Byli u jesliček tři králové?

2. 1. 2015 / Miloš Dokulil

Tradice je tradice, že? Dokonce ten třetí vzadu mohl být kupodivu černoch (i když v USA bývají kolem barvy pletí pořád nějaké problémy).

Traduje se to tak. Šlo přece o krále. A byli tři. U jesliček. V Betlémě. Když se narodil Ježíšek...

Kupodivu dokumentární realita je od tohoto zlidovělého pojetí nemálo odlišná. Nemyslím tím okamžitě nějak doložitelnou historii celého tohoto příběhu. Jen na tu biblickou traktaci bych se chtěl odvolat. S tím rizikem, že generacemi vzájemně sdílená tradice onoho dávného dění se s tou textovou nemusí shodovat. Kupodivu.

Především bychom měli asi uvážit, že jednotliví autoři evangelií, když ty výchozí texty k ježíšovskému odkazu psali, cítili, že mají před sebou zcela jiné zadání, než jaké těm textům někdy připisovali jejich pozdější dědicové. Evangelisté asi především chtěli nějak naznačit, čím a jak možná ta naděje v Krista jako Spasitele mohla mít své pozemské předpolí. Takže v první řadě možná toužili vypsat něco o té své vlastní víře v poselství spásy. Nemysleli si snad, že by měli – či snad museli – psát něco přímo historického. Co, a jak se vskutku stalo (jak se zpívá v jedné české koledě).

Navíc bychom museli zvažovat, kolik jen času uběhlo od některých událostí, které byly posléze některými těmi texty zahrnuty. Kolem roku 70 našeho letopočtu, kdy začaly vznikat první evangelijní texty, mohlo již uplynout tři čtvrtiny století od doby pravděpodobného Ježíšova narození. V oné době, jsoucí již ve třetí třetině století, ani některé údaje o Héródovi Velikém, ještě žijícím a panujícím poslední léta své vlády kolem počátku pozdějšího křesťanského kalendáře, nebyly vůbec přijatelně (nebo spíše spolehlivě) evidovány. Marek, považovaný od 19 století za nejstarší evangelijní zdroj, vůbec nic o Ježíšově narození nepíše. Matouš sice již Ježíšovým narozením svůj evangelijní příběh zahajuje, ale ve zcela odlišných souvislostech než později píšící Lukáš.

Právě v Matoušově podání se objevili zvláštní „mudrcové od východu“ (Mt 2:1), kteří se v Jeruzalémě pídili po zrovna narozeném králi Židů. Sám Héródés získal informace o místě Ježíšova narození teprve od „velekněží a zákoníků“, kteří měli mít o tom povědomost podle proroka Micheáše (Mi 5:2; cit. Mt 2:5). Hvězda nato pak ty mudrce spolehlivě dovedla až do Betléma. Podle počtu darů novorozenému Ježíšovi lze odhadnout, že ti mudrcové byli tři (Mt 2:11). O královském majestátu těch „mudrců“ evangelium nehovoří. Lukáš, který jako druhý (a poslední) z evangelistů líčí čas Ježíšova narození, má pro jeho zarámování zcela odlišnou jak režii, tak vyústění. Právě podle Lukášovy verze příběhu máme pro kompars našich jesliček pastýře a ovečky. Ale žádné korunované nebo moudrostí obdařené hlavy!

„Tří králů“ by mělo tudíž být pojmenování, které onomu 6. lednu bylo přiřčeno – už z evangelijních textových důvodů – nepatřičně. (Církevně a římskokatolicky by mohl obstát jedině název „Zjevení Páně“, i když nemusí být hned jasné, jak a čím adekvátně by se tak stalo. Autentická svědectví z předpokládané doby, kdy se Ježíš narodil, žádná uchována nemáme.)

Takže jenom „Na Tři krále o krok dále?“...

0
Vytisknout
3257

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2015