Myšlenky k řešení bezpečnosti v Evropě po ukrajinské krizi

31. 12. 2014

KD│ Řešení mezinárodní situace lze zakládat buď na kompromisech, nebo na představě úplné porážky protistrany. Existují situace, které kompromisům nepřejí, protože vzájemná nedůvěra protistran je příliš hluboká a "ustupování nepříteli" vnímáno jako z principu nepřijatelné. Návrhy komparativního politologa Edwarda W. Walkera na uklidnění bezpečnostní situace v Evropě patří nyní bohužel k nerealistickým pohledům na krizi, jak si je autor dobře vědom. Radikálové na obou stranách je z různých důvodů šmahem odmítnou. A nebude to opravdu proto, že Walker opomenul situaci ve Skandinávii, jež je nyní nedílnou součástí problémů týkajících se evropské bezpečnosti vyvolaných ukrajinskou krizí.

Avšak to patrně není nejdůležitější. Záleží především na faktu, že v principu, v technické rovině, existuje možnost nalézt věcné kompromisní řešení situace - čímž se samozřejmě nemyslí stav, kdy by všechny strany bezpodmínečně přijaly ruské návrhy, jak si to v ČR někteří představují a jak to prosazují - ačkoliv o kompromis není zájem. Převládá ambice vyhrát nad protistranou 15:0. Proto s pravděpodobností hraničící s jistotou nakonec prohrají všichni.

Bylo by pošetilé, kdyby západní vlády pro dohlednou budoucnost počítaly se změnami v postoji Ruska k rozšiřování NATO a dispozici jeho sil, bez ohledu na to, zda Putin zůstane v úřadě. Bylo by za současných okolností stejně pošetilé, kdyby Moskva při snaze zabránit NATO v posilování východního křídla spoléhala na hru s ohněm a zastrašování. Nicméně je na západních a ruských lídrech, aby nebezpečnou a nestabilní vojenskou remízu učinili méně nestabilní a nebezpečnou. Udělat to je v zájmu obou stran a jde také o nejpravděpodobnější cestu vpřed k postupnému zlepšení politických vztahů.

• S ohledem na to je účelem tohoto textu podniknout myšlenkový experiment. Budu předpokládat, že všechny strany nynější konfrontace mezi Ruskem a NATO - tj. všichni současní členové NATO, potenciální členové a Rusko, spolu se všemi evropskými neuznanými či částečně uznanými státy - souhlasí s arbitráží evropské bezpečnostní architektury. A dále budu předpokládat, že tytéž strany mají dobrý úsudek a určí mě za velkého arbitra. Mým úkolem bude navrhnout uspořádání, které v té míře, v níž je to možné, omezí riziko mezistátního konfliktu v Evropě, ale které je také "férové", přinejmenším v tom smyslu, že všechny strany budou muset něco obětovat. V nejširším smyslu bude cílem určitá verze toho, čemu ekonomové říkají "paretovské optimum" - tedy pokud si nepolepší, všechny strany na tom přinejmenším nebudou hůře.

Je bez diskuse, že jde o myšlenkový experiment. Nejsem tak naivní, abych věřil, že kterákoliv část navrhovaných opatření, natož pak všechna, mají šanci se uplatnit. Stejně tak si nemyslím, že jejich uplatnění by bylo snadné. Spíše jde o můj návrh nejméně špatného uspořádání.

Měl bych také objasnit, že nejsem expertem na vojenské otázky, kontrolu zbrojení, zbraňové systémy a tak dále. Pokud bych o tom věděl více, nebo pokud bych čelil novým důkazům či veřejné obhajobě zainteresovaných stran, mohl bych změnit názor, zejména, ale ne výhradně, s ohledem na detaily.

Nicméně domnívám se, že experiment je vhodný, přinejmenším pro mě, takže zde je a postupuje od nejdůležitějších návrhů k těm méně důležitým.

Třicet let formální neutrality pro Bělorusko, Ukrajinu, Moldavsko, Gruzii a Ázerbájdžán. Pěti neutrálním státům by bylo zakázáno podepisovat smlouvy o kolektivní bezpečnosti s jinými státy či zapojovat se do aliancí a na jejich území by se nesměly nacházet cizí jednotky, trvale či na základě "rotace", nebo za účelem cvičení. Každý neutrální stát by směl rozvíjet své bezpečnostní síly, jak to považuje za možné, s pomocí cizích mocností, a směl by provádět vojenská cvičení za svými hranicemi (s vyloučením území jiných neutrálních států). Každý by také mohl vstupovat do jakýchkoliv ekonomických a politických uspořádání s jinými státy nebo multilaterálními organizacemi, včetně EU a Eurasijské unie, za podmínky, že nezahrnují vojenské závazky (mj. participaci na obranných silách EU). Arménie může zůstat součástí Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a Rusko zde smí dále ponechat své vojáky na základě arménského souhlasu, ale ruské síly v Arménii budou zastropovány na současné úrovni.

