Výmar po česku

19. 2. 2013 / Ilona Švihlíková

Výmarská republika (1918-1933) se stala symbolem mnohačetných omylů a selhání, které nakonec vedly k nástupu Adolfa Hitlera k moci.

Německá výmarská republika vykazovala po téměř celou dobu svého fungování značnou nestabilitu, která se na první pohled projevovala nárůstem radikální levice a pravice a jejich pouličními boji. Kombinace znaků a slabostí Výmaru (viz dále) ale nakonec Německo přivedla k nejhorší totalitě 20. století.

Uvažme, jaké faktory to byly:

  • velmi chaotické mezinárodní prostředí
  • ekonomické těžkosti (reparace), později hyperinflace, propuknutí Velké deprese, které bylo v Německu následováno Brüningovou politikou úspor a škrtů.
  • Institucionálně špatné nastavení Výmarské republiky (bitva mezi různými centry moci: prezident X kancléř, možnost odvolat kancléře, ale nejmenovat jiného..., které později vedly k poučení se z chyb, a ke svébytnému německému politickému systému (např. tzv. konstruktivní vyjádření nedůvěry)).
  • Politická kultura orientovaná na minulost (za prohru v 1. světové válce mohou zrádci ve vlastních řadách, je potřeba je odhalit a potrestat).
  • Objevil se subjekt (Hitler a NSDAP), který předložil vizi a byl schopen pro ni legální cestou získat podporu většiny obyvatelstva.

Podívejme se na současnou situaci v České republice:

  • chaotické mezinárodní prostředí je dáno nejen hlubokou krizí v EU (podstatně závažnější než "jenom" krize dluhová, jde o celkové směřování a vize EU), ale také přesunem ekonomické (a čím dál více také politické) síly směrem na Východ a Jih.
  • Nahraďme slovo reparace veřejným dluhem, jehož problémovost je v ČR sice silně nadsazená, ale hospodářská politika je jím dominována. Dosaďme stále probíhající (a rozhodně nekončící) tzv. Velkou recesi, a politiku úspor a škrtů, které opět prosazuje Německo a vnucuje tuto kontraproduktivní politiku celé EU.
  • Opožděná politická kultura, kdy "elita" (a nejen ta) žije problémy minulosti, minimálně o jednu dekádu zpožděnými (vyřizování si vztahů s Ruskem a s komunisty, teď když už se to může). Neschopnost a neochota vnímat aktuální problémy, silná mediální manipulace. (K estetizaci komunikačních technologií, ZDE)
  • Institucionální nastavení. Podívejme se, co o (ne)fungování ČR řekla vrchní státní zástupkyně Bradáčová. (Britské listy správně upozornily, že tato zásadní informace prošuměla zcela mimo zájem médií). Dosaďme institucionalizovanou korupci, která rozkládá stát a ohrožuje jeho základní funkce. ZDE
  • Subjekt?

Subjekt prozatím není zcela jasný, i když už se objevilo několik zájemců, obvykle z řad miliardářů, kteří buď šíří vlny pozitivní revoluce a záda jim kryje Žito 44, nebo jiní miliardáři, kteří raději podpoří tu správnou politiku a pro jistotu si pohlídají přímo či nepřímo všechna relevantní média.

Mezitím se dovršila štvanice na jednu představitelku KSČM. Nejde ale o ní, vlastně o ní jako o osobu nejde vůbec. Ve skutečnosti jde o to vyřadit sílícího aktéra ze hry, odvrátit pozornost od katastrofického vedení státu a celého hospodářství k univerzálnímu nepříteli, k esenci zla -- ke komunistům. Na ještě vyšší rovině jde pak o likvidaci levice jako takové, o nastolení jediného správného režimu v modro-hnědých barvách, kde se majetek (a s tím rostoucí vliv) katolické církve bude moc a moc hodit.

Žádost o přitvrzení protestů proti "ZLU" vyjádřené např. absolventy VUMLu sice může působit jako zpestření silvestrovských pořadů, ale v šiku už stojí "obránci té pravé demokracie" -- od katolické církve (která je skutečně demokratickou institucí par excellence), po uvědomělé a bdělé studenty a jejich politické ochránce. Ještě ďábelštější je, když organizace (jako právě katolická církev) varují před totalitou, která provázala celou dobu jejich fungování.

Nijak nepřekvapí, že mezi nejfanatičtějšími bojovníky proti paní Baborové najdeme lidi, kteří nemají zrovna dvakrát čistou minulost. Opožděný boj proti ZLU totiž slouží také jako sebeočišťovací rituál.

Příkladem výmarského štěpení a nenávisti ve společnosti byla i prezidentská volba. Dopisy ze závodů byly nahrazeny soupisem "umělců" a podnikatelů. Kdo nevolil Karla, vyřadil se ze společnosti "slušných" lidí. Trvalost totalitního myšlení se ukázala, bohužel, velmi jasně. Totalitní myšlení není navázáno na jeden konkrétní režim. Může mít různé barvy -- řada současných aktérů jen z rudé přešla na modrou, ale jejich charakterově volní vlastnosti zůstaly beze zbytku zachovány.

V kombinaci s pasivní a privátní politickou kulturou většinou obyvatelstva ZDE si pak opravdu můžeme připomenout slavný výrok Alberta Einsteina: "Svět je nebezpečné místo, ne kvůli těm, kteří zlo páchají, ale kvůli těm, kteří to vidí a nedělají nic."

0
Vytisknout
14187

Diskuse

Obsah vydání | 21. 2. 2013