Tiskový mluvčí tiskového mluvčího

12. 2. 2013 / Pavel Táborský

V útrobách všech oddělení pro styk s veřejností sídlívá nejméně jedna tisková mluvčí, případně méně často její mužský protějšek. Jejich základní dovednost spočívá v umění mluvit a současně nic neříkat. Zodpovědně tak zastupují příslušného zcela zodpovědného pracovníka, který pak může v daném okamžiku vykonávat jinou zodpovědnou, ba zodpovědnější práci. Případně někde tiše v koutku trpět sociální fobií, čehož důsledkem je, že se stydí mluvit. Okolnost, že tato osobnost případně vůbec mluvit neumí, lze pravděpodobně vyloučit.

https://www.pwf.cz/

Ač se to může zdát podivné, jsou tiskoví mluvčí především strážci anonymity. Zejména ti z nich, kteří slouží u veřejně činných osob a tudíž osob honorovaných z veřejných prostředků, včetně těch zaměstnaných u státních podniků, podniků se státní účastí, soudů, prokuratury a ozbrojených složek.

Jejich živitelé - občané si totiž rozhodně nezaslouží, aby svého zaměstnance viděli a hlavně slyšeli jen zprostředkovaně. Oni většinou přece bývají svými stylisty řádně upraveni, gesta mají uměřená, vyjadřování jadrné a srozumitelné, tak proč se skrývat do houštin anonymity. Toto slovo jako by samo o sobě obsahovalo jakýsi temný význam. Když ho zkusmo vyslovíte, máte jej téměř plná ústa. Zřejmě to bude důsledkem přemíry samohlásek. Kupodivu tato vlastnost doposud neinspirovala žádného textaře, aby využil v některém songu také jeho úsečný slovní rytmus.

Anonymita proto není a nebude slovem opěvovaným, stejně jako jeho obsah. Ten je přítelem temnot, převleků, škrabošek, vystřižených a pak nalepených písmen, tajných schůzek pod pláštíkem noci, sluchátek překrytých kapesníkem, krádežemi identity, neznámo kým instalovaných štěnic, sledovaček, zkrátka nezřetelných obrysů a nepříjemné nejistoty. Utajení bývá rovněž zdrojem davového násilí a rozhodně se nesnáší s osobní zodpovědností. Kromě těchto podob se anonymita projevuje "zástupcovstvím". Informace i v těch nejmrňavějších úřadech a podnicích už nesděluje skutečně zodpovědný pracovník, ale příslušný tiskový mluvčí. Ten zpravidla odpovídá na konkrétní dotaz zcela nekonkrétně. Anonymita obsahu se tak úspěšně snoubí s anonymitou zcela zaneprázdněné osoby. Dá se předpokládat, že vrcholné stadium demokracie nastane, až budou mít svého tiskového mluvčího všichni občané. Řada z nich už nyní volí, asi z pouhé skromnosti, pod své názory místo podpisu pouhé iniciály, požaduje rozostřené záběry svého obličeje v televizi, nebo se člověku s mikrofonem v ruce vyhýbá. Nebývalo tomu tak. Z pochopitelné i nepochopitelné skromnosti existují podivní anonymní dárci, anonymní dopisy, anonymní soutěže i anonymní tvůrci. Rozvoj sdělovací techniky a elektroniky umožnil anonymní telefonáty, posléze krátké textové zprávy a e-maily. Dokonce existují i anonymní veřejná prohlášení. Totiž taková, ke kterým se už nikdo raději nehlásí.

Zatímco ve středověké literatuře patřila anonymita tvůrců k dobrému tónu, nezdá se, že by další růst tohoto jevu byl u nás společensky přínosným. Asi bude vhodné si v rámci tvůrčích počinů vzít opětně, jak jinak, příklad z USA -- ze závěrečných titulků většiny tamějších filmů. Jak známo, dozvíte se z nich jméno i toho nejméně významného spolupracovníka. Snad by se v tomto formálním směru měli inspirovat i tvůrci našich zákonů, neboť pod platným textem těchto norem se v příslušné sbírce obvykle stydlivě krčí jen jméno jednoho, dvou ústavních činitelů. U volebních programů politických stran se s přiznaným autorstvím rovněž nesetkáváme. Testy na DNA by asi byly finančně náročné.

Rozhodně by v tiráži těchto děl neměla chybět jména všech legislativců, poradců jejich poradců, korektorů, editorů a případně i tiskařů. Vždyť se za svou práci přece nemusí stydět.

0
Vytisknout
5617

Diskuse

https://www.pwf.cz/

Obsah vydání | 14. 2. 2013