Co se (ne)obejde bez debat

15. 2. 2013 / Marek Řezanka

Řada politiků je ve chvíli, kdy by měla svou práci zhodnotit kriticky, ochotna připustit maximálně jednu chybu: Nedaří se nám dostatečně vysvětlit naše kroky, naše úmysly. Ty jsou samozřejmě čisté jako čerstvě napadaný sníh a jen nepřejícní škarohlídi to nedokážou pochopit.

Přitom titíž politici se veřejných diskusí k různým závažným tématům bojí jako čert kříže. Jedině tak lze pochopit, že v médiích neproběhla vyvážená debata k zákonu o tzv. církevních restitucích, že si vláda mohla dovolit v případě prosazení tzv. důchodové reformy bojkotovat nejen názor mnoha odborníků, ale i členů svého poradního orgánu (NERVu). Jedině tak je možné vysvětlit umanuté vládní lpění na sKartách, jakkoli se nad nimi vznáší neblahý odér působení dua Šiška-Drábek. Jedině tak je možné, že nikoho nezajímá tristní situace některých handicapovaných osob, jejichž příjmy jim už pomalu nezajišťují holé přežití.

Jak je možné, že až po schválení zákona o církevních restitucích vyplouvají na povrch důsledky, které tento zákon s sebou může přinést ZDE?

Bylo opravdu tak nemožné věnovat ještě před schválením tohoto zákona v televizi prostor různým ekonomům, historikům, právníkům a religionistům, aby byla veřejnost seznámena se všemi pro a proti, která v sobě zákon v podobě, jak s ním vláda předstupovala, zahrnoval?

Proč veřejnosti nebylo médii zprostředkováno více debat k důchodové reformě s tím, že by kromě vládních názorů také více rezonovaly poznámky např. Tomáše Fialy, Jaroslava Vostatka či Martina Fasmana?

Není přitom pravda, že by se tato témata vůbec nikde neprobírala. Existují různé besedy k nejrůznějším problémům. Například 16. 2. bude od 10 do 22 hodin v prostorách Centra současného umění Dox probíhat seminář na téma 12 hodin budoucnosti, kde má mimo jiné dojít na následující otázky:

Ocitli jsme se v bodě zlomu? Je současná situace výsledkem selhání politiků, elit nebo celé společnosti? Rodí se v současných občanských iniciativách nová politická hnutí a instituce? Jak dlouho budeme tolerovat zhoršující se životní prostředí? Jaké dopady bude mít dlouhodobá finanční krize na českou ekonomiku? Můžeme si nadále dovolit nekoncepční politiku v oblasti vzdělání a výzkumu?

Do diskuse se zapojí např.: Václav Bělohradský, Vladimíra Dvořáková,  Miloš Havelka, Marek Hrubec, Karel Janeček, Tomáš Kostelecký, Jiří Přibáň, Jan Sokol a další.

Problémem je, že do podobných debat není zapojena širší veřejnost a že některé názory (např. ekonomky Švihlíkové) se k občanům dostávají asi tak často jak často dochází k zatmění Slunce.

Přitom témat, kterým by politici i média patrně více času věnovat měli, je požehnaně: Směřování a podoba EU, Sociální jistoty a právní stát na počátku 21. století, Osud středních vrstev v Evropě a v USA, Postavení a role církví v 21. století či Budoucnost kapitalismu aneb Jaké jsou systémové alternativy?

Bohužel, většina diskusí vlády s občany se odvíjí od nějakého axiomu (nezpochybnitelného tvrzení). Velmi zajímavou úvahu nad naším postavením v EU rozvinul několika málo slovy ministr zahraničí, K. Schwarzenberg.

"Pokud bychom vojáky do Mali nevyslali, stali bychom se nevěrohodnými členy EU," sdělil veřejnosti ministr Schwarzenberg při únorových interpelacích.

Škoda, že nedodal, pro jaké ideové křídlo v EU bychom byli nevěrohodnými. Vytvářet obraz jediné Evropy, a to Evropy profiskální, proškrtové, Evropy likvidující střední vrstvy a sklánějící se před nadnárodními korporacemi až k zemi, není korektní. Nemáme jedinou podobu Evropské unie, stejně jako nemáme pouze jedinou politickou stranu a jako jsme neměli pouze jednoho "slušného" kandidáta na prezidenta.

"Naše postavení v Evropské unii by bylo valně oslabeno...Máme mnoho výhod z členství v EU," doplnil Schwarzenberg. A i kdyby -- má být utilitární hledisko nadřazeno všem ostatním kritériím? Co vůbec ví občan České republiky o situaci v Mali? Co mu k tomuto tématu zprostředkovala česká média? V tomto ohledu lze doporučit studium období kolonialismu v Africe a např. stať Daniela Veselého v Britských listech.

Je tristní, že před blížícími se volbami do Evropského parlamentu nejsou naši politici schopni zformulovat, za jakou EU se chtějí bít a co vlastně chtějí prosazovat. Stačí přeci, že jsou "proevropští". Bez výraznější reakce jsme přešli dělení "trafik" v přímém přenosu s tím, že pod tímto bohulibým počinem jsou podepsáni premiér země, jeho ministr zahraničních věcí, celá vláda. O to je dojemnější slyšet úpěnlivý vzkaz Miroslavy Němcové adresovaný jednomu z tzv. rebelů v ODS, Tomáši Úlehlovi: "Jeho motivy neumím zpytovat, to je otázka na něj. Každý poslanec přísahal, že bude předkládat zákony pro dobro občanů, a ne pro nějaké solární lobby."

Ano, poslanci přísahají, vláda koná. S "dobrem občanů" asi příliš nesouzní ani lobby penzijních fondů či církví. Ale co, do voleb se už nějak občanovi vysvětlí, koho má volit, aby země prosperovala a v sadě se skvěl z jara květ.

Jak by mohla vypadat diskuse s občany, ukázalo Hnutí za přímou demokracii v otázce protestů proti zvolení V. Baborové. Diskuse nesla název: Demokracie versus totalita v 21. století.

Věřím, že podobné debaty smysl mají a že jsou pro nás všechny potřebné. Převáží-li naopak model, kdy politické elity prosadí zájmy, které vůbec s potřebami občanů souviset nemusejí, mocensky a bez debat, nebude to pro českou společnost vůbec dobrá zpráva.

0
Vytisknout
3355

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2013