Země pod kontrolou

30. 12. 2014 / Jan Mrskoš

Tak se jmenuje německý dokumentární film vysílaný v těchto dnech na německých televizních kanálech a je překvapením pro mnohé: o odposlouchávání a sledování v Německu, nejenom v tom bývalém západním (NSR), ale i v současném sjednoceném.

Začíná se na vrchu Teufelsberg v území bývalého západního Berlína, kopec uměle navýšený sutinami města, dováženými sem po skončení války. Historik Josef Foschepoth, který se zabývá historií odposlouchávání a sledování v Německu, je zde na prohlídce uzavřeného opuštěného území se zchátralými budovami a radarovými kopulemi. Radar zde ale nikdy nebyl, pod kopulí byly umístěny citlivé naslouchací antény. Až do roku 1992 zde působilo nepřetržitě ve třech směnách 1.500 pracovníků americké a britské rozvědky za účelem odposlouchávání. Historik objevil tajné dokumenty, které dokazují, že po uznání suverenity Spolkové Republice Německo v 50. letech, tehdejší kancléř Konrad Adenauer bez vědomí parlamentu (Bundestag) uzavřel se Spojenci (USA a Velká Británie) dohodu, která jim umožňovala provádět neomezené odposlouchávání a sledování (Überwachung).

Podle odhadu historika bylo v NSR až do roku 1968 na 300 milionů dopisů otevřeno. Jako důvod zpožděných zásilek se vždy poukazovalo na potíže způsobené poštou východního Německa cestou do Západního Berlína. Veřejně, v televizních novinách, se zdůrazňovaly průtahy nejen technické, ale jaksi politické. Jen málo zasvěcených vědělo, že na každém větším poštovním úřadě západního Německa dopisy procházely speciálními odděleními, kde se podezřelé zásilky vyřazovaly, dokonce už i při cestě vlakem. Kontrolovala se korespondence mezi dvěma německými státy a zároveň se vyhrazovala možnost pro účast Spojenců (USA a UK).

Kromě poštovních a celních orgánů byly do cenzury zapojeny i armádní složky Bundeswehru. Thomas Mielke, byl v té době jedním z mladých vojáků odvelených k této činnosti. Popisuje, jak jim byly předány pytle s tisíci zásilek, dopisy většinou privátního charakteru, které ovšem po otevření se k adresátu už nikdy nedostaly. Nebylo záhodno, aby se dostalo do povědomí obyvatelstva, že dopis byl někým otevřen. Poznamenává: „Veškerou kontrolu nad námi měli Spojenci, my jsme dělali vše dle jejich příkazů“.

V roce 1968 mělo dojít k dosažení úplné suverenity, veškeré dosavadní úmluvy o sledování, odposlouchávání ze strany Spojenců měly být teď zrušeny. Claus Arndt, tehdy člen parlamentu a místopředseda zvláštního výboru pro kontrolu špionování poznamenává, že Spojenci prohlásili, že budou souhlasit jen v případě, že bude vytvořen nový německý zákon, který umožní německým orgánům i nadále toto špionování. Za tímto účelem byl vydán nový zákon G10. Nicméně i kromě tohoto zákona došlo k dalším tajným úmluvám, jejichž existence byly v následujících letech mnohokrát vládou popřeny. Historik Josef Foschepoth se dostal až v roce 2013 ke kopiím těchto tajných dohod z roku 1968. Ty zajišťovaly Spojencům veškerý přístup k materiálům německých tajných služeb a navíc jim umožňovaly tyto činnosti si sami provádět bez účasti německých složek. A tímto tedy se v roce 1968 tato sledovací činnost nejenom nezmenšila, ale naopak se zmnohonásobila.

Film se podrobně zabývá fakty zjištěnými o odposlouchávání a sledování občanů sjednoceného Německa i nadále v tomto století, za silné účasti t.zv. „Spojenců“ (Alliierten), jak jsou v Německu oficiálně nazývány orgány armád USA a UK. V roce 2001 se k veřejnosti dostává povědomost o tajném odposlouchávacím programu Eschelon, který je umístěn na území Německa. Otevřená debata a požadavky o vysvětlení jsou ale zakrátko utlumeny, pět dnů po zveřejnění faktů dochází k událostem 9/11, nová bezpečnostní opatření po 11.září na sebe nenechají dlouho čekat.

Gerhart Baum, spolkový ministr vnitra 1978 – 1982 má na svých dveřích nálepku s obrázkem bezpečnostní kamery, z níž padá bomba a nápis „Sledování ohrožuje vaši demokracii“. Zasazuje se dnes úspěšně i u ústavního soudu o potlačování sledovacích činností a proti uchovávání záznamových složek. Poznamenává: „Otázka je, jak silná je demokracie. To je velmi vážná otázka. Za jistých okolností, třeba tehdy v době RAF terorismu (70.léta) bylo 60% dotázaných občanů pro zavedení trestu smrti. Z toho vyplývá, že aby se pak i nadále dodržovaly principy lidských práv a svobody, k tomu je zapotřebí se zasadit opravdu odvážnou skupinou obyvatelstva.“

Bodo Ramelow – v těchto dnech za Stranu Zelených nově zvolený předseda vlády Türingen (po pádu zdi první socialistický v Německu) - líčí své 30leté sledování tajnou službou spolkové vlády. To bylo až vloni ústavním soudem uznáno jako protiprávní.

Hans-Christian Stroebele, člen německého parlamentu za Stranu Zelených, činný ve vládním výboru zabývajícím se otázkami sledování obyvatelstva, říká: „To je opravdu neskutečné, že to, co Orwell ve svém románu 1984 si vymyslel o totální kontrole obyvatelstva, se stává dnes skutečností. Že veškerá komunikace mezi lidmi – a to je to nejdůležitější pro lidstvo – je možno dopodrobna kontrolovat. Německo by mohlo být plně suverénní, bohužel ale ani kancléřka Merkelová, ani nikdo jiný ze spolkové vlády se neodváží položit otázky na USA, to je devótní a zcela nepochopitelný vztah k USA“.

A tento poslanec to byl, kdo měl možnost se setkat s Edwardem Snowdenem, bývalým spolupracovníkem americké odposlouchávací centrály NSA. Na tiskové konferenci před žurnalisty z celého světa požaduje, aby německá vláda udělila Snowdenovi politický asyl, aby bylo umožněno parlamentnímu výboru od něj získat informace, jak vlastně dochází k odposlouchávání německé vlády. Při zasedání Bundestagu se ptá: “Paní kancléřko, mám jednu otázku na vás (oživení v sále). Jestlipak jste někdy pomyslela se Edwardovi Snowdenovi poděkovat? Přece jen je to, že jen díky jemu a jeho odvážnému odhalení můžete být vděčná, že váš mobil dneska, pravděpodobně, není odposloucháván“.

Film v délce 45 minut byl natočen veřejnoprávními společnostmi ZDF (2. německá televize) a 3SAT (společenství německých, rakouských a švýcarských televizí) a je vysílán do světa na Deutsche Welle také v anglickém znění (Guarding the Guardian). Záznam pořadu v němčině je ZDE

0
Vytisknout
3458

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2014