Poslušně hlásím, že jsem vopravdu nic neviděl a neslyšel!

6. 2. 2014 / Jiří Baťa

Tak nějak asi bude vypadat hlášení o šetření případu zadržení pachatele loupeže, protože nic víc asi policisté nebudou vidět, slyšet, zjišťovat. Taky proč, když nějaké jejich svědectví z místa činu bude soud považovat za nevěrohodné, nepoužitelné. Verdikt Nejvyššího soudu v tomto duchu je zcela nepochopitelný a staví policisty, vyšetřující nějaký trestný čin, do role nekompetentního přihlížejícího. Paradoxně výpověď náhodného "čumila" bude mít větší cenu než výpověď a svědectví policistů.

K tomu však prosím vizte tuto opravu od Jakuba Tatouška ZDE

Pokud jsou rozhodnutí, prohlášení nebo názory Nejvyššího soudu relevantní a racionální, přispějí-li ku prospěchu rozhodování o vině a trestu, nic proti tomu, ale verdikt, který dnes s  nevolí hýbe s každým policistou (a nejen s ním) je opravdu, ale opravdu hodně mimo mísu.

Snad ani nemá smysl zdůrazňovat, jak těžce je postižena práce policistů, jak je tím dehonestováno jejich úsilí a výsledky, kolik hodin poctivé práce přichází nazmar. Že to stojí také nějaké peníze, ani nezmiňuji. Je opravdu rozhodnutí NS podloženo faktickým, relevantním odůvodněním, nebo je to zase jen nějaká zbytnělá potřeba nějak se zviditelnit, byť je to na úkor práce a činnosti Policie ČR? Jakkoliv se rozhodnutí NS může jevit nepodstatné, opak je pravda. Takové rozhodnutí a jeho následky určitě nepodnítí větší úsilí policie, resp. výkonných policistů při jejich nelehké práci, jak je z jejich (i veřejnosti) ohlasů patrné.

Pomáhat a chránit! Toto motto práce policie vezme za své, protože pomáhat a chránit jen proto, aby soud neuznal jejich svědectví v  případě, že pomáhají a chrání napadené, postižené, poškozené, jim za to stát nebude. Nemluvě o tom, že pomáhat a chránit není pomoci mouše topící se ve sklenici vody, nebo někoho chránit před nepřízní počasí. Pomáhat a chránit znamená mnohdy riskovat zranění, dát všanc své zdraví, život. Podstoupí-li policista při zákroku nebo zásahu taková rizika, aby nakonec zjistil, že to co provedl a zdokumentoval je k ničemu, že se namáhal a riskoval zbytečně, odradí nejednoho policistu od dobré a potřebné věci někomu pomáhat a chránit jej. To má být cíl rozhodnutí NS?

Doporučoval bych pánům soudcům a paním soudkyním, kteří se na rozhodnutí NS podílejí, aby se vžili do situace policistů při výkonu jejich služby, ještě lépe do situace, kdy zakročují proti člověku nebo lidem, páchající trestnou činnost. Aby si uvědomili, co to všechno obnáší, než se potom takový případ dostane k soudu, kde si potom policisté vyslechnou, že jejich svědectví je nepoužitelné.

Říká se, že "chytrému napověz, hloupého kopni" a aniž bych tím chtěl někoho urazit, měli by se na NS tímto verdiktem (a příslovím) vážně zabývat. Ne jenom proto, že jak již zmíněno, to postihuje policisty a zpochybňuje jejich práci a výsledky, ale takové rozhodnutí se jeví jako stranění obžalovaným, případně vinným. Dospěje-li soud k závěru, že svědecké výpovědi policistů jsou irelevantní a nepoužitelné, tím dává větší šanci stíhaným osobám. Což se na druhé straně projeví zase v opačném gardu, že je tím poškozena strana postiženého. Nepochopím, jak páni soudci a paní soudkyně dříve, než nějaké takové rozhodnutí vydají, nezváží důsledky svého rozhodnutí. Chápu, že k tomu mohou mít nějaké důvody, pohnutky, opodstatnění, ale proboha, to lze přece řešit jinak! Nejsem právník, ale jisté zkušenosti a vědomosti mám abych věděl, že pokud jsou důkazy nedostačující nebo pochybné a nepřesvědčivé, má být přihlíženo ve prospěch obviněného, event. obviněného. Nemyslím však, že tímto rozhodnutím NS by měly být relevantní důvody, proč neakceptovat svědecké výpovědi samotných policistů. Důkazy buďto jsou nebo nejsou dostačující a přesvědčivé. Pokud ne, potom má soud právo (resp. povinnost) žádat policejního vyšetřovatele o doplnění, upřesnění apod., ale určitě ne považovat takové důkazy (ve formě přímého a osobního svědectví policistů) za jednoznačně nepoužitelné. Krok, který svým verdiktem učinil NS, je totiž nejen světovou raritou, ale tím, že policistům upírá věrohodnost jejich svědectví, staví práci policistů úplně na hlavu a paralyzuje jejich vyšetřovací činnost. Ne nadarmo se říká "u nás v Kocourkově"! V době, kdy má trestná činnost stoupající tendenci a v situaci, kdy se po policii žádá nemožné, tj. zvýšení úsilí jak v prevenci, tak při šetření a vyšetřování trestné činnosti, v době, kdy Policie ČR stále nemá potřebné stavy, je takové "bohorovné" rozhodnutí NS opravdu na pováženou. Domnívám se, že to sami policisté nevyřeší, ale myslím, že by se tím měla co nejdříve zabývat ministryně spravedlnosti, potažmo vláda a Parlament ČR. Verdikt Nejvyššího soudu je ve svých  následcích a dopadech na práci Policie ČR je neuvážený a více než nesprávný.

0
Vytisknout
4269

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2014