Padni, komu se to hodí

6. 1. 2015 / Karel Dolejší

V roce 2013 padla vláda Petra Nečase v prvé řadě na základě podezření, že tehdejší premiér udržoval vazby s podnikatelskými kmotry a že byl angažován v korupční kauze několika poslanců. Moralistní kampaň, jejíž tváří se stal olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, se snažila české občany přesvědčit, že výsledkem výměny politické reprezentace bude odstranění vazeb politiky na kmotry a vymýcení korupce.

Nyní hned několik médií referuje o tom, že vedoucí kanceláře prezidenta Vratislav Mynář koupil podezřele levně pražskou vilu od advokáta pražského kmotra Romana Janouška Víta Širokého ZDE.

I kdyby kupní cena 5,5 milionu nebyla v podobném případě podezřele nízká - a ona je, pravděpodobně by mohla být trojnásobná - politik ve slušné zemi by si nikdy nedovolil dělat obchody s osobou spojenou s někým jako Roman Janoušek. V České republice si to však dovolí, dovolí si to dokonce snadno, ba dovolí si ještě mnohem více. Vratislav Mynář působí ve své funkci už několik let bez bezpečnostní prověrky, ale nikomu to nevadí. Je bez problémů možné, aby si ministr financí ze státního rozpočtu přiděloval zakázky vlastním firmám. Tvář Iva Ištvana ovšem z médií dávno zmizela, zato se tam opět vrátila tvář Petra Nečase, nyní "podnikatele" s velmi dobrým vztahem k Hradu.

Vše se prostě vrátilo do starých "dobrých kolejí", jen na jiné a vyšší úrovni. Co se za Nečase ještě zastíralo, to se již dnes ani nezastírá a otevřeně se toho provádí mnohem více, než bylo vůbec myslitelno za údajného "pana Slušného". Zůstává pachuť z moralistního horlení těch, kdo svrhli Nečase, aby mohl být instalován Mynář.

Žalobce Ištvan se stal před dvěma lety hlavní tváří tehdejšího představení pro rozhorlené publikum - a aby roli sehrál věrohodně, musel jí sám věřit. Ovšem nikdo mě nepřesvědčí, že všichni ostatní aktéři moralistní komedie kromě naivního prosťáčka z Olomouce velmi dobře nevěděli, jaký je skutečný scénář. Nebylo v něm ani omylem napsáno "Zbavit zemi korupce", ale jen "Svrhnout Nečase a dostat se sami k rozhodování o státních zakázkách". A tento scénář byl přesně naplněn.

Účelové protikorupční kauzy zpravidla končívají tímto způsobem. Přesně to je všude na světě po desítky let jejich smyslem, nic jiného než účelová diskreditace politického protivníka za nimi nebývá. Kdyby v nich šlo o korupci a ne o koryta, netýkaly by se pár pečlivě vybraných osob, jejichž obvinění někomu politicky zlomí vaz, ale musely by mít skutečně systémový charakter. Řídily by se zásadou "Padni, komu padni", nikoliv "Padni, komu se to hodí". To se ovšem v případě "protikorupčního" tažení proti Nečasovi ani náhodou nestalo.

Občané České republiky žijí v současném politickém systému již pětadvacet let. Za tu dobu měli spousty času odpozorovat, pochopit a naučit se čelit řadě triků, které politici v přímém rozporu s veřejným zájmem používají k jejich manipulaci. Pokud to stále nedokážou, pokud se opakovaně nechávají vtáhnout do účelových kampaní působících jako přesně směrované výpusti jejich tekutého hněvu, na jejichž konci pak stojí například nahrazení skryté zkorumpovanosti zkorumpovaností naprosto otevřenou, mohou si stěžovat jedině sami na sebe, svůj slepý vztek a neskutečnou lehkověrnost.

0
Vytisknout
4843

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2015