DOPIS TEREZY BRDEČKOVÉ JANU ČULÍKOVI

Nikdy nebudeme přemýšlet jako Britové

14. 2. 2013 / Tereza Brdečková

Milý Honzo,

Sleduji s velkým zájmem, co píšete v BL o prezidentských volbách. Je to důležitý hlas, byť to mnohé jistě rozčiluje. Od té doby, co vznikly blogy, cítím odpor k hlásání vlastních názorů na veřejnosti, a tak jsem necítila potřebu se do kampaně namáčet. V prvním kole jsem volila po dlouhém váhání pana Dienstbiera, když jsem předtím dloho uvažovala o symbolickém hlasu po Táňu Fišerovou. To jen na úvod. Schwarzenberg byl mou volbou proti Miloši Zemanovi, a důvody byly vyřčeny mnohokrát.

Myslím, že v jedné věci jste zajatcem takového plodného nedorozumění. My Češi, kteří žijeme doma, nebudeme nikdy psát, přemýšlet, diskutovat jako Britové, byť by nám to slušelo. Důvodů je řada a vy je znáte. Některé z nich ale neprožíváte. V Německu či Británii či Francii je mnohem snazší si udržet objektivitu, neboť i když přijde Sarkozy nebo něco podobného, jsou to pořád velké země, vůdčí evropské síly. Zde v Česku panuje dosti legitimní strach z toho, že Zemanovo vítězství může zemi finálně zatáhnout ještě dále od evropské stability do východní nestability, potažmo do Sovětského svazu, který symbolicky nepřestal existovat.

Čím více nahlížím do událostí kolem Února 48, tím jasněji si uvědomuji tragédii demoralizace společnosti, která prostě složí ruce v klín a řekne -- nedá se nic dělat, ono nějak bude. To je ale opravdu špatně. Ta česká média, která z klidných britských pozic oprávněně kritizujete pro neobjektivnost, mají na mysli přesně toto nebezpečí -- respektive ne média, nýbrž novináři.

Trnu hrůzou, když vidím, že někdy odvádějí poněkud medvědí službu. Uvědomuji si, že padáme do jakési pasti destabilizace, která, jak se domnívám, je právě cílem Zemanova vítězství.

Jestliže někdo Klausovi mladšímu pomaluje školu haknkrajci a hvězdami, vypadá to pak, že to udělali ti novináři, anebo třeba já, která jsem volila v druhém kole Schwarzenberga.

To je velmi špatné, ale prostě není zde nyní nálada objektivně hodnotit, protože je tu ten strach a stud za člověka, který teď bude jezdit po světě a hlásat předpotopní bludy. Vedle Berlusconiho je to ovšem princ na bílém koni, jenže Berlusconi není v ničích službách.

Když žijete v malé zemi, nemůžete jinak než čísti mezi řádky. Řešení politických převratů a posunů se odehrává v rovině emocí. Jako naději vidím, že je zde nová generace, která je opravdu úplně jiná. Především vnitřně svobodná. Bude asi i jinak psát do novin a hlásat do televize.

Otázka ale je, zda uvidí věci jasněji, neboť nic nezažila. Anticipovat příští je politicky nekorektní, a bylo by krásné říci, Miloši, tož jsi vyhrál, užij si to a já budu čekat jak s tím naložíš. Jenže on už se mnohokrát projevil. A naše dějiny jsou takové, že lidé dnes raději varují předem než litují pozdních následků.

Mějte se hezky,

Tereza

0
Vytisknout
9988

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2013