Má-li Evropa překonat islamistický terorismus, musí bojovat za hodnoty, které považuje za důležité

12. 1. 2015

< Šokující mapa všeobecné chudoby v Evropě

Existuje mapa Evropy, která ukazuje, jak je který region EU bohatý. Žlutá barva označuje chudé regiony, zelená průměrné a purpurová bohaté, které produkují až 125 procent průměrného HDP v EU, píše ekonomický editor Channel Four News Paul Mason.

Výsledek vypadá, jako že kdosi vzal široký štětec namočený do purpurové barvy, začal u Florencie, protáhl ho Alpami, západním Německem a Nizozemí, kolem Dánska mu trochu došla barva, ale pak vybarvil purpurově většinu Skandinávie.

Životní styl těchto purpurových regionů je to, na co Evropa aspirovala, když nejprve přijala společný trh a pak euro. Když projekt eura stále ještě fungoval, očekýávalo se, že kolem tohoto vysoce rozvinutého ústředního bloku bohatých regionů, které překračují hranice států, vznikne paradigma nadnárodní evropské kultury. Víte, lidé s luxusními rodinnými automobily, s regionálním operním divadlem a pravidelnou lyžařskou dovolenou v horách. Konec konců, právě v tomto regionu, od Florencie až po Flémalle, vznikla renesance.

Krize v eurozóně skoncovala s těmito arogantními představami. Ale nynější vlna odporu proti islámskému terorismu nás nutí naléhavě vznést otázku, co je to vlastně ta společná evropská kultura. Politika utahování opasků nakreslila mapou Evropy horizontální čáru, přes níž solidarita neplyne. Nezaměstnanost v Německu tento týden dosáhla rekordního minima 6,5 procent, kdežto nezaměstnanost mladých lidí v Itálii - dokonce i v té purpurové zóně - dosahuje 43 procenta. Takže jestliže vyvraždění redakce časopisu Charlie Hebdo mělo za cíl vyvolat v Evropě kulturní válku, nemohlo to být lépe načasováno.

Jeden účastník velké nedělní demonstrace v Paříži mi sdělil, že navzdory neustále opakovanému mýtu o "jednotě" byly mezi účastníky demonstrace otevřené konflikty mezi sekularistickými levičáky a liberály a populisty z islamofobní pravice. Tito pravicoví islamofobní populisté nadšeně zpívali nejtrapnější verš z Marseillaisy: "Prolévejme krev nečistých!" - což vyvolalo od ostatních demonstrantů hlučné rozhořčení. Atmosféra, sdělil mi svědek, byla "nebezpečná".

Zdrojem nebezpečí je to, že vzhledem k tomu, že je evropský hospodářský projekt v chaosu, samotný pojem sjednocující se, liberální a tolerantní evropské kultury je už ohrožen. Na ulicích Drážďan desetitisíce lidí protestují proti "islamizaci" a v Nizozemí vede v průzkumech veřejného mínění Strana svobody Geerta Wilderse. Pro mnoh lidí, dokonce i v těch bohatých, "purpurových" regionech, se obhajoba evropských hodnot stala otázkou obrany bělošské, maloměšťácké, konzervativní křesťanské kultury - ať se uprchlíci ve Středozemním moři klidně dál topí.

Mainstreamové centristické strany reagovaly po celé Evropě na masakr v redakci Charlie Hebdo téměř jednohlasně: důstojně a uměřeně, zdůrazňují multietickou podstatu společnosti, odmítají masakr spojovat s islámem a s imigrací. Což je dobré, ale stejně jako ostatní politika elit v dnešní Evropě, zdá se to prázdné co do emocí a principu.

Francouzská láska pro agresivní sekularismus a skatologicky urážlivou satiru má v té zemi tradici už od jakobínů, pro něž slova "kněz, šoustat a buzerovat" patřila k základnímu slovnímu vybavení. Je to francouzská tradice, kterou i přátelé Francie těžko chápou. Ale jako kulturní reakce je to reakce silná. Je založena na dvousetleté tradici, v jejímž důsledku vznikly v Paříži za 90 let tři revoluce. Právě tato tradice umožnila Francouzům bojovat proti nacistům a zvítězit nad nimi.

Avšak je to národní tradice. Evropa zůstává, navzdory své ekonomické integraci, koalicí národů s národními kulturami. Ano, vždyť my se doslova vyžíváme v tom, jak se od sebe odlišujeme. Uvědomme si, jak opatrně se mísíme v letních kavárnách u Středozemního moře, na lyžařských svazích, pořád reagujeme přecitlivěle na národní výstřednosti, kultury a posedlost. Takže tím, že zasáhly Evropu, která je kulturně nekoherentní, a nachází se uprostřed hospodářské stagnace, islamistické teroristické skupiny zasáhly svůj cíl přesně.

Nemusíte rozvážet pizzu na mopedu, jak to dělal jeden z bratrů Kouachiových, abyste pochopili, do jak velké míry se bělošští, křesťanští obyvatelé Evropyu nyní navzájem obviňují z hospodářské krize. Anebo jak obrovská frustrace se zaměřuje proti imigrantům. Nebezpečím v Evropě je, že síly kulturního tříštění se spojí se silami hospodářského tříštění. Hospodářská důvěryhodnost politických elit klesá každým měsícem, kdy HPD nebo inflace klesá pod nulu. Ti, kdo už podporovali jedno neúspěšné kolo zahraničních válek v islámských zemích, už nemají chuť si to zopakovat.

Jediná společná kultura, která přežije útoky, které pro Evropu plánuje ISIS a jeho spojenci, musí být založena na dvou zásadách: Zaprvé, na náboženské toleranci a respektu pro práva přistěhovalců podle mezinárodního práva; zadruhé, agresivní prosazování sekularismu, racionalismu a svobod jednotlivce. Liberální střed a evropská levice mají jednu slabost společnou: tolerance je pro ně lehčí než agresivní boj za humanismus a modernitu. Rozklad hospodářského projektu staré levice a nynější rozklad hospodářského projektu politického centra ochromil jejich vůli bojovat za kulturu, v kterouž věří.

Islamistický teror nedokáží porazit jen bezpečnostní a výzvědné služby samotné. Je nutno proti němu bojovat kulturně a ekonomicky. Avšak jediná kulturní reakce, která jej může porazit, musí být taková, která nebude hrát jejich vlastní hru. Ta reakce musí být založena na základních hodnotách evropských demokracií. Tyto základní hodnoty pocházejí z osvícenství a z renesance: jsou sekularistické a humanistické svým jednáním, i když jsou jejich nositeli lidé, kteří jsou zbožnými židy, křesťany i muslimy.

Kde začít? Zlikvidujte městské brlohy, zabraňte šiřitelům náboženské bigotnosti, aby měli přístup k dětem a poskytněte dětem, vychovaným v obskurantistických vírách takové vzdělání, které jim ukáže, že předsudky jejich rodičů jsou chybné. A dejte lidem práci.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10251

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2015