Četl jste vůbec někdy americkou ústavu, Donalde Trumpe?

30. 7. 2016

Khizr Khan, otec muslimského amerického vojáka, který zahynul v Iráku, konstatoval během kongresu Demokratické strany, že Donald Trump by jeho syna nikdy nevpustil do USA:

"Hillary Clintonová měla pravdu, když řekla, že můj syn patří k tomu nejlepšímu v Americe. Kdyby to záleželo na Donaldu Trumpovi, můj syn by se nikdy do Ameriky nedostal. Donalde Trumpe, vy žádáte Američany, aby vám svěřili svou budoucnost. Dovolte mi, abych se já vás zeptal: Přečetl jste si vůbec někdy ústavu Spojených států? Rád vám půjčím svůj výtisk. Vyhledejte tam slova svoboda a rovná ochrana před zákonem. Byl jste někdy v životě na hřbitově v Arlingtonu? Jděte se tam podívat na hroby odvážných vlastenců, kteří zemřeli při obraně Spojených států amerických.

Uvidíte tam všechny víry, pohlaví a etnika.

Vy jste neobětoval nic.

Udělejte si čas a jděte volit. A volte toho, kdo nás uzdraví. Hlasujte pro nejsilnějšího, nejkvalifikovanějšího kandidáta, Hillary Clintonovou. Ne pro toho člověka, který nás rozděluje."

Rozhovor Britských listů 68:

Dvacet let Britských listů

29. 7. 2016



Před dvaceti lety, dne 29. 7. 1996, vyšlo první číslo deníku Britské listy. V dnešním Rozhovoru Britských listů hovoří Bohumil Kartous s Janem Čulíkem o tom, co ho vedlo k založení tohoto serveru, proč ho rediguje a zda má pocit, že to má nějaký smysl. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 29. července 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Dnes před dvaceti lety vyšlo první číslo Britských listů

29. 7. 2016 / Jan Čulík

Najdete je ZDE.



ZDE je archiv vydání Britských listů za rok 1996. ZDE je archiv všech vydání Britských listů za posledních dvacet let, od července 1996 až do současnosti. ZDE je seznam nejčtenějších článků za celou dobu existence Britských listů.

K tomu: 28. 7. 2006: Brána pro nové myšlenky: Deset let Britských listů ZDE

Tehdy jako dnes byla důvodem, proč vydáváme Britské listy, snaha otevírat v české společnosti okna a dveře do světa. Deník jsme založili na základě přesvědčení, že pro každou společnost, tedy i českou, je  podnětné a užitečné, je-li vystavována myšlenkám a veřejné debatě odjinud, protože konfrontací různých kulturních postojů vznikají nové myšlenky. Není náhodou, že společnosti, které přijaly větší množství lidí z jiných zemí a kultur, výrazně ekonomicky i kulturně prosperují - vzniklý multikulturní kadlub je nesmírně přínosný. Vždycky je užitečné sledovat a zkoumat, co v jiných zemích a kulturách lidé dělají jinak, dobře či špatně, a poučit se z toho.

Vydat se ovšem na cestu otevírání dveří do světa a povzbuzování interkulturní komunikace je cesta obtížná. Britské listy to měly relativně lehké, neboť jejich šéfredaktor, Jan Čulík, už v době jejich založení žil více než třináct let na Západě. Stát každou nohou v jiné kultuře je  přínosné - to byla jeho zkušenost - a rozhodl se, ve veřejném zájmu, tuto zkušenost sdělovat českým čtenářům. Bylo a je, myslíme, velmi důležité, že zahraniční myšlenky a zkušenosti komunikuje někdo, kdo není z domácího českého prostředí - které automaticky nasazuje myšlenkám ze zahraničí filtr a funguje jako gatekeeper. Do vnitřního kulturního prostředí určité země se tak vlastně nikdy nedostanou myšlenky a postoje, které v něm už nejsou. To, co česká média přejímají ze zahraničí, je vždycky jen domácí výběr, který posiluje a prohlubuje domácí stereotypy. Tomu se nevyhneme - pokud jsme produktem jediné kultury, děláme to podvědomě a automaticky. Tak se ale uzavíráme ke své škodě ve vlastní izolaci. Budoucnost mají lidé, kteří mají zkušenost z více zemí a více kultur.

Hluboká knížka o životě a smrti

29. 7. 2016 / Jan Čulík



Helena Drašnarová, Kde je moje máma? Nakladatelství Petra Štengla. Praha, 2016. 248 stran. ISBN 978-80-87563-37-3

Helena Drašnarová, dcera Jaroslava Dietla a manželka nedávno zemřelého spisovatele Jiřího Drašnara vydala v nakladatelství Petra Štengla pozoruhodnou, čtivou, zábavnou a zároveň hlubokou knížku o svém životě a o smrti svých blízkých, nazvanou Kde je moje máma? Psala ji v letech 1989-2014 jako příležitostné zápisky o tom, co ji během míjejícího života zaujalo, v Americe i v Praze. Knížka je téměř perfektní tvar a je hlubokým svědectvím o životě - je asi funkcí věku autorky, že celá řada těchto "deníkových záznamů" je motivována úmrtím příbuzných, přátel a mnoha blízkých. Mám pocit, že hlavní motivací k publikaci této knížky byla zřejmě smrt maminky, paní Marie Dietlové, kterou ovšem Jaroslav Dietl kstáru sprostě opustil, jak už tomu bývá v Čechách zvykem, a zvolil si nový, mladší model trofejní manželky.

