Kam kráčíš, kulturo...

12. 2. 2013 / Marek Řezanka

"Daňového poplatníka stojí pražská divadla 500 milionů ročně. Víte, kdo je dostává?" ptaly se plakáty. Čtyři osobnosti (Jiří Suchý, Miroslav Táborský, Jiří Ornest a David Matásek), které vystupovaly proti grantovému systému pražského magistrátu, kolemjdoucím v červenci 2008 ve zkarikované podobě vysvětlovaly, proč peníze potřebují.

Ze zobrazení umělců se dala přímo lisovat nenávist těch, kteří plakáty zhotovili. Vše bylo doprovázeno slovně: "Prachy patří nám!" To, abychom si uvědomili, kteří padouši chtějí týt na úkor nás všech, prostých lidí.

Tehdejší radní za ODS Richter se od této akce distancoval -- kdo za celou štvanicí stál, se uspokojivě neví dodnes.

Nešlo snad v tomto případě o štvavou agresivní kampaň v duchu stalinských agitek? Nebo je boj proti "mandelince bramborové" někdy nezbytný -- a rozhodujícím faktorem je, na které straně barikády tato mandelinka zrovna ohryzuje nať?

Milí umělci, herci, spisovatelé, režiséři a další -- proč vám vlastně píšu? Cítím potřebu vám sdělit, proč jsem nepodepsal zatím poslední petici na podporu naší kultury, petici, která se vymezuje proti nekompetentním krokům ministryně kultury Aleny Hanákové a potažmo proti politice vlády, kterou mnozí z vás (a často oprávněně) považujete za likvidační.

Důvod pro mé rozhodnutí nepodepsat nespočívá v tom, koho kdo volil či komu kdo vyjádřil své sympatie. Bylo by smutné, kdyby toto hrálo v mém rozhodování nějakou roli.

Co mi již trochu vadí, že jsem z vašeho prostředí neslyšel mohutné odsouzení výroků typu "hnědá a rudá prasata dotlačila Zemana na Hrad". To je ovšem spíše mé zklamání, než důvod k odmítnutí petice. Kolektivní vina neplatí -- a na základě ojedinělých, jakkoli hloupých, agresivních, až nenávistných výroků nelze generalizovat.

Problém spatřuji jinde. V té samozřejmosti, s jakou ti, kteří předstupují s peticí, počítají, že se ostatní přidají. Automaticky, bez řečí, s nadšením. A s jakou samozřejmostí se distancují od protestů jiných složek společnosti. Proto jsem nepodepsal něco, s čím jinak obsahově více méně souzním. Svůj nepodpis považuji jako určitý příspěvek do diskuse, v jakých otázkách bychom měli držet pospolu a proč je hraní na vlastním písečku kontraproduktivní.

Ano, kultura by se měla dotýkat nás všech a měli bychom za její udržení a rozvoj bojovat (a rovněž bychom měli definovat, jak pestrou a bohatou kulturní scénu chceme mít). Ale společnost se nesestává jenom z kultury. Máme zde zdravotnictví, školství, důchodový systém, atd. Kolik z vás se bere za práva učitelů, lékařů, ale například také handicapovaných, dlouhodobě nezaměstnaných či důchodců? Je možné hájit jenom jeden aspekt -- a k ostatním se stavět zády?

Jsem přesvědčen, že i umělci potřebují zpětnou vazbu. Pokud se někteří z vás (věřím, že zdaleka ne všichni) cítí být elitáři, kteří jako starověcí kněží budou poddaným ukazovat cestu ze tmy, potom je něco v demokraticky fungující společnosti špatně. Pokud nevnímají souvislost mezi kulturou, potřebou sociálního smíru a například zodpovědností za životní prostředí, budou se stále více pohybovat v bludném kruhu a donekonečna si klást otázku: "Proč nám naše publikum nerozumí?".

Je mi jasné, že žádná petice nemůže být takzvaně všeobjímající -- a řešit všechny problémy světa. Spíše mi jde o to, aby ti, kteří vidí úpadek kultury, viděli víc. Aby si všímali situace a kontextu. Ano, s financováním kultury jsou problémy dlouhodobé, a je vcelku jedno, vládne-li Pepa nebo Franta. Více než na "osobnosti" záleží na nastavení určitých podmínek, záleží na funkčnosti celého systému.

V této souvislosti se neubráním jedné otázce. Stačí vám, abyste získali požadované prostředky, a tím budete plně uspokojeni s tím, že důchodce, dlouhodobě nezaměstnané, handicapované ad. můžeme s klidem škrtnout? Nebo chápete, že zde nejste sami a nepohybujete se ve vakuu?

Rok 2012 byl poměrně plodný na demonstrace občanů. Protestovalo se proti necitlivé a nic neřešící podobě tzv. důchodové reformy, protestovalo se proti asociální podobě reforem ve zdravotnictví, protestovalo se proti zavedení školného a proti stávající podobě vzdělávacího modelu. Máte pocit, že tyto a podobné akce se vás netýkají? Sdílíte s V. Klausem názor, že lékaři nemají co stávkovat, že jsou stávky nešťastné a projevy odporu občanské společnosti demokracii škodí? Kolik z vás vymýšlelo spoty na podporu lidí, kterým média dala nálepku lůzy? Kolika z vás se dotkly případy lidí postižených exekucí, aniž by to byli "nezodpovědní nemakačenkové"? Kolik z vás se zajímalo, jak to je s těmi tzv. církevními restitucemi? Kolik z vás bylo pobouřeno kauzou řidiče Smetany? Jak moc jste se zajímali o dopady sKarty na vaše spoluobčany?

Myslím, že je dobré se podobnými otázkami zabývat -- a aspoň si je položit.

Osobně jsem přesvědčen, že kultura se bez zajištění sociálního smíru rozvíjet nemůže. Bude-li značná část lidí horko těžko uspokojovat základní materiální potřeby, nebude mít na kulturu. Nebo vám stačí jen omezené publikum (myslím nyní početně omezené), jehož řady budou nadále řídnout?

Jistě, můžete předvádět divadélko, kde každý uráží každého, kde je pantomima vztyčených ukazováčků na pořadu dne, kde se zpívá jenom jedna písnička, kde si to jenom někteří malují, kde se hraje výhradně podle jedněch not a kde jsou mnozí vůči svému okolí neteční jako kdyby byli vytesáni z kamene.

Pokud vám ovšem takováto scéna postačuje, mohlo by publikum napadnout, že od toho má již své zvolené zástupce a že za jejich plagiátory opravdu, ale opravdu utrácet nemusí.

0
Vytisknout
6002

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2013