Ruský protihomosexuální zákon je nesprávný - ale špatná je i některá kritika ze Západu

8. 2. 2014

Zuřivá kontroverze ohledně nechvalně známého protihomosexuálního zákona Kremlu před zahájením Olympijských her v Soči vyvolala vlnu útoků na Rusko, která je nejen neférová, ale také kontraproduktivní, píše v deníku Guardian velmi rozumně Marc Bennetts.

Mlhavě formulovaný zákon, který Vladimír Putin schválil loni v létě, zakazuje propagaci homosexuality u dětí. Je to zbytečný, neohrabaně vypracovaný zákon, který se v mnoha ohledech podobá "klauzuli č. 28", zakazující propagaci homosexuality v britských školách, zákon, který v Británii zavedla Margaret Thatcherová, a jeho účelem je čistě podpořit podporu pro Putina v nejkonzervativnějších částech Ruska. Tento zákon také vyvolal radikální zvýšení násilí proti homosexuálům, které jsou terčem celosvětových protestů na podporu homosexuální a lesbické komunity v Rusku, a který byl tématem drastického dokumentárního filmu v pořadu Dispatches na Channel Four.

Avšak i když mají západní odpůrci kremelského zákona možná vznešené úmysly, jejich kritika je často hysterická a pokrytecká. Odsuzování Ruska se často blíží hate speech, jako když se Hugh Laurie (představitel dr. House) nedávno vyjádřil, že Rusové nemají naprosto nic co nabídnout světu. Laurieho výkřik však byl ještě mírný v porovnání s výroky Stephena Frye a Jaye Lenoa, kteří kremelský zákon přirovnali k nacistickému pronásledování židů.

Nemám v úmyslu hájit Putina ani nenávistné protihomosexuální výroky ruských politiků a celebrit. Život pro homosexuály a lesbičky je v Rusku často hluboce nepříjemný a podporu mezinárodního společenství si zaslouží. Ale je nutno zachovat si smysl pro proporce, zejména pokud si kritikové chtějí uchovat svou morální nadřazenost. Jinak totiž budou hrát přímo do rukou sdělovacích prostředků, které provozuje Kreml, a jejichž hlavním cílem je v poslední době stále více škodolibě poukazovat na případy západní nedůslednosti. Nový ruský zákon proti homosexuálům v žádném případě není, jak tvrdí někteří američtí homosexuální aktivisté, "jedním z nejdrakoničtějších protihomosexuálních zákonů na této planetě."

Uprostřed celé hysterie je lehké přehlédnout některá prostá fakta. Na rozdíl od více než ve 40 členských zemích Britského společenství národů a od více než v 70 zemích celosvětově, není homosexualita v Rusku zákonem zakázána. Za posledního půl roku, co ruský protihomosexuální zákon platí, bylo pokutováno za "homosexuální propagandu" v Rusku méně než 10 lidí. Ani jeden člověk nebyl uvězněn. Ruská policie nemá pravomoc zavřít osoby, které podezřívají z homosexuality, jak to chybně napsal deník New York Times. Kdyby tomu tak bylo, jak by bylo možné, že v Moskvě a v jiných velkých městech normálně fungují kluby pro homosexuály.

A není ani pravda, jak tvrdí Stephen Fry, že jsou v Rusku homosexuálové "ubíjeni k smrti, zatímco policie stojí v nečinnosti". Jak to, že policie ve Volgogradu loni zatkla a obžalovala tři muži za vraždu, jejímž motivem byla podle ruských vyšetřovatelů homofobní nenávist? Jak to, že byli muži, kteří tento měsíc na východě Ruska spáchali brutální homofobní vraždu odsouzeni k vězení v trestní kolonii? Jak to, že násilník, který zaútočil na homosexuálního aktivistu za to, že rozvinul duhovou vlajku během štafetového běhu s olympijskou pochodní byl odsouzen k nuceným pracím? Ruské úřady by jistě měly být daleko ostražitější při trestání zločinů motivovaných nenávistí, ale výše uvedené případy jsou sotva charakteristikou státního teroru proti homosexuálům.

Kdyby Putin skutečně vedl válku proti ruským homosexuálům, následoval by příkladu Nigérie, která právě zavedla nový zákon, který trestá homosexuály vězněním až na dobu 14 let. Anebo příkladu Indie, která nedávno obnovila zákaz homosexuálního pohlavního styku, který tam platil v koloniální éře. Pokud by chtěl být Putin zvlášť tvrdý, samozřejmě, následoval by příkladu Saúdské Arábie, kde se homosexuálové popravují, ale Baracku Obamovi to nebrání v tom, aby hovořil o "dlouhé historii přátelství" mezi Washingtonem a Rijádem. To je samozřejmě tentýž Obama, který "nemá trpělivost" s ruským antihomosexuálním zákonem.

Srovnávání s antisemitskými zákony nacistů jsou urážlivé a nesprávné. Jak urážlivé? No, Nikolaj Alexejev, prominentní homosexuální aktivista, který se letos stal první osobou, pokutovanou částkou 2500 Kč za šíření homosexuální propagandy, zaútočil na západní zpravodajství o této věci jako na zaujaté a pokrytecké.

Snahy poukazovat na tyto rozpory jsou samozřejmě odmítány jako argument typu "A vy zase lynčujete černochy." Jenže to nestačí. Kreml zcela zjevně nemá v úmyslu ignorovat toto pokrytectví. S jakou radostí poukázal Putin na skutečnost, že více než 10 americký států má dodnes pořád ještě funkční zákony proti sodomii.

Kdyby to věděl, jistě by poukázal i na žo, že podle analýzy britské homosexuální organizace Stonewall za rok 2013 se za poslední tři roky stali každý šestý homosexuál a každá šestá lesbička v Británii terčem kriminálního činu či incidentu motivovaného nenávistí vůči homosexuálům. "Homosexuálové v Británii stále trpí terorizováním ve všech oblastech života - od neznámých lidí, od sousedů, od kolegů v práci, dokonce i ve vlastní rodině," uvádí se ve zprávě.

Žádné zemi se nelíbí, když ji někdo ze zahraničí poučuje, zejména když je kritika tak často tak nepřiměřená a špatně informovaná. Rusové nejsou výjimkou a příliš častá protiruská rétorika ze Západu, ať jde o práva homosexuálů, o Sýrii či o Pussy Riot, podporuje v Rusku dojem, že se stává Rusko mezinárodně terčem perzekuce. Také to dovoluje Putinovi, aby zaujal postavení jediného ochránce Ruska před zlovolnou "informační válkou" proti "Matce Rusku". Není divu, že Putinova poplarita se v poslední době zvýšila na nejvyšší úroveň za posledních téměř 10 let.

Ve skutečnosti Západ v podstatě nemůže ovlivnit Rusko v ničem, ani v politice vůči homosexuálům ani v ničem jiném. Pokud má však existovat aspoň minimální možnost něco v Rusku ovlivnit, kritika ze zahraničí musí být uměřená, přesná, a hlavně důsledná. Existuje dost dobrých důvodů nesouhlasit s Putinovým autoritářským režimem, aniž bychom přeháněli a lhali.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5589

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2014