JAK Z EKONOMICKÉ KRIZE:

Nezbytná je asanace systému

15. 2. 2013 / Jaroslav Teplý

Je zřejmé, že - s ohledem na zásady, výsledky a současný stav hospodářského systému - nemá smysl vylepšovat systém ukazatelů či spekulovat na zahraniční půjčku; nezbytná je asanace systému. Není možné a bylo by příliš odvážné předložit souvislý a úplný návrh jak asanaci provést - úroveň informací, které jsou k disposici, to nedovoluje.

Nicméně se můžeme pokusit alespoň načrtnout jakýsi předprojekt zaměřený na základní problémy. Jeho první část - úvod - musí být politická, protože není možné implantovat moderní a účinný hospodářský systém na politickou strukturu, která v mnohém ohledu připomíná režim českého království v 18. století.

Toto je ukázka z knihy Jaroslava Teplého "Rekonstrukce čs. socialistického hospodářství", která vyšla v Československu r. 1990 a byla zcela zapomenuta. Celá kniha je ZDE. Vřele doporučujeme.

Mimoto, řešení hospodářských problémů nesmí být brzděno takzvanými "ideologickými principy". Nesmějí být kladeny podmínky, že systém musí být kapitalistický (systém založený na vzpomínkách) nebo socialistický (systém založený na přáních); nezamýšlíme vytvořit nový model socialismu, který by "ohromil" celý svět, stejně tak je třeba nechat na pokoji klasiky všeho druhu s jejich theoriemi.

Jedinou podmínkou je, že budoucí řešení musí být realistické a musí dosáhnout skutečného zásadního obratu v národním hospodářství. Zkrátka, je potřeba se z toho nějak dostat.

Nutnost odstartování na základě existující situace je velmi důležitá. Velká část těch, pro které zemřelý holandský novinář J. Gans používal výrazu "vylepšovatelé světa" (wereldverbeteraars) totiž vůbec nebere v úvahu lidskou realitu a neuvědomuje si možné následky svých slibných, idealistických a následkem toho "surrealistických" projektů. Citujme na příklad čs. emigranta pana Goldstückera, který prohlásil, že pevně věří v socialismus, o němž neví, jakou podobu na sebe vezme... (124). Pan Goldstucker je aspoň upřímný, ostatní už tak ne.

Zdůrazňujeme, že politické změny samy o sobě nemohou vyřešit vše, v hospodářském životě zůstanou velmi obtížné následky, které bude nutno odstraňovat krok za krokem.

*Popravdě řečeno, jde v případě Československa o dva problémy: první je stanovit konečný cíl, kterého chceme dosáhnout, to jest definovat systém, který by dával naději, že by se mohl stát efektivní; druhý problém je: jak se dostat ze současného do onoho cílového systému; tento druhý problém je možná ještě obtížnější než první, protože čs. národní hospodářství je - slušně řečeno - ve stavu nerovnováhy nebo je spíše udržováno v umělé rovnováze s hlubokými problémy, kde je to jen možné, navíc s velkým napětím mezi různými vrstvami obyvatelstva.

Proto vzhledem ke složitosti problému se zaměříme na neuralgické body hospodářství, kde je co nejrychleji potřeba dosáhnout zlepšení, místo co bychom se pokoušeli definovat konečný systém, který je naším cílem. Jde o rekonstrukci hospodářských, sociálních a lidských vztahů, což znamená dosáhnout zásadní změny postoje veřejnosti v otázkách pracovní morálky, odměňování za práci, práv, povinností a pravidel chování občanů a hospodářských partnerů, problémů sociální jistoty, atd.; v tomto ohledu jsou deformace hluboké a nebude snadné je odstranit, změna hospodářského "klimatu" je nezbytná.

Dalším bodem je vytvořit podmínky, aby byla nalezena a uplatněna objektivní kritéria pro hodnocení hospodářské činnosti, což by umožnilo obnovit systém založený na konkurenci.

Zkušenosti ukázaly (když odhlédneme od faktorů politických), že člověk není ještě ve svém vývoji tak daleko, aby pracoval s maximálním úsilím bez opravdu naléhavého důvodu, bez "motoru", kterým může být boj o existenci, o lepší životní úroveň, o společenskou prestiž atd.

