Vyostřování protikladů: Proč al-Kajdá zaútočila na satiriky v Paříži

8. 1. 2015 / Juan Cole

Tato strašná vražda nebyla zbožným protestem proti hanobení náboženského obrazu. Byl to pokus vyprovokovat evropskou společnost k pogromům na francouzské muslimy, protože v takovém případě by rekrutace al-Kajdy najednou vykázala určité úspěchy, místo aby tváří v tvář živoucí kultuře mladých muslimských přistěhovalců selhávala. Je ironií, že podle některých zpráv jeden ze dvou policistů, které zabili, byl muslim.

Strašlivá vražda vydavatele, karikaturistů a dalšího personálu neuctivého satirického týdeníku Charlie Hebdo, spolu se dvěma policisty, spáchaná teroristy v Paříži, byla podle mého názoru strategickým úderem zaměřeným na polarizaci francouzské a evropské veřejnosti.

Problémem teroristické skupiny jako al-Kajdá je, že jejím rekrutačním souborem jsou muslimové, ale většina muslimů se o terorismus nezajímá. Většina muslimů se dokonce nezajímá o politiku a ještě mnohem méně o politický islám. Francie je zemí s 66 miliony obyvatel, z nichž kolem 5 milionů je muslimského původu. Ale ve výzkumech méně než 2 miliony prohlašují, že se zajímají o náboženství. Francouzští muslimové jsou možná nejsekulárnější populací muslimského původu na světě (etničtí muslimové z území bývalého SSSR také často vykazují nízkou míru víry a dodržování zvyků). Mnozí muslimští emigranti v poválečném období přišli do Francie jako dělníci a nebyli to vzdělaní lidé, a jejich vnuci jsou blízkovýchodnímu fundamentalismu dost vzdáleni, zajímají se o městskou kosmopolitní kulturu jako je rap a rai. V Paříži, kde jsou muslimové vzdělanější a náboženštější, naprostá většina odmítá násilí a tvrdí, že jsou loajální k Francii.

Al-Kajdá si přeje francouzské muslimy mentálně kolonizovat, ale čelí zdi nezájmu. Jenže pokud dokáže dosáhnout toho, aby se nemuslimští Francouzi k etnickým muslimům chovali jako zvířata na základě toho, že jsou muslimové, může začít vytvářet společnou politickou identitu kolem rozhořčení nad diskriminací.

Tato taktika je podobná té, kterou používali stalinisté počátkem 20. století. Před desítkami let jsem četl líčení filosofa Karla Poppera, jak v roce 1919 asi šest měsíců flirtoval s marxismem, když chodil na přednášky na vídeňské univerzitě. Opustil skupinu znechucen, když zjistil, že se snaží používat operace pod falešnou vlajkou, aby vyprovokovala militantní konfrontace. Při jedné z nich 15. června 1919 policie zabila 8 mladých socialistů na Hörlgasse. Pro ty bezskrupulózní mezi bolševiky - z nichž se později stali stalinisté - byl fakt že si většina studentů a dělníků nepřála svrhnout obchodnickou třídu nežádoucí a tak se některým z nich zdálo vhodné "vyostřit protiklady" mezi prací a kapitálem.

Operativci, kteří provedli tento útok, vykazují známky profesionálního výcviku. Mluví francouzsky bez akcentu a tak nepochybně vědí, že hrají do rukou Marine Le Penové a islamofobní francouzské pravici. Může jít o Francouze, ale vypadá to, že mají bojové zkušenosti. Tato strašná vražda nebyla zbožným protestem proti hanobení náboženského obrazu. Byl to pokus vyprovokovat evropskou společnost k pogromům na francouzské muslimy, protože v takovém případě by rekrutace al-Kajdy najednou vykázala určité úspěchy, místo aby tváří v tvář živoucí kultuře mladých muslimských přistěhovalců selhávala. Je ironií, že podle některých zpráv jeden ze dvou policistů, které zabili, byl muslim.

Al-Kajdá v Mezopotámii vedená tehdy Abú Músou al-Zarkávím úspěšně používala tento typ polarizační strategie v Iráku, nepřetržitě útočila na šíity a jejich svaté symboly a provokovala etnické čistky milionů sunnitů v Bagdádu. Polarizace později pokračovala s pomocí různých inkarnací "islámského státu". Nakonec brutální a genocidní strategie fungovala, protože islamisté dokázali zahrnout celý sunnitskoarabský Irák, který utrpěl tolik šíitských represálií, že se snažil hledat bezpečí pod hlavičkou téže skupiny, která záměrně a systematicky šíity provokovala.

"Vyostřování protikladů" je strategií sociopatů a totalitářů zaměřenou na vytržení lidí z jejich obvyklé bezstarostnosti a hon na ně, na mobilizaci jejich energie a bohatství ke zvráceným účelům samozvaného velkého vůdce.

Jedinou účinnou odpovědí na tuto manipulativní strategii, jak se snažil už před deseti lety vysvětlit iráckým šíitům velký ajatolláh Alí Sistání, je odolat sklonu obvinit celou skupinu za činy nemnohých a odmítnout represálie založené na politice identity.

Pro ty, kdo kdo požadují, aby nezainteresovaní lidé převzali zodpovědnost za osoby jež tvrdí, že jsou jejich souvěrci (takový požadavek nebyl nikdy vznesen vůči křesťanům), útok odsoudil seminář al-Azhar, sídlo muslimské vzdělanosti a zdroj fatev (náboženskoprávních nálezů), stejně jako Liga arabských států složená z 22 států s muslimskou většinou.

Máme model odpovědi na teroristické provokace a pokusy o vyostření protikladů. Je to Norsko poté, co Anders Behring Breivik spáchal masovou vraždu norských levičáků za to, že byli příliš měkcí vůči islámu. Norská vláda nezahájila válku proti terorismu. Postavila Breivika před soud jako obyčejného zločince. Norové zůstali oddáni svým obdivuhodným moderním hodnotám.

Většina Francouzů zůstane také oddána francouzským hodnotám Deklarace práv člověka a občana, které vytvořili. Avšak omezená a nenávistná menšina využije příležitosti plynoucí z tohoto záměrně polarizujícího ukrutného činu, aby prosazovala vlastní agendu. Budoucnost Evropy závisí na tom, zda bude Marine Le Penové dovoleno, aby se stala političkou hlavního proudu. Extrémismu prospívá extrémismus jiných a je neúprosně poražen tolerancí.

Dovolte mi skončit vyjádřením hluboké soustrasti rodinám, přátelům a fanouškům zavražděných kolegů z Charlie Hebdo, včetně Stephane Charbonniera, Bernarda Marise a karikaturistů Georgese Wolinskiho, Jeana Cabuta zvaného Cabu a Berbarda Verlhaca (Tignouse) - a všech ostatních. Jak říkával Charbonnier známý coby Charb: "Lépe zemřít vstoje nežli žít na kolenou".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
16235

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2015