Ke knížce jsem objevil velkou blízkost, nejen proto, že paní Drašnarová je zřejmě přesně mého věku (také jí v době sovětské okupace v srpnu 1968 bylo šestnáct) a od roku 1980 žila se svým manželem na Západě, podobně jako já (žiju na Západě od roku 1978). Ovšem můj osud byl zřejmě daleko fešáčtější než osud Drašnarových: Já jsem se přiženil do skotské rodiny, dostal jsem od komunistického režimu z toho titulu povolení oficiálně se vystěhovat (že Stb později úspěšně na několik let zabránila tomu, abych volně jezdil přes železnou oponu mezi Británií a Československem, v což jsem drze doufal, to je jiná věc) a navzdory různým existenčním peripetiím jsem měl v Británii vždycky pevné zázemí a nakonec i různá, velmi slušná zaměstnání. Drašnarovi to navzdory svému intelektuálskému zázemí měli v Americe nesmírně těžké. Dvacet let pracovala paní Drašnarová jako servírka v restauraci na losangeleském letišti, Jiří Drašnar byl nezaměstnaný. V posledních letech Jiří Drašnar zemřel na rakovinu a zkušenost s průběhem této choroby a Drašnarovou smrtí musely být strašné - to však v knížce paní Drašnarové není, je zjevné proč.

Kampaň Hilary Clintonové: Demokratická strana se znovu stala terčem hackerského útoku z Ruska

30. 7. 2016

Datový program, který používá kampaň prezidentské kandidátky Hillary Clintonové z Demokratické strany, se stala terčem hackerského útoku. Je to součástí hackerského útoku na Celostátní výbor Demokratické strany (DNC), který podle výzvědných expertů provedly ruské výzvědné služby, uvedl tým kampaně Hillary Clintonové v pátek.

Zpráva přišla v okamžik, kdy podle nového průzkumu veřejného mínění Reuters-Ipsos má Clintonová náskok šesti procentních bodů před Trumpem. Kampaň Clintonové obvinila Trumpa, že je spojena s hackerským útokem. FBI uvedla, že zkoumá "přesnost, podstatu a rozsah těchto záležitostí".

Začátkem loňského roku se dostali ruští hackeři Cozy Bear a Fancy Bear do Celostátního výboru Demokratické strany (DNC). Usuzuje se, že byli zdrojem zveřejnění 20 000 emailů, které byly minulý týden zveřejněny serverem Wikileaks. V emailech se debatovalo o tom, jak zabránit demokratické nominaci vermontského kandidáta Bernieho Sanderse.

Tento týden se stal terčem hackerského útoku i síť Demokratické strany, získávající finanční příspěvky na prezidentskou kampaň, DCCC. Američtí výzvědní odborníci to také připisují ruským hackerům. V případě DCCC získali hackeři přístup k celé síti. Měli přístup jak k emailům, tak k memorandům o strategii a k průzkumům situace v opozici.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Sýrie: Letecký úder proti porodnici je zřejmě válečný zločin

29. 7. 2016

Úmyslně bombardovat zdravotnická zařízení se stalo v Sýrii odsouzeníhodnou pravidelností:

There is no difference between islam and islamism, says the spokesperson of the Prague archbishopric

29. 7. 2016

Islam is not a friendly religion and it is connected with violence, said Milan Badal, the director for external relations in the Office of the Archbishop of Prague on Czech television. He warned that islam and islamism may be more alike than it seems.

"Only in 2014, there were 467 attacks against Christian churches in France. Now the first person was actually murdered. Both the media and the politicians keep silent about these attacks due to their political correctness. The murder of the Catholic priest at Saint-Étienne du Rouvray is the consequence of their silence," said Badal.

"Radical attitudes prevail in islam. Islam is becoming more and more militant because this is how they understand it. We are 'unbelieving dogs' for them and if you kill an unbelieving dog, you will be received in Paradise," said the spokesperson of the Prague Archbishopric.

The Prague archbishop Dominik Duka is well-known for his hostile attitude towards refugees and towards islam. In an interview for the newspaper Lidové noviny Archbishop Duka said in May that those people who demonstrate demanding that the Czech Republic should accept refugees should be ready to give up a quarter of their income. He warned against an uncritical reception of refugees because "such action would divide society".

