Potřebuje islám humanismus a reformaci?

13. 1. 2015 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

Občas se setkávám s názorem, že islám dnes potřebuje svůj humanismus a reformaci. Bývám z toho dost zmatený, neboť dějiny islámu jsou prostě jiné než dějiny křesťanství, navíc dnes žijeme v globalizovaném světě, v němž tradiční pojetí víry jak u křesťanů tak u muslimů rozežírá konzum. Těžko říci, jak by se zdařila evropská renesance a reformace, kdyby čelila konzumu…. nejspíše by nebyla vůbec zapotřebí, protože by se křesťanství stalo politicky bezvýznamné.

Ještě mnohem problematičtější je ale představa, že by renesance a reformace ústila v nějakou lepší, současnou Evropu. Po renesanci a reformaci přišla přece otřesná třicetiletá válka, asi nejodpornější gejzír náboženské nenávisti, který kdy zdecimoval Evropu a v němž – jako vždy – šlo jen o moc a o majetky. Současná Evropa s rovností žen, právy pracujících, ochranou postižených, Evropa s homosexuálními sňatky a zákony proti rasismu vznikla až po druhé světové válce (ba ještě v 50. letech v Británii byl Turing odsouzen k chemické kastraci za svou homosexualitu), po otřásajícím poznání pravé tváře evropské minulosti, evropského rasismu a machismu v osvětimském zrcadle.

To, v čem jsme údajně o tolik lepší než islámské země, to tu nemáme déle než pár desítek let. A za těch pár desítek let jsme svou touhou po ropě dokázali udělat z pouštní středověké monarchie dolarového bilionáře, který financuje šíření nenávistného, primitivního islámu – to taky nějak nesedí do příběhu o humanismu a reformaci. Žijeme prostě v jiné době, v době, kdy pákistánský vliv na činnost CIA během „operace cyklón“, namířené proti sovětské okupaci Afghánistánu, vedl ke vzniku Tálibánu a al-Kájdy. Problémy takového světa se dají těžko řešit pomocí receptů z Evropy 16. století.

0
Vytisknout
8800

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2015