"Kontrolujte, co slyšíte, pochybujte o tom, co vidíte..."

30. 1. 2015 / Craig Proctor

Anebo ještě komičtější britská kampaň na podporu veřejného zdraví, která během druhé světové války informovala veřejnost, že jíte-li mrkev, vidíte lépe ve tmě, a to zlepšuje vidění pilotů během leteckých soubojů. Byla to dezinformační kampaň a vymyslelo ji britské ministerstvo letectva. Cílem bylo ukrýt skutečnost, že britské stíhačky byly vybaveny radarem, který byl skutečným důvodem, proč britské královské letectvo bylo schopno ve tmě najít německé bombardéry. Důkazem, že tento mýtus byl velmi úspěšný, je to, že se to pořád říká ještě dnes při večeři britským dětem: Jez mrkev, budeš dobře vidět!

Avšak propaganda se mění. Při propagandistických hrách začínají hrát výraznou roli sociální sítě a zdá se, že Rusko je nyní průkopníkem nového druhu státní propagandy.



27. ledna letošního roku vyrobila a zveřejnila na YouTube skupina ukrajinských studentů z několika vysokoškolských institucí v Kyjevě "antipropagandistické" video, v němž apelují na Rusy, aby "kontrolovali, co slyšíte, pochybovali o tom, co vidíte". Videa si novináři rychle povšimli a vyšlo u článků v Guardianu a na webu Svobodné Evropy.

Rady těchto studentů lze ocenit, avšak ukrajinští studenti si překvapivě naprosto neuvědomují, že videa tohoto typu a jejich používání je úplně stejně součástí propagandy tak, jako cokoliv, co vychází z Moskvy. Studentské video oprávněně kritizuje většinu propagandy, pocházející z Ruska, ale také odmítá, že by se "proevropských" protestů na Majdanu bývaly účastnily nacistické a nacionalistické elementy.

Je pravda, že protesty na Majdanu začaly v pokojném proevropském duchu, a pro mnoho lidí je to způsob, jímž bychom na ně měli vzpomínat. Je také pravda, že se ruská média intenzivně a dlouhodobě snaží vylíčit Ukrajinu po Janukovyčově pádu jako nacionalistickou a dokonce fašistickou. Je možné, že ruská média zachází příliš daleko, zkreslují pravdu a situaci na Ukrajině neférově zjednodušují.

Ale bylo by stejně tak nepravdivé popírat existenci fašistických a nacionalistických frakcí v ukrajinské společnosti, stejně jako je neférové jejich význam přehánět. Bohužel tyto frakce, i když jsou stále ještě velmi malé, existují a mají vliv, který přesahuje jejich velikost. To by nemělo být tak kontroverzním tématem, zejména vzhledem k tomu, že mnoho západních sdělovacích prostředků, jako BBC, Daily Telegraph a Open Democracy - žádné z nichž nelze obviňovat, že jsou otevřeně proruské - vydaly materiály, kteeré potvrzují existenci pravicových seskupení na Ukrajině. Takže nejsou takováto videa součástí propagandy...?

Propagandistická mašinérie Kremlu pracuje už déle než rok nesmírně intenzivně. Snaží se delegitimizovat protesty na Majdanu, vládu, která vznikla po Majdanu a nyní i pomlouvat ukrajinské dobrovolnické prapory a ukrajinskou armádu. Občas to opravdu přehání, dokonce i podle ruských norem, jako v případě, kdy ruská státní televize Pervyj Kanal odvysílala tvrzení šokovaného ukrajinského uprchlíka, který tvrdil, že byl svědkem mučení a ukřižování tříletého dítěte, čehož se prý loni v červnu dopustila ukrajinská vojska v městě Slavjansk. Tato reportáž vyvolala obrovskou kritiku z jiných ruských médií, což dokazuje, že ne všichni v Rusku jsou tak jednostranně zaujatí, jak se nám někdy může zdát.

Mnoho ruských občanů ví velmi dobře, že jsou terčem intenzivní propagandy, což neznamená, že jí nejsou ovlivněni. Ale nemůžeme říci totéž o našem průměrném občanu EU nebo o ukrajinském obyvatelstvu? Bohužel dosud není k dispozici žádný objektivní výzkum na toto téma, a cokoliv předpovídat by bylo jen spekulací, tak to dělat nebudu. Avšak co je drtivě jasné z polského i z britského tisku je, že ani my nejsme vůči propagandě imunní. Polský a britský tisk je obzvláště jednostranný, zejména když informuje o civilních obětech na Ukrajině. Jen občas se tam ozve jiný hlas. Západní tisk také prokazuje nezvyklou tendenci vůči konsensu ve světě s tolika různými názory.

Let Malajských aerolinií č. 17 byl sestřelen, když přelétal nad doněckým regionem ve východní Ukrajině a to tragicky vedlo k ztrátě životů všech na palubě, bylo to 298 lidí. Západní média nepromarnila ani chvilku a všechna jednotně z toho obvinila proruské separatisty, ruské teroristy, samotné Rusko a dokonce i Putina osobně. Logické a nejpravděpodobnější je to, že malajské letadlo omylem sestřelili separatisté, kteří si ho spletli s ukrajinským vojenským letadlem, které operovalo nedaleko té oblasti, ale tohle je trochu mimo téma tohoto článku a mých odborných znalostí. Proto v této věci vůbec nemám v úmyslu hrát si tu na soudce, porotu a žalobce v případě, který je nutno ponechat mezinárodnímu vyšetřování.

Je ale znepokojující, že tak velká část západního tisku a politiků neprojevila takovou uměřenost ani touhu počkat pro konkrétní důkazy a namísto toho se rozhodla bez důkazů jednat právě jako soudce, porota a zároveň i žalobce. A kromě toho se pokud vím, nikdo veřejně nezeptal, proč malajskému letadlu dovolili ukrajinští letoví dispečeři či samotná malajská letecká společnost přelet nad válečnou zónou. (Pozn. red.: V rozhlase BBC i v jiných médiích se hovořilo v červnu 2014 o tom, že některé letecké společnosti svým letadlům přelet nad touto oblastí zakázaly, ale že pro jiné letecké společnosti to byla především otázka nákladů - oblet nebezpečné oblasti byl pro ně příliš drahý.)

Samozřejmě, Rusko mělo svou vlastní interpretaci těchto událostí, i když s ním přišlo trochu pozdě. Ruský přístup byl trochu odlišný a v první fázi chaotičtější než téměř jednotný verdikt západních médií. Ruský tisk dal přednost tomu, že přinášel nejrůznější možná vysvětlení událostí, jako například že raketa BUK země vzduch byla odpálena nikoliv separatisty, ale ukrajinskou armádou, anebo že v oblasti byl viděn ukrajinský bitevní letoun Su-25, která úmyslně malajské letadlo sestřelila. Je znepokojující, že tohle byly dva nejméně fantastické nápady, které tou dobou v Rusku kolovaly. Ale brzo se tam konsensus ustálil pro verzi s bitevníkem Su-25, když ruská televize odvysílala o katastrofě konferenci, při níž ukázala "důkazy", že malajské letadlo sestřelil bitevní letoun.

Ruská metoda propagandy se liší od západní tím, že Rusové dávají přednost tomu, že zveřejní větší množství myšlenek a článků, které hrají do rukou konspiračních teoretiků, namísto toho, aby prosazovali jednotnou frontu. To je relativně produktivní metoda, protože to šíří dezinformace a mnoho lidí to znejisťuje, takže nevědí, co si mají o událostech myslet. Veřejnost to naplňuje pochybnostmi a brání jí to v tom, aby si udělala vlastní závěr.

Smutnou skutečností je, že ať se občan octne na kterékoliv straně fronty, sdělovací prostředky tam umějí manipulovat veřejnost. Západní média používají techniku jednotné fronty, koordinované ofenzívy těchže informací šířených tradičním způsobem. Na pravdě při této hře nezáleží, záleží na tom, co veřejnost vnímá jako pravdu. Na Západě je dojem, který vznikne, naprosto vším.

Případ Ruska je trochu odlišný a není tak primitivní, jak by se zpočátku mohlo zdát. Od začátku ukrajinské krize přispělo Rusko vydatně k černému umění propagandy tím, že zintenzivnilo používání dezinformací až do té míry, že pro občany, kteří to sledují, je nepříjemné dospět k jakémukoliv konkrétnímu závěru. Tento přístup není cílen výlučně na domácí ruské publikum, také ho Rusko silně používá na Západě prostřednictvím zpravodajských médií, jako je televize Russia Today s cílovým publikem v západní Evropě a v USA. Krátce řečeno, kyjevští studenti mají dobrou radu pro všechny z nás, nejen pro Rusy: "Kontrolujte, co slyšíte, pochybujte o tom, co vidíte."