Emocionální mrzáci

6. 2. 2014 / Petr Hartman

Jistě se Vám už také stalo, že jste si všimli neadekvátní emocionální reakce u svých známých, kolegů nebo blízkých. Nemyslím přehnané nebo manické, ale právě spíše nedostačující.

Prošel jsem psychologickým výcvikem v rámci školy, kterou jsem studoval ve formě terapeutické skupiny a alespoň dle hodnocení vím, že jsem vcelku "normální jedinec" - idealista. Abych to dokreslil, tak Vladkovy reakce ve vile byly už za mojí opačnou hranicí. Přesto nebo právě proto mě emoční projevy mnohých lidí děsí svojí otupělostí až cynismem. "Žijeme ve zlém světě." říkají. "Nemůžeš brát všechno tak vážně!"

A není ten svět zlý právě proto, že už nic, pokud se to netýká nás samotných, nebereme vážně?! Že jsme na zlo rezignovali? Klidně sledujeme odpolední kriminální seriály, kde se lidé běžně mučí, střílí, upalují v soláriích a po zhlédnutí takové hrůzy zabrbláme, že v té televizi nic nedávají.

Asi není divu. My jsme se rozplývali nad Jů a Hele, kdežto dnešní děti si jako rozcvičku dají Kobru 11. A jejich rodiče, nejspíš aby drželi krok, hrstku antidepresiv, preventivně dva brufeny, kdyby se náhodou po pár krabicích vína ohlásila migréna.

Bohužel si neuvědomují, že tím zabíjí jen schopnost vcítění, empatie -- mnohdy cíleně. Frustrace, sebelítost, zlost a agrese bohužel většinou přetrvají. Jsem asi blázen, protože je mi těch emocionálních mrzáků vlastně líto, přestože svým buranstvím ubližují celé společnosti.

0
Vytisknout
5790

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2014