Za demokracii jsme opojeni sametem bohužel necinkali

6. 2. 2014 / František Štván

O tom jsem přesvědčen, pokud skutečným významem tohoto slova není dělaní z většiny lidu hlupáky, namísto nám vnucovaného, že demokracie je vládou lidu. Nepochybně mám pravdu, neboť jak by mohl vládnout lid, když si ve své drtivé většině přeje, aby nebyly války, hlad, bezdomovci, lidé bez práce, klérem zneužívané děti, dostupná špičková léčba jen pro bohaté a ústavní činitele, korupce, rasismus a xenofobie, horním deseti tisícům naslouchající justice a policie, a přesto všechno to mnou, zdaleka ne všechno vyjmenované zlo co lidé nechtějí, vítězí nad pravdou a láskou.

Stačí se podívat na priority současné vlády a poslanecké většiny, kterou má v Parlamentu České republiky. Na prvním místě je starost o to, které koryto dostane Červíček či Lessy, kdo z kamarádu bude náměstkem toho či onoho ministerstva, kdo má jmenovat profesory, kdo z papalášů pojede oficiálně(za naše peníze)podpořit olympioniky a jestli opět za nehorázné miliardy pronajmou stíhačky. O to vše se vede litý politický boj a obyčejným lidem jsou dávány časově neohraničené sliby(chyby) o reformě sociální oblasti či přijetí zákonů a opatření, které státu už zítra zajistí dostatek peněz, aby zde ráj to napohled nebyl jen pro úzkou skupinu vyvolených. A právě tato smutná realita mne vede k přesvědčení, které se odráží v titulku mého povzdychnutí.

0
Vytisknout
3230

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2014