Od útoků na WTC v září 2001 vyšlo v britských novinách více než tisíc článků, v nichž se hovořilo o tzv. "špinavé bombě", o tom, jak lze údajně prostřednictvím takovéto bomby rozšířit smrtící radiaci po velkém území a jak by musel být evakuován Londýn.

V dokumentární seriálu The Power of Nightmares je intervieován dr. Theodore Rockwell, odborník na radiaci, který poukazuje na to, že by tzv. "špinavá bomba" neusmrtila nikoho. Americké ministerstvo energetiky provedlo zkoušky s explozí "špinavé bomby" a vypočítalo, že nejpostiženější člověk by byl ozářen radiací, ale nikoliv do takové míry, že by ho to ohrozilo na životě". Kde se však tyto skutečnosti v tisku dočtete?

Curtisův dokumentární seriál The Power of Nightmares je jedním z mála novinářských počinů, který argumentuje, že většina hrozby mezinárodního terorismu "je fantazií, kterou přehánějí a zkreslují politikové". "Ve věku, kdy nikdo už nevěří žádným ideologiím, nemají politikové už jiný nástroj než strach k tomu, aby si udrželi svou moc."

Adam Curtis přiznává, že je velmi těžké přijít s tímto druhem argumentace zrovna teď. "Pokud někde vybuchne bomba, všichni začnou tvrdit, že nemám pravdu, i když se takový incident vůbec netýká mého argumentu."

Curtis přiznává, že se někteří lidé v BBC "tak trochu báli" odvysílat jeho třidílný seriál. Jiní pracovníci BBC je naopak přijali s nadšením, částečně kvůli jeho pověsti. Za posledních asi deset let se Adam Curtis prostřednictvím obdobně ambiciózních dokumentárních filmů, jako Pandora's Box, The Mayfair Set a The Century of the Self etabloval jako snad nejvýznamnější tvůrce seriózních televizních pořadů v Británii. Jeho charakteristickými rysy jsou dlouhý výzkum, objevné užívání archivních materiálů, objevné interviewy a komentář, který odhaluje hlubší významy nedávné historie, které si nikdo nepovšiml. "Chci přimět lidi, aby pohlédli na skutečnosti, o nichž si myslí, že je znají, novým způsobem."

Al Kajda, argumentuje Curtis, není pevně zorganizovaná mezinárodní síť. Nemá členy ani šéfa. Nemá "neaktivní buňky, které dlouhodobě čekají na příležitost". Nemá jednotnou strategii. V podstatě skoro vůbec neexistuje, leda jako představa, že je nutno očistit zdegenerovaný svět prostřednictvím náboženského násilí.

Curtisovy důkazy pro tyto argumenty jsou značně přesvědčivé, napsal deník Guardian. Curtis líčí historii islamismu, tedy touhy etablovat islám jako nezničitelný politický rámec, a vidí ji jako půlstoletí fiasek, krátkodobých revolucí, které selhaly, a dramatických avšak politicky neúčinných teroristických činů. Curtis zdůrazňuje, že Al Kajda dokonce ani neměla až do začátku roku 2001 jméno, takže když se americká vláda rozhodla zahájit stíhání proti bin Ladinovi v jeho nepřítomnosti, musela poučít protimafiánských zákonů, kteréé vyžadují existenci konkrétní zločinecké organizace, která má jméno.

Curtis také cituje statistiky britského ministerstva vnitra ohledně teroristů, zatčených od 11. září 2001. Celkem bylo zatčeno 664 osob, z nich bylo shledáno vinnými 17. To byli většinou irští republikáni, sikhští extremisté anebo členové jiných organizací, které nemají s islámským extremismem nic společného. Žádná osoba, jíž by bylo prokázáno členství organizace al Kajda, nebyla odsouzena.

Curtis není podle deníku Guardian jediným pozorovatelem, který si virtuálnosti teroristické hrozby povšiml. "Ten celý koncept 'války proti terorismu' skutečně jaksi nevyšel," konstatuje Jonathan Eyal, čelný vojenský analytik z britského Royal United Services Instutite. Bill Durodie, ředitel mezinárodního střediska pro bezpečnostní analýzu na King's College v Londýně zdůrazňuje: "Realita hrozby Al Kajdy vůči Západu byla jen jednorázová. Od 11. září 2001 došlo na Západě jen k jedinému teroristickému útoku, a to v Madridu. Neexistují důkazy, které by potvrdily, že jsou oba incidenty spojené." I Crispin Black, čelný výzvědný analytik britské vlády do roku 2002, přiznává, že teroristická hrozba, jak ji prezentují politikové a média, je "zastaralá a příliš jednorozměrná".

"Nikdo nezpochybňuje mýtus o Al Kajdě prostě proto, protože tolika lidem vyhovuje udržovat ho naživu," konstatuje Curtis.

Srovnání mezi neokonzervativci a islámisty, které provádí Curtis, může být pro mnohé nepřijatelné. Avšak Curtis zdůrazňuje: "Já se nesnažím být kontroverzní." Ani není jeho úmyslem být protikonzervativním polemikem, jako je Michael Moore: "Moore usiluje otevřeně o politické cíle. Já doufám, že z mých filmů nepoznáte, jaké je mé politické přesvědčení."

Curtis popisuje své úmysly střízlivým, občanským způsobem: "Zkoumáte-li historii a studujete-li ji pečlivě, mýty se rozpadnou."

Bohužel, "válka proti terorismu" už ovládla západní politickou kulturu. "Po třistaleté debatě o svobodě jednotlivce a ochraně společnosti se zdá být nyní jedinou prioritou ochrana společnost," konstatuje Eyal.

Někteří kritikové této situace vidí celou řadu jiných nepodložených obav z devadesátých let: obava z tzv. "millenium bug", obavy z geneticky modifikovaných potravin - jako svého druhu zkoušku pro válku proti terorismu. Tisk si navykl, že publikuje děsivé historky a když se ukáže, že to nebyla pravda, už nezveřejní opravu. Politikové si navykli reagovat na předpokládané hrozby a ty hrozby nezpochybňovat. Politikové se skutečně nyní prezentují veřejnosti jako "ochránci společnosti".

Avšak z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že je veřejnost ve svých názorech velmi nestálá, takže je pro politiky nebezpečné a nespolehlivé budovat si svou kariéru jen na strašení veřejnosti. Po 11. září 2001 byly obavy britské veřejnosti z dalšího útoku velmi vysoké, už v lednu 2002 však poklesly v průzkumech na běžná 2 procenta.

Autor článku o Curtisově dokumentárním filmu v deníku Guardian se závěrem podíval na internetové stránky amerického "Výboru pro současné nebezpečí". O něm se zmiňuje Curtisův fiilm jako nástroj pro alarmistickou propagandu během studené války. Po rozkladu Sovětského svazu, jak se uvádí na stránkách výboru, "Výbor považoval svou práci za skončenou." Ale pak internetové stránky výboru pokračují: "Dnes ohrožují bezpečnost amerického lidu radikální islamisté. Jako za dob studené války, zajištění naší svobody je dlouhodobý boj. Cesta k vítězství začíná..."

Kompletní článek v angličtině ZDE