Největším nebezpečím pro západní civilizaci jsou hloupost a ignorace, nikoliv islám

9. 1. 2015 / Daniel Veselý

Vražedný útok na redakci satirického týdeníku v Paříži vyvolal opět hlavně na sociálních sítích záplavu nenávistných komentářů zpravidla od osob, které v životě živého muslima neviděly nebo maximálně navštívily turistické rezervace v Turecku či Egyptě a přesto se pasují na znalce islámu a tamních poměrů. Už jen skutečnost, že týž den přišlo při bombovém útoku v Jemenu o život 40 lidí ZDE a téměř nikdo toho nedbal, je smutně ilustrující a vystihující “orientalismus”, jak jej definoval palestinsko-americký intelektuál Edward Said.

V souvislosti s pařížskou tragédií se začíná hovořit o novém „11. září“, což alespoň mně přijde poněkud přestřelené. Nicméně český mainstreamový novinář Petr Kamberský 8. ledna v Lidových novinách upustil vskutku výživnou perlu: „Pokud se chce liberální demokracie udržet, bude možná muset některé svobody na čas omezit. Jinak ji smetou hlasatelé radikálních řešení, kteří se napřed vypořádají s teroristy a potom se samotnou svobodou.” Ano, podobné výroky jistě ještě uslyšíme; jsou jako dotěrný bumerang vracející děsivé echo hororu z 11. září 2001. Obřežeme nyní dobrovolně „nejcennější hodnotu“ z lidskoprávního odkazu exprezidenta Václava Havla, za nějž Kamberský a spol. s takovou zavilostí bojují? Další novinářský krasoduch – Jiří X. Doležal – by rovnou islám zakázal a navíc píše o kolektivní vině: ZDE. „Jsme ve válce, a dnešní útok v Paříži snad i nejpřesvědčenějšího islamofila přesvědčil, že s námi neválčí jenom nějací extremisté, ale muslimové. Že už nejsme schopní rozlišit mezi takzvaně slušnými muslimy a těmi muslimy, kteří nás už zítra nebo pozítří budou vraždit.” Není toto skrytý genocidní apel nebo alespoň uplatňování kolektivní viny?

Nechci ale čtenáře unavovat citacemi negramotných výronů tuzemských novinářů. Samozřejmě, že nesrovnatelně plodnější reakce na samotný atentát a jeho pozadí, možné scénáře a spojitosti apod. přicházejí ze zahraničí.

Jeden z pachatelů masakru v redakci Charlie Hebdo – bratří Kouachiových – Saïd podle zjištění deníku New York Times v roce 2011 odcestoval do Jemenu a podrobil se zde teroristickému výcviku tamní odnože Al-Káidy, aby se posléze vrátil zpět do Francie ZDE.

Britská televize Channel Four News v pátek večer vznesla celou řadu otázek: Pokud byla akce zorganizována v koordinaci mezi al-Káidou a Islámským státem z Jemenu, jak je možná pravděpodobné, jak to, že francouzské tajné služby o ní dávno neměly vůbec žádné informace? Soustředily se příliš mnoho na Sýrii? V Jemenu operují Spojené státy. Proč neposkytly Francouzům příslušné informace? ptají se Channel Four News.

Obamova administrativa v Jemenu vede bezpilotní válku, která v původně neutrálních Jemencích vyvolává silnou nenávist vůči USA, protože při těchto útocích umírají i nevinní lidé včetně dětí (v prosinci roku 2009 bylo v jemenské vesnici Abyan raketou s plochou dráhou letu odpálenou z amerického dronu usmrceno více než 40 lidí. Mezi nimi byly děti a čtyři těhotné ženy ZDE ).

Jemenský novinář a aktivista Farea al Muslimi při slyšení v americkém Kongresu svědčil o tom, že válka dronů v jeho zemi radikalizuje obyčejné Jemence, a vyzval americkou vládu, aby bezpilotní kampaň proti jeho zemi ukončila: „Ve vesnici ani v okolí se žádní ozbrojenci nevyskytovali. Některé z obětí byly pohřbeny do společného hrobu, protože nebylo možné jejich těla od sebe oddělit ZDE. “ Tito lidé se pak snadno dostanou do rukou tamní odnože Al-Káidy, aby se v intencích zvrhle aplikovaného náboženství pomstili Západu. Na základě dat investigativního webu The Bureau of Investigative Journalism detailně mapujícího válku dronů Obamovy bezpilotní letouny v minulém roce připravily o život až 118 Jemenců ZDE.

Specialista na Střední východ Juan Cole ke žhavému tématu píše, že pachatele pařížského atentátu Chérifa a Saïda Kouachiovy, kteří byli usmrceni francouzskou policií, zradikalizovala zvěrstva americké invaze do Iráku v roce 2003, potažmo záběry z mučírny Abú Ghrajb ZDE. Šéríf chtěl v roce 2005 odjet bojovat do Iráku proti cizím agresorům a okupantům, ale společně s jedním přítelem byl zadržen a vyslýchán francouzskou policií. O tři roky později spolu se třemi dalšími muži stanul před soudem za to, že podle obžaloby mezi lety 2003 až 2005 do Iráku naverbovali dvanáct mladých francouzských muslimů. Ti se v Mezopotámii přidružili k Al-Káidě, která, jak Cole upozorňuje, vznikla v důsledku americké invaze a okupace. Chérif při soudním přelíčení prohlásil, že jeho „angažmá“ v Iráku bylo motivováno zvěrstvy, jež páchala americká armáda v Abú Ghrajb. Chérif Kouachi byl odsouzen k tříletému trestu odnětí svobody, ale odseděl si jen 18 měsíců.

