POZNÁMKA NA OKRAJ:

O hezkých absurdních slovech, neboli Svoboda nejčastěji není levicová

5. 2. 2014 / Uwe Ladwig

Když jse pročetl článek Marka Adama s titulem Svoboda je vždycky levicová a v něm výrok prý Václava Bělohradského "liberalismus je vždy levicový", tak jsem se ani moc nedivil, ačkoli z denního života mám úplně jiný pojem. Ovšem ale i v tomto případě jde o to, co človek vlastně subjektivně rozumí použitými výrazy.

V českém vydání Wikipedie se lze dočíst, že "V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky "Liberté, égalité, fraternité" (Svoboda, rovnost, bratrství). S tím se dá souhlasit, na co se ale často zapomíná je, že základem levicového myšlení jsou všechny tři konstrukty dohromady, a to nezávisle na tom, jak zní detailni definice všech tří.

Pojem "svoboda" sám je málo vypovídající konstrukt, protože jde o to, od čeho svobodně a k čemu. A že lidé, kteří básní o svobodě, často vůbec nejsou ani špetku levicoví, je hned jasné, když si vzpomenete na větu Rosy Luxemburgové: "Svoboda je vždy svobodou jinak smýšlejícího". Tihle nelevicoví přece nejčastěji nemyslí na druhé, ale sami na sebe.

Že ale i možná dříve i levicoví autoři nezůstanou často celý život levicovými, ačkoli si to často sami o sobě myslí proto se tím dále chlubí, to by mělo být i jinak neseznámeným pochopitelné, když si připomenou požadavek Lva Davidoviče Trockého ohledně "permanentní revoluce". Měl v tom ovšem pravdu, protože být levicovým znamená nepřestat se o zlepšení života lidu a nezměnit se v konzervativního rudého fašistu, jak se to stalo zdaleka nejen Stalinovi.

A citovat jen tak, že "liberalismus je vždy levicový" to je opravdovy gól v době neoliberálních ideologů podporujících finanční oligarchy. Právě oni stále mluví o svobodě a liberalitě, na rozdíl od levice ale už méně o rovnosti a vlastně nikdy o bratrství. Pro některé z těchto neoliberálů svoboda existuje, když si každý může dělat, co chce, a když se přitom někdo stane obětí druhých, má smůlu.

Kdyby existovalo něco jako uváděná "autentická levice", musela by se podle mne hlásit k základům Francouzské revoluce, a to ve formě permanentního zlepšování společného života lidí a s uznáním svobody jinak smýšlejícich. I křesťansko-sociální a sociálně-demokratičtí politikové často hovoří o svobodě a liberalismu, to ale nestačí na to, aby byli levicoví. Nebo si i Vy s Adamem myslíte, že "autentická levice" symbolizuje jakýsi průsečík křesťansko-sociálních, sociálně-demokratických a liberálních idejí?

0
Vytisknout
4615

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2014