Source in Czech ZDE

Britské listy 29.7. 1996:

Globální teror a hrozba národnímu státu

29. 7. 2016

Atlanta není jediným místem, které v posledních měsících utrpělo teroristický útok, zaměřený na civilisty. Stejně byly postiženy Manchester, Barcelona, Bastia a Islamabad, nemluvě o 230 cestujících, kteří zahynuli v letadle firmy TWA cestou z New Yorku do Paříže.

Národní stát začíná být stále méně efektivní při zajišťování bezpečnosti svých občanů. Přitom tato schopnost byla jedním z hlavních důvodů jeho vzniku, vedle schopnosti vést válku a vybudovat národní hospodářství.

I tyto schopnosti národního státu jsou nyní stále více ochromovány.

Dokonce i Spojené státy nyní přiznávají, že nejsou schopny jen tak vyhlásit válku, jak to bylo možné třeba v devatenáctém století. Situace v ekonomice je dobře známá: Multinacionální společnosti a globální kapitálové trhy už téměř úplně zlikvidovaly vliv národních států na národní hospodářství.

Britské listy 2.8. 1996:

Postoj Evropy k islámu?

29. 7. 2016

Známý odborník na problematiku Blízkého východu, reportér Robert Fisk uveřejnil ve čtvrtek v deníku Independent rozsáhlou, možná kontroverzní analýzu postojů Evropy a Západu vůči islámu, z níž cituji:

"Před několika měsíci zazvonil telefon v mém bytě v Bejrútu a zdvořilý a tichý hlas univerzitního profesora se mne zeptal, zda by mi mohl donést určitý dokument. Ukázalo se, že Dr. Georges Jabour je Syřan, který pracuje v úřadu ministerského předsedy, ale jeho osobní poslání nemá s vládou nic společného. Dokument, který mi přinesl, byl adresován papeži Janu Pavlu II. Obsahoval zdvořilý dotaz, jestli by nebylo možné, aby se - při příležitosti devítistého výročí zahájení svaté války proti muslimům, kterou vyhlásil papež Urban II - nemohla Jeho Svatost Jan Pavel II. muslimům nyní omluvit.

192 let krveprolití a ohně, kterým Evropa postihla Blízký východ, kdy křižáčtí rytíři masakrovali muslimy i židy - přičemž někteří křižáci sklesli až ke kanibalismu - zahájil papež Urban II. výpadem proti muslimům, kteří jsou, podle jeho slov "prokletou rasou, rasou, absolutně odcizenou od Boha". Je "svatým činem", konstatoval Urban II., "vyhladit tuto hnusnou rasu z našeho (sic!) území".

Britské listy 29.7. 1996:

Sport, svou samou podstatou, je fašistický: Olympijské hry v televizi

29. 7. 2016

Zahajovací ceremonie olympijských her v Atlantě byla až chronicky trapná - dosáhlo to hodnoty osm na Richterové škále: černošský boxer, který byl uvězněn, protože odmítl zlikvidovat vietnamský malorážní tým, stál ve světle bodového reflektoru ve městě, které před půldruhým stoletím muselo být vypáleno, aby se zabránilo jeho obyvatelům kupovat a prodávat jeho předky. V Atlantě by se měly rozdávat čtyři druhy medailí: zlato, stříbro, bronz a dále medaile za ironii.

Měli bychom se dívat na přenosy z Olympijských her jako by to byla jedna dlouhá epizoda pořadu X-files. Jsou opravdu podivné, bizarní. Za prvé, jsme svědky veškeré té neobyčejně intenzívní spotřeby energie, času a zdrojů. Olympijské hry jsou snad největším jednorázovým odčerpáním fyzických, mentálních a hospodářských zdrojů našeho světa. Neprodukují nic než čtrnáct dní televize, množství natržených svalů, celý plavecký bazén slz a tisíce medailí, které by měli nosit jen tanečníci na diskotékách v italské Sicílii. (Nedávný dokumentární pořad britské televize dokázal, že většina sportovců při olympijských hrách stejně používá zakázány doping. Poznámka JČ.)

Textová analýza odhaluje, že násilí je běžnější v Bibli než v Koránu

29. 7. 2016

Softwarový inženýr Tom Anderson se zabýval tím, zda je v Koránu obsaženo více násilí než v Bibli, a dospěl ke zjištění, že zabíjení a destrukce se častěji objevuje v křesťanských textech než v islámských. Anderson k tomuto účelu analyticky zpracovával texty svatých knih. Autor textové analýzy uvedl, že projekt byl inspirován právě probíhající veřejnou debatou, zda terorismus spojený s islámským fundamentalismem reflektuje domněnku, že islám je výrazněji agresivnější než ostatní významná náboženství.

Anderson s pomocí analytického softwaru s názvem Odin Text analyzoval jak novou mezinárodní verzi Starého a Nového zákona, tak anglickou verzi Koránu z roku 1957. Tím, že kategorizoval osm emotivně zabarvených slov – radost, očekávání, hněv, odpor, smutek, překvapení, strach/úzkost a důvěra – dospěl k poznatku, že v Bibli se objevuje slovo „hněv“ častěji než v Koránu. Naopak slovo „důvěra“ se v Bibli objevuje méně než v Koránu.

