Biľak byl bezpochyby vlastizrádce, neví však pražská kavárna, co je noblesa?

7. 2. 2014 / Jan Čulík

Trestní zákon č. 140/1961 Sb. z roku 1961 v § 91 doslova říká: "Československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti."

Vasil Biľak se dopustil vlastizrady, neboť ve spojení s cizí mocí plánoval svržení legálních představitelů tehdejší čs. republiky. To co udělal bylo příliš dokonce i na Husáka a i Sověti chápali, že dlouhodobě s ním nemohou spolupracovat, protože je příliš zkompromitován, napsal právem Karel Dolejší.

O tom není sporu, přesto mě zaráží způsob, jímž např. Jiří Peňás píše o zemřelém Biľakovi na serveru lidovky.cz:

Mužík s tváří gangstera a poloprimitivní intrikán

"V čele té země stála nikým nevolená a nikým kontrolovaná směska prospěchářů, kariéristů, dogmatiků, polokriminálních zrádců, cyniků a hochštaplerů; lidé morálně i intelektuálně podřadní, jako Biľak, lidé, kteří by v žádné normální svobodné zemi neměli šanci uspět. V té naší zemi však na dvacet let ano. Dosud je to na ní znát."

Zdroj: ZDE

Peňás se v textu přiznává, že kvůli tomu, kdo v osmdesátých letech vládl Československu, svou zemi téměř nenáviděl a raději fandil Němcům...

Nehraničí tahle bezbřehá, čtvrt století trvající zuřivá nenávist už s patologií? Je skutečně nemožné zhodnotit v nekrologu Biľakovu kontroverzní osobnost bez emocí a s odstupem? Z čeho pramení tohle šílené emocionální nasazení?

Vyvstane, jak je posedlost pražské kavárny komunismem čtvrt století po jeho pádu patologická, když si uvědomíme, jak směšné by bylo, kdyby se čtvrt století po rozkladu Rakouska-Uherska ještě v tisku nenávistně honili exponenti rakouského režimu a milovníci císaře pána - bylo by to v roce 1943! - kdy, uznejme, měli Češi už tak trochu jiné starosti, nebo kdyby tisk nenávistně pronásledoval kolaboranty s nacismem ještě čtvrt století po konci druhé světové války, tedy v roce 1970 - kdy měli Češi taky už tak trochu jiné starosti.

Nelze než trpělivě opakovat, že zuřivá emocionální posedlost bojem proti režimu, který skončil před čtvrt stoletím, brání dnešní České republice ve vyřešení závažných problémů dneška, protože namísto jejich řešení se pořád diskutuje o komunismu.

Dále bych rád upozornil na to, že dosavadní "svobodné a demokratické" vlády postkomunistické České republiky byly tak strašné, že si velká část dnešního českého obyvatelstva myslí, že husákovská éra, tehdejší politikové i režim byli slušnější než poměry dneska. O tom by měl pan Peňás spíš psát, co s tím... Je to přece strašná vizitka pro dnešní politiky i novináře...

0
Vytisknout
12552

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2014