Kdyby byl Baborov, co jsou Budějice...

12. 2. 2013 / Radek Mikula

Studentské protesty proti krajským radním za KSČM by si na Britských listech již pomalu zasloužily vlastní rubriku. Levice je v České republice na zjevném vzestupu -- kdy se to naplno projeví v mocenské sféře je dnes již nepochybně jen otázkou dost krátkého času - a já se skromně ptám, kde se tedy u ní sakra bere ta vlna plačtivosti a ukřivděnosti. Včera zveřejněný článek Dominika Formana je dalším výstřelem na komára.

Článek "Protesty proti KSČM na jihu Čech. Studentský odpor, nebo stranická akce?" se věnuje stranickopolitickým souvislostem studentských protestů v jižních Čechách.

Tato iniciativa otevřeně vystoupila proti koalici ČSSD a KSČM v krajském zastupitelstvu Jihočeského kraje, kterou údajně považuje za "nemorální". Šmahem odsoudila komunismus jako "zločineckou ideologii" a veškerý svůj hněv namířila proti radní Jihočeského kraje pro školství a kulturu Vítězslavě Baborové, kterou po intenzivním nátlaku a osobních útocích donutila odstoupit. To nejpodstatnější však, zdá se, je tlak na hejtmana Jiřího Zimolu (ČSSD), aby jakožto vítěz voleb uzavřel koalici s jinou stranou (stranami), než je KSČM.

Podle výsledků voleb zhruba čtyři pětiny jihočeských voličů KSČM nevolily, takže lze předpokládat, že většina Jihočechů si zástupce této strany v krajském zastupitelstvu, natož v radě kraje nepřeje. Protesty navíc alespoň podle některých organizátorů nesměřují proti samotné účasti komunistů v krajské radě, ale proti jejich nominaci na určité resorty. I když např. signatáři elektronické petice opravdu mají za cíl, aby vítězná ČSSD uzavřela jinou koalici, než je ta, pro kterou se nakonec rozhodla, co je na tom špatného? Politické strany a hnutí, která překročí hranici pro vstup do zastupitelstva, mohou sice uzavírat koaliční smlouvy s kým chtějí, ale občané zároveň mohou protestovat proti koalicím, jež se jim nezamlouvají, nota bene když se jedna ze dvou koaličních stran zavázala s tou druhou nespolupracovat -- viz "Jihočeské protesty a bohumínské usnesení":

Je velmi snadné kopat do středoškolských studentů a vysmívat se jejich naivitě a základním neznalostem. Naše kritika by však měla mířit na ty, kteří svou vypočítavostí činí ze středoškoláků užitečné idioty a na ty, kteří si podobné naivní vidění díky svému věku a vzdělání již nemohou dovolit.

Myslím, že je mnohem pochybnější upírat někomu politickou svéprávnost; to je projev paternalismu představující hrubší variantu výsměchu. To už levicoví intelektuálové stihli zapomenout úvodníky z Rudého práva o "svedené mládeži", nebo se jimi naopak inspirují? Nechci zacházet tak daleko, abych zde citoval výroky Miroslava Štěpána z listopadu '89 na adresu "patnáctiletých dětí" , ale na některé historické zkušenosti by si levicová publicistika měla dávat pozor.

Heller a jeho strana jasně prohrála ve volbách a výrazné vítězství ČSSD s druhým místem pro KSČM znemožnilo KDU-ČSL podílet se na vedení v kraji. V takové situaci organizuje poražený straník Heller protest proti výsledku voleb, který sází na osvědčenou kartu -- primitivní antikomunismus. Obecné fráze a klišé o "morálce", "zločinné ideologii", "popírání demokracie" jsou motorem, který má vyvinout tlak na současnou jihočeskou krajskou koalici a v ideálním případě uskutečnit její rozpad, aby se poražení mohli znovu dostat do hry o moc. Je to naprosto absurdní situace, kdy poražený zneužívá nic netušící středoškoláky a další části veřejnosti, aby zvrátil výsledek voleb, ve kterých sám kandidoval.

A nejde zkrátka o politický boj? Pravda, vedený prostředky spíš pouličními než institucionálními, to ale vůbec neznamená, že je nelegitimní. Podobně protestovalo hnutí Děkujeme, odejděte proti opoziční smlouvě, kterou považovalo za skrytou koalici. Zároveň samo jednoznačně, byť ne nahlas představovalo podporu pro menší pravicové strany. Po dalších volbách tato snaha zaznamenala úspěch (koalice ČSSD / KDU-ČSL / US). Co je na tom absurdního?

Každý, kdo podporuje protesty proti koalici ČSSD a KSČM na jihu Čech, by si měl uvědomit, komu vlastně napomáhají a čí zájem se jim tak bravurně daří maskovat. Neboť je dost dobře možné, že boj ve jménu "morálky" je převlečený boj za získání koryta.