Trvalé síly odstrašení NATO v Estonsku a Lotyšsku. NATO bude povolena přítomnost trvalých, lehce vyzbrojených (žádné "útočné" zbraně jako tanky nebo sofistikované systémy protivzdušné obrany) pozemních jednotek v Estonsku a Lotyšsku. Smyslem tohoto rozmístění je odstrašení (umístění amerických, německých a britských vojáků tak, že jim v případě útoku hrozí újma), ale bez toho, aby představovalo objektivní vojenskou hrozbu Rusku (tedy jen lehce vyzbrojené síly). Síly NATO by sestávaly ze 750 amerických a 750 německých vojáků v Lotyšsku a 750 amerických a britských vojáků v Estonsku. Letecké hlídkování NATO nad Baltem by mělo základnu v Litvě a smělo by využívat letiště v Estonsku a Lotyšsku, avšak bylo by omezeno na 12 rotujících stíhaček NATO. Každý pobaltský stát by směl budovat své obranné síly, jak uzná za vhodné, v rámci možných omezení dle revidované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Zákaz trvalých základen NATO ve státech, které vstoupily do NATO po roce 1991, kromě Estonska a Lotyšska. Za předpokladu, že by Rusko souhlasilo se zbytkem tohoto nařízení, NATO bude zakázáno budovat trvalé základny pro zahraniční jednotky ve státech, které do něj vstoupily po roce 1991 (s výjimkou pobaltských států, jak je uvedeno výše). Každý členský stát NATO včetně Polska, Rumunska a Bulharska by směl budovat své obranné kapacity s pomocí dalších členských států NATO. NATO smí vyslat jednotky do těchto států na základě rotace a předběžně zde rozmístit vybavení, včetně obrněných vozidel. Nicméně toto rozmístění, stejně jako obranné síly zemí východního křídla NATO, by podléhalo omezením v rámci revidované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách.

Sedmileté moratorium na systémy protiraketové obrany v Evropě. Všem státům NATO a Rusku bude na sedm let zakázáno rozmisťovat v Evropě systémy protiraketové obrany. Mezitím se zapojí do jednání o celoevropské smlouvě o protiraketové obraně.

Smlouva o jaderných raketách středního a kratšího doletu zůstane v platnosti dalších sedm let. Signatáři smlouvy ji budou sedm let dodržovat a zapojí se do jednání revidujících smlouvu, pokud to budou považovat za potřebné. Předloží také svá tvrzení o porušování smlouvy separátnímu arbitrovi.

Obnovení adaptované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě s revizemi. Dispozice jednotek a opatření posilující důvěru z nyní suspendované adaptované smlouvy budou dodržovány s modifikacemi ohledně genuinních obranných potřeb Ruska (opět by byl pověřen separátní arbitr posuzující odůvodněné dispozice ruských jednotek). Navíc tato smlouva (či snad separátní smlouva) omezí rozmístění střel s plochou dráhou letu a raket krátkého doletu v Kaliningradské oblasti, na Krymu, v Polsku a dalších zemích východního křídla NATO - tj. ruských systémů Iskander na Krymu a v Kaliningradské oblasti a amerických střel JASSM pro polské letouny F-16.

Sevastopol bude uznán za součást Ruska s omezeními ohledně dispozice ruských sil. Sevastopol bude uznán za součást suverénního ruského území. Rusko nicméně omezí dispozici svých sil v regionu na úroveň stanovenou v Charkovském paktu z roku 2010 uzavřeném mezi Ruskem a Ukrajinou, která prodloužila ruská práva na základnu v Sevastopolu o 25 let. NATO naproti tomu bude dodržovat omezení pro námořní plavidla nepobřežních států v Černém moři stanovená Úmluvou z Montreux, zatímco počet rumunských a bulharských námořních plavidel bude zmrazen na úrovni těch, která jsou ve službě či stavěna k 1. lednu 2015.

