Heger je na tahu -- ne s "černými" figurkami, ale plombami!

18. 2. 2013 / Jiří Baťa

Jakkoliv je na každém jednotlivci, aby pečoval o své zdraví, tak i v tomto případě jsou jisté meze, kde veškerá snaha může vyjít naprázdno. Ministr Heger je přesvědčen, že přísloví "každý svého štěstí strůjcem" lze aplikovat i na zdraví (každý svého zdraví strůjcem). Škoda, že má medicínské vzdělání, že je lékař a že by tedy měl vědět (pokud náhodou v tu dobu nechyběl ve škole), že řada zdravotních indispozic je dědičná. Mezi ně ve velkém patří i chrup. Je dokázáno, že dědičnost v některých případech nelze potlačit zvýšenou péčí o ten který tělesný orgán, protože zde existuje onen dědičný gen, který prostě potlačit nelze.

Sebevětší péče nikdy nemůže donutit organizmus, aby nereagoval na dědičné faktory. Je to nejen u chrupu, ale v mnoha jiných případech (např. padání vlasů-plešatění, obezita, výrazy obličeje, povahové rysy, pigmentace pokožky a mnohé další).

Je jistě správné, ale i společensky nutné, aby člověk pečoval mj. i o svůj chrup (o tom až potom). Nemyslím, že by se lidé (až na vzácné výjimky, mnohdy způsobené objektivními důvody nebo příčinami), o svůj chrup nestarali. Problém je, zda je to vždy dostatečné a zda právě ona dědičnost zde nehraje, přes veškerou snahu dotyčného, svou roli. Jakkoliv si myslím, že péče v tomto případě o chrup je na místě, veškeré opatření, která činí ministr Heger a topácká ekipa v čele s chemikem Kalouskem, není zas až tak humánní, jak je z jejich strany prezentováno.

Všechno, co v posledních dvou letech vzešlo z vlády, zvláště z řad ministrů TOP 09 (Heger, Drábek, Hanáková, Schwarzenberg etc.) stojí, slušně řečeno za starou belu. Co hlavní, vše jde proti občanům, především těm, kterým se ekonomicky nedaří, tedy sociálně slabým.

Není potřeba zdůrazňovat, že mezi ně patří 700 tisíc nezaměstnaných, statisíce sociálně slabých rodin, zdravotně postižených občanů, většina důchodců, ale i tisíce zadlužených či jinak společensky znevýhodněných. Všechna rádoby humánní gesta ministra Hegera o potřebě individuální péče o své osobní zdraví, o zlepšování a zkvalitňování péče o nemocné atd., jen zakrývají jejich snahu ušetřit na výdajích MZ, pomoci zdravotním pojišťovnám, eliminovat deficit státního rozpočtu, zkrátka do puntíku naplnit tzv. koaliční smlouvu a programové prohlášení. Zcela jistě ne bez osobní zainteresovanosti na výsledcích.

Otázkou je, zda či proč je nutné a s takovou intenzitou, se kterou stále přichází vláda, resp. ministři Heger, Kalousek a další, stále šetřit na výdajích ze státního rozpočtu. Je sice známé a pochopitelné, že erární kasa zeje prázdnotou, že koaliční vláda chce dosáhnout HDP pod 3%, že se musí mnohem efektivněji, tj. ekonomičtěji vynakládat finanční prostředky, otázka však je, kde jsou příčiny a proč nejsou zveřejněny. Už jsme sice slyšeli od Kalouska a jiných chytrých hlav, že dluh způsobili sami občané, protože prý peníze "prožrali", ale dobře víme, kde je zakopaný pes.

V případě zdravotnictví jsou dodnes nemalým požíračem peněz zdravotní pojišťovny. Jestliže největší zádrhel v nedostatku peněz pro zdravotní péči spočívá v nedostatku finančních prostředků ZP, ani ministerstvo, ani vláda nehodlá učinit nic, co by činnost tolika zdravotních pojišťoven omezilo. Naopak, pokud se finanční prostředky zdravotním pojišťovnám nedostávají, ministerstvo zdravotnictví to řeší novými opatřeními, které zvýší příjem finančních prostředků na účet zdravotního pojištění, které jsou mnohdy až absurdní.

Viz poslední extrémní návrh na platbu za "černé plomby" u zubařů. Není dávno, co se vedl boj o jiné (amalgánové) dražší plomby, dnes ministr Heger chce zaplatit i ten nejlevnější a nejméně kvalitní zubařský úkon -- černé plomby, jen aby pro pojišťovny dostal více peněz. Místo deregulace (zrušení) počtu zdravotních pojišťoven, jde ministerstvo těmto subjektům na ruku a finanční problémy řeší cestou vytahováním dalších a dalších peněz z kapes občanů. Dokládá to i skutečnost, že pro udržení stávajícího establishmentu tří pojišťoven, v rámci jejich záchrany MZ napomohlo k jejich spojení v jednu. Pochybuji, že se tím nějak výrazně snížily režie ZP, protože odchodem několika málo úředníků se výdaje na chod ZP o mnoho nezmenší.

Nemohu se ubránit tomu, abych v této souvislosti (už po několikáté) nepoužil příměr existence zdravotnictví v době totality. Pomiňme vše ostatní, co je s touto dobou politicky spojeno, zůstaňme u zdravotnictví. Do roku 1989, resp. do počátku 90 let, existovala v Československu jedna jediná pojišťovna -- státní samozřejmě. Pomineme-li detaily, pak tato pojišťovna obhospodařovala či zajišťovala zdravotní péči řádově 15 milionům občanům.

Nicméně, zde se střetáváme se zcela irelevantním tvrzením, že prý stát neumí hospodárně a efektivně řídit společnost. Na současném stavu zdravotnictví je vidět, jak se toto tvrzení naplnilo. Sedm či osm zdravotních pojišťoven dnes zabezpečuje zdravotní služby pro cca 10 milionů občanů, tedy dvě třetiny stavu za totality.

S ohledem na tak halasně troubené proklamace, co všechno nám demokracie přinese, by se pacienti a nemocní měli mít jako v bavlnce. Jaká je skutečnost? Ruší se nemocnice, lůžka, zkracují se limity dojezdů sanitek, občané platí poplatky u lékařů, v lékárnách, v nemocnicích, zdražují se léky, z invalidů se dělají zdraví lidé, krátí nebo se ruší platby za zdravotnický úkon, omezují se operace, stejně jako se omezují léčebné pobyty v lázních hrazené pojišťovnou, zavádí se standardní a nadstandardní léčení v nemocnicích atd., atd. To jsou výhody demokracie, liberálně pojatého hospodaření se státními prostředky za asistence soukromých subjektů, podílejících se (v tomto případě) na péči o zdraví občanů.

Znovu připomínám, ponechme stranou politické aspekty té doby a porovnejme, zda uměl stát hospodařit nebo ne, notabene s tím nejcennějším, co člověk má -- se zdravím. Dnešní liberalizace trhu díky restitucím, tunelování, krádežím, podvodům, korupci a jiným nekalostem došla až tak daleko, že se dnes de facto kšeftuje se zdravím prostřednictvím (soukromých) zdravotních pojišťoven.

Režijní náklady na chod zdravotních pojišťoven jdou ročně do miliard, které jdou jednak z kapes pojištěnců, jednak pochybnými cestami (dotacemi) ze státního rozpočtu, které ve svých důsledcích chybí pro úhradu a realizaci zdravotní péče. Technický pokrok jde stále nezadržitelně vpřed, nemocnice a zdravotní zařízení, včetně privátních lékařů, jsou vybavovány moderními přístroji a zařízeními, které jsou více než často, díky korupci předražené a náklady na jejich úhradu, včetně nákladů na režii pojišťoven, jdou na vrub pojištěnců.

Je tedy více než aktuální otázka, zda by se neměli poslanci zaobírat faktem, zda na tak malý stát s deseti miliony občany je zapotřebí tolik zdravotních pojišťoven notabene v době, kdy se nedostává nejen na zdravotní péči samotnou, ale občanům již chybí i na základní potřeby, přičemž vytunelovaný a zadlužený státní rozpočet nedává sebemenší naději na brzké zlepšení. Vláda vyráží klín klínem, nemá dlouhodobý, ba ani střednědobý ekonomický a hospodářský plán (plánování v době totality formou SPK se stalo předmětem kritiky a posměchu novodobých chemicko-ekonomických expertů na tunelování a korupci) a pokud vláda v čele s chemikem Kalouskem něco naplánují, výsledky jsou pro společnost i občany žalostné, ne-li katastrofální.

Protikladem výše uvedeného jsou mj. kontroverzní fakta, kdy společnosti nebezpeční zločinci, morálně a jinak špatní či provinilí lidé, odpykávající si trest ve vězení za spáchání společenských deliktů (trestných činů), se dostává péče, které se milionům poctivých a slušných lidí nedostává. Pravda, jsou sice omezeni na svobodě, mají daný režim, to je ovšem důsledek (trest) jejich nezákonného počínání.

To všechno je však pro vězněné z ekonomického hlediska pro mnohé občany mnohdy výhodnější, než podmínky života občanů na svobodě. Stačí připomenout, že náklady na jednoho vězně činí v průměru cca 900 a 1000 Kč /den. To má leckterý občan s bídou na celý týden. Co se zdraví týká, mají vězni bezplatnou lékařskou péči, povinnou denní hygienu, obstojnou stravu, ošacení, přístup k tisku a TV a to vše aniž by (až na výjimky) museli pracovat! S nadsázkou, ve srovnání s tisíci slušnými a poctivými občany se mají jako v bavlnce! Občany to stojí ročně více jak sedm miliard ročně! Pozoruhodné je, že ve vězeňství se nerealizuje tolik (zda-li vůbec) ekonomických opatření, jako u slušných a poctivých občanů! Přitom jsou tam i vrahové, násilníci, "nemakačenkové" či jiní se závažnou trestnou činností, kterých se však zřejmě ekonomická krize "za katrem" netýká!

Nejsem zásadně proti soukromému sektoru, ale jen potud, pokud je to prokazatelně ekonomicky výhodné. Co by však zcela jednoznačně zasluhovalo být v kompetenci státu, je bezpochyby zmíněné zdravotnictví a soukromý sektor by měl pod přísným dohledem jen participovat na subdodávkách léků a služeb. Bylo by samozřejmostí, že nad péčí o zdraví občanů by měla dbát, dohlížet a svou činnost vyvíjet pouze jedna a to státní pojišťovna.

Když to zvládla jedna pojišťovna v tolik kritizovaném období vlády komunistů (a nejsou známy žádné markantní případy a problémy ve zdravotnictví, jako v současné době), pak by to rovněž zvládla jedna pojišťovna. Jenže to by nesměli stát v cestě neoliberálové, antidemokraté, lobbyisté, kmotři, korupčníci a všichni, kteří mají zájem se na státní louce napást, neřku-li si nakrást!

Pokud se bude dařit i nadále Hegerům, Kalouskům, Nečasům, Schwarzenbergům, Gazdíkům a jiným pravicovým antisociálním necitům a sobcům, budeme si muset brzy zřejmě platit i vstup do polikliniky nebo nemocnice. Ministr Heger nebo Kalousek jistě brzy přijdou na to, že i úklid po návštěvě těchto zařízení něco stojí, čistící prostředky se zdražují (díky vyššímu DPH), podlahy se ošoupávají, kliky opotřebovávají. Pokud jsem zapomněl na potřebu zvýšení platů uklízeček, pak záměrně. To totiž nepřipadá v úvahu, protože by to nedopustili ani Heger, ani Kalousek a paní Müllerová? Jako za Drábka -- ani náhodou! Přece se musí šetřit, že? A začít má každý u sebe -- občane (vzkazuje Kalousek)!

0
Vytisknout
5505

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2013