Dominik Forman se snaží dokazovat, že protestující napomáhají ambicím lidoveckých politiků. Činí tak na základě faktů a daří se mu to tak poměrně přesvědčivě. Jenže copak jakýkoli boj o politické posty nelze označit jako "boj za získání koryta"? Kdyby voliči KSČM prosazovali, aby pravicoví politici nezastávali posty krajských radní, to by představovalo co? A není moralizování ve větší či menší míře součástí propagandy všech stran? A nenajdeme jeho prvky i v jeho vlastním článku?

Stejně jako mnozí další přispěvatelé Britských listů lkající nad štvanicí na slušně vychovanou odbornici, která nikomu neublížila (pro vyváženost dodejme, že toto kýčovitě sentimentální sebevymezování "slušných lidí" si v opačném gardu osvojila i protistrana, viz "Fanatická komunistka skončila, slušní lidé zvítězili", ani Dominik nepopisuje konkrétně příkoří, které bylo tak děsivé, až se z něj Vítězslava Baborová roznemohla a v zájmu svého biologické přežití a pochopitelně bezpečnosti vlastní rodiny jí nezbylo než odstoupit. Dočteme se pouze o "intenzivním nátlaku a osobních útocích". Sama oběť mluví fašizoidním nátlaku, aniž by upřesnila v čem jí tak ohrožoval, že byla nucena se své funkce vzdát. Při vší té tragičnosti už alespoň ví, na co má a na co ne.

Autor tohoto článku se před lety zúčastnil demonstrace proti vytvoření koaliční vlády, a to dokonce v sousední zemi. Tou bylo Rakousko, kde se na přelomu 20. a 21. století dostali do vlády Svobodní spolu s lidovci. Trochu paradoxní je, že protest pořádala Socialistická Solidarita, vydavatel časopisu http://www.socsol.cz/casopis-solidarita Solidarita , jehož redaktorem je Dominik Formánek. Vzhledem k svému věku se ho jistě nezúčastnil na rozdíl od Vratislava Votavy, někdejšího poslance za KSČM. Nikoho, ani jeho, tehdy nenapadlo, že vlastně demonstrujeme proti výsledku demokratických voleb. Povolební koalice totiž vznikají nejen jako výsledky vůle voličů, ale také vůle politických předáků, kteří obvykle mají na výběr z různých možností. A voliči se pak k tomuto výběru mohou vyjádřit v peticích i na ulicích. Jak to tehdy proběhlo na jih od Českých Budějovic?

Demonstrace ve Vídni proti nové vládě nabyly odpoledne na intenzitě. Rozlícení protestující, kterých mohlo být podle odhadu 5000, na náměstí Ballhausplatz před prezidentským palácem vrhali na policisty vejce, rajčata, různé ovoce a pytlíky s barvou, explodovalo i několik zápalných lahví.

Do centra Vídně přijely policejní posily a demonstranty se snažilo zkrotit přes 600 příslušníků pořádkových jednotek.

Někteří demonstranti pak zaútočili na ministerstvo sociálních věcí v přesvědčení, že už do úřadu nastoupila nová šéfka Elisabeth Sicklová (FPÖ). Ta však ještě nedorazila, a tak demonstranti alespoň vyvěsili transparenty a pískali a křičeli z oken. Policisté ministerstvo obklíčili a po nějaké době výtržníky z budovy vytlačili.

Zdroj: ZDE

Pozadu onehdá nezůstaly ani evropské vládní kruhy. Jejich reakce v sobě měla jistý nátlakový prvek:

Všech čtrnáct zemí Evropské unie hodlá zmrazit bilaterální oficiální politické styky s rakouskou vládou. Nebude podporovat rakouské kandidáty do mezinárodních funkcí a rakouští velvyslanci budou v zemích unie přijímáni jen na nízké "technické" úrovni.

Zdroj: ZDE

To ale není nic proti tomu, co se odehrálo o něco později a ještě o něco jižněji. Takhle to vypadalo již po prvním kole prezidentských voleb, když se příznivci jeho vítěze rozhodli nepřipustit kolo druhé. Událost si vysloužila samostatné heslo i na české Wikipedii:

 Z pravého křídla budovy (parlamentu JSR, - pozn. autora) začal stoupat černý dým, dav rozbil i všechna okna, silně byl poškozen i interiér budovy. Demonstranti také zdemolovali několik policejních vozidel za budovou jugoslávského parlamentu na Kosovské ulici. Během souboje mezi protestujícími a policií došlo i ke střelbě ze zbraně, několik občanů bylo zraněno. Kolem 17. hodiny se sešel bělehradský policejní velitel s představiteli Demokratické opozice Srbska. O hodinu později pak policejní síly z ulice Majka Jevrosime složily zbraně a připojily se k protestujícím.

Bělehradská demonstrace 5. října 2000

I toto je politický boj, se kterým musejí počítat i ti nejslušnější politici a učitelky, které se odhodlají kandidovat ve volbách. Dál už nebudu pokračovat, abych nestupňoval duševní trýzeň citlivějších čtenářů a přispěvatelů Britských listů.

0
Vytisknout
7185

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2013