Mimoto, rovnost v socialismu je jen zdánlivá - ve skutečnosti lidé nejsou stejní či rovní. Silní, schopní se snaží dostat do čela, je třeba mít pro to objektivní pravidla v konkurenčním systému jako kritérium.

A je to právě tento konkurenční systém, který umožňuje změny v hierarchii společnosti; je třeba co nejrychleji změnit současný stav, kde lidé nevalné kvality zabraňují schopným přispět k hospodářskému pokroku; dobré "rozestavění kádrů" podle jejich schopností je nezbytnou podmínkou vývoje každé společnosti, bez ohledu na její sociální zaměření. Uvedené tři body jsou samozřejmě na sobě závislé a není účelné je od sebe oddělovat V širokém kontextu jde hlavně o to, vrátit do hry určité základní lidské motivace, vytvořit eventuálně nové a čelit jistým nepříznivým aspektům chování člověka v moderní době.

Musíme hned poznamenat, že v tomto textu není třeba se obávat fundamentálních hospodářských a sociálních objevů. Lidské motivace neznají hranic, člověk je v zásadě všude stejný a chová se podle toho, co mu dovolí systém, kterému je podroben.

To je základ theorií "konvergence" kapitalistického a socialistického systému. Existují velmi zřetelné paralely zvláště mezi socialistickým sám sebe vyčerpavším systémem a současným "inflačním" světem kapitalistickým, což umožňuje využít poválečných zkušeností kapitalistických států jako inspirace pro řešení nebo pokus o řešení odpovídajících problémů.

Budeme mít ještě příležitost uvést nějaký příklad, ale abychom nezůstali jen u theorie, ukážeme jeden hned: Ve svém komentáři k rozhodnutí velkého výrobce polyesterových vláken AKZO zavřít 2 továrny v Holandsku (a jiné v Evropě), pro neudržitelnou "nadprodukci", konstatuje holandský den/K "De Telegraaf" mimo jiné:

...nesmíme ztratit se zřetele, že nabídka je také zvyšována inflací, protože zvyšování výroby (podtrženo autorem) je opravdu jediná možnost, jak najít kompensaci pro trvalý růst nákladů a mezd, které převyšují růst produktivity...

Na druhé straně konstatuje pan Linc ve svém článku "Cena ovlivňuje zásoby" (126) ...zvyšování výrobních dávek bylo dosud nejsnadněji dosažitelným zdrojem růstu produktivity práce. Když zaostával technický rozvoj, když se pomalu modernisovala výroba a reservy ve výkonových normách byly značně vyčerpány, pak zvyšování dávek výroby bylo jedním z mála faktorů, které umožňovaly lepší splnění plánů výroby, nákladů i produktivity práce.

Že následkem toho vznikaly ohromné národohospodářské potíže při hromadění zásob u odběratelů, již na výrobce nedolehlo... Je vidět, že lidské reakce a ekonomické chování jsou stejné v rozdílných podmínkách. Mimo to je zřejmé, že znárodnění neřeší základní hospodářské problémy, těžko věřit, proč by odpovědní pracovníci soukromých podniků, kteří nedokáží vždy dobře odhadnout budoucí vývoj, by to mohli lépe dokázat jako zaměstnanci národních podniků.

Naopak znárodnění znesnadňuje řešení, protože skrývá skutečnou situaci a rozřeďuje následky, neboť v kapitalistickém světě má taková krise mobilisační účinek: musí se jednat, hledat reálné řešení; moderní sociální zákonodárství v otázkách nezaměstnanosti může zřetelně zmírnit eventuální nepříznivé následky (což je ostatně případ Holandska), zatím co v socialistickém systému jsou diskrétně a potichu likvidovány zásoby neprodaného zboží, náklady jsou zaneseny ve státním rozpočtu na účet veškerého obyvatelstva a začne se znovu stejným způsobem.

Vzhledem k vzájemné závislosti primárních problémů nebude odděleného řešení pro jeden či druhý problém, proto se dále zmíníme volnou formou o faktorech a elementech, které by mohly být vzaty v úvahu v plánech na znovuvýstavbu hospodářství či spíše na znovuvýstavbu hospodářského systému.

0
Vytisknout
7002

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2013