Jak je dobré míti ČEZ

22. 2. 2013 / Kateřina Ryšavá

Ráda bych předeslala, aby snad nedošlo k jinému výkladu, že rozhodně nesouhlasím s demonstracemi bulharského lidu, který by nejradši vyhnal ČEZ ze své země. Je třeba se od takového, jemně řečeno neuvážlivého jednání, veřejně distancovat.

O co vlastně té hrstce demonstrantů jde? Proč pořád v televizi ukazují tu lůzu, která, místo aby nechala klid na práci svým politickým představitelům, dokonce vyhnala i je? Jak to, že naše veřejnoprávní televize nedala prostor těm, kteří, a jak věřím, je jich většina, užitečné práci, kterou ČEZ na jejich trhu vykonává, vyjadřují plnou podporu? ČEZ naštěstí v Bulharsku zatím odolává, argumentuje legitimitou a poctivostí. Je naprosto jasné, jak skvělá, nebojím se říci, ve svém podnikání altruistická firma to je. Dál vykonává svou potřebnou práci pro blaho lidí, i pro ty, kdož by jí chtěli odebrat licenci. Navíc mají Bulhaři ceny energií nižší, než jinde. Nechápu v té souvislosti, jinak jistě moudrou cenovou politiku této elektrárenské společnosti. Proč spíše ceny v Bulharsku nezvedne? Tady se jasně ukazuje, že je na lidi třeba bič. Vy jim chcete udělat radost, oni nepoděkují, ničeho si neváží. Je přece sama proti sobě a nám Čechům také. Držme jí pěsti, přátelé, a nedovolme, aby někdo po naší, české (!) firmě plil. A už vůbec nedopusťme, aby snad kdekoli jinde, kde si pár kverulantů stěžuje na ceny energií, snad dokonce docházelo k veřejným demonstracím. Jsem hrdá, že my, Češi, nechodíme demonstrovat jako Bulhaři, nikoho nevyhazujeme jako Albánci, ani jsme se tupě mezigeneračně nesemkli jako Řekové, kteří včera svou stávkou zastavili chod země a znemožnili tak její demokratický rozvoj. My, Češi, necháváme klid na práci!

Umělci, vyjadřující se veřejně k záležitostem, které se jim nezdají, tedy k některým záležitostem (proč se zastávat ekonomicky slabých a znevýhodněných, když ti jim do divadel lístky koupit nepůjdou, lepší je dle mého soudu příchylnost k bohatým, těm je třeba směřovat díla), by měli ČEZ podpořit. Kupříkladu nějakým vtipným kreativním happeningem pod názvem ČEZ má k lidu úplně nejblíže nebo máváním praporků s logem společnosti před jejím sídlem. Pokud nemáte doma příslušný praporek, ČEZ vám jej jistě s potěšením poskytne. Popřípadě rovnou neformálně vystoupit na chodníku před ministerstvem financí a aspoň tleskat. Půjde jistě o jiný, lepší potlesk, než jakýkoli potlesk plebsu hudebně nevzdělaného. Těm, kterým ještě zcela nedošlo, proč by tak umělci měli činit, se věc pokusím objasnit. Potřebují přece pro svou uměleckou činnost finanční prostředky, s čímž se obrací na paní ministryni Hanákovou. Měli by tedy podpořit i pana Kalouska, i když je členem naprosto odlišné strany a nemá se stranou Starostové a nezávislí, jíž je členkou paní ministryně, vůbec nic společného, jak řekl před volbami pan Schwarzenberg. Pan Kalousek se totiž zřetelně společnosti zastal. Uvedl, že žádná pravidla neporušuje, tedy ta firma. Ať tak, či onak, příchylnost se vyplácí.

Mimochodem, náš pan premiér Nečas v té souvislosti vyjádřil jasný nesouhlas s chováním bulharských představitelů, kteří stávkujícím vyšli vstříc. Tomu je třeba věřit. Dobře si pamatuji, kterak v zahájení sjezdu ODS, kde si strana měla volit svého předsedu, rozdal kolegům brožuru, kterou nazval příznačně Cesta k důvěře. Možná i díky ní potvrdil svou pozici lídra a zvítězil. Domnívám se, že tuším, čím je Cesta k důvěře přesvědčila. Cesta k důvěře je doprava, pak vzhůru, šikmo, do kopce (úhel 47,3 stupně), doleva, napravo, rovně, rovně, rovně, šikmo, vlevo, dolů (úhel 45 stupňů), kousek doleva, vpravo, zase doleva, hlavně rovně, dále prudké stoupání, objížďka vpravo, objížďka vlevo, dokola, vpravo, dolů, nahoru, rovně, rovněji, nejrovněji... A kruci!

0
Vytisknout
9100

Diskuse

Obsah vydání | 25. 2. 2013