Pro koho je důležitá Ukrajina?

10. 2. 2014 / Karel Dolejší

V souvislosti s krizí na Ukrajině se objevuje řada "zaručených" domněnek o tom, co je vlastně příčinou toho, že se tu Západ s Východem po letech opět nesmlouvavě srazily. Hlavní otázka ovšem zní: V čem spočívá důležitost Ukrajiny a pro koho je opravdu důležitá?

Jedna z domněnek tvrdí, že si prý EU brouzí zuby na ukrajinská odbytiště, potažmo zemědělské kapacity. Je pravda, že podle dostupných údajů z roku 2012 má Ukrajina téměř 45 milionů obyvatel. Avšak dokonce i po přepočtu na paritu kupní síly, který vypovídá spíše o potenciálu nakupovat lokálně vyrobené, nikoliv importované zboží, se podle údajů Světové banky dospívá k částce pouhých 7 418 dolarů HDP na hlavu. Jediný stát v Evropě, Moldávie, je na tom ještě hůře. Dokonce i mimořádně chudá Albánie si stojí o něco lépe a bulharský HDP na hlavu je dvojnásobný. Výší nominálního HDP se obrovská Ukrajina umisťuje na 20. místě, těsně za Českou republikou. - Evropská unie má obrovské nadbytečné zemědělské kapacity a platí svým farmářům za to, aby nechávali ležet půdu ladem. Ukrajinská půda zajímá Čínu, EU rozhodně nikoliv, pro tu znamená jedině další problémy s nadprodukcí.

Další - opět nezdrojovaná - pověst tvrdí, že NATO prý hodlá na Ukrajině postavit špionážní radary. Neexistuje však žádný důkaz o tom, že by NATO něco takového vůbec kdy zamýšlelo. Řeči o členství Ukrajiny v NATO utichly v roce 2010. Evropská unie není NATO. Až do roku 2009 to bylo Rusko, kdo na Ukrajině provozoval strategické protiraketové radary, v Mukačevu a Sevastopolu. Instalace opustilo z vlastního rozhodnutí.

V roce 2010 Ukrajinci doufali, že se jejich země může stát šestým největším exportérem zbraní na světě. V roce 2013 se už stali čtvrtým největším exportérem zbraní na světě. Tak jako veškerý ostatní průmysl v zemi, i zbrojní průmysl je převážně orientován na východní trhy. A nachází se stále ve stavu neúplného využití starých sovětských kapacit. Jinými slovy, produkce může snadno ještě dále růst.

Ukrajina má kvůli své poloze a zdrojům největší váhu právě pro ruský imperiální projekt a mamutí Putinův program zbrojení. Teprve odvozením od této skutečnosti vzniká enormní zájem amerických neowilsoniánů jako Victoria Nuland či polských fanfarónských elit o Ukrajinu - o to, aby ji Moskva nekontrolovala a nemohla se proto plně vrátit ke statusu velmoci. Vůbec nejde o nějaké plány Ukrajinu využít k vlastním záměrům. Vlastní záměr se redukuje na zabránění realizaci ruského záměru. Za čachry Victorie Nuland stojí USA opouštějící Evropu ve prospěch soupeření s Čínou v Asii, nikoliv "plán útoku proti Rusku".

Evropská unie nemá na Ukrajině žádný skutečně vitální zájem. To by mohlo být výhodou, kdyby měla skutečnou zahraniční a bezpečnostní politiku a mohla se stát ve sporu o Ukrajinu skutečně důležitým umírněným hráčem. Tak tomu ovšem není a ukrajinskou agendu proto de facto formují nejaktivnější členské státy. Doposud to bylo především Polsko, ale nyní do hry vstupuje Německo. To již mnoho let prokazuje mnohem realističtější a méně konfrontační přístup k Rusku, než naši severní sousedé. Doufejme, že se projeví jako "klidná síla" a pomůže nakonec nalézt kompromisní politické řešení, pokud je ještě možné.

0
Vytisknout
7725

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2014