Krym bude uznán za nezávislý, s omezeními ohledně dispozice ruských jednotek. Krym bude uznán za nezávislý a bude mít právo vstoupit do vojenské aliance s Ruskem, ať už bilaterálně nebo prostřednictvím CSTO, jak on a Rusko uznají za vhodné. Jednotky Ruska a jeho spojenců na Krymu budou omezeny na 3 000 lehce vyzbrojených pozemních vojáků plus 12 stíhaček (tedy ekvivalent sil NATO v Pobaltí). Ty by byly návdavkem k námořním a výsadkovým jednotkám v Sevastopolu. Opět je účelem těchto sil odstrašení, zatímco je omezena hrozba ofenzivních operací ruských sil proti Ukrajině nebo jiným pobřežním státům kolem Černého moře.

Region nyní kontrolovaný donbaskými separatisty bude uznán za součást Ruska. Mým názorem je, že pro Ukrajinu jako celek, stejně jako pro obyvatele samozvaných republik, bude v tuto chvíli mnohem lepší, pokud se oblast nyní kontrolovaná separatisty stane součástí Ruska. Navíc je nepraktické myslet si, že separatisté někdy budou souhlasit nebo dovolí obnovit kontrolu Kyjeva nad tímto územím. Bylo prolito příliš mnoho krve a pokus dosáhnout zmíněného by již tak obtížnou cestu Ukrajiny do "Evropy" ještě dále zkomplikoval. Kromě toho náklady na obnovu zničené ekonomiky regionu by měly padnout na Rusko, ne na Ukrajinu nebo mezinárodní společenství. Za účelem anexe by byl jmenován arbitr, který by rozhodl o detailech ohledně oddělení jednotek a vymezení hranic. Jakmile by došlo k dohodě o hranicích a byla provedena separace jednotek, k monitorování nových hranic by byla vyslána mise OBSE.

Podněstří bude uznáno za nezávislé s omezením ohledně dispozice ruských sil. Rusku bude povoleno na základě souhlasu Podněstří nadále zde držet 1 500 vojáků vyzbrojených tak jako nyní. Pokud a dokud se Moldavsko a Podněstří nedohodnou na alternativním uspořádání, zůstanou na místě nynější Společná kontrolní komise hlídkující v nárazníkové zóně a monitorovací mise OBSE. Ukrajina a Moldavsko přijmou stejný celní režim pro nezávislé Podněstří, jaký mají navzájem mezi sebou.

Abcházie bude uznána za nezávislou, bez okresu Gali a s omezeními ohledně dispozice ruských sil. Abcházie bude uznána za nezávislou, ale vrátí jižní okres Gali (většinou obydlený etnickými Gruzínci) pod suverénní vládu Gruzie. Novou hranici bude monitorovat mise OBSE, pokud se Abcházie a Gruzie nedohodnou, že to již není třeba. Tak jako na Krymu Rusko a jeho spojenci zde budou moci se souhlasem Abcházie rozmístit 3 000 lehce vyzbrojených vojáků plus 12 stíhaček, opět za účelem odstrašení. EU a USA budou spolufinancovat repatriační program OBSE pro občany Gruzie vracející se do Gali.

Jižní Osetie se vrátí pod gruzínskou vládu, všechny ruské jednotky se z regiony stáhnou a Jihoosetincům, kteří budou chtít emigrovat, bude vyplaceno odškodné....

Náhorní Karabach bude uznán za nezávislý a "okupované okresy" vráceny pod ázerbájdžánskou kontrolu, s úpravou hranic, pozemním spojením do Arménie a omezeními ohledně dispozic arménských a ruských jednotek...

Kosovo bude uznáno za nezávislé, s územními ústupky Srbsku...

Jistě, některá z těchto opatření představují vážný problém ohledně morálního hazardu. Zejména v tom ohledu, že separatisté kdekoliv mohou být povzbuzeni, aby se chopili zbraní, protože mezinárodní společenství by uznalo změny hranic dosažené silou zbraní. Nicméně experiment předpokládá, že všechny strany souhlasí s arbitráží, což znamená, že všechny strany budou zavázány dohodnout se na změnách hranic, což je princip, který mezinárodní společenství tradičně akceptovalo a nepředstavuje žádný zvláštní problém v rámci mezinárodního práva.

V každém případě jsem přesvědčen, že tyto návrhy splňují standard paretovské optimality - všechny strany na tom budou lépe, nebo alespoň ne hůře. To zejména platí, pokud si uvědomíte, že alternativou je dlouhá, velmi drahá a potenciálně katastrofická vojenská hra na kuře mezi NATO a Ruskem.

Měl bych skončit závěrem, že každé z těchto opatření by u některých vyprovokovalo rozhořčení. Ale k tomu by došlo nehledě na to, co se dál stane.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5118

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2015