Další analýza zjistila, že Starý zákon je agresivnější než Nový zákon. Starý zákon je dokonce dvakrát agresivnější než Korán.

Anderson své poznatky shrnuje následovně: „Zabíjení a destrukce se v Novém zákoně objevuje o trochu více než v Koránu - 2,8 procenta v Novém zákoně a 2,1 procenta v Koránu. Avšak Starý zákon v tomto ohledu s 5,3 procenty jasně vede.“

Nicméně Anderson podotýká, že Starý a Nový zákon a Korán nejsou jedinou literaturou o judaismu, křesťanství a islámu, a tedy nepředstavují ucelenou sumarizaci těchto náboženských doktrín.

Více informací zde ZDE

(Shrnutí připravil D. Veselý)

Jak jsem se nestal kapitalistou

29. 7. 2016 / Jan Sláma

Ne že bych o to byl nějak stál, dokonce jsem k této společenské vrstvě mnohokrát vyjádřil svůj odmítavý názor. Nicméně v době slavné transformace, tedy lépe předání celospolečenského majetku do rukou a kapes jednotlivců, se mazaná myšlenka, založená na přirozené hrabivosti lidí, ve formě kuponové privatizace ujala. I lidé kteří principiálně s odnárodněním nesouhlasili si nakonec řekli – „když už se to takhle upeklo, tak ať z toho také něco mám“.

Zaplatili jsme si kuponové knížky a vybírali z množství továren a podniků, které se nabízely, aby si v nich občan získal svůj akcionářský podíl, ze kterého pak bude dostávat dividendu, která mu třeba zpříjemní stáří, či něco podobného. Tak jsem stejně jako ostatní přemýšlel kam své možnosti vložit, který podnik vypadá perspektivně, který má tradici a jistotu výdělku. Ti, kteří byli světa neznalí se spolehli na jakési fondy, které někteří spekulanti založili, aby časem zjistili, že přišli o vše, zatímco majitel fondu si užívá někde na Bahamách. Někteří na fondech ale neprodělali a nějakou odměnu za svou důvěru dostali.

Konec německého zlatého věku

29. 7. 2016


Před dobou o něco delší než rok, během červnové soboty, se mnoho obyčejných Němců natočilo při běžných činnostech. Poslali své záběry známému režisérovi Sönke Wortmannovi, který z nich nastříhal stominutový film, napsal Konstantin Richter.

Merkelová: "Strach nemůže být rádcem pro politická rozhodnutí"

29. 7. 2016

Angela Merkelová se důrazně postavila na obranu své politiky otevřených dveří vůči uprchlíkům. Zdůraznila, že nepociťuje žádnou vinu nad řadou násilných útoků v Německu a že bylo správné dovolit loni statisícům uprchlíků, aby přišli do Německa.

"Odmítnutí humanitárního postoje, jaký jsme zaujali, by bývalo mělo ještě daleko horší důsledky," řekla německá kancléřka a dodala, že útočníci "chtěli ochromit náš postoj soudržnosti, naši otevřenost a naši ochotu pomáhat lidem v tísni. To důrazně odmítáme."

Merkelová opakovala svůj loňský výrok "To zvládneme." Dodala: "Neříkala jsem, že to bude lehké. Řekla jsem tehdy a říkám to znovu, že svůj historický úkol zvládneme - a toto je historická zkouška v době globalizace - a právě tak, jak jsme zvládli už tolik věcí, zvládneme i toto. Německo je silná země."

Rozhovor Britských listů 67:

Zahájilo referendum o brexitu novou éru iracionální politiky?

22. 7. 2016



Se sociologem Danielem Prokopem hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů Jan Čulík o tom, co motivovalo Brity k hlasování pro brexit, zda jsou postoje českých občanů obdobné a co to bude znamenat pro evropskou politiku. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 22. července 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Rozhodnutí francouzských médií "nedělat reklamu teroristům" je tak trochu mimo

29. 7. 2016

Francouzský deník Le Monde a další média nebudou tisknout fotografie atentátníků, aby je posmrtně neglorifikovali. Ale co sociální sítě?

Když začátkem roku 2012 usmrtil třiadvacetiletý zlodějíček Mohammed Merah v Toulouse a ve vedlejším městě Montauban sedm osob, strávil, než policie obklíčila jeho byt, poslední hodiny stříháním dvacetiminutového videa svého zabíjení. Než zemřel v přestřelce s policií, poslal na hard disku toto video poštou do televize al Jazeera. Ta ho nikdy neodvysílala. Snaha atentátníka, který ještě těsně před smrtí myslel na svou mediální slávu, je pozoruhodná, píše Jason Burke.

Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

19. 7. 2016

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. Je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Poddotek

Z okurkové sezóny se stal historický pojem

28. 7. 2016 / Bohumil Kartous

Okurková sezóna byla obdobím, kdy se sklidnil politický i ekonomický provoz a tím pádem noviny neměly o čem psát. Nejen vzestupem populistů, jak píše Raphael Behr, opakujícím se násilím, protrahovanou ekonomickou krizí a různými lokálními skandály se tento jev stal historickým. Digitální doba, kdy na dovolené tráví většina lidí čas s mobilním zařízením na datové lince, prostě nutí k neustálé produkci informací. Přístup k jejich neomzenému množství v síti je nekonečným zdrojem pro jakékoliv médium v jakoukoliv roční dobu. Okurková sezóna a její česká variace s legendárními pumami v Beskydech a mimozemskými kruhy v obilí se tak rozprostřela do celého roku, stejně jako okurkovou sezónu pokrývá nepřetržitý servis zaručeně seriózních informací, které jsou vždy připraveny k tomu posílit obavy o tom, kam ten svět spěje. I kdyby náhodou došlo na nějaké brzké uklidnění, okurková sezóna už se nevrátí. Nemůžeme si ji dovolit, jsme plně digitální, 24/7 připojení a tedy vyžadujeme, aby se něco dělo. S pravděpodobností blížící se absolutnu lze předpokládat, že se dít bude. Hezké léto... 

Mohl by podobný přehled vniknout v ČR?

V Německu zveřejnili, kolik farmaceutické firmy "investují" do lékařů

28. 7. 2016

V Německu došlo ke zlomu v přístupu k informacím. Koncem června poprvé předložilo 54 farmaceutických firem informace, kolik peněz bylo zaplaceno v Německu lékařům. Podle zveřejněných dat bylo 575 milionů eur v minulém roce proplaceno více než 71 000 lékařů a členům odborných kruhů, lékárníkům a 6 200 zdravotnických zařízení. Téměř třetina těchto lékařů souhlasila, že poskytnuté platby mohou být zveřejněny. Deník Spiegel online a portál Correctiv vytvořili databázi, která umožní nalézt konkrétního lékaře.

Vážně není čemu se smát...

Stav světa

28. 7. 2016

Pojďme nyní k posledním zprávám: Smrt vládne...

Modleme se za Německo. Drž sakra hubu...

Jsem si ksakru jistý, že tu byla jen jedna rudá planeta...

Pomatená Evropa neví, kde je sever

28. 7. 2016 / Bohumil Kartous

Ve vlaku na mě gestikuloval starší pán.

"Prý zabili kněze někde ve Francii?" 

"Netuším," povídám, "nedíval jsem se na zprávy. Zjistím... Ano, v Saint-Étienne-du-Rouvray, dva útočníci zabili kněze, prořízli mu hrdlo, zajali několik rukojmí, policie je zastřelila." 

"To byli oni, měli nože..."

Pokud Evropa a USA nedokáží neutralizovat démona Daeš, kterého výrazně pomohly stvořit, dojde na nepřekonatelný rozvrat evropských společností a ochotu naslouchat politickým hochštaplerům, kteří vzývají kolektivní vinu a přesvědčují, že násilí je možné likvidovat násilím a odmítáním vlastní odpovědnosti. Může reálně dojít k návratu o století zpět.

Hlas lidu skutečně není hlasem božím

28. 7. 2016 / Pavel Urban

Hlas lidu není hlasem božím, neboť povykování plebsu se vždy blíží bláznovství. Tento výrok poradce Karla Velikého je pravdivý. Podobně pravdivý, jako nám časově poněkud bližší výrok George Orwella: na určité věci musí být člověk intelektuál. Obyčejného člověka by taková blbost nenapadla.

Bodláky Václava Duška

Dívky, děvojky, odborářky

28. 7. 2016 / Václav Dušek

Bývaly pod Krušnými horami místa stvořená pro lásku za peníze. Skleníky určeny lačným chlapíkům sexu za zenitem delšího přežití, ve výkladních skříních obnažené utěšovatelky s údajným vysvědčením o absolvování Kámasútry. Filosof Vátsjájana věděl s jistotou, že sexualita bude provždy adorována - a dívky se učily pilně, aby neomylně překvapily zákazníky zvyklé z domova na ustálenou křesťanskou polohu, takže ušlápnutí štmagasti platili královsky za poznání ovoce sladkého a bujně zralého, nedbali pražádného přikázání - hřešili i apoštolské celebrity. Přírodu neobelstíš, lidské jest lidské a není hříšné. Celibát - kdo ho rád?

Odpověď na rasismus

28. 7. 2016

"Jste-li jediná černošská studentka ve vašem kurzu a jeden z vašich vedoucích lektorů vám řekne, že zde není místo pro černošské dramatiky, strávíte tři roky studiem Čechova a Carol Ann Duffyové, jenže pak zjistíte, že můžete psát vlastní kusy pro malé černošské holky, a tak to uděláte, vyprodáte Bristol Old Vic (divadlo v Bristolu, pozn. red.) a lektor, který tvrdil, že pro vás není místo, si koupí lístek, aby viděl vaše představení...." Odpověď absolventky Bristol University na rasistický stereotyp učitele.

Pozdní bitvy veteránů studené války

28. 7. 2016 / František Řezáč

V Chebu byl po válce postaven jednoduchý, asi dva metry vysoký kamenný kvádr s nápisem, vyjadřujícím vděčnost politických vězňů za osvobození americkou armádou. Pomník v parku vedle americké školy, pojmenované lidem podle dočasného sídla jejího velitelství, tak výstižně vyjadřoval skutečnost, že Cheb a jeho německé obyvatelstvo nebyli osvobozeni, nýbrž dobyti silou válečné operace. V Chebu byla totiž pod nemocnicí pověstná věznice a Sondergericht, nacistický soud, který posílal do vězení i koncentráků také naše bývalé spoluobčany německé národnosti, třeba za výroky u piva: Válka je prohraná a Hitler je svině.

Republikánský kandidát na viceprezidenta promluvil chvíli po Trumpovi

Mike Pence varoval před možnými hackerskými útoky Ruska

27. 7. 2016

Mike Pence varoval před vážnými důsledky, pokud FBI potvrdí, že se Rusko nabouralo do komunikace Demokratické strany USA. Učinil tak chvíli poté, co jeho společník, kandidát na prezidenta USA Donald Trump vyzval Rusko, aby dodalo další emaily.

POZVÁNKA

Přijďte v sobotu na Koncert pro Evropu!

27. 7. 2016

Utvořilo se to sice v poslední vteřině … ale koná se je to zajímavé: Koncert pro Evropu, proti Brexitu.

30. července 2016 hraje v Praze německý více než 100členný dechový orchestr, Hesenský zemský orchestr mládeže. Vystupuje s velice líbivým programem – filmové a televizní melodie s českými vložkami jako fanfárami že Smetanovy Libuše nebo se svatováclavským chorálem.

Teď v sobotu mezi 16:30 a 17 hodinou – na Piazzetě Národního divadla v Praze

Vstup volný.

Slunné pozdravy z BaMu do Prahy

Peter Hoffmann

Sedat na lep Daeši je cesta do pekel

28. 7. 2016 / Daniel Veselý

Zatím poslední ze silně medializovaných útoků v Evropě, jež mají na svědomí muslimové, migranti či stoupenci Daeše (aniž by se mnohdy mezi nimi rozlišovalo), se odehrál v kostele v Saint-Étienne-du-Rouvray ve Francii, kde přívrženci Daeše podřízli hrdlo 86letému knězi. Tentokrát, na rozdíl od střelby v Orlandu, Mnichově či masakru v Nice, kde nebylo prokázáno žádné napojení na džihádisty ZDE, jde s velkou pravděpodobností o chladnokrevně promyšlený zločin motivovaný ideologií tohoto teroristického kultu.

Středovýchodní Evropa nechce žádné uprchlíky - konflikt v Sýrii však živí obrovským prodejem zbraní do oblasti

27. 7. 2016

Východoevropské země za poslední čtyři roky diskrétně schválily prodej zbraní za více než 1 miliardu euro do zemí na Blízkém východě, o nichž je známo, že posílají zbraně do Sýrie. Zbraně posílají Bosna, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Černá Hora, Slovensko, Srbsko a Rumunsko.

Tisíce útočných pušek AK 47, minometné náboje, odpalovače raket, protitankové zbraně a těžké samopaly se posílají novou cestou přes Balkán na Arabský poloostrov a do zemí sousedících se Sýrií.

Od eskalace syrského konfliktu v roce 2012 schválilo těchto osm zemí prodej zbraní a munice do Saúdské Arábie, do Jordánska, do Spojených arabských emirátů a do Turecka. Jsou to všechno klíčové zbrojařské trhy pro posílání zbraní do Sýrie a do Jemenu.

V minulosti se do arabského světa neprodávaly skoro žádné zbraně ze středovýchodní Evropy. Avšak v poslední době objem prodeje zbraní roste, největší prodeje byly schváleny v roce 2015.

Vlády v těchto osmi zemích schvalují vývozní zbrojní licence navzdory obavám expertů, že tyto zbraně mohou skončit u syrské opozice a to bude porušením státních, evropských i mezinárodních dohod.

Zbraně a munice ze středovýchodní Evropy identiikované na videích a fotografiích, zveřejněných na sociálních sítích, používají nyní jednotky Svobodné syrské armády, ale jsou i v rukou bojovníků z islamistických skupin jako Ansar al-Sham, Jabhat al-Nusra, Islámský stát, frakce bojující za syrského prezidenta Asada a sunnitských jednotek v Jemenu.

Identifikace munice dokazuje, že podstatné počty jí byly vyrobeny až v roce 2015.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Věda a etika?

27. 7. 2016 / Alexander Ač


Následující článek je detailní reakcí na článek Miroslava Žáčka: Věda a etika ZDE ze dne 21. 7. 2016.

„Někde se dočtete, že ledovce tají, jinde naopak že přibývají“

Důležité je, jaká je výsledná bilance rovnováhy, protože lze opravdu najít pár míst na světě, kde ledovců přibývá. Podle aktuálních vědeckých poznatků je možné se dočíst následující:

„Glaciologické a geodetické pozorování (asi 5200 záznamů od roku 1850) ukazuje, že rychlost úbytku ledovců na začátku 21. století nemají na globální úrovni srovnání, přinejmenším za sledované období, a pravděpodobně také v zaznamenané historii, jak naznačují rekonstrukce ze psaných a ilustrovaných dokumentů.“

Vysvětlení pro brexit?

V Británii, jako v Řecku, poklesly v letech 2007-2015 reálné mzdy o 10,4 procent

27. 7. 2016

Británie utrpěla větší pád reálných mezd od začátku finanční krize než jakákoliv jiná rozvinutá země s výjimkou Řecka.

Ze zprávy britského odborového ústředí TUC vyplývá, že od začátku finanční krize v roce 2007 poklesly reálné mzdy v Británii o více než 10 procent. Naproti tomu ve stejném období, tj. 2007-2015, reálné mzdy v Polsku vzrostly o 23 procent, v Německu o 14 procent a ve Francii o 11 procent. V průměru vzrostly reálné mzdy v zemích OECD za toto období o 6,7 procent.

Reálné mzdy poklesly jen v Británii, v Řecku a v Portugalsku.

Britské ministerstvo financí se brání, že od úvěrové krize vzrostla v Británii zaměstnanost více než v jakékoliv jiné zemi skupiny G7 - jenže jde o nestabilní, špatně placená místa.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pravda už odjela. A nezahnula vlevo

27. 7. 2016 / Karel Dolejší


Michal Berg v článku nazvaném "Jak Petr Uhl retušuje Putinův obraz" ZDE polemizuje se dvěma Uhlovými tvrzeními v rozhovoru pro Neovlivni.cz. Podle prvního ruský prezident Vladimir Putin údajně brání přijetí ještě represívnějších zákonů proti sexuálním menšinám, než jaké již v Rusku platí. Podle druhého ruský zákon persekvující neziskové organizace je "přesně opsán" z amerického zákona - vzniklého v dobách, kdy mezinárodních nevládních organizací bylo po celém světě dohromady možná padesát.

Bavorsko žádá od Berlína tvrdou reakci na vraždění

27. 7. 2016


Představitelé bavorské zemské vlády požadují rapidní vyhošťování odmítnutých žadatelů o azyl a tvrdší dohled nad ubytovacími zařízeními pro migranty. Premiér Horst Seehofer tvrdí, že jeho země po po dvou nedávných násilných útocích azylantů hluboce zraněna.

Mezitím v Absurdistánu jménem Polsko...

26. 7. 2016 / Tomasz Oryński

Brexit, evropské fotbalové mistrovství, série útoků v západní Evropě a pokus o puč v Turecku zastínily události v Polsku. Do mezinárodních zpráv se dostal jen zoufalý pokus polské státní televize, které vládne strana Právo a spravedlnost (PiS), zcenzurovat projev amerického prezidenta Obamy, v němž vyjádřil znepokojení nad stavem polské demokracie. Avšak i když se příliš mnoho zpráv z Polska do zahraničí nedostane, neznamená to, že se v Polsku nic neděje. Naopak, vláda strany Právo a spravedlnost se snaží vyvíjet stále větší nátlak a je velmi ráda, že pozornost Evropy je upoutána jinými věcmi.

Mívali jsme okurkovou sezónu. Teď není úniku před absurditou

27. 7. 2016

Mívali jsme v létě okurkovou sezónu, kdy se v novinách tiskly z nedostatku jiných zpráv nesmysly. Koncept nesmyslu vyžaduje, že navzájem sdílíme představu o tom, co je rozumné, píše Raphael Behr. Avšak ve vzestupu Donalda Trumpa (a ostatních populistů, jako třeba Brit Boris Johnson či Čech Miloš Zeman, pozn. red.) je nová, nebezpečná absurdita, která zároveň vzdoruje rozumu a vyžaduje racionální debatu. Protože, zjevně, pro miliony lidí, tato absurdita vůbec absurdní není.

Je groteskní, že muž jako Trump, z něhož vyzařuje infantilní nedůtklivost, narcistní zášť a tyranský rasismus by měl získat kontrolu nad jaderným arzenálem. Mnozí se snaží pochopit, jak se to mohlo stát. Hovoří se o tom, že je prý Trump (a Zeman, a Johnson, pozn. red.) výrazem kulturní marginalizace bělošské dělnické třídy, projevem hospodářské nejistoty ve věku nefunční globalizace, že jsou tito lidé příznakem protivládní rétoriky, která požírá sama sebe.

Ten jev vyžaduje racionální vysvětlení, ale zároveň si ho jaksi vlastně ani nezaslouží. Je tomu, jako kdyby byl akt objektivního vysvětlení tohoto jevu příliš lichotivý. Začít považovat maniaka za nástroj autentického pocitu frustrace a křivdy riskuje, že tím legitimizujeme šílenství. Je to problém, jehož si v roce 1951 povšimla Hannah Arendtová v předmluvě své knihy Původ totalitarianismu. Varovala, že kauzální analýza extremismu riskuje stát se morálním umrtvením.

Nedaleko francouzského města Rouenu byl usmrcen při mši kněz dvěma muži s noži

26. 7. 2016

Dva muži ozbrojení noži vstoupili během mše do kostela v Saint-Etienne-du-Rouvray nedaleko Rouenu a vzali kněze a čtyři další přítomné jako rukojmí, dvě jeptišky a dva věřící.  Knězi podřízli hrdlo. Francouzská televize uvedla, že po příjezdu policie na scénu bylo slyšet výstřely. Oba útočníci jsou mrtví.

Mluvčí francouzského ministerstva vnitra Pierre-Henri Brandet uvedl, že jeden z rukojmích byl kriticky zraněn. Útočníci byli při východu z kostela "neutralizováni". Brandet dodal, že motiv útoku není bezprostředně jasný, ale incident budou vyšetřovat prokurátoři specializující se na terorismus.

Kněze Jacques Hamela, 84, podřezali. Francouzský prezident Francois Hollande, který se okamžitě dostavil na místo útoku, uvedl, že útok provedli "dva teroristé, kteří tvrdili, že jsou z Isis". Islámský stát oznámil, že útok provedli "jeho vojáci". Tři rukojmí byli propuštěni bez zranění, čtvrtý bojuje o život.

Policie identifikovala jednoho z útočníků jako místního muže, který se před lety pokusil odejít do Sýrie, ale vrátili ho z turecké hranice. V březnu 2016 nařídil soudce, aby muž nosil elektronický náramek.

Policie kostel, kde došlo k útoku, prohledávala, zda tam nebyly umístěny výbušniny.

Premiér Manuel Valls označil tento "barbarský ptok" za ránu katolické komunitě a celé Francii. "Stojíme všichni společně," dodal.

Zavražděný kněz pracoval ve farnosti deset let. Měl odejít do důchodu v pětasedmdesáti, ale chtěl dál sloužit církvi a své komunitě, řekli místní lidé.

Papež František vydal "nejvážnější odsouzení všech forem nenávisti" a uvedl, že je šokován, "protože toto strašlivé násilí se odehrálo v kostele, na svatém místě" a došlo k "barbarské" vraždě kněze.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Poslankyně Horní sněmovny, baronka Warsi: "Jako muslimku mě tato vražda jménem islámu zostuzuje. Stojím v solidaritě se svými křesťanskými bratry:"

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červen 2016

17. 7. 2016

V červnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 61 938,25 Kč.   Příjem z reklamy byl 8263  Kč.

Zůstatek byl koncem června 2016 132 482,29 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

V Londýně zvolili muslimského primátora labouristu Sadiqa Khana | Panama Papers | Násilné útoky v Bruselu, 22. března 2016 | Žhářský útok na pražské centrum Klinika | Sexuální útoky v Kolíně nad Rýnem | Útoky v Paříži, listopad 2015 | Imigrace do Evropy | Filmový festival v Karlových Varech 2015 | Zavraždění ruského opozičního politika Borise Němcova | Ukrajina | Rusko za Vladimíra Putina | Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti | Český film | Útok na časopis Charlie Hebdo | Prezident Miloš Zeman ve funkci | 17. listopad | Noam Chomsky v České republice | Festival dokumentárního filmu Jihlava | Dohoda TTIP | Komunální volby a senátní volby, říjen 2014 | Skotská nacionalistická strana a nezávislost Skotska | 21. srpen 1968 | Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ | Filmový festival Karlovy Vary 2014 | Otrokářský stát Česká republika | Kulturní diplomacie ve prospěch České republiky v zahraničí | Předčasné volby 2013 | Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice | Rasismus | Sýrie | O likvidaci kulturního dědictví v Čechách | Ústav pro studium totalitních režimů | Daniela Drtinová | Národní divadlo a odvolání Jana Buriana, léto 2013 | Rusnokova úřednická vláda, léto 2013 | Poměry v ČSSD | Premiér Nečas, milenka Nagyová a pád vlády, jaro 2013 | Útoky bezpilotními letadly | Americký whistleblower Edward Snowden a špehování občanů | Filmový festival Karlovy Vary 2013 | Aféra Putna, jaro 2013 | Prezidentské volby 2013 | Tykadlový řidič Roman Smetana | Řádění exekutorů v České republice | Školství | Krajské a senátní volby říjen 2012 | Metanolový skandál v České republice | Církevní restituce v ČR | Žena za pultem | Byl život před rokem 1989 horší nebo lepší než dnes? | Veřejné mínění v České republice | Smlouva ACTA | Václav Havel - dramatik a politik | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Egypt | Libye | Koutek reklamní tuposti | Wikileaks | Zdravotnictví a reformy | Írán | Útok na USA, Afghánistán, Irák