Někdy v roce 2011 oba bratři odcestovali do Sýrie, aby zde po boku syrských „rebelů“ bojovali s režimem prezidenta Asada, který jen tak mimochodem chtěla francouzská vláda také svrhnout ZDE , Bratři Kouachiovi se poté, co pravděpodobně bojovali na straně džihádistů z Islámského státu a podle Colea válčili i v řadách Fronty an-Nusrá, měli ze Sýrie vrátit loni v létě. Cole text uzavírá tvrzením, že nebýt invaze administrativy Bushe Jr. do Iráku, Chérif Kouachi by se jen stěží zapojil fundamentalistických aktivit, a tudíž by nemohlo dojít ani k masakru v redakci Charlie Hebdo.

Další odborník na Střední východ, novinář Patrick Cockburn, uvádí, že bylo jen otázkou času, než výbojné jiskry válečného konfliktu v Iráku a Sýrii zasáhnou západní Evropu ZDE . V tomto rozlévajícím se moři násilí by podle Cockburna bylo překvapující, kdyby nebyl Západ nějakým způsobem napaden. „Jednou z charakteristik moderního džihádistického hnutí je způsobení široce medializovaného zločinu coby metody zastrašení a demonstrace náboženského zanícení útočníků,“ vysvětluje Cockburn a dodává, že mladým islamistům šli na ruku George W. Bush a Tony Blair, kteří poslali svá vojska do Iráku, dále pak mučení v režii CIA zejména v Abú Ghraib, ale i jinde – to vše hrálo do karet rekrutům do „svaté války“ proti „dekadentnímu Západu“.

Cockburn konstatuje, že jediným řešením, jak míru džihádistického násilí zmírnit, je uzavření míru mezi Asadovou vládou v Damašku a nedžihádistickými elementy v Sýrii s tím, že by se Damašek, Bagdád a Paříž měly sjednotit v boji proti násilnému sunnitskému džihádismu.

Libanonsko-francouzský orientalista a afrikanista Gilbert Achcar horkou kauzu zasazuje do ještě širšího kontextu ZDE , a to poukazem na skutečnost, že Spojené státy ve spolupráci se svým nejbližším islámským spojencem na Středním východě Saúdskou Arábií po dlouhé dekády šířily v regionu nenávistnou doktrínu Rijádu, učení takzvaného wahhábismu, který Achcarovými slovy představuje nejfanatičtější interpretaci islámu.

Hlavním cílem Washingtonu bylo potlačit progresivní levicový aktivismus, který se během 50., 60. a 70. let rozšiřoval po celém Středním východě a nakonec sublimoval do války v Afghánistánu, kde Spojené státy prostřednictvím islamistů bojovaly proti Sovětskému svazu a jeho sekulárnímu spojenci v Kábulu. Rozmach islámského fundamentalismu nakonec vedl k útokům z 11. září 2001, jak míní Achcar.

Nakonec jsou to hloupost, ignorance a nafrněné zahledění do sebe sama, jež destruují západní civilizaci, nikoliv údajně invazní islám. Co víme o „buddhistickém“ terorismu na Srí Lance a proti muslimům v Barmě, „hinduistickém“ terorismu proti muslimské menšině v Indii a koneckonců o „křesťanském“ terorismu v Ugandě a okolních státech arciteroristy Josepha Konyho a jeho Boží armády odporu, která k roku 2010 usmrtila 1200 Konžanů? Stačí si přečíst soudné statistiky a seznámit se s osmi významnými útoky osob islámské víry v Evropě v letech 2011 až 2015, při nichž přišlo o život 26 lidí ZDE. Lze snad hovořit o ohrožení západní civilizace? Nikoliv. Je nutné též podotknout, že tyto zločiny byly spáchány konkrétními individui, nikoliv ve jménu islámské věrouky.

Mezitím se množí útoky proti evropským muslimům, kteří s usmrcenými vrahy ale nemají vůbec nic společného. Na webových stránkách zpravodajského portálu ČT24 stojí psáno: „V noci neznámý pachatel hodil krátce po půlnoci čtyři granáty na mešitu ve městě Le Mans a následně vystřelil. Policie po něm zatím stále pátrá. O osm set kilometrů dál začal hodinu po modlitbách v mešitě v jihofrancouzském Port-la-Nouvelle střílet neznámý muž, modlitebna ale už tou dobou byla prázdná. Neznámý pachatel zaútočil také na mešitu v Perpignanu a ráno také otřásla exploze restaurací prodávající kebab ve Villefranche nedaleko Lyonu - jen pár metrů vzdálené od vchodu do další mešity ZDE.“ Stavidla iracionální nenávisti a odvety se, jak tristně vidno, opět nebezpečně uvolňují.

0
Vytisknout
5546

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2015