Co dělat s tím, že místo státu znovu máme blbý erár?

21. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Hovorová čeština si vždy při vyjádření negativního až hanlivého postoje k někomu či něčemu vypomáhala expresivním používáním německých slovíček. Jen tak namátkou -- fotr, mutra, ksicht, luft, dunst atp.. Nu, a stát, se kterým se Češi z nějakých důvodů neztotožnili, byl erár. Nejčastěji blbej erár. Obávám se, že jsme se v tomto obloukem dějin vrátili nejméně o 25 let zpět. Slovinci vyrazili do ulic a dožadují se navrácení státu, který jim ukradli politici. Tak daleko se ve své reflexi naše společnost ještě nedopracovala.

Přímá volba prezidenta nám dala na několik měsíců zapomenout na to, že žijeme v jedné z nejdelších ekonomických krizí posledních desetiletí a že pod lesklým povrchem demokratických voleb se v suterénu demontuje nejen sociální stát, ale samotné základy demokracie. Rovnost občanů před zákonem již neexistuje. V českém pojetí práva má větší váhu skutečnost, že někdo nepřebral poštu a nebránil se proto absurdnímu obvinění ze způsobení škody, nežli prokázaný fakt, že to způsobil někdo jiný, kdo za to již byl odsouzen.

Mimořádně brutální české exekuční zákony a praxe by si opravdu zasloužily důkladného posouzení z mnoha hledisek. Je velmi pravděpodobné, že v průběhu oněch čtyř milionů exekucí došlo opakovaně ke spáchání trestných činů lichvy, útisku, podvodu, porušování domovní svobody a mnoha činů proti lidské důstojnosti, které nebyly ani vyšetřovány ani potrestány. Z hlediska českého pojetí práva je nepochybně vše v pořádku, z hlediska práva přirozeného určitě nikoli. Spravedlnost, nejdůležitější atribut demokracie, má svou pásku přes oči dávno prosáklou slzami.

Nepochybuji o tom, že podobné zprávy, jakou byla ta o strašlivé tragédii ve Frenštátě, asi ještě uslyšíme znovu. Stejně jako reportáže o lidech, kteří ze zoufalství napadají úředníky na úřadech, které nefungují, protože někdo potřeboval vydělat na nových nefunkčních počítačových programech. A přetížení úředníci ztrácejí nervy také. Rozpad sociálního státu v době hluboké politické, ekonomické a morální krize české společnosti je ze strany našich politických elit známkou ztráty pudu sebezáchovy.

Když k tomu připočtu klesající příjmy většiny obyvatelstva, stoupající ceny všeho a daně ze všeho, včetně větru a slunce, tak si po bulharských a albánských demonstracích začínám myslet, že by se na jaře mohlo něco dít i na našich ulicích a náměstích.

Stálo by za to si předem promyslet, co na podzim od případných nově zvolených poslanců budeme chtít. Mně osobně by se nesmírně líbil zákon podobný lustračnímu, který by zakázal po dobu pěti let pracovat ve státní správě všem, kteří se podíleli na tvorbě zákonů či nařízení a činnostech, které způsobily škodu či újmu občanům České republiky. (A že jich jen za posledních deset let bylo.) Spolu se zákonem o přiznání původu majetku a konfiskaci neoprávněných zisků by to mohl být jeden z impulzů, který by urychlil výměnu českých politických elit, kterou naše země potřebuje skoro stejně naléhavě jako v roce 1989.

0
Vytisknout
5138

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2013