru, poukazují na to, že Surkov importoval myšlenky z konceptuálního umění do samotného jádra politiky.

Surkovovým cílem je ochromit to, jak lidé vnímají svět, aby nikdy nevěděli, co se vlastně děje.

Surkov proměnil ruskou politiku v ohromující, neustále se proměňující divadelní představení. Podporuje nejrůznější organizace, od neonacistických skinheadů až po levicové organizace na ochranu lidských práv. Dokonce podpořil i strany, které bojují proti prezidentu Putinovi. Klíčovou skutečností je to, že Surkov pak zveřejnil, že toto dělá. Znamenalo to, že si už nikdo nebyl jistý, co je skutečnost a co je podvod.

Jak to vyjádřil jeden novinář: "Toto je strategie moci, která udržuje veškerou opozici neustále v naprostém zmatku. Dochází k trvalým proměnám tvaru politiky, které jsou nezastavitelné, protože jsou nedefinovatelné."

A toto přesně Surkov udělal letos na Ukrajině.

Když válka na Ukrajině začala, Surkov, typicky, zveřejnil povídku o to, co sám nazývá "nelineární válka". Je to válka, při níž nikdy nevíte, co má nepřítel vlastně za lubem, anebo kdo vůbec nepřítel je.

Cílem této strategie je podle Surkovi nikoliv v té válce zvítězit, ale použít tohoto konfliktu k vytvoření trvalého stavu destabilizovaného vnímání, s cílem lidi manipulovat a ovládat.

Avšak zdá se, že tady v Británii vzniká něco velmi podobného. Všechno, co nám sdělují novináři a politikové, je matoucí a protikladné. Samozřejmě, v Británii to neřídí žádný pan Surkov. Ale je to podivný nelineární svět, který hraje do rukou těch, kteří mají moc.

Britští vojáci se vrátili z Afghánistánu, ale nikdo neví, zda to bylo vítězství nebo porážka.

Stárnoucí diskdžokejové jsou v Británii stíháni za sexuální trestné činy, které spáchali před desetiletími, zatímco prakticky nikdo není v londýnské City stíhán za nekonečné finanční trestné činy, které tam vycházejí najevo.

V Sýrii se nám sděluje, že zlovolným nepřítelem je prezident Assad, avšak pak se ukáže, že Assadovi nepřátelé jsou ještě zlovolnější než on sám, takže bombardujeme je a tím pomáháme udržet Assada u moci.

Avšak hlavním epicentrem tohoto nelineálního světa je ekonomika. Nejblíže politikovi, který neustále mění tvar své postmoderní politické strategie, je britský konzervativní ministr financí George Osborne.

Ten nám hrdě sděluje, že britská ekonomika roste, avšak zároveň klesají mzdy. Tvrdí nám, že snižuje státní deficit, avšak pak vyjde najevo, že státní deficit naopak roste.

V temném centru tohoto světa, který neustále matoucím způsobem mění svůj tvar, je kvantitativní uvolňování. Britská vláda trvá na to, že prostřednictvím vládních škrtů odstraňuje z ekonomiky miliardy liber. Zároveň však pumpuje do ekonomiky celé miliardy liber prostřednictvím kvantitativního uvolňování. Je to ekvivalent 24 000 liber (840 000 Kč) na každou britskou rodinu.

Avšak celá věc je ještě daleko více matoucí, protože Anglická banka přiznala, že tyto miliardy liber nepřiplynuly tam, kam měly. Toto obrovské množství peněz připlynulo do rukou nejbohatších 5 procent obyvatel Británie. Je to největší přesun bohatství k bohatým v nedávné, zdokumentované historii. Je to zřejmě obrovský skandál, srovnatelný s peněz chtivými oligarchy v Rusku. Jde o krutou elitu, která si odčerpává celé miliardy veřejných peněz.

Avšak nikdo o tom, jak se zdá, nic neví. Shrnuje to podivnou atmosféru naší doby, kdy nic vlastně nedává žádný souvislý smysl.

Žijeme v trvalém varietním kabaretu, kdy jsme zahlcováni protikladnými informacemi, které znemožňují, aby vznikla jakákoliv reálnější opozice, protože ta proti tomu nedokáže bojovat vlastním koherentním narativem.

Znamená to, že my jako jednotliví občané jsme se stali ještě více bezmocnými. Jsme neschopni se proti čemukoliv postavit, protože žijeme ve stavu zmatku a nejistoty.

Na což je jediná reakce: "Ach jo."

Ale přesně tak oni chtějí, abyste reagovali.

0
Vytisknout